Lukáš

7 Když dokončil celou svou řeč ke sluchu lidí, vstoupil do Kafarnaum.+ 2 Otrok nějakého důstojníka,* který mu byl drahý, churavěl a skonával.+ 3 Když uslyšel o Ježíšovi, vyslal k němu židovské starší muže, aby ho poprosili, aby přišel a zachránil jeho otroka. 4 Pak ti, kdo přišli k Ježíšovi, ho začali s opravdovostí* snažně prosit a říkali: „Je hoden toho, abys mu to prokázal, 5 neboť miluje náš národ+ a sám pro nás vystavěl synagógu.“ 6 Ježíš se s nimi tedy vydal. Ale když byl nedaleko domu, důstojník už poslal přátele, aby mu řekli: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.+ 7 Proto jsem se nepovažoval za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo, a ať je můj sluha uzdraven. 8 Vždyť i já jsem člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomuto: ‚Jdi!‘, a on jde, a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde, a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“+ 9 Když to Ježíš slyšel, tu se mu podivil a obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: „Říkám vám: Dokonce ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“+ 10 A když přišli zpátky do domu ti, kdo byli posláni, našli otroka zdravého.+

11 Krátce nato* cestoval do města zvaného Nain a jeho učedníci a velký zástup cestovali s ním. 12 Jakmile se přiblížil k městské bráně, tu pohleďme, vynášeli mrtvého,+ jediného+ zplozeného* syna své matky. Byla kromě toho vdova. Byl s ní také značný zástup z města. 13 A když ji Pán zahlédl, byl pohnut lítostí+ nad ní a řekl jí: „Přestaň plakat.“+ 14 Na to přistoupil a dotkl se már, a nosiči se zastavili a on řekl: „Mladý muži, říkám ti: Vstaň!“*+ 15 A mrtvý se posadil a začal mluvit, a on ho dal matce.+ 16 Všech se zmocnila bázeň+ a začali oslavovat Boha a říkali: „Byl mezi námi vzbuzen velký prorok+“ a „Bůh obrátil svou pozornost ke svému lidu.“+ 17 A tato zpráva o něm se rozšířila do celé Judeje a celé okolní krajiny.

18 A Janovi jeho učedníci podali o tom všem zprávu.+ 19 Jan tedy povolal jisté dva ze svých učedníků a poslal je k Pánovi, aby řekli: „Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat jiného?“*+ 20 Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás poslal k tobě, abychom řekli: ‚Jsi ten Přicházející, nebo máme očekávat dalšího?‘“* 21 V tu hodinu vyléčil mnohé z nemocí+ a tíživých chorob a od ničemných duchů a dopřál mnoha slepým zrak. 22 Proto odpověděl a řekl těm [dvěma]: „Odejděte,+ podejte Janovi zprávu o tom, co jste viděli a slyšeli: Slepí+ přijímají zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví jsou buzeni, chudým se vypráví dobrá zpráva.+ 23 A šťastný je ten, kdo o mne neklopýtá.“+

24 Když Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: „Na co jste se vyšli dívat do pustiny? Na rákos zmítaný větrem?+ 25 Co jste tedy vyšli vidět? Člověka oblečeného do měkkých svrchních oděvů?+ Nuže, ti v nádherném obleku a žijící v přepychu jsou v královských domech.+ 26 Co jste tedy skutečně vyšli vidět? Proroka?+ Ano, říkám vám, a mnohem více než proroka.+ 27 To je on, o němž je napsáno: ‚Pohleď, vysílám před tvým obličejem svého posla,+ který před tebou připraví tvou cestu.‘+ 28 Říkám vám: Mezi těmi, kdo se narodili z žen, není nikdo větší+ než Jan; ale člověk, který je menší v Božím království, je větší než on.“+ 29 (A když [to]* slyšeli všichni lidé a výběrčí daní, prohlásili Boha za spravedlivého,+ protože byli pokřtěni Janovým křtem.*+ 30 Ale farizeové a ti, kdo byli zběhlí v Zákoně, znevažovali Boží radu+ vůči nim, protože jím nebyli pokřtěni.)

31 „S kým tedy srovnám lidi této generace a komu jsou podobní?+ 32 Jsou podobní malým dětem, které sedí na tržišti a navzájem na sebe volají a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale netančili jste; bědovali jsme, ale neplakali jste.‘+ 33 Stejně tak, Jan Křtitel přišel a nejedl chléb ani nepil víno, ale říkáte: ‚Má démona.‘+ 34 Syn člověka přišel, jedl a pil, ale říkáte: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína, přítel výběrčích daní a hříšníků!‘+ 35 Přesto se moudrost+ prokazuje [jako] spravedlivá všemi svými dětmi.“+

36 A kdosi z farizeů ho stále prosil, aby s ním pojedl. Vstoupil tudíž do farizeova domu+ a spočinul u stolu. 37 A pohleďme, žena, která byla ve městě známá jako hříšnice, se dověděla, že spočívá u jídla ve farizeově domě, a přinesla alabastrovou nádobku+ s vonným olejem 38 a zaujala místo vzadu u jeho nohou, plakala a začala mu smáčet nohy slzami a utírala je vlasy své hlavy. Také mu něžně líbala nohy a potírala je vonným olejem. 39 Při pohledu na to si farizeus, který ho pozval, řekl: „Kdyby to byl prorok,+ věděl by, kdo a jaká je to žena, jež se ho dotýká, že je hříšnice.“+ 40 Ježíš mu však odpověděl a řekl: „Šimone, mám ti co říci.“ Řekl: „Učiteli, řekni to!“

41 „Dva muži byli dlužníky nějakého věřitele; jeden dlužil pět set denárů,*+ ale druhý padesát. 42 Když neměli čím splatit, velkoryse jim oběma odpustil.+ Který z nich ho tedy bude více milovat?“ 43 Šimon odpověděl a řekl: „Předpokládám, že ten, komu velkoryse odpustil víc.“ Řekl mu: „Usoudil jsi správně.“ 44 A tak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu; ty jsi mi nedal vodu na nohy,+ ale tato žena mi smáčela nohy svými slzami a utírala je svými vlasy. 45 Ty jsi mě nepolíbil,+ ale tato žena od hodiny, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. 46 Ty jsi mi nepotřel hlavu olejem,+ ale tato žena mi potřela vonným olejem nohy. 47 Díky tomu, povídám ti, jsou její hříchy, ačkoli je jich mnoho, odpuštěny,+ protože velmi milovala; ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“ 48 Potom jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“+ 49 Na to ti, kdo s ním spočívali u stolu, si pro sebe začali říkat: „Kdo to je, že dokonce odpouští hříchy?“+ 50 Ale ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila;+ jdi v pokoji.“+