Lukáš
4 Ježíš, plný svatého ducha, se nyní odvrátil od Jordánu a duch* ho vodil po pustině+ 2 čtyřicet dnů,+ zatímco byl pokoušen Ďáblem.+ Mimoto v těch dnech nic nejedl, a tak když skončily, pocítil hlad. 3 Na to mu Ďábel řekl: „Jestliže jsi Boží syn, pověz tomuto kameni, ať se stane chlebem.“ 4 Ježíš mu však odpověděl: „Je napsáno: ‚Člověk nebude žít samotným chlebem.‘“*+
5 Vyvedl ho tedy nahoru a v okamžiku mu ukázal všechna království obydlené země; 6 a Ďábel mu řekl: „Dám ti celou tuto autoritu*+ a jejich slávu, protože byla předána mně a dávám ji, komukoli si přeji.+ 7 Jestliže tedy přede mnou učiníš akt+ uctívání, bude to všechno tvoje.“ 8 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Je napsáno: ‚Jehovu,* svého Boha,+ budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“*+
9 Odvedl ho do Jeruzaléma a postavil ho na chrámové cimbuří+ a řekl mu: „Jestliže jsi Boží syn, vrhni se odtud dolů,+ 10 neboť je napsáno: ‚Dá ohledně tebe příkaz svým andělům, aby tě ochránili‘+ 11 a: ‚Ponesou tě na rukou, aby ses nikdy nohou neudeřil o kámen.‘“+ 12 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Je řečeno: ‚Nebudeš zkoušet Jehovu,* svého Boha.‘“+ 13 Když tedy Ďábel ukončil všechno pokoušení, odstoupil od něho až do jiné příhodné doby.+
14 Ježíš se vrátil v síle ducha do Galileje.+ A dobrá pověst o něm se rozšířila do celé okolní krajiny.+ 15 Začal také vyučovat v jejich synagógách a u všech byl v úctě.+
16 A přišel do Nazaretu,+ kde byl vychován; a podle svého zvyku v sabatní den vstoupil do synagógy+ a postavil se, aby četl. 17 Byl mu tedy podán svitek proroka Izajáše a otevřel svitek a nalezl místo, kde bylo napsáno: 18 „Jehovův* duch+ je na mně, protože mě pomazal,* abych oznamoval dobrou zprávu chudým, vyslal mě, abych kázal propuštění zajatým a navrácení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné,+ 19 abych kázal Jehovův* přijatelný rok.“+ 20 Na to svitek svinul, podal jej zpátky sloužícímu, posadil se, a oči všech v synagóze se na něj bedlivě upřely. 21 Pak jim začal říkat: „Dnes se splnil tento [text] písma, který jste právě slyšeli.“*+
22 A všichni o něm začali podávat příznivé svědectví a podivovat se poutavým slovům,+ která vycházela z jeho úst, a říkali: „To je přece syn Josefův, že?“+ 23 Řekl jim na to: „Nepochybně na mne uplatníte toto podobenství:* ‚Lékaři,+ vyleč se sám; udělej i tady ve svém domovském území+ to,+ o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum.‘“+ 24 Ale řekl: „Vpravdě vám říkám, že žádný prorok není přijímán ve svém domovském území. 25 Například vám po pravdě povím: Za dnů Elijáše, když bylo tři roky a šest měsíců zavřeno nebe, takže na celou zemi padl velký hladomor, bylo v Izraeli mnoho vdov,+ 26 ale Elijáš nebyl poslán k žádné z těch [žen], ale pouze k vdově do Carefatu*+ v sidonské zemi. 27 Také bylo v Izraeli v době proroka Eliši mnoho malomocných, přesto ani jeden z nich nebyl očištěn, pouze Naaman, muž ze Sýrie.“+ 28 Všichni, kdo to v synagóze slyšeli, byli naplněni hněvem;+ 29 a vstali a hnali ho za město a dovedli ho na sráz hory,* na které bylo vystavěno jejich město, aby ho shodili střemhlav dolů.+ 30 Ale prošel jejich středem a ubíral se dál.+
31 A sešel do galilejského města Kafarnaum.+ A vyučoval je v sabatu; 32 a žasli nad jeho způsobem vyučování,+ protože jeho řeč měla autoritu.+ 33 V synagóze byl člověk s duchem,+ nečistým démonem,* a vykřikoval silným hlasem: 34 „Ach, co s tebou máme společného,*+ Ježíši, ty Nazaretský?+ Přišel jsi nás zahubit? Vím+ přesně, kdo jsi, Boží Svatý.“+ 35 Ale Ježíš ho přísně napomenul a řekl: „Mlč a vyjdi z něho!“ Když ho tedy démon hodil doprostřed nich, vyšel z něho, aniž mu ublížil.+ 36 Na to padl na všechny úžas a začali mezi sebou rozmlouvat a říkali: „Jaká je to řeč, protože nařizuje s autoritou a silou nečistým duchům, a oni vycházejí?“+ 37 Tak o něm vycházela zpráva do každého koutu okolní krajiny.+
38 Když se dostal ze synagógy, vstoupil do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla tísněna vysokou horečkou a oni ho za ni požádali.+ 39 Postavil se tedy nad ni a přísně napomenul horečku,+ a opustila ji. Okamžitě vstala a začala jim sloužit.+
40 Ale když zapadalo slunce, všichni, kdo měli nemocné s různými chorobami, je k němu přinášeli. Léčil je tak, že vkládal ruce na každého z nich.+ 41 Z mnohých také vycházeli démoni,+ křičeli a říkali: „Ty jsi Boží Syn.“+ Ale přísně je napomínal a nedovoloval jim mluvit,+ protože o něm věděli,+ že je KRISTUS.+
42 Když se však rozednilo, vyšel a ubíral se na osamělé místo.+ Ale zástupy se po něm začaly shánět a došly až tam, kde byl, a pokoušely se ho zadržet, aby od nich neodešel. 43 Řekl jim však: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“+ 44 Kázal tudíž dále v judských synagógách.+