Marek

14 O dva dny později byl pasach+ a [svátek+] nekvašených chlebů.+ A přední kněží a znalci Zákona hledali, jak se ho zmocnit lstivým úskokem a zabít ho,+ 2 neboť si opětovně říkali: „Ne ve svátek; aby se snad lidé nepobouřili.“+

3 A zatímco byl v Betanii, v domě Šimona, toho malomocného,+ když spočíval u jídla, přišla žena s alabastrovou nádobkou vonného oleje, pravého, velmi drahého nardu. Násilím otevřela alabastrovou nádobku a začala mu ji vylévat na hlavu.+ 4 Někteří nad tím mezi sebou projevili rozhořčení: „Proč došlo k takovému plýtvání vonným olejem?+ 5 Vždyť se ten vonný olej mohl prodat za více než tři sta denárů* a dát chudým!“ A cítili k ní velkou nelibost.+ 6 Ježíš však řekl: „Nechte ji. Proč se jí pokoušíte dělat těžkosti? Učinila vůči mně znamenitý skutek.+ 7 Vždyť chudé máte vždy+ u sebe, a kdykoli chcete, vždy jim můžete učinit dobro, ale mě nemáte vždy.+ 8 Učinila, co mohla; předem se ujala toho, že dala na mé tělo vonný olej se zřetelem k pohřbu.+ 9 Vpravdě vám říkám: Kdekoli se bude po celém světě kázat dobrá zpráva,+ jistě se bude také vyprávět, co učinila tato žena, jako upomínka na ni.“+

10 A Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti, odešel k předním kněžím, aby jim ho zradil.+ 11 Když to slyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát stříbrné peníze.+ Začal tedy hledat, jak by ho příhodně zradil.+

12 První den* nekvašených+ chlebů, když podle zvyku obětovali [oběť] pasach, řekli mu jeho učedníci:+ „Kam chceš, abychom šli a připravili ti jídlo pasach?“+ 13 Vyslal tudíž dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potkáte člověka, který ponese hliněnou nádobu vody.+ Následujte ho, 14 a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Učitel říká: „Kde je pro mne místnost pro hosty, abych tam jedl pasach+ se svými učedníky?“‘+ 15 A ukáže vám velkou horní místnost zařízenou a připravenou; a tam [to] pro nás připravte.“+ 16 Učedníci tedy vyšli, vstoupili do města a našli to, právě jak jim řekl; a připravili pasach.+

17 Když nastal večer, přišel s dvanácti.+ 18 A když spočívali u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás, který se mnou jí,+ mě zradí.“+ 19 Začali se rmoutit a říkat mu jeden po druhém: „Že to nejsem já?“+ 20 Řekl jim: „Je to jeden z dvanácti, který si se mnou namáčí ve společné míse.+ 21 Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazen! Pro toho člověka by bylo znamenitější, kdyby se byl nenarodil.“+

22 A když dále jedli, vzal chléb, vyslovil požehnání, rozlámal jej a dával jim jej a řekl: „Vezměte jej, to znamená mé tělo.“+ 23 A když vzal pohár, vzdal díky a dal jim jej, a všichni se z něho napili.+ 24 A řekl jim: „To znamená* mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita+ ve prospěch mnohých.+ 25 Vpravdě vám říkám: Rozhodně nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový* v Božím království.“+ 26 Nakonec, když zazpívali chvály,*+ vyšli na Olivovou horu.+

27 A Ježíš jim řekl: „Všichni klopýtnete, protože je napsáno: ‚Udeřím pastýře+ a ovce budou rozptýleny.‘+ 28 Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“+ 29 Petr mu však řekl: „I kdyby všichni ostatní klopýtli, já přesto ne[klopýtnu].“+ 30 Na to mu Ježíš řekl: „Vpravdě ti říkám: Ty dnes, ano tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“+ 31 On však začal opakovaně říkat: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Také všichni ostatní začali říkat totéž.+

32 Přišli tedy k místu jménem Getsemane, a řekl svým učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco se budu modlit.“+ 33 A vzal s sebou Petra a Jakuba a Jana+ a začal být ohromen a bolestně znepokojen.+ 34 A řekl jim: „Má duše je hluboce zarmoucena,+ až k smrti, zůstaňte zde a zůstaňte bdělí.“+ 35 A poodešel kousek kupředu, přistoupil k tomu, aby padl na zem, a začal se modlit, aby ho minula ta hodina, kdyby to bylo možné.+ 36 A přikročil k tomu, aby řekl: „Abba,* Otče,+ všechno je pro tebe možné; odstraň ode mne tento pohár. Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“+ 37 A přišel a nalezl je, jak spí, a řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Neměl jsi sílu zůstat jednu hodinu bdělý?+ 38 Zůstaňte bdělí a modlete se,+ abyste nepřišli do pokušení. Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“+ 39 A znovu odešel a modlil se a říkal totéž slovo.+ 40 A opět přišel a nalezl je, jak spí, protože jejich oči byly obtíženy, a tak nevěděli co mu odpovědět.+ 41 A přišel potřetí a řekl jim: „V takové době, jako je tato, spíte a odpočíváte! To stačí! Přišla ta hodina!+ Pohleďte, Syn člověka je zrazen do rukou hříšníků.+ 42 Vstaňte, pojďme!+ Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“+

43 A zatímco ještě mluvil, vtom přišel Jidáš, jeden z dvanácti, a s ním zástup od předních kněží, znalců Zákona a starších mužů, s meči a kyji.+ 44 Jeho zrádce jim dal smluvené znamení a řekl: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby a bezpečně* ho odveďte.“+ 45 A přišel přímo, přistoupil k němu a řekl: „Rabbi!“ a velmi něžně ho políbil.+ 46 Vložili tedy na něj ruce a vzali ho do vazby.+ 47 Kdosi z těch, kteří u [toho] stáli, však vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.+ 48 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?+ 49 Den co den jsem byl s vámi v chrámu a vyučoval,+ a přece jste mě nevzali do vazby. Nicméně je to proto, aby se splnila Písma.“+

50 A všichni ho zanechali+ a uprchli.+ 51 Ale jistý mladý muž, který měl na sobě jemný lněný oděv přes nahé [tělo], ho začal zblízka následovat; a pokoušeli se zmocnit se ho,+ 52 ale on tam zanechal svůj lněný oděv a utekl nahý.*

53 Odvedli Ježíše k veleknězi, a všichni přední kněží, starší muži a znalci Zákona se shromáždili.+ 54 Ale Petr ho následoval zpovzdálí+ až do nádvoří velekněze; a seděl spolu s domácími sloužícími a ohříval se u jasného ohně. 55 Přední kněží a celý Sanhedrin mezitím hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho usmrtili,+ ale žádné nenacházeli.+ 56 Opravdu, mnozí proti němu podávali falešné svědectví,+ ale jejich svědectví nesouhlasila.+ 57 Někteří také vstávali a vydávali proti němu falešné svědectví a říkali: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám,* který byl udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, který není udělaný rukama.‘“+ 59 Ale ani v tom jejich svědectví nesouhlasilo.

60 Nakonec povstal v jejich středu velekněz, zeptal se Ježíše a řekl: „Neodpovíš nic? O čem svědčí tito [lidé] proti tobě?“+ 61 Mlčel však a vůbec neodpověděl.+ Velekněz se ho znovu začal vyptávat a řekl mu: „Jsi KRISTUS, Syn Požehnaného?“+ 62 Ježíš potom řekl: „Jsem; a vy uvidíte Syna člověka,+ jak sedí na pravici moci+ a přichází* s nebeskými oblaky.“+ 63 Na to velekněz roztrhl své spodní oděvy+ a řekl: „Jaké svědky ještě potřebujeme?+ 64 Slyšeli jste rouhání.+ Co je vám zřejmé?“ Všichni ho odsoudili, aby podlehl smrti. 65 A někteří na něj začali plivat+ a zakrývat mu celý obličej a tlouct ho pěstmi a říkat mu: „Prorokuj!“ A chopili se ho soudní sluhové a políčkovali ho.+

66 Zatímco byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna veleknězova služka,+ 67 a když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se přímo na něj a řekla: „Ty jsi také byl s tím Nazaretským, s tímhle Ježíšem.“+ 68 Popřel to však a řekl: „Ani ho neznám, ani nerozumím,* co říkáš“, a vyšel do vstupní místnosti.+ 69 Při pohledu na něj služka začala znovu říkat těm, kdo u [toho] stáli: „To je jeden z nich.“+ 70 Opět to popíral. A ti, kdo u [toho] stáli, za malou chvíli ještě jednou začali říkat Petrovi: „Jistě jsi jeden z nich, vždyť jsi opravdu Galilejec.“+ 71 Začal se však zaklínat a přísahat:+ „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“+ 72 A vzápětí kohout zakokrhal podruhé;+ a Petr si připomněl výrok, který k němu Ježíš pronesl: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A zhroutil se a rozplakal se.+