Job

30 A teď se mi vysmívají+

ti, [kteří jsou] na dny mladší než já,+

jejichž otce bych byl odmítl

umístit se psy svého stáda bravu.

 2 I síla jejich rukou — k čemu mi byla?

Zahynula v nich síla.+

 3 Pro nouzi a hlad jsou neplodní,

ohryzávají bezvodý kraj,+

[kde] byla včera bouře a zpustošení.

 4 Trhali slanou bylinu u keřů

a potravou jim byl kořen janovců.

 5 Bývali zaháněni z obce;+

lidé na ně křičívali jako na zloděje.

 6 [Musí] přebývat přímo na svahu říčních údolí,

v prašných děrách a ve skalách.

 7 Křičívali v keřích;

choulívali se pod kopřivami.

 8 Synové bláznivého+ i synové bezejmenného,

ti byli vymrskáni ze země.

 9 A nyní jsem se stal dokonce námětem jejich písně+

a jsem jim průpovídkou.+

10 Mají ke mně odpor, zůstávají ode mne daleko;+

a nezadrželi [své] sliny před mým obličejem.+

11 Povolil totiž [mou] vlastní tětivu a přistoupil k tomu, aby mě pokořil,

a oni si popustili kvůli mně uzdu.

12 Zvedají se [mi] po pravici jako hejno;

mé nohy pustili,

ale přistoupili k tomu, aby proti mně nasypali své hráze pohrom.+

13 Strhali mé vozové cesty;

byli mi prospěšní jen pro strast,+

aniž měli nějakého pomocníka.

14 Přicházejí jako širokou průrvou;

přivalili se za bouře.

15 Byla na mne obrácena náhlá zděšení;

mé ušlechtilé chování je hnáno jako větrem*

a má záchrana pominula jako oblak.

16 A nyní se ve mně vylévá má duše;+

zmocňují se mě dny trápení.+

17 V noci jsem měl provrtané i kosti+ [a odpadaly] ze mne,

a [bolesti], které mě hryžou, neodpočívají.+

18 Hojností síly se proměňuje můj oděv;

jako límec mého dlouhého oděvu mě opásává.

19 On mě srazil do hlíny,

takže se ukazuji jako prach a popel.

20 Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi;+

vstal jsem, abys mi projevil pozornost.

21 Proměňuješ se, aby ses ke mně stal krutým;+

s plnou mocí své ruky na mne nevražíš.

22 Zvedáš mě do větru, necháváš mě [na něm] jezdit;

potom mě s třeskem rozpustíš.

23 Vím totiž dobře, že mě přiměješ, abych se obrátil zpět k smrti+

a k domu setkání pro každého živého.

24 Jenže nikdo nenapřahuje ruku proti pouhé hromadě trosek,+

a když se někdo rozkládá, nevolá se kvůli těm věcem o pomoc.

25 Jistě jsem plakal pro toho, kdo měl těžký den;+

má duše se rmoutila pro chudého.+

26 Ačkoli jsem čekal dobré, přesto přišlo špatné;+

a očekával jsem světlo, ale přišla temnota.

27 Má vlastní střeva byla uvedena do varu a nemlčela;

dny trápení se postavily proti mně.

28 Zesmutnělý+ jsem se procházel, když nebylo sluneční světlo;*

vstal jsem ve sboru,* volal jsem stále o pomoc.

29 Stal jsem se bratrem šakalů

a druhem pštrosích dcer.+

30 I kůže mi zčernala+ [a odpadala] ze mne

a kosti, ty se mi rozpálily, jak vyschly.

31 A má harfa byla jen k truchlení

a má píšťala pro hlas plačících.