NINIVE

Asyrské město, které založil Nimrod, „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. Společně s městy Rechobot-Ir, Kalach a Resen tvořilo „velké město“. (1Mo 10:9, 11, 12; Mi 5:6) Daleko později se stalo hlavním městem Asyrské říše. Jako takové bylo Ninive ‚městem krveprolévání‘ (Na 3:1), protože Asyřané vedli mnoho dobyvatelských válek a válečné zajatce zabíjeli brutálními způsoby. Válečná tažení bezpochyby velkou měrou přispěla k bohatství města. (Na 2:9) Hlavním božstvem Ninive patrně byla Ištar, bohyně lásky a války.

Archeologický výzkum. Kujundžik a Nebi Junus („Prorok Jonáš“), dva pahorky na východním břehu řeky Tigris naproti Mosulu v severním Iráku, označují místo, kde v minulosti leželo velké město Ninive. Na pahorku Nebi Junus leží dnešní vesnice, která má hřbitov a mešitu. Proto tento pahorek, který v sobě skrývá Esar-chaddonův palác, byl prozkoumán jen málo. Ale archeologický výzkum Kujundžiku vynesl na světlo mnoho dokladů o minulé slávě Ninive. Mezi nálezy jsou tisíce klínopisných tabulek z Aššurbanipalovy knihovny a rozvaliny Senacheribova paláce a také paláce Aššurbanipala. Tyto paláce byly monumentální stavby. Sir Austen Layard na základě svých nálezů napsal:

„Interiér asyrského paláce musel být nádherný a impozantní. Provedl jsem čtenáře rozvalinami tohoto paláce, aby si sám udělal úsudek o tom, jakým dojmem asi palác zapůsobil na cizího člověka, který v té dávné době poprvé vstoupil do tohoto sídla asyrských králů. Dovnitř byl uveden portálem, který střežili kolosální lvi nebo býci z bílého alabastru. V první síni se ocitl uprostřed výtvarně zpracovaného říšského archívu. Bitvy, obležení, vítězné průvody, lovecké kořisti, náboženské obřady — to vše bylo vyobrazeno na zdích, vytesáno v alabastru a namalováno nádhernými barvami. Pod každým vyobrazením byly nápisy popisující znázorněnou scénu; písmena byla vyryta a vyplněna zářivou mědí. Nad skulpturami byly v malbách vylíčeny další události — král v doprovodu svých eunuchů a bojovníků přijímá zajatce, uzavírá spojenectví s jinými monarchy nebo vykonává nějakou svatou povinnost. Tyto malby byly ohraničeny barevným orámováním, jež bylo propracované a vkusné. V ornamentech nápadně vynikal symbolický strom, okřídlení býci a obludná zvířata. V horním konci síně stála obrovská socha krále, který uctívá nejvyšší božstvo nebo přijímá od svého eunucha svatý pohár. Král byl v doprovodu válečníků, kteří mu nesli zbraně, a v doprovodu kněží nebo nejvyšších božstev. Jeho roucha a roucha těch, kdo patřili k jeho doprovodu, byla zdobena skupinami postav, množstvím zvířat a květin malovaných nádhernými barvami.

Příchozí kráčel po alabastrových deskách, z nichž každá nesla nápis uvádějící tituly, rodokmen a úspěchy velkého krále. Několik vchodů, které byly tvořeny sochami obrovských okřídlených lvů nebo býků nebo postavami ochranných božstev, vedlo do dalších komnat, které dále vedly do vzdálenějších síní. V každé z nich byly jiné skulptury. Na stěnách některých síní byly vidět průvody obrovských postav — ozbrojených mužů a eunuchů kráčejících za králem, válečníků obtížených kořistí, kteří vedou zajatce nebo přinášejí dary a oběti bohům. Na stěnách jiných místností byli znázorněni okřídlení kněží nebo hlavní božstva stojící před posvátnými stromy.

Nad sebou viděl návštěvník stropy rozdělené do čtvercových dílů s malbami v podobě květin nebo zvířecích postav. Některé byly vykládané slonovinou a každý díl byl ohraničen vkusným orámováním a lištami. Trámy a také stěny komnat mohly být pozlacené, nebo dokonce obložené zlatem a stříbrem, a dřevěné části byly vyrobeny z nejvzácnějších druhů dřeva, mezi nimiž vynikal cedr. Čtvercové otvory ve stropech komnat umožňovaly přístup denního světla.“ (Nineveh and Its Remains, 1856, část II, s. 207–209)

V době Jonášově. Jehovův prorok Jonáš v devátém století př. n. l. ohlašoval městu Ninive blížící se zkázu, protože jeho obyvatelé byli ničemní. Lidé včetně krále však činili pokání a Jehova město ušetřil. (Jon 1:1, 2; 3:2, 5–10) Ninive tehdy bylo velké město „rozlehlé na tři dny chůze“. (Jon 3:3) Žilo v něm přes 120 000 lidí. (Jon 4:11) Archeologické nálezy tento biblický popis nepopírají. André Parrot, hlavní správce francouzských Národních muzeí, k tomu říká:

„Dnes se ta část Londýna, která leží uvnitř jeho historických hranic, velmi liší od toho, co se nazývá ‚velký Londýn‘ — označení, v němž jsou zahrnuta předměstí a které se vztahuje na oblast daleko větší —, a stejně tak možná lidé, kteří žili daleko od Asýrie, pod označením ‚Ninive‘ rozuměli to, co je dnes známo jako ‚asyrský trojúhelník‘ . . . , který se rozprostírá od Chorsabádu na severu až k Nimrudu na jihu a jehož téměř souvislý řetězec osad se táhne do vzdálenosti asi dvaceti šesti mil . . .

Felix Jones odhadl, že Ninive mohlo mít asi 174 000 obyvatel a zcela nedávno M. E. L. Mallowan při svém archeologickém výzkumu v Nimrudu objevil Aššurnasirpalovu stélu, na které je zaznamenáno, že tento panovník pozval na hostinu neuvěřitelný počet 69 574 hostů. Mallowan se domnívá, že Kalach (Nimrud) mohl mít, když nepočítáme cizince, 65 000 obyvatel. Ninive však má ve srovnání s Nimrudem dvojnásobnou plochu, a tím je tedy nepřímo potvrzen počet uvedený u Jonáše 4.11.“ (Nineveh and the Old Testament, 1955, s. 85, 86; viz hesla JONÁŠ č. 1; JONÁŠ [KNIHA].)

Jeho zničením se plní proroctví. Obyvatelé Ninive sice na základě Jonášova kázání činili pokání (Mt 12:41; Lk 11:30, 32), ale ke svému ničemnému způsobu jednání se opět vrátili. V Ninive, v domě svého boha Nisroka, byl zavražděn asyrský král Senacherib (2Kr 19:36, 37; Iz 37:37, 38); později Nahum (1:1; 2:8–3:19) a Sefanjáš (2:13–15) předpověděli, že toto ničemné město postihne zkáza. Jejich proroctví se splnila, když bylo město obklíčeno spojenými vojsky babylónského krále Nabopalasara a médského krále Kyaxara. Město bylo patrně spáleno; na mnoha asyrských reliéfech je totiž patrné, že byly poškozeny ohněm a dýmem. Babylónská kronika podává o Ninive tuto zprávu: „Z města a z chrámu odnesli velkou kořist (a) [přeměnili] město v hromadu rozvalin.“ (Assyrian and Babylonian Chronicles, A. Grayson, 1975, s. 94; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 182; VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 958.) Až dodnes je Ninive opuštěným úhorem a na jaře se v blízkosti pahorku Kujundžik nebo na něm pasou stáda ovcí.

Datum pádu Ninive. V dochované klínopisné tabulce, která pojednává o pádu Ninive, je sice datum této události, totiž 14. rok vlády Nabopalasara, nečitelné, ale na základě kontextu může být doplněno. Zničení Ninive může být zařazeno i do rámce biblické chronologie. Podle Babylónské kroniky byli Egypťané poraženi u Karkemiše ve 21. roce Nabopalasarovy vlády. Bible ukazuje, že se to stalo ve čtvrtém roce vlády Jehojakima neboli v roce 625 př. n. l. (Jer 46:2) Dobytí Ninive (asi o sedm let dříve) ve 14. roce vlády Nabopalasara by tedy připadlo na rok 632 př. n. l. (Viz heslo ASÝRIE, Pád říše.)