Zjevení
16 A slyšel jsem, jak silný hlas+ ze svatyně řekl sedmi andělům: „Jděte a vylijte na zem sedm misek Božího hněvu.“+
2 A první+ odešel a vylil svou misku na zem.+ A na lidech, kteří měli označení divokého zvířete+ a kteří uctívali jeho obraz,+ se objevil škodlivý a zhoubný vřed.+
3 A druhý+ vylil svou misku do moře.+ A stalo se krví+ jako z mrtvého člověka, a každá živá duše zemřela, [ano,] všechno v moři.+
4 A třetí+ vylil svou misku do řek+ a pramenů vod. A staly se krví.+ 5 A slyšel jsem, jak anděl nad vodami řekl: „Ty,* který jsi a který jsi byl,+ Ty věrně oddaný,+ jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tato rozhodnutí,+ 6 protože vylévali krev svatých a proroků,+ a ty jsi jim dal pít krev.+ Zaslouží si to.“+ 7 A slyšel jsem, jak oltář řekl: „Ano, Jehovo* Bože, Všemohoucí,+ tvá soudcovská rozhodnutí jsou pravá a spravedlivá.“+
8 A čtvrtý+ vylil svou misku na slunce; a [slunci]* bylo dáno, aby sežehlo lidi* ohněm.+ 9 A lidé byli sežehnuti velkým žárem, ale rouhali se jménu+ Boha, který má autoritu+ nad těmito ranami, a nečinili pokání, takže by mu vzdali slávu.+
10 A pátý vylil svou misku na trůn divokého zvířete.+ A jeho království se zatmělo,+ a bolestí se začali hryzat do jazyka, 11 ale rouhali se+ nebeskému BOHU pro své bolesti a pro své vředy a nečinili pokání ze svých skutků.
12 A šestý+ vylil svou misku na velkou řeku Eufrat+ a její voda vyschla,+ aby byla připravena cesta králům+ od východu slunce.
13 A viděl jsem tři nečisté inspirované výroky,*+ [které vypadaly] jako žáby,+ vycházet z tlamy draka+ a z tlamy divokého zvířete+ a z úst falešného proroka.*+ 14 Jsou to ve skutečnosti výroky inspirované* démony+ a provádějí znamení+ a vycházejí ke králům+ celé obydlené země,*+ aby je shromáždily k válce+ velikého dne+ Boha Všemohoucího.+
15 „Pohleď, přicházím* jako zloděj.+ Šťastný je ten, kdo zůstává bdělý+ a udržuje si své svrchní oděvy, aby nechodil nahý a aby se lidé nedívali na jeho hanebnost.“+
16 A shromáždily je na místo,* které se hebrejsky nazývá Har-Magedon.*+
17 A sedmý vylil svou misku na vzduch.+ Na to vyšel silný hlas+ ze svatyně od trůnu a řekl: „Stalo se!“ 18 A nastaly blesky a hlasy a hromy a nastalo velké zemětřesení,+ jaké dosud nenastalo, co jsou lidé na zemi,+ tak rozsáhlé zemětřesení, tak veliké.+ 19 A velké město+ se rozštěpilo na tři části a města národů padla; a Velký Babylón*+ byl připomenut před zrakem Boha, aby mu [Bůh] dal pohár vína hněvu své zloby.+ 20 Také každý ostrov uprchl a hory nebyly nalezeny.+ 21 A velké krupobití+ s kameny, z nichž každý vážil asi talent,* sestoupilo z nebe na lidi* a lidé se rouhali+ Bohu pro tu ránu krupobití,+ protože jeho rána byla neobyčejně velká.