Oceňuješ svaté věci?

„Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána. Pečlivě dávejte pozor, . . . aby zde nebyl žádný smilník ani takový, kdo neoceňuje svaté věci, jako Ezau, který se vzdal svých prvorozenských práv výměnou za jeden pokrm.“ — HEBREJCŮM 12:14–16.

1. Jaký nedostatek ocenění projevuje většina lidí, ale jak se v tom liší křesťané?

JEHOVA Bůh opatřuje všechno nanejvýš štědře. Velkoryse se stará o potřeby celého svého stvoření. Většina lidí však na to ani nepomyslí. Ani Jehovovi neděkují ani neuznávají svůj velký dluh vůči němu. Křesťané však neberou Jehovovu dobrotu jako samozřejmost. Ctí ho pro to, co dělá v jejich prospěch. Pro jejich oddanost svěřil Jehova svému lidu řadu posvátných věcí, z nichž se lidstvo obecně netěší. Jsou to drahocenné věci, jež jsou oddělené jako svaté a jež souvisejí s Jehovovým uctíváním. Víš, co jsou tyto posvátné věci? A máš pro ně hluboké, srdečné ocenění? — Žalm 104:10–28; Matouš 5:45; Zjevení 4:11.

2. Kdo projevil zřejmý nedostatek ocenění?

² Ne všichni z Božího lidu správně oceňovali svaté věci. Například Izákův syn Esau v tomto ohledu selhal. Pavel o něm mluvil, když psal pomazaným hebrejským křesťanům. Když je vybídl, aby ‚usilovali o pokoj se všemi lidmi‘, varoval je, aby se ujistili, že mezi nimi není „žádný smilník ani takový, kdo neoceňuje svaté věci, jako Esau, který se vzdal svých prvorozenských práv výměnou za jeden pokrm“. — Hebrejcům 12:14–16.

3, 4. Jaká byla posvátná práva prvorozeného, která Esau prodal Jákobovi za misku čočky?

³ Co byla ta prvorozenská práva? Jehova slíbil Esauovu dědovi Abrahamovi, že skrze něho a jeho potomky se nakonec narodí slíbené semeno, Mesiáš čili Kristus. Prostřednictvím tohoto semene si budou moci žehnat všechny národy a to povede k jejich osvobození od hříchu a smrti. — 1. Mojžíšova 22:15–18; Galaťanům 3:16.

⁴ Esau, Izákův prvorozený, měl příležitost patřit k linii, jež zrodí to semeno. Byla to součást jeho prvorozenského práva. Biblická zpráva však k jeho hanbě říká: „Esau pohrdl právem prvorozeného.“ Bez uvážení je prodal za jedno jídlo z dušené čočky a kusu chleba. Jistě nechceme napodobovat tento nedostatek ocenění. Měli bychom spíš pěstovat postoj Esauova bratra Jákoba. Byl druhý vzhledem k prvorozenskému právu a koupil si je, když viděl bratrův zjevný nedostatek ocenění. Tak Jákob zajistil, že právo být předkem slíbeného Semene přijde na toho, kdo si této posvátné věci patřičně cení. — 1. Mojžíšova 25:27–34.

5. O jakých posvátných věcech budeme uvažovat a jak se vyhneme tomu, abychom je nebrali jako samozřejmost?

⁵ V křesťanském sboru nám Jehova poskytl mnoho posvátných věcí, aby nás udržoval duchovně silné a patřičně vyzbrojené pro jeho službu. Pohovořme si o některých. Pak se nad nimi můžeme jako jednotlivci zamyslet a posílit své ocenění pro ně, takže je nikdy nebudeme brát jako samozřejmost.

Jehovovo jméno a výkupné — nanejvýš posvátné

6. Jak můžeme ukázat, že nepovažujeme za samozřejmou svatost Jehovova jména?

⁶ Na našem seznamu posvátných věcí stojí jako první Jehovovo jméno. Jak vznešené je toto jméno ve tvé mysli a srdci? Když uváděl Ježíš vzorovou modlitbu, řekl nejprve: „Buď posvěceno tvé jméno.“ (Matouš 6:9) Když se dáváme pokřtít, stáváme se svědky Jehovovými. (Izajáš 43:10, 11) Je to velká čest. A když hovoříme o Jehovově dobrotě a o jeho velkolepých předsevzetích, poznávají ho podle jeho osobního jména jiní a také mu chtějí sloužit. Jestliže se však někdo nesnaží o něm mluvit, nebo ještě hůře, jestliže se dopustí nějakého provinění, přináší to pohanu Jehovovu dobrému jménu a pověsti. Jehovovi věrní křesťanští svědkové se snaží vždy posvěcovat jeho svaté jméno před jinými tím, co říkají a co dělají. — 3. Mojžíšova 22:31, 32; 5. Mojžíšova 5:11.

7. Proč bychom měli projevovat největší ocenění pro Kristovu výkupní oběť?

⁷ Na předním místě seznamu posvátných věcí je výkupní oběť. Jak drahocenná je pro tebe Kristova oběť? Jedině na základě plné víry v tuto dokonalou lidskou oběť nám mohou být odpuštěny hříchy. (1. Jana 2:1, 2) Pavel říká, že pomazaný sbor byl ‚vyplacen krví Božího vlastního Syna‘. (Skutky apoštolů 20:28; srovnej 1. Petra 1:17–19.) Ježíš, jednozplozený Boží Syn, se vzdal svého postavení v nebi, žil na zemi mezi hříšnými muži a ženami a potom obětoval svůj dokonalý lidský život v bolestné smrti na mučednickém kůlu, abychom mohli mít věčný život. (Matouš 20:28) Bylo by vrcholem nevděku, kdyby člověk denně neprojevoval hluboké ocenění pro tento drahocenný Boží dar. — Hebrejcům 10:28, 29; Juda 4, 5.

Náš vztah k Jehovovi a jeho organizaci

8. Jak drahocenný je náš vztah k Jehovovi?

⁸ To nás přivádí k další velmi posvátné věci, k našemu vztahu k Jehovovi. Měli bychom si nesmírně vážit důvěrného vztahu, který máme k našemu nebeskému Otci. Jestliže se ‚přiblížíme k Bohu, přiblíží se k nám‘. (Jakub 4:8) Velmi nás miluje a chce, abychom ho milovali z celého srdce. (Matouš 22:37, 38; Jan 3:16) David dal svému synu Šalomounovi zdravou radu o vztahu k Jehovovi. Včlenil do ní i výstrahu: „A ty, Šalomoune, můj synu, znej Boha svého otce a služ mu s úplným srdcem a s duší plnou potěšení; Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek. Jestliže ho budeš hledat, dá se ti najít; ale jestliže ho opustíš, navždy tě odvrhne.“ (1. Paralipomenon 28:9) „Zachovávejte se“ tedy „v Boží lásce a očekávejte přitom milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život“. — Juda 21.

9. Jak ukazujeme, že nebereme přednost patřit k Jehovově organizaci jako samozřejmost?

⁹ Oceňuješ také, jaká posvátná přednost je patřit k Jehovově organizaci? Všichni si musíme pamatovat, že jsme v ní jen z Jehovovy nezasloužené laskavosti. Jestliže někdo prokáže nedostatek ocenění a stane se nekajícným provinilcem, ztratí tuto přednost. Pavel varoval: „Proto ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ (1. Korinťanům 10:6–12) Pavel dal tuto výstrahu poté, co vyprávěl o 23 000 Izraelitů, kteří zahynuli pro modlářství a nemravnost. Své ocenění pro posvátnost Jehovovy organizace můžeme projevit tím, že každý budeme dělat, co můžeme, abychom ji uchránili od nečistoty, nemravnosti, svárů, obchodního ducha, pocitů nadřazenosti a předsudků. (2. Korinťanům 7:1; 1. Petra 1:14–16) Můžeme pracovat na posilování svazku bratrské lásky a přitom bedlivě dodržovat teokratický pořádek a spolupracovat s těmi, kteří se ujímají vedení. — 1. Tesaloničanům 4:3–8; 5:12, 13.

Boží slovo, zákony a naděje na království

10. Jak ukazujeme, že plně oceňujeme Svatá písma?

¹⁰ Také Boží inspirované slovo, Svatá bible, je posvátné. Obsahuje božská prohlášení, pokyny, rady, sliby, zjevení, ano všechno, co potřebujeme, abychom byli ‚vyzbojeni pro každé dobré dílo‘. (2. Timoteovi 3:16, 17) Jak pro to můžeme projevit ocenění? Za prvé tím, že je studujeme, a to, co se učíme, uplatňujeme v životě. Potom tím, že věnujeme řádnou pozornost „pokrmu v pravý čas“, založenému na Bibli, který Jehova opatřuje skrze „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45) A z praktického hlediska je třeba, abychom svůj osobní výtisk Bible i křesťanské publikace, které používáme při kazatelské činnosti, udržovali čisté a upravené. Kdybychom ve svědecké službě používali umazanou nebo nevzhlednou Bibli, mohlo by to uvést pohanu na Jehovu.

11. Proč bychom neměli brát Jehovovy posvátné zákony jako samozřejmost?

¹¹ V Božím slově jsou Jehovovy posvátné zákony. Díváš se na ně vždy jako na posvátné, nebo je občas bereš trochu na lehkou váhu? Jehovovy zákony jsou jako značky, ukazatele a bezpečnostní hrazení kolem silnice k životu. Jestliže je posloucháme, budeme cestovat bezpečně a nakonec dospějeme k cíli v Jehovově novém světě; bereme-li však Jehovovy příkazy a připomínky na lehkou váhu, směřujeme k pohromě. — Žalm 119:10, 11, 35, 101, 102; Přísloví 3:1–4.

12. Jak je posvátnou věcí naše naděje na království?

¹² Z Bible se také dozvídáme o posvátné věci, která by měla být drahá našemu srdci: o naší naději na království. Pavel říká o věrném Abrahamovi v Hebrejcům 11:10: „Očekával totiž město [Boží království], které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ Máš také takovou silnou, vytrvalou naději na Boží království? Je tvá víra tak silná, že v srdci nechováš žádné pochyby, a zůstává tvá horlivost nezmenšená, zatímco čekáš, než se Boží předsevzetí v Božím patřičném čase splní? — Matouš 24:20–22, 33, 34, 42.

Posvátná shromáždění a přednosti

13. Proč bychom neměli brát jako samozřejmost prospěch z křesťanských shromáždění?

¹³ Pavel radil, „abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a neopouštějme své shromažďování, jak někteří mají ve zvyku“. To naznačuje, že naše křesťanská shromáždění jsou jiným posvátným opatřením, které se nemá brát na lehkou váhu. Na shromážděních dostáváme důležitá poučení a vřelé společenství, které naléhavě potřebujeme. Zde také můžeme činit „veřejné prohlašování své naděje“ tím, že příležitostně hovoříme z pódia a pravidelně podáváme komentáře. (Hebrejcům 10:23–25) A protože se většina našich shromáždění koná v sále království, přispíváš na něj pravidelně a snažíš se, aby byl udržován v pořádku? — 2. Mojžíšova 35:21.

14. Co nám pomůže, abychom oceňovali, že naše křesťanská služba je posvátný poklad?

¹⁴ Přednost kázat dobré poselství, kterou mají křesťané, přirovnal Pavel k „pokladu v hliněných nádobách“. (2. Korinťanům 4:1, 7) Ano, i křesťanská služba je posvátná věc, kterou hluboce oceňujeme. Většina těch, jimž kážeme, je sice lhostejná, ale my bychom si měli stále připomínat vznešenou přednost, kterou máme: že vyprávíme jiným o Jehovovi a jeho předsevzetích. Tak plníme své pověření kázat dobré poselství o Božím království a činit učedníky. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Dalším důvodem k radosti je pozorovat, jak noví učedníci dělají pokroky. (1. Tesaloničanům 2:19, 20) Jestliže je pro nás služba pokladem, nebudeme v oznamování dobrého poselství nepravidelní ani nečinní.

15. Proč nelze brát na lehkou váhu přednosti uvnitř Jehovovy organizace?

¹⁵ Přednosti uvnitř Jehovovy organizace jsou také posvátné. Takové přednosti jsou totiž posvátný svěřený úkol. (Srovnej Skutky apoštolů 20:28.) Ať jde o odpovědnost dozorce, pastýře, učitele nebo o nějakou jinou službu spolukřesťanům, věnuj jí mimořádnou péči. I když se zdá úkol bezvýznamný, neber jej na lehkou váhu, ale dělej jej dobře, pohotově, jako pro Jehovu. Pamatuj: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém.“ — Lukáš 16:10.

Manželství a rodina

16. Jak můžeme dát najevo, že považujeme manželství a rodinu za svaté věci?

¹⁶ Nezapomeňme zahrnout do seznamu posvátných věcí manželství a rodinu. Jistě, i nekřesťané se žení, ale křesťané pohlížejí na manželství jako na něco posvátného, co souvisí s jejich uctíváním Jehovy. (Srovnej 1. Petra 3:1–7.) Jak projevují úctu k této posvátné věci? Bible říká v Hebrejcům 13:4: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ Ježíš varoval, že dívat se ustavičně na ženu a živit v sobě vášeň k ní se rovná cizoložství v srdci. (Matouš 5:27, 28) Jestliže se rozhodneš pro manželství, udělej to počestně. Každý den buduj opravdovou lásku a hlubokou úctu. Máš-li děti, ‚vychovávej je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování‘. Tak bude tvá rodina ‚svatá‘. — Efezanům 6:4; 1. Korinťanům 7:14.

Jehovův svatý duch a modlitba

17. Proč nemůžeme brát Božího svatého ducha jako samozřejmost?

¹⁷ Potřebujeme všechna Jehovova opatření, a jednou důležitou pomocí od Jehovy je jeho svatý duch. (Jan 14:26) Nevíme vždy, jakým způsobem používá Jehova svého ducha v náš prospěch, ale jedno je jisté: Bez něho se neobejdeme. Měli bychom se modlit o svatého ducha, aby nám pomohl porozumět pravému učení a snášet zkoušky. Potřebujeme jej, abychom s jeho pomocí pěstovali ovoce ducha. (Galaťanům 5:22, 23) A v Efezanům 4:30 jsme varováni, abychom ‚nezarmucovali‘ svatého ducha a nezaplétali se do věcí, které by brzdily jeho působení. Kéž vždy oceňujeme Jehovova svatého ducha!

18. Proč je modlitba posvátná přednost?

¹⁸ Poslední posvátná věc, o níž budeme hovořit, modlitba, rozhodně není nejméně důležitá. Je to veliká přednost, že si můžeme vyměňovat myšlenky se svrchovaným Panovníkem vesmíru, Jehovou. Měli bychom k němu samozřejmě přistupovat s úctou, vážností, nikdy lehkovážně. Můžeme mít důvěru, že on naše modlitby, které jsou předkládány v souladu s jeho vůlí, uslyší a odpoví na ně. „O nic se úzkostlivě nestarejte, ale ať jsou ve všem vaše prosebné žádosti známy Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním.“ (Filipanům 4:6) Modlitba v nás uchová ocenění pro posvátné věci.

19. Jaká požehnání dostávají ti, kteří správně oceňují svaté věci?

¹⁹ Hovořili jsme jen o třinácti posvátných věcech, které bychom nikdy neměli brát jako samozřejmost. Dalo by se mluvit o mnoha dalších. Jestliže oceňujeme takové věci, uchováme si dobrý vztah k našemu Bohu, Jehovovi, a každý den budeme mít jeho požehnání. To přináší pokoj mysli spolu s dobrým svědomím. Nikdy neber ten drahocenný vztah jako samozřejmost! Miluj Jehovu celým srdcem, myslí, duší a silou a on bude stále milovat tebe. (1. Jana 4:16) Tento svazek lásky nemůže porušit nic kromě tvé vlastní nevěry. — Římanům 8:38, 39.

20. Jak můžeme úspěšně jít po cestě k životu v Jehovově novém světě?

²⁰ Buďme také činní se službě království, dobře se starejme o všechny přednosti a oceňujme všechna duchovní opatření. Kéž máme srdce stále plné vděčnosti a kéž pohotově posloucháme všechny Jehovovy posvátné zákony a připomínky a oceňujeme, že byly dány, aby nás bezpečně vedly cestou k životu. A když půjdeme po té úzké cestě k životu, Jehova nás pravděpodobně nejen zachová naživu přes velké soužení, ale dá nám věčný život s nekonečnými požehnáními ve svém novém světě, který je nyní tak blízko. To proto, že jsme oceňovali svaté věci.

Jak bys odpověděl?

◼ Jak se nestane, že bychom brali Jehovovo jméno a výkupní oběť jako samozřejmost?

◼ Co může prozradit, že neoceňujeme svůj vztah k Jehovovi a jeho organizaci?

◼ Které věci dokazují naše ocenění pro Boží slovo a zákony a naději na království?

◼ Jak můžeme ukázat, že nebereme křesťanská shromáždění a teokratické přednosti jako samozřejmost?

◼ Pro které další svaté věci bychom měli pěstovat hluboké ocenění?