Hebrejcům

12 Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odhoďme i my každou zátěž a hřích, do kterého se snadno zaplétáme,+ a vytrvale běžme závod, kterého se účastníme.+ 2 Upírejme přitom oči na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry.+ Pro radost, kterou měl před sebou, snesl smrt na mučednickém kůlu,* pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.+ 3 Důkladně uvažujte o tom, kdo snesl tolik nepřátelských slov od hříšníků,+ kteří tím škodili sami sobě. Tak se neunavíte a nevzdáte.*+

4 Ve svém boji proti tomu hříchu jste zatím nezápasili až do krve. 5 A úplně jste zapomněli na vybídku, ve které jste osloveni jako synové: „Můj synu, neber ukázňování od Jehovy* na lehkou váhu ani se nevzdávej, když tě kárá. 6 Koho totiž Jehova* miluje, toho ukázňuje. Trestá* každého, koho přijímá za syna.“+

7 To, co snášíte, patří k vašemu ukázňování.* Bůh s vámi jedná jako se syny.+ Vždyť kterého syna otec neukázňuje?+ 8 Ale pokud nejste ukázňováni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. 9 Naši lidští otcové* nás ukázňovali a my jsme je měli v úctě. Neměli bychom se o to ochotněji podřizovat Otci našeho duchovního života, abychom žili?+ 10 Vždyť oni nás ukázňovali jen chvíli a podle toho, co považovali za dobré, ale on to dělá k našemu užitku, abychom byli svatí jako on.+ 11 Je pravda, že žádné ukázňování se v danou chvíli nezdá radostné, spíš bolestné.* Ale těm, kdo jím byli školeni, nakonec přináší pokojné ovoce, kterým je správné jednání.*

12 Proto posilněte svěšené ruce a zesláblá kolena+ 13 a urovnávejte cesty svým nohám,+ aby se chromá část těla nevykloubila, ale naopak uzdravila. 14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi+ a o posvěcení,*+ bez kterého nikdo neuvidí Pána. 15 Dávejte pozor, ať se nikdo nepřipraví o Boží nezaslouženou laskavost, aby tak nevyrostl nějaký jedovatý kořen, který by působil těžkosti a otrávil* mnohé.+ 16 A ať mezi vámi není nikdo, kdo se dopouští sexuální nemravnosti,* ani ten, kdo si neváží posvátných věcí, stejně jako Ezau, který své prvorozenecké právo vyměnil za jedno jídlo.+ 17 Víte přece, že když pak chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut. Přestože se s pláčem pokoušel změnit otcovo rozhodnutí,+ bylo to zbytečné.*

18 Nepřiblížili jste se k hmatatelné hoře,+ která hořela ohněm,+ k temnému oblaku, k husté tmě, k bouři,+ 19 ke zvuku trubky+ a k hlasu,+ který mluvil k lidu. Když ho tehdy slyšeli, prosili, aby jim nic dalšího neříkal.+ 20 Vystrašil je totiž už příkaz: „Pokud se i jen zvíře dotkne hory, bude ukamenováno.“+ 21 I ta podívaná byla tak děsivá, že Mojžíš řekl: „Třesu se strachy.“+ 22 Přiblížili jste se k hoře Sion+ a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému,+ k myriádám* shromážděných andělů,+ 23 ke sboru prvorozených, kteří jsou zapsaní v nebesích, k Bohu, Soudci všech,+ k duchovnímu životu+ těch bezúhonných,* kteří byli přivedeni k dokonalosti,+ 24 k Ježíšovi, prostředníkovi+ nové smlouvy,+ a ke krvi, kterou nás pokropil a která mluví lépe než krev Ábela.+

25 Dejte si pozor, abyste neodmítli naslouchat* tomu, kdo mluví. Pokud totiž neunikli trestu ti, kdo odmítli naslouchat tomu, kdo předával Boží výstrahu na zemi, tím spíš neunikneme my, pokud se odvrátíme od toho, kdo mluví z nebes.+ 26 Tehdy jeho hlas zatřásl zemí,+ ale teď slibuje: „Znovu budu třást nejen zemí, ale také nebem.“+ 27 Výraz „znovu“ naznačuje, že budou odstraněny věci, které byly udělány a kterými se dá otřást, aby zůstaly věci, kterými se otřást nedá. 28 Když tedy máme získat Království, kterým se nedá otřást, přijímejme nezaslouženou laskavost, díky které můžeme přijatelně sloužit* Bohu s bázní a posvátnou úctou. 29 Vždyť náš Bůh je stravující oheň.+