Kazatel
1 Slova shromažďovatele,*+ syna Davida, krále v Jeruzalémě.+ 2 „Největší marnost,“*+ řekl shromažďovatel, „největší marnost! Všechno je marnost!“+ 3 Jaký prospěch má člověk* ze vší své tvrdé práce, na které pod sluncem*+ tvrdě pracuje?+ 4 Generace odchází+ a generace přichází;+ ale země zůstává až na neurčitý čas.+ 5 A také slunce vyšlehlo, a slunce zašlo,+ a se supěním spěje ke svému místu, odkud vyšlehne.+
6 Vítr* jde k jihu a krouží dokola k severu.+ On* neustále krouží kolem a kolem,+ a ke svému kroužení+ se vítr* hned vrací zpět.
7 Všechny zimní bystřiny+ vycházejí k moři,+ a přece moře není plné.+ K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.+ 8 Všechno je únavné;+ nikdo o tom není schopen mluvit. Oko se nenasytí viděním+ ani se ucho nenaplní slyšením.+ 9 Co nastalo, to nastane;+ a co se činilo, to se bude činit; a tak není nic nového pod sluncem.*+ 10 Existuje něco, o čem lze říci: „Podívej se; to je nové“? Existovalo to již po neurčitý čas;+ co začalo existovat, je z času před námi.+ 11 Není žádná vzpomínka na lidi z dřívějších časů, a také nebude ani na ty, kdo přijdou později.+ Ani na ně se neprokáže být žádná vzpomínka mezi těmi, kdo přijdou ještě později.+
12 Já, shromažďovatel,* jsem se stal králem nad Izraelem v Jeruzalémě.+ 13 A zaměřil jsem své srdce [na to], abych hledal a zkoumal moudrost+ ve vztahu ke všemu, co se činilo pod nebesy — neblahé zaměstnání, které dal Bůh synům lidstva,* aby se jím zaměstnávali.+ 14 Viděl jsem všechna díla, která byla vykonána pod sluncem,+ a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem.*+
15 Co je pokřivené, to se nedá narovnat,+ a čeho se nedostává, to nelze nijak spočítat. 16 Mluvil jsem, ano já, se svým srdcem+ a řekl jsem: „Pohleď, já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli, kdo byl přede mnou v Jeruzalémě,+ a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“+ 17 A přistoupil jsem k tomu, abych dal své srdce poznávání moudrosti a poznávání šílenství,+ a poznal jsem bláznovství,+ že i to je honba za větrem.*+ 18 V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti,+ takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.+