Lukáš
9 Pak svolal dvanáct a dal jim moc a autoritu nad všemi démony a aby léčili nemoci.+ 2 A tak je vyslal, aby kázali Boží království a uzdravovali, 3 a řekl jim: „Nenoste na cestu nic, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chléb, ani stříbrné peníze; ani nemějte dvojí spodní oděv.+ 4 Ale kdekoli vstoupíte [k někomu] domů, zůstaňte tam a odtamtud odejděte.+ 5 A kdekoli vás nepřijmou, až budete z toho města vycházet,+ setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“+ 6 Potom vykročili a procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobrou zprávu a všude léčili.+
7 Oblastní vládce* Herodes slyšel o všem, co se děje, a byl na velkých rozpacích, protože někteří říkali, že Jan byl vzbuzen z mrtvých,+ 8 ale jiní, že se objevil Elijáš, ale ještě jiní, že vstal kdosi ze starodávných proroků. 9 Herodes řekl: „Jana jsem sťal.+ Kdo je tedy ten, o němž slyším takové věci?“ Snažil+ se tedy, aby ho viděl.
10 A když se apoštolové vrátili, vylíčili mu, co udělali.+ Vzal je tedy s sebou a odebral se do soukromí+ do města zvaného Betsaida. 11 Ale když se to zástupy dozvěděly, následovaly ho. A přijal je laskavě a začal k nim promlouvat o Božím království+ a uzdravoval ty, kdo potřebovali léčení.+ 12 Pak se den začal nachylovat. Těch dvanáct přišlo a řekli mu: „Rozpusť zástup, aby šli do vesnic a na venkov kolem dokola a opatřili si nocleh a obstarali zásoby potravin, protože tady venku jsme na osamělém místě.“+ 13 Řekl jim však: „Vy jim dejte něco k jídlu.“+ Řekli: „Nemáme nic než pět chlebů a dvě ryby,+ ledaže sami půjdeme a koupíme potraviny pro všechny ty lidi.“+ 14 Bylo jich ve skutečnosti kolem pěti tisíc mužů.+ Ale on svým učedníkům řekl: „Nechte je spočinout jako u jídla, ve skupinách asi po padesáti.“+ 15 A udělali to a všechny je nechali spočinout. 16 Potom vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je a lámal je a začal je dávat učedníkům, aby [je] předkládali zástupu.+ 17 Tak všichni jedli a nasytili se a sebrali přebytek, dvanáct košů úlomků.+
18 Když se později sám modlil, sešli se k němu učedníci* a on se jich vyptával a řekl: „Co říkají zástupy, kdo[že] jsem?“+ 19 Odpověděli a řekli: „Jan Křtitel;* ale jiní Elijáš* a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.“+ 20 Pak jim řekl: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Petr odpověděl a řekl:+ „KRISTUS+ Boží.“ 21 Potom je ostrou řečí poučil, aby o tom nikomu nepovídali,+ 22 ale řekl: „Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen staršími muži a předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a třetí den být vzbuzen.“+
23 Pak přikročil k tomu, aby řekl všem: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe+ a zvedá den co den svůj mučednický kůl* a neustále mě následuje.+ 24 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.+ 25 Skutečně, co prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale ztratí sám sebe nebo utrpí škodu?+ 26 Kdokoli se totiž stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve [slávě] Otce a svatých andělů.+ 27 Ale pravdivě vám říkám: Někteří z těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království.“+
28 Skutečně, asi osm dnů po těchto slovech vzal Petra a Jana a Jakuba s sebou a vystoupil na horu, aby se modlil.+ 29 A když se modlil, vzhled+ jeho obličeje se změnil a jeho šat třpytivě zbělel.*+ 30 Také, pohleďme, rozmlouvali s ním dva muži, což byli Mojžíš a Elijáš.+ 31 Ti se objevili ve slávě a začali hovořit o jeho odchodu,* o němž bylo určeno, aby se splnil v Jeruzalémě.+ 32 Petr a ti s ním byli obtíženi spánkem; ale když se plně probudili, viděli jeho slávu+ a ty dva muže, kteří u něho stáli. 33 A když se od něho oddělovali, Petr řekl Ježíšovi: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše“, aniž si uvědomoval, co říká.+ 34 Ale když to říkal, vytvořil se oblak a začal je zastiňovat. Když vstoupili do oblaku, dostali strach.+ 35 A z oblaku vyšel hlas+ a řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen.+ Naslouchejte mu.“+ 36 A když hlas vyšel, našli Ježíše samotného.+ Byli však zticha a nikomu v těch dnech nepodali zprávu o tom, co viděli.+
37 Když následující den sešli z hory, setkal se s ním velký zástup.+ 38 A pohleďme, ze zástupu zvolal nějaký muž a řekl: „Učiteli, prosím tě, aby ses podíval na mého syna, protože je můj jediný+ zplozený,*+ 39 a pohleď, popadá ho duch,+ a on náhle vykřikuje, a zachvacuje ho křečemi s pěnou [u úst], a když ho pohmoždí, stěží se od něho vzdálí. 40 A prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“+ 41 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevěřící a převrácená generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna.“+ 42 Ale dokonce když se přibližoval, démon jím mrštil o zem a prudce jím zmítal v křečích. Ježíš však nečistého ducha přísně napomenul, uzdravil chlapce a vydal ho jeho otci.+ 43 Tu všichni začali žasnout nad majestátní Boží mocí.*+
Když se všichni podivovali všemu, co dělal, řekl svým učedníkům: 44 „Uložte si tato slova do svých uší, neboť Synu člověka je určeno, aby byl vydán do rukou lidí.“+ 45 Ale dále nerozuměli tomuto výroku. Ve skutečnosti to bylo před nimi skryto, aby to neprohlédli, a báli se ho na ten výrok vyptávat.+
46 Potom mezi sebou začali uvažovat, kdo by z nich byl* největší.+ 47 Ježíš, který znal uvažování jejich srdce, vzal malé dítě, postavil je vedle sebe+ 48 a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá [také] mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá [také] toho, který mě vyslal.+ Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi,+ ten je* velký.“+
49 Jan odpověděl a řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména+ a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože [tě] nenásleduje* s námi.“+ 50 Ale Ježíš mu řekl: „Nepokoušejte se [mu] bránit, neboť ten, kdo není proti vám, je s vámi.“+
51 Když se naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru,*+ pevně zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma. 52 Vyslal tedy před sebou posly. A odešli a vstoupili do jedné vesnice Samaritánů,+ aby pro něj vykonali přípravu; 53 ale nepřijali ho, protože zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma.+ 54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan,+ řekli: „Pane, chceš, abychom řekli ohni,+ aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“ 55 Obrátil se však a přísně je napomenul. 56 Šli tedy do jiné vesnice.
57 Když šli po cestě, někdo mu řekl: „Budu tě následovat, ať odejdeš kamkoli.“+ 58 A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+ 59 Potom řekl jinému: „Buď mým následovníkem.“ Ten řekl: „Dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“+ 60 Ale on mu řekl: „Ať mrtví+ pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“+ 61 A ještě jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, ale nejprve mi dovol, abych se rozloučil se svou domácností.“*+ 62 Ježíš mu řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh+ a dívá se na věci za [sebou],+ se nehodí pro Boží království.“