Potáplice lední rozhodně není všední

NA STRAŠIDELNÉ kvílení potáplice lední člověk jen tak nezapomene. Její volání, které se nese divokou přírodou, je možné slyšet poblíž odlehlých sladkovodních jezer a řek v Kanadě, Evropě a na severu USA.

Tento krásný vodní pták je symbolem amerického státu Minnesota a objevuje se i na kanadské dolarové minci, které se říká loonie (z angl. loon, potáplice). Potáplice je stěhovavý pták a zimuje většinou v jižněji položených pobřežních oblastech. Proč stojí za to ji slyšet?

Kvílení, houkání, tremolo a jódlování

Potáplice vydávají působivé zvuky. Jejich žalostné kvílení se ozývá večer nebo v noci a je slyšet na kilometry daleko. Méně pronikavé je jejich houkání, díky němuž zůstávají v kontaktu s partnerem, mláďaty a dalšími potáplicemi na jezeře. Tremolo je výstražný signál, který zní jako šílený smích a potáplice ho vydávají pouze během letu.

Jódlování je typické pro samečky a „zdá se, že má souvislost s obranou teritoria,“ píše se v časopise BirdWatch Canada. „Každý sameček jódluje jinak“ a „čím je těžší, tím vydává hlubší tón“. Navíc když „mění teritorium, mění i jódlování“ a „snaží se, aby . . . bylo co nejodlišnější od jódlování předchozího obyvatele,“ dodává časopis.

Atraktivní, obratná, ale i nemotorná

Potáplice má tmavě zelenou až černou hlavu s kovovým leskem, červené oči a dlouhý špičatý černý zobák. Peří mění podle ročního období.

Má silné nohy s plovacími blánami a díky tomu umí skvěle plavat, úspěšně lovit a obratně se potápět. Může se potopit až do hloubky 60 metrů a někdy zůstane pod vodou i několik minut.

K jejím slabým stránkám patří vzlétání a přistávání. Protože je těžká, potřebuje dlouhou „ranvej“, a než vzlétne, stovky metrů mává křídly a běží po hladině. Z tohoto důvodu vyhledává velké vodní plochy. Přistává ve vysoké rychlosti s nohama nataženýma dozadu, jako by se jí porouchal „podvozek“. Pak narazí břichem do vody a klouže po hladině, dokud se nezastaví.

Potáplice sice umí výborně plavat, ale protože má velké nohy s plovacími blánami, které jsou navíc posazené hodně vzadu, je při chůzi nemotorná, a dokonce i stání jí působí jisté potíže. Hnízdo si proto staví na místě, odkud může lehce vklouznout do vody.

Na vejcích, která bývají obvykle dvě, střídavě sedí oba rodiče. Vejce mají olivově zelenou barvu a tmavé skvrny, které slouží jako maskování. Mláďata se vylíhnou průměrně za 29 dní. Už za dva dny dokážou plavat, a dokonce provádět krátké ponory. Když si potřebují odpočinout, povozí se na hřbetě jednoho z rodičů. Po dvou až třech měsících, kdy už umí létat, svoje rodiče opustí.

K nepřátelům potáplic patří orli, racci a mývalové, ale nejhorší ze všech jsou lidé. Rybářská olůvka a ropné skvrny způsobují těmto ptákům otravu. Chemické znečištění z kyselých dešťů snižuje populace ryb, na kterých jsou potáplice závislé. Vlny od lodí zaplavují jejich hnízda. A stavební činnost na pobřeží je vyhání z hnízdišť.

I přesto se potáplicím daří dobře. Tito elegantní tvorové s nenapodobitelným voláním a legračním chováním budou jistě okouzlovat milovníky ptáků i v příštích letech.