Soudci*

1 A po Jozuově smrti+ se stalo, že izraelští synové přistoupili k tomu, aby se dotazovali+ Jehovy a řekli: „Kdo z nás vyjde první ke Kananejcům, aby proti nim bojoval?“ 2 Jehova na to řekl: „Vyjde Juda.+ Pohleď, jistě dám tu zemi do jeho ruky.“ 3 Juda tedy řekl svému bratru Simeonovi: „Pojď se mnou do [území] mého losu+ a bojujme proti Kananejcům, a já zase půjdu s tebou do [území] tvého losu.“+ A tak šel Simeon s ním.+

4 Juda tedy vyšel a Jehova dal Kananejce a Perizejce do jejich rukou,+ takže je porazili v Bezeku, deset tisíc mužů. 5 Když v Bezeku našli Adoni-bezeka, bojovali pak proti němu a porazili Kananejce+ a Perizejce.+ 6 Když se Adoni-bezek dal na útěk, honili ho potom a chopili se ho a odřízli mu palce u rukou a u nohou. 7 Na to Adoni-bezek řekl: „Sedmdesát králů s odříznutými palci u rukou a u nohou sbíralo jídlo pod mým stolem. Právě jak jsem dělal já, tak mi Bůh oplatil.“+ Potom ho přivedli do Jeruzaléma+ a tam zemřel.

8 Synové Judy dále ještě válčili proti Jeruzalému+ a dobyli jej a udeřili jej ostřím meče a město vydali ohni. 9 A potom synové Judy sešli bojovat proti Kananejcům, kteří obývali hornatý kraj a Negeb+ a Šefelu.+ 10 Juda tedy pochodoval proti Kananejcům, kteří bydleli v Hebronu+ (jméno Hebronu bylo předtím Kirjat-arba+), a srazili Šešaie a Achimana a Talmaie.+

11 A odtud pochodovali proti obyvatelům Debiru.+ (Jméno Debiru bylo předtím Kirjat-sefer.+) 12 Potom řekl Kaleb:+ „Kdokoli udeří Kirjat-sefer a skutečně ho dobude, nuže, tomu dám svou dceru Aksu+ za manželku.“+ 13 A dobyl ho Otniel,+ syn Kalebova mladšího bratra+ Kenaza.+ Dal mu proto svou dceru Aksu za manželku.+ 14 A zatímco šla domů, stalo se, že ho podněcovala, aby od jejího otce žádal pole. Potom, když [byla] na oslu, zatleskala.*+ Na to jí Kaleb řekl: „Co chceš?“ 15 Řekla mu tedy: „Uděl mi přece požehnání,+ neboť jsi mi dal jižní kus země, a dáš mi Gullot-majim.“* Kaleb jí tudíž dal Horní Gullot+ a Dolní Gullot.*

16 A synové Kenity,+ jehož zetěm byl Mojžíš,*+ vyšli se syny Judy z města palem+ do judské pustiny, která je na jihu od Aradu.+ Šli tedy a usídlili se s lidem.+ 17 Ale Juda pochodoval se svým bratrem Simeonem a přistoupili k tomu, aby udeřili Kananejce, kteří obývali Cefat, a aby ho zasvětili zničení.+ Proto bylo to město pojmenováno Chorma.*+ 18 Potom Juda dobyl Gazu+ a její území a Aškalon+ a jeho území a Ekron+ a jeho území. 19 A Jehova byl dále s Judou, takže vzal do vlastnictví hornatý kraj, ale obyvatele nížiny nemohl zbavit vlastnictví, protože měli válečné dvoukolé vozy+ se železnými kosami.*+ 20 Když dali Kalebovi Hebron, právě jak slíbil Mojžíš,+ potom odtamtud vyhnal tři Anakovy syny.+

21 A synové Benjamína nevyhnali Jebusejce, kteří obývali Jeruzalém;+ ale Jebusejci dále bydlí v Jeruzalémě se syny Benjamína až do tohoto dne.+

22 Mezitím Josefův+ dům také vyšel proti Betelu,+ a Jehova byl s nimi.+ 23 A Josefův dům začal vyzvídat+ o Betelu (mimochodem, předtím se to město jmenovalo Luz+), 24 a pozorovatelé uviděli muže, jak vychází z města. Řekli mu tedy: „Ukaž nám prosím cestu, jak se dostat do města, a my ti jistě projevíme laskavost.“+ 25 Muž jim tedy ukázal cestu, jak se dostat do města, a oni udeřili město ostřím meče,+ ale toho muže a celou jeho rodinu nechali jít.+ 26 Ten muž šel tedy do země Chetitů+ a postavil město a pojmenoval je Luz. To je jeho jméno až do tohoto dne.

27 A Manasse+ si nevzal do vlastnictví Bet-šean+ a jeho závislá městečka a Taanak+ a jeho závislá městečka* a obyvatele Doru+ a jeho závislá městečka a obyvatele Jibleamu+ a jeho závislá městečka a obyvatele Megidda+ a jeho závislá městečka, ale v té zemi vytrvale bydleli Kananejci.+ 28 A stalo se, že Izrael zesílil+ a přistoupil k tomu, aby uložil Kananejcům nucenou práci,+ a úplně je nevyhnali.+

29 Ani Efrajim nevyhnal Kananejce, kteří bydleli v Gezeru, ale Kananejci v Gezeru mezi nimi bydleli dál.+

30 Zebulon+ nevyhnal obyvatele Kitronu a obyvatele Nahalolu,+ ale Kananejci mezi nimi bydleli dál+ a byli podrobeni nucené práci.+

31 Ašer+ nevyhnal obyvatele Akka* a obyvatele Sidonu+ a Achlabu a Akzibu+ a Chelby a Afiku+ a Rechobu.+ 32 A Ašerovci dále bydleli mezi Kananejci, kteří obývali tu zemi, protože je nevyhnali.+

33 Naftali+ nevyhnal obyvatele Bet-šemeše a obyvatele Bet-anatu,+ ale bydleli dále mezi Kananejci, kteří obývali tu zemi;+ a obyvatelé Bet-šemeše a Bet-anatu se stali jejich pro nucenou práci.+

34 A Amorejci tlačili syny Dana+ do hornatého kraje, neboť jim nedovolili sejít do nížiny.+ 35 Amorejci tedy vytrvale bydleli na hoře Cheres a v Aijalonu+ a v Šaalbimu.+ Ale ruka Josefova domu ztěžkla natolik, že byli přinuceni k úkolové práci.+ 36 A území Amorejců bylo od stoupání Akrabbim,+ od Sely* nahoru.

2 Potom Jehovův anděl+ vyšel z Gilgalu+ do Bokimu+ a řekl: „Přistoupil jsem k tomu, abych vás vyvedl z Egypta a abych vás přivedl do země, o níž jsem přísahal* vašim praotcům.+ Nadto jsem řekl: ‚Nikdy neporuším smlouvu s vámi.+ 2 A vy, vy neuzavřete smlouvu s obyvateli této země.+ Jejich oltáře byste měli strhnout.‘+ Ale nenaslouchali jste mému hlasu.+ Proč jste to dělali?+ 3 Řekl jsem tedy: ‚Nezaženu je [z místa] před vámi, a stanou se vám léčkami+ a jejich bohové vám budou sloužit jako vnadidlo.‘“+

4 A jakmile Jehovův anděl promluvil tato slova ke všem izraelským synům, stalo se, že lid začal pozvedat svůj hlas a plakat.+ 5 Proto pojmenovali to místo Bokim.* A přistoupili k tomu, aby tam obětovali Jehovovi.

6 Když Jozue poslal lid pryč, izraelští synové tedy odešli, každý ke svému dědictví, aby vzali do vlastnictví zemi.+ 7 A lid dále sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších mužů,* kteří po Jozuovi prodloužili své dny* a kteří viděli celé Jehovovo velké dílo, jež činil pro Izrael.+ 8 Potom Jehovův sluha Jozue, syn Nunův, ve věku sto deseti let zemřel.+ 9 Pohřbili ho tedy v jeho dědičném území v Timnat-cheresu,*+ v hornatém kraji Efrajima, na sever od hory Gaaš.+ 10 A také celá ta generace byla připojena ke svým otcům+ a po nich začala nastupovat další generace, která neznala Jehovu ani dílo, jež vykonal pro Izrael.+

11 A izraelští synové začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích,+ a sloužili* Baalům.+ 12 Tak zanechali Jehovu, BOHA svých otců, který je vyvedl z egyptské země,+ a následovali jiné bohy z bohů národů, jež byly všude kolem nich,+ a začali se jim klanět, takže uráželi Jehovu.+ 13 Tak zanechali Jehovu a chopili se služby Baalovi a sochám Aštoret.*+ 14 Na to vzplanul proti Izraeli Jehovův hněv,+ takže je vydal do rukou plenitelů, a ti je začali plenit;+ a přistoupil k tomu, aby je prodal* do ruky jejich okolních nepřátel,+ a nebyli již schopni obstát před svými nepřáteli.+ 15 Kamkoli vyšli, Jehovova ruka se prokázala být proti nim k neštěstí,+ právě jak Jehova mluvil a právě jak jim Jehova přísahal;+ a dostali se naprosto do úzkých.+ 16 Jehova tedy vzbuzoval soudce,+ a ti je zachraňovali z ruky jejich plenitelů.+

17 A nenaslouchali dokonce ani svým soudcům, ale měli nemravný styk*+ s jinými bohy+ a klaněli se jim. Rychle odbočili z cesty, po níž chodili jejich praotcové v poslušnosti Jehovových přikázání.+ Oni to tak nečinili. 18 A když jim Jehova přece vzbudil soudce,+ Jehova se prokázal být s tím soudcem a zachraňoval je z ruky jejich nepřátel po všechny dny toho soudce; Jehova totiž pociťoval lítost+ nad jejich sténáním kvůli jejich utlačovatelům+ a těm, kdo jim činili ústrky.

19 A když soudce zemřel, stalo se, že se obraceli a jednali zhoubněji než jejich otcové tak, že chodili za jinými bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim.+ Nezdrželi se svých zvyklostí a svého zatvrzelého chování.+ 20 Nakonec vzplanul proti Izraeli hněv Jehovy,+ a on řekl: „Proto, že tento národ překročil mou smlouvu,+ kterou jsem přikázal jejich praotcům, a nenaslouchal mému hlasu,+ 21 také já, já již před nimi nevyženu ani jediný z těch národů, které zanechal Jozue, když zemřel,+ 22 abych jimi zkoušel Izrael,+ zda budou dodržovat Jehovovu cestu tím, že po ní budou chodit, právě jako ji dodržovali jejich otcové, nebo ne.“ 23 Jehova proto tyto národy ponechal, nevyháněl je rychle+ a nevydal je do Jozuovy ruky.

3 To jsou národy,+ které Jehova ponechal, aby jimi zkoušel Izrael,+ totiž všechny ty, kdo nezakusili žádnou z kananejských válek;+ 2 bylo to jen proto, aby generace izraelských synů měly zkušenost, aby byli vyučeni válce, totiž jen ti, kteří předtím takové věci nezakusili: 3 Pět vládců aliance*+ Filištínů+ a všichni Kananejci,+ Sidonci+ a Chivijci,+ kteří obývají horu Libanon+ od hory Baal-hermon+ až ke vstupu do Chamatu.*+ 4 A stále sloužili jako prostředek ke zkoušení Izraele,+ aby se poznalo, zda budou poslouchat přikázání Jehovy, která přikázal jejich otcům prostřednictvím Mojžíše.+ 5 A izraelští synové bydleli mezi Kananejci,+ Chetity a Amorejci a Perizejci a Chivijci a Jebusejci.+ 6 A přistoupili k tomu, aby si brali jejich dcery za manželky,+ a své vlastní dcery dávali jejich synům+ a chopili se služby jejich bohům.+

7 Tak izraelští synové činili to, co bylo špatné v Jehovových očích, a zapomínali na Jehovu, svého Boha,+ a sloužili Baalům+ a posvátným kůlům.*+ 8 Na to vzplanul proti Izraeli Jehovův hněv,+ takže je prodal+ do ruky Kušan-rišatajima, krále Mezopotámie;*+ a izraelští synové dále sloužili Kušan-rišatajimovi osm let. 9 A izraelští synové začali volat k Jehovovi o přispění.+ Jehova tedy pro izraelské syny vzbudil zachránce,+ Otniela,+ syna Kalebova mladšího bratra Kenaza,+ aby je zachránil.+ 10 Tu na něm spočinul Jehovův duch,+ a stal se soudcem Izraele. Když vytáhl do bitvy, Jehova mu potom dal do ruky Kušan-rišatajima, syrského krále,* takže jeho ruka Kušan-rišatajima přemohla.+ 11 Země potom nebyla vyrušována čtyřicet let. Nakonec Otniel, syn Kenazův, zemřel.

12 A izraelští synové znovu začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích.+ Na to Jehova nechal zesílit proti Izraeli+ moabského+ krále Eglona, protože činili to, co bylo špatné v Jehovových očích.+ 13 Dále ještě proti nim shromáždil syny Ammona+ a Amaleka.+ Tehdy šli a udeřili Izrael a vzali do vlastnictví město palem.+ 14 A izraelští synové dále sloužili moabskému králi Eglonovi osmnáct let.+ 15 A izraelští synové začali volat k Jehovovi o přispění.+ Jehova tedy pro ně vzbudil zachránce, Ehuda,+ syna Benjamínovce+ Gery, leváka.*+ Časem izraelští synové po něm poslali tribut* moabskému králi Eglonovi. 16 Mezitím si Ehud udělal meč s dvojitým ostřím,+ jeden loket* dlouhý. Potom si jej připásal pod oděv k pravému stehnu.+ 17 A přistoupil k tomu, aby moabskému králi Eglonovi předložil tribut.+ Eglon byl velmi tlustý muž.

18 A stalo se, že když ukončil předkládání tributu,+ ihned poslal lidi, nosiče tributu, pryč. 19 A sám se vrátil od lomů,* které byly u Gilgalu,+ a přistoupil k tomu, aby řekl: „Mám pro tebe tajné slovo, králi.“ Řekl tedy: „Mlč!“ A tak od něho odešli všichni ti, kdo u něho stáli.+ 20 A Ehud k němu přišel, když seděl ve své chladné nástřešní místnosti, kterou měl pro sebe. A Ehud přikročil k tomu, aby řekl: „Mám pro tebe Boží slovo.“ Na to vstal ze svého trůnu. 21 Potom Ehud prudce vsunul levou ruku, vzal meč od svého pravého stehna a vrazil mu jej do břicha. 22 A za čepelí vnikal také jílec, takže se tuk za čepelí zavřel, neboť mu meč z břicha nevytáhl; a začaly vycházet výkaly.* 23 A Ehud přistoupil k tomu, aby vyšel větracím otvorem,* ale zavřel za sebou dveře nástřešní místnosti a zamkl je. 24 A sám vyšel.+

A jeho služebníci přišli a podívali se a dveře nástřešní místnosti byly zamčené. Řekli tedy: „Vykonává právě potřebu*+ v chladném vnitřním pokoji.“ 25 A stále čekali, až se už styděli, a pohleďme, nikdo dveře nástřešní místnosti neotevíral. Na to vzali klíč a otevřeli je, a pohleďme, jejich pán* ležel na zemi mrtvý!

26 Pokud jde o Ehuda, ten unikl, zatímco otáleli, a sám prošel kolem lomů+ a unikl do Seiry. 27 A když se tam dostal, stalo se, že zatroubil na roh*+ v hornatém kraji Efrajima;+ a izraelští synové s ním scházeli z hornatého kraje, [a] byl v jejich čele. 28 Potom jim řekl: „Následujte mě,+ protože Jehova vám dal do ruky vaše nepřátele, Moabce.“+ A následovali ho a zmocnili se jordánských brodů+ proti Moabcům a nikomu nedovolili přejít. 29 A tehdy srazili Moaba, asi deset tisíc mužů,+ každého statného*+ a každého statečného muže; a ani jediný neunikl.+ 30 A toho dne byl Moab podroben Izraelově ruce; a země nebyla dále vyrušována osmdesát let.+

31 A po něm se prokázal být Anatův syn Šamgar,+ a srazil Filištíny,+ šest set mužů, dobytčím bodcem; a také zachránil Izrael.+

4 Potom izraelští synové znovu začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích, když byl nyní Ehud mrtev.+ 2 Jehova je tedy prodal+ do ruky Jabina, krále Kanaánu, který vládl v Chacoru,+ a velitelem* jeho vojska byl Sisera+ a bydlel v Charošetu+ národů.* 3 A izraelští synové začali volat k Jehovovi;+ měl totiž devět set válečných dvoukolých vozů se železnými kosami*+ a sám izraelské syny drsně utlačoval+ dvacet let.

4 A právě v té době soudila Izrael prorokyně+ Debora,* manželka Lappidotova. 5 A bydlela pod Debořinou palmou mezi Ramou+ a Betelem+ v hornatém kraji Efrajima; a izraelští synové k ní přicházeli pro soud. 6 A přistoupila k tomu, aby poslala a zavolala Abinoamova syna Baraka+ z Kedeš-naftali+ a aby mu řekla: „Nedal Jehova, BŮH Izraele, příkaz? ‚Jdi a rozložíš se na hoře Tabor+ a vezmeš si deset tisíc mužů ze synů Naftaliho+ a ze synů Zebulona.+ 7 A v říčním údolí Kišon+ k tobě jistě přivedu Siseru,+ velitele Jabinova+ vojska,+ a jeho válečné dvoukolé vozy a jeho zástup a skutečně ti ho dám do ruky.‘“+

8 Na to jí Barak řekl: „Jestliže se mnou půjdeš, určitě půjdu také; ale jestliže se mnou nepůjdeš, nepůjdu.“ 9 Na to řekla: „Zcela jistě s tebou půjdu. Přesto na cestě, kterou jdeš, nepřipadne zkrášlující věc tobě, neboť Jehova prodá* Siseru do ruky ženy.“+ A tak Debora vstala a šla s Barakem do Kedeše.+ 10 A Barak začal svolávat Zebulona+ a Naftaliho do Kedeše a deset tisíc mužů vyšlo a následovali jeho kroky;+ a Debora vyšla s ním.

11 Mimochodem, Kenita Cheber+ se oddělil od Kenitů,+ synů Chobaba, jehož zetěm byl Mojžíš,*+ a postavil si stan blízko velkého stromu v Caanannimu, který je u Kedeše.

12 Potom podali Siserovi zprávu, že Abinoamův syn Barak+ vyšel na horu Tabor.+ 13 Sisera ihned svolal z Charošetu národů do říčního údolí Kišon všechny své válečné dvoukolé vozy, devět set válečných dvoukolých vozů se železnými kosami,+ a všechen lid, který byl s ním.+ 14 Debora nyní řekla Barakovi: „Vstaň, neboť tento den Jehova jistě vydá Siseru do tvé ruky. Není to Jehova, kdo vyšel před tebou?“+ A Barak sestupoval z hory Tabor a deset tisíc mužů za ním. 15 A Jehova před Barakem začal ostřím meče uvrhovat do zmatku+ Siseru a všechny jeho válečné dvoukolé vozy a celý tábor. Sisera nakonec slezl z dvoukolého vozu a dal se na útěk pěšky. 16 A Barak honil+ válečné dvoukolé vozy+ a tábor až k Charošetu národů, takže celý Siserův tábor padl ostřím meče. Nezůstal ani jediný.+

17 Pokud jde o Siseru,+ ten uprchl pěšky ke stanu Jael,+ manželky Kenity Chebera,+ neboť mezi Jabinem, králem Chacoru,+ a domácností Kenity Chebera byl mír. 18 Jael potom vyšla vstříc Siserovi a řekla mu: „Obrať se sem, můj pane, obrať se sem, ke mně. Neboj se.“ Odbočil tedy k ní do stanu. Později ho přikryla pokrývkou. 19 Časem jí řekl: „Dej mi, prosím, napít trochu vody, neboť mám žízeň.“ Otevřela tedy kožený vak+ s mlékem a dala mu napít+ a potom ho přikryla. 20 A přikročil k tomu, aby jí řekl: „Stůj u vchodu do stanu, a jestliže někdo přijde a zeptá se tě a řekne: ‚Je tady nějaký muž?‘, stane se, že pak řekneš: ‚Ne!‘“

21 A Cheberova manželka Jael přistoupila k tomu, aby vzala stanový kolík a aby do ruky uchopila kladivo. Potom k němu pokradmu šla, a zatímco tvrdě spal* a [byl] unavený, vrazila mu kolík do spánků+ a zatloukla jej do země. Tak zemřel.+

22 A pohleďme, byl tu Barak, který pronásledoval Siseru. Jael mu nyní vyšla vstříc a řekla mu: „Pojď a ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vešel tedy k ní, a pohleďme, Sisera zde ležel mrtvý, s kolíkem ve spáncích.

23 Tak Bůh v ten den podmanil+ kananejského krále Jabina před izraelskými syny. 24 A ruka izraelských synů byla tvrdší a tvrdší proti kananejskému králi Jabinovi,+ dokud kananejského krále+ Jabina neodřízli.

5 A v ten den Debora+ spolu s Abinoamovým synem+ Barakem+ zazpívala+ a řekla:

A země nebyla dále vyrušována čtyřicet let.+

6 Potom izraelští synové začali činit to, co bylo špatné v Jehovových očích.+ Jehova je tedy na sedm let vydal do ruky Midiana.+ 2 A Midianova ruka získala nad Izraelem převahu.+ Izraelští synové si kvůli Midianovi udělali podzemní zásobárny, které byly v horách a v jeskyních a v obtížně přístupných místech.+ 3 A když Izrael zasel semeno,+ stalo se, že Midian a Amalek+ a lidé z Východu*+ vyšli, ano, vyšli proti nim. 4 A tábořili proti nim a kazili výnos země na celé cestě do Gazy a neponechávali v Izraeli žádnou obživu ani ovci ani býka ani osla.+ 5 Oni a jejich hospodářská zvířata totiž vycházeli se svými stany. Přicházeli tak četní jako kobylky,+ a bylo jich a jejich velbloudů bezpočtu;+ a přicházeli do země, aby ji kazili.+ 6 A Izrael kvůli Midianovi velmi zchudl, a izraelští synové začali volat k Jehovovi o přispění.+

7 A protože izraelští synové volali k Jehovovi o přispění kvůli Midianovi,+ stalo se, 8 že Jehova přistoupil k tomu, aby poslal k izraelským synům muže, proroka,+ a aby jim řekl: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Byl jsem to já, kdo vás přivedl z Egypta,+ a tak vás vyvedl z domu otroků.+ 9 Osvobodil jsem vás tedy z ruky Egypta a z ruky všech vašich utlačovatelů a vyhnal jsem je před vámi a dal vám jejich zemi.+ 10 Navíc jsem vám řekl: „Já jsem Jehova, váš Bůh.+ Nebudete se bát bohů Amorejců,+ v jejichž zemi bydlíte.“+ A nenaslouchali jste mému hlasu.‘“+

11 Později přišel Jehovův anděl+ a posadil se pod velkým stromem, který byl v Ofře, který patřil Abi-ezrovci Joašovi,+ zatímco jeho syn Gideon+ mlátil pšenici ve vinném lisu, aby ji rychle odstranil z dohledu Midiana. 12 Potom se mu objevil Jehovův anděl a řekl mu: „Jehova je s tebou,+ ty statečný, silný.“ 13 Na to mu Gideon řekl: „Omluv mě, můj pane, ale jestliže je Jehova s námi, proč to všechno potom na nás přišlo+ a kde jsou všechny jeho podivuhodné skutky,+ o kterých nám vyprávěli naši otcové,+ [když] říkali: ‚Cožpak nás Jehova nevyvedl z Egypta?‘+ A nyní nás Jehova opustil+ a dává nás do Midianovy dlaně.“ 14 Jehova* se tedy k němu obrátil a řekl: „Jdi v této své síle,+ a jistě Izrael zachráníš z Midianovy dlaně.+ Neposílám tě já?“+ 15 Řekl mu zase: „Omluv mě, Jehovo.* Čím zachráním Izrael?+ Pohleď, můj tisíc* je ten nejmenší v Manassem, a já jsem ten nejmenší v domě svého otce.“+ 16 Ale Jehova mu řekl: „Protože se prokážu být s tebou,+ a určitě srazíš Midiana+ jako jediného muže.“

17 Na to mu řekl: „Jestliže jsem tedy nalezl přízeň v tvých očích,+ provedeš pro mne také znamení, že jsi to ty, kdo se mnou mluví.+ 18 Nehýbej se odtud, prosím, dokud k tobě nepřijdu+ a nevynesu svůj dar a nepředložím jej před tebe.“+ Řekl tedy: „Já, já tu zůstanu sedět, dokud se nevrátíš.“ 19 A Gideon vešel a přistoupil k tomu, aby připravil kůzle+ a jedno efa* mouky jako nekvašené chleby.+ Maso dal do koše a vývar dal do hrnce na vaření, potom to vynesl k němu pod velký strom a předložil to.

20 Anděl [pravého] Boha* mu nyní řekl: „Vezmi maso a nekvašené chleby a polož je tam na velkou skálu*+ a vylej vývar.“ Na to tak učinil. 21 Potom Jehovův anděl napřáhl špičku hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa a nekvašených chlebů, a ze skály začal vystupovat oheň a stravovat maso a nekvašené chleby.+ Pokud jde o Jehovova anděla, ten se mu ztratil z dohledu. 22 Gideon si tedy uvědomil, že to byl Jehovův anděl.+

Gideon ihned řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo, neboť jsem uviděl Jehovova anděla tváří v tvář!“+ 23 Ale Jehova mu řekl: „Pokoj tobě.+ Neboj se.+ Nezemřeš.“+ 24 Gideon tam tedy Jehovovi vystavěl oltář+ a ten je dále nazýván*+ Jehova-šalom* až do tohoto dne. Je dosud v Ofře+ Abi-ezrovců.

25 A té noci se stalo, že Jehova přikročil k tomu, aby řekl: „Vezmi mladého býka, býka, který patří tvému otci, tedy druhého sedmiletého býka, a strhneš Baalův oltář,+ jenž je tvého otce, a měl bys podetnout posvátný kůl,* který je u něho.+ 26 A vystavíš Jehovovi, svému Bohu, na vrcholu této pevnosti oltář s řadou kamenů a vezmeš toho druhého mladého býka a obětuješ ho jako zápalnou oběť na kusech dřeva z posvátného kůlu, který podetneš.“ 27 Gideon tedy vzal deset mužů ze svých služebníků a udělal, právě jak k němu Jehova mluvil;+ jelikož se však příliš bál domácnosti svého otce a mužů toho města, než aby to udělal ve dne, stalo se, že to udělal v noci.+

28 Když muži toho města vstali časně ráno jako obvykle, tu pohleďme, Baalův oltář byl stržen a posvátný kůl,+ který byl vedle něj, byl podťat, a druhý mladý býk byl obětován na oltáři, jenž byl postaven. 29 A začali si mezi sebou říkat: „Kdo to udělal?“ A dotazovali se a hledali. Nakonec řekli: „Gideon, syn Joašův, ten to udělal.“ 30 Muži toho města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna, ať zemře,+ protože strhl Baalův oltář a protože podťal posvátný kůl, který byl u něj.“ 31 Na to řekl Joaš+ všem, kdo stáli proti němu:+ „Budete to vy, kdo budete právně obhajovat Baala, aby se ukázalo, zda ho sami můžete zachránit? Kdokoli ho právně obhajuje, má být usmrcen ještě toto ráno.+ Jestliže je Bohem,+ ať se právně obhájí sám,+ protože mu někdo strhl oltář.“ 32 A začal ho v ten den nazývat Jerubbaal,*+ [když] řekl: „Ať se Baal právně obhájí ve svůj vlastní prospěch, protože mu někdo strhl oltář.“+

33 A celý Midian+ a Amalek+ a lidé z Východu+ se sešli jako jeden+ [muž] a přistoupili k tomu, aby přešli a tábořili v nížině Jezreel.+ 34 A Jehovův duch+ zahalil* Gideona, takže začal troubit na roh,*+ a Abi-ezrovci*+ byli svoláváni za ním. 35 A vyslal posly+ po celém Manassem, a také byli svoláváni za ním. Též vyslal posly po Ašerovi a Zebulonovi a Naftalim, a vyšli mu* vstříc.

36 Potom řekl Gideon [pravému] Bohu: „Jestliže zachráníš Izrael skrze mne, právě jak jsi slíbil,+ 37 hle, nechávám vlněné rouno vystavené na mlatu. Jestliže padne rosa jenom na rouno, ale na celé zemi bude sucho, potom poznám, že zachráníš Izrael skrze mne, právě jak jsi slíbil.“ 38 A stalo se to tak. Když příští den časně vstal a vyždímal rouno, vytlačil z rouna tolik rosy, že naplnil velkou hodovní misku vodou. 39 Gideon však řekl [pravému] Bohu: „Ať proti mně nevzplane tvůj hněv, ale nech mě promluvit jen ještě jednou. Nech mě, prosím, udělat zkoušku s rounem jenom ještě jednou. Ať se, prosím, ukáže sucho pouze na rounu, a na celou zemi ať padne rosa.“ 40 V tu noc tedy Bůh tak učinil; a sucho bylo pouze na rounu, a na celé zemi se ukázala rosa.

7 Potom Jerubbaal,+ což je Gideon,+ a všechen lid, který byl s ním, časně vstali a utábořili se u studny Charod* a midianský tábor byl na sever od něho, u pahorku More, v nížině. 2 Jehova nyní řekl Gideonovi: „Lidu, který je s tebou, je pro mne příliš mnoho, abych dal Midiana do jejich ruky.+ Izrael by se možná vůči mně vychloubal+ sám sebou a řekl by: ‚Zachránila mě moje ruka.‘+ 3 A teď, prosím, volej tak, aby to slyšel lid, a říkej: ‚Kdo se bojí a chvěje se? Ať odstoupí.‘“+ Gideon je tedy podrobil zkoušce.* A tak dvacet dva tisíce z lidu odstoupilo a [těch], kteří zůstali, bylo deset tisíc.

4 Jehova ještě řekl Gideonovi: „Lidí je stále příliš mnoho.+ Nech je sejít k vodě, abych je tam pro tebe podrobil zkoušce. A stane se, že o komkoli ti řeknu: ‚Ten s tebou půjde‘, ten půjde s tebou, ale každý, o kom ti řeknu: ‚Ten s tebou nepůjde‘, ten nepůjde.“ 5 Nechal tedy lid sejít k vodě.+

Potom řekl Jehova Gideonovi: „Postavíš stranou každého, kdo chlemtá trochu vody jazykem, právě jako chlemtá pes, i každého, kdo poklekne, aby se napil.“+ 6 A ukázalo se, že počet těch, kteří chlemtali rukou k ústům, byl tři sta mužů. Pokud jde o celý zbytek lidu, ten poklekl, aby se napil vody.

7 Jehova nyní řekl Gideonovi: „Těmi třemi sty muži, kteří chlemtali, vás zachráním a dám Midiana do tvé ruky.+ Pokud jde o všechen ostatní lid, ten nech jít, každého na jeho místo.“ 8 Vzali si tedy do ruky zásoby potravin [pro] lid* a své rohy,+ a všechny izraelské muže poslal pryč, každého do jeho domova;* a podržel si tři sta mužů. Pokud jde o tábor Midiana, ten byl dole pod ním v nížině.+

9 A během té noci+ se stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Vstaň, sestup na tábor, neboť jsem ho dal do tvé ruky.+ 10 Ale jestliže se bojíš sestoupit, sestup k táboru se svým sloužícím* Purou.+ 11 A budeš naslouchat, co budou mluvit,+ a tvé ruce potom určitě zesílí,+ a jistě na tábor sestoupíš.“ Na to on a jeho sloužící Pura sestoupili k okraji těch v bitevním šiku, kdo byli v táboře.

12 A Midian a Amalek a všichni lidé z Východu+ byli nahromaděni v nížině, tak početní jako kobylky;+ a jejich velbloudů+ bylo bezpočtu, [byli] tak početní jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu. 13 Gideon nyní přišel, a pohleďme, jeden muž vyprávěl svému druhovi sen a přikročil k tomu, aby řekl: „Zdál se mi tento sen:+ Pohleď, kulatý koláč ječného chleba se kutálel do midianského tábora. Pak se dostal ke stanu a udeřil jej, takže ten padl,+ a převrátil jej a stan se zbortil.“ 14 Na to jeho druh odpověděl+ a řekl: „To není nic jiného než meč Joašova syna Gideona,+ izraelského muže. [Pravý] Bůh+ dal Midiana a celý tábor do jeho ruky.“+

15 A jakmile Gideon uslyšel vyprávění snu a jeho vysvětlení,+ stalo se, že začal uctívat.*+ Potom se vrátil do izraelského tábora a řekl: „Vstaňte,+ neboť Jehova vydal midianský tábor do vaší ruky.“ 16 Potom rozdělil tři sta mužů do tří oddílů a každému z nich dal do rukou rohy+ a velké prázdné džbány, a dovnitř velkých džbánů pochodně. 17 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Měli byste se poučit tím, že mě budete pozorovat,* a podle toho byste měli jednat. A když přijdu k okraji tábora, stane se také, že právě co udělám já, uděláte i vy. 18 Až zatroubím na roh, já a všichni, kteří jsou se mnou, vy také budete troubit na rohy, vy též, okolo celého tábora,+ a řeknete: ‚Jehovův+ a Gideonův!‘“

19 Po čase, na začátku prostřední noční hlídky,+ přišel Gideon se stem mužů, kteří byli s ním, k okraji tábora. Právě rozestavili hlídky. A přistoupili k tomu, aby zatroubili na rohy,+ a roztříštili na kusy velké džbány na vodu, které měli v rukou.+ 20 Na to tři oddíly zatroubily na rohy;+ a rozrazili velké džbány a levou rukou ihned uchopili pochodně a pravou rukou rohy k troubení a začali volat: „Meč Jehovův+ a Gideonův!“ 21 Celou dobu zůstali stát každý na svém místě okolo tábora, a celý tábor se dal do běhu a propukl v křik a prchal.+ 22 A těch tři sta+ dále troubilo na rohy+ a Jehova přistoupil k tomu, aby v celém táboře namířil meč jednoho proti druhému;+ a tábor dále prchal až k Bet-šittě, dál k Cereře,* až k okraji Abel-mecholy+ u Tabbatu.

23 Zatím byli svoláni izraelští muži z Naftaliho+ a Ašera+ a z celého Manasseho+ a honili+ Midiana. 24 A Gideon vyslal posly do celého hornatého kraje Efrajima+ a řekl: „Sejděte vstříc Midianovi a zmocněte se před nimi vod až k Bet-baře a k Jordánu.“ Byli tedy svoláni všichni efrajimští muži a zmocnili se vod až k Bet-baře a k Jordánu.+ 25 Zajali také dvě midianská knížata, totiž Oreba a Zeeba;+ a přistoupili k tomu, aby Oreba zabili na Orebově skále,+ a Zeeba zabili u Zeebovy vinné nádrže. A dále Midiana pronásledovali+ a Orebovu a Zeebovu hlavu přinesli Gideonovi v jordánském kraji.*+

8 Efrajimští muži mu pak řekli: „Cos nám to udělal, že jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat proti Midianovi?“+ A prudce se pokoušeli vyvolat s ním hádku.+ 2 Nakonec jim řekl: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi?+ Není Efrajimovo paběrkování+ lepší než Abi-ezerovo+ vinobraní? 3 Do vaší ruky vydal Bůh* midianská knížata Oreba a Zeeba,+ a co jsem byl schopen udělat ve srovnání s vámi?“ Když pronesl toto slovo, potom se jejich duch vůči němu uklidnil.+

4 Gideon konečně přišel k Jordánu, přešel ho, on a těch tři sta mužů, kteří byli s ním, unavení, ale pronásledovali dál. 5 Později řekl sukkotským+ mužům: „Dejte, prosím, kulaté chleby lidu, který následuje mé kroky,+ neboť jsou unavení a já honím midianské krále Zebacha+ a Calmunnu.“+ 6 Ale sukkotská knížata řekla: „Jsou už Zebachovy a Calmunnovy dlaně v tvé ruce, takže tvému vojsku musí být podán chléb?“+ 7 Na to Gideon řekl: „Za tohle určitě budu mlátit vaše tělo trním z pustiny a šípkem,* až Jehova dá Zebacha a Calmunnu do mé ruky.“+ 8 A pokračoval odtud nahoru do Penuelu+ a mluvil k nim stejným způsobem, ale penuelští muži mu odpověděli, právě jako mu odpověděli muži sukkotští. 9 Penuelským mužům proto také řekl: „Až se v pokoji vrátím, strhnu tuto věž.“+

10 A Zebach a Calmunna+ byli v Karkoru a s nimi jejich tábory: všech těch, kdo zůstali z celého tábora lidí z Východu, bylo asi patnáct tisíc,+ a těch, kdo už padli, bylo sto dvacet tisíc mužů, kteří tasívali meč.+ 11 A Gideon pokračoval nahoru cestou k těm, kdo bydleli ve stanech, na východ od Nobachu a Jogbehy,+ a začal srážet tábor, když tábor nebyl střežen.+ 12 Když se Zebach a Calmunna dali na útěk, ihned je pronásledoval a zajal dva midianské krále, Zebacha a Calmunnu;+ a v celém táboře vyvolal chvění.

13 A Gideon, syn Joašův, se začal vracet z války průsmykem, který vede nahoru k Cheresu.* 14 Na cestě zajal mladého muže ze sukkotských+ mužů a dotazoval se ho.+ Vypsal mu tedy jména sukkotských knížat+ a starších mužů, sedmdesát sedm mužů. 15 S tím šel k sukkotským mužům a řekl: „Zde je Zebach a Calmunna, ohledně kterých jste mě popichovali a říkali jste: ‚Jsou už Zebachovy a Calmunnovy dlaně v tvé ruce, takže tvým unaveným mužům musí být podán chléb?‘“+ 16 Potom vzal starší muže města a trní z pustiny a šípek a těmi dal sukkotským mužům za vyučenou.+ 17 A penuelskou+ věž strhl+ a přistoupil k tomu, aby zabil muže toho města.

18 Zebachovi a Calmunnovi+ nyní řekl: „Jací to byli muži, které jste zabili v Taboru+?“ Na to řekli: „Byli takoví, jako jsi ty, každý podobou jako královský syn.“ 19 Na to řekl: „Byli to moji bratři, synové mé matky. Jakože Jehova žije, kdybyste je byli zachovali naživu, nemusel bych vás zabít.“+ 20 Potom řekl svému prvorozenému Jeterovi: „Vstaň, zabij je!“ A mladý muž nevytasil meč, protože se bál; byl totiž ještě mladý muž.+ 21 Zebach a Calmunna tedy řekli: „Sám vstaň a napadni nás, vždyť jaký je muž, taková je jeho moc.“+ Gideon tedy vstal a zabil+ Zebacha a Calmunnu a vzal ozdoby v podobě měsíce, které byly na krku jejich velbloudů.

22 Později řekli izraelští muži Gideonovi: „Panuj nad námi+ ty a rovněž tvůj syn a tvůj vnuk, neboť jsi nás zachránil z Midianovy ruky.“+ 23 Ale Gideon jim řekl: „Já nad vámi nebudu panovat, ani můj syn nad vámi nebude panovat.+ Bude nad vámi panovat Jehova.“+ 24 A Gideon přikročil k tomu, aby jim řekl: „Dovolte mi, abych vás o něco požádal: Každý z vás mi dejte nosní kroužek+ ze svého lupu.“ (Měli totiž zlaté nosní kroužky, protože byli Išmaelité.+) 25 Řekli pak: „Jistě je dáme.“ A tak rozprostřeli přehoz, a každý na něj vhodil nosní kroužek ze svého lupu. 26 A váha zlatých nosních kroužků, o které požádal, dosáhla tisíce sedmi set zlatých šekelů,* kromě ozdob+ v podobě měsíce a náušnic a oděvů z vlny obarvené na červenofialovo,+ jež byly na midianských králích, a kromě náhrdelníků, které byly na krku velbloudů.+

27 A Gideon přistoupil k tomu, aby z toho udělal efod+ a aby jej vystavil ve svém městě Ofře;+ a celý Izrael tam s ním začal mít nemravný styk,*+ takže Gideonovi a jeho domácnosti [efod] sloužil jako léčka.+

28 Midian+ byl tedy před izraelskými syny podmaněn, a již svou hlavu nepozdvihli; a za Gideonových dnů země nebyla dále vyrušována čtyřicet let.+

29 A Joašův syn Jerubbaal+ odešel a dále bydlel ve svém domě.

30 A Gideon měl sedmdesát synů,+ kteří vyšli z horní [části] jeho stehna, neboť měl mnoho manželek. 31 Pokud jde o jeho konkubínu, která byla v Šekemu, ta mu také porodila syna. Pojmenoval ho tedy Abimelek.+ 32 Nakonec Gideon, syn Joašův, zemřel v dobrém stáří a byl pohřben na pohřebním místě svého otce Joaše, v Ofře Abi-ezrovců.+

33 A stalo se, jakmile Gideon zemřel, že izraelští synové znovu začali mít* nemravný styk s Baaly,+ takže ustanovili Baal-berita* za svého boha.*+ 34 A izraelští synové nevzpomínali na svého Boha Jehovu,+ který je osvobodil z ruky všech jejich nepřátel všude kolem;+ 35 a neprojevili milující laskavost*+ domácnosti Jerubbaala, Gideona, na oplátku za všechnu dobrotu, kterou projevil Izraeli.+

9 Časem Abimelek,+ syn Jerubbaalův, šel do Šekemu+ k bratrům své matky a promluvil k nim a k celé rodině domu otce své matky a řekl: 2 „Mluvte, prosím, tak, aby to slyšeli všichni šekemští majitelé půdy:* ‚Co je pro vás lepší: aby nad vámi panovalo sedmdesát mužů,+ všichni synové Jerubbaalovi, nebo aby nad vámi panoval jeden muž? A pamatujte, že jsem vaše kost a vaše tělo.‘“+

3 Bratři jeho matky tedy o něm promluvili všechna tato slova tak, aby to slyšeli všichni šekemští majitelé půdy, takže se jejich srdce naklonilo k Abimelekovi,+ neboť řekli: „Je to náš vlastní bratr.“+ 4 Pak mu dali sedmdesát kousků stříbra z Baal-beritova+ domu a Abimelek přistoupil k tomu, aby za ně najal zahálčivé a nestoudné muže,+ aby ho doprovázeli. 5 Potom šel do domu svého otce v Ofře+ a zabil na jednom kameni své bratry,+ Jerubbaalovy syny, sedmdesát mužů, ale Jerubbaalův nejmladší syn Jotam zbyl, protože se schoval.

6 Nato se sešli všichni šekemští majitelé půdy a celý dům Millo+ a šli a blízko velkého stromu,+ sloupu, který byl v Šekemu,+ přiměli Abimeleka, aby vládl jako král.+

7 Když o tom podali zprávu Jotamovi, šel ihned a postavil se na vrcholku hory Gerizim+ a pozvedl svůj hlas a volal a řekl jim: „Naslouchejte mi, vy šekemští majitelé půdy, a vám ať naslouchá Bůh:

8 Jednou nad sebou stromy pomazávaly krále. Řekly tedy olivovníku:+ ‚Buď přece nad námi králem.‘*+ 9 Ale olivovník jim řekl: ‚Mám se vzdát své tučnosti, kterou oslavují Boha a lidi,+ a mám se jít pohupovat nad ostatními stromy?‘+ 10 Potom stromy řekly fíkovníku:+ ‚Pojď ty, buď nad námi královnou.‘* 11 Ale fíkovník jim řekl: ‚Mám se vzdát své sladkosti a svého dobrého výnosu a mám se jít pohupovat nad ostatními stromy?‘+ 12 Stromy dále řekly révě: ‚Pojď ty, buď nad námi královnou.‘ 13 Na to jim réva řekla: ‚Mám se vzdát svého mladého vína, které rozradostňuje Boha a lidi,+ a mám se jít pohupovat nad stromy?‘ 14 Nakonec všechny ostatní stromy řekly ostružiní:+ ‚Pojď ty, buď nad námi králem.‘ 15 Na to ostružiní řeklo stromům: ‚Jestliže mě nad sebou pomazáváte za krále podle pravdy, pojďte, hledejte útočiště v mém stínu.+ Ale jestliže ne, ať z ostružiní vyjde oheň+ a stráví libanonské+ cedry.‘+

16 A nyní, jestliže jste jednali podle pravdy a v bezúhonnosti, když jste učinili Abimeleka králem,+ a jestliže jste projevili Jerubbaalovi a jeho domácnosti dobrotu a jestliže jste mu učinili tak, jak si zasloužilo jednání jeho rukou, 17 když můj otec za vás bojoval+ a nasazoval svou duši,*+ aby vás osvobodil z Midianovy+ ruky — 18 a vy, vy jste dnes povstali proti domácnosti mého otce, abyste zabili jeho syny,+ sedmdesát mužů,+ na jednom kameni a abyste učinili Abimeleka, syna jeho otrokyně,+ králem+ nad šekemskými majiteli půdy jen proto, že to je váš vlastní bratr — 19 ano, jestliže jste dnes jednali s Jerubbaalem a jeho domácností podle pravdy a v bezúhonnosti, radujte se nad Abimelekem a ať se také on raduje nad vámi.+ 20 Ale jestliže ne, ať z Abimeleka vyjde oheň+ a stráví šekemské majitele půdy a dům Millo+ a ať vyjde oheň+ z šekemských majitelů půdy a z domu Millo a stráví Abimeleka.“+

21 Pak se Jotam+ dal na útěk a běžel pryč a dostal se k Beeru a usídlil se tam kvůli svému bratru Abimelekovi.

22 A Abimelek si hrál tři roky na knížete* nad Izraelem.+ 23 Bůh potom dovolil, aby se vyvinul* špatný duch+ mezi Abimelekem a šekemskými majiteli půdy, a šekemští majitelé půdy přistoupili k tomu, aby jednali s Abimelekem zrádně,+ 24 aby přišlo násilí učiněné sedmdesáti Jerubbaalovým synům*+ a aby [tak] vložil jejich krev na jejich bratra Abimeleka, protože je zabil,+ a na šekemské majitele půdy, protože posílili jeho ruce,+ aby zabil své bratry. 25 Tak mu šekemští majitelé půdy postavili muže do zálohy na vrcholcích hor a olupovali každého, kdo šel kolem nich po cestě. Časem o tom byla podána zpráva Abimelekovi.

26 Potom přišel Gaal,+ syn Ebedův, a jeho bratři a přešli do Šekemu+ a šekemští majitelé půdy mu začali důvěřovat.+ 27 A jako obvykle vyšli na pole a zabývali se sbíráním hroznů ze svých vinic a šlapali je a oddávali se slavnostnímu jásání+ a potom vešli do domu svého boha+ a jedli a pili+ a svolávali na Abimeleka zlo.+ 28 A Gaal, syn Ebedův, přikročil k tomu, aby řekl: „Kdo je Abimelek+ a kdo je Šekem,* že bychom mu měli sloužit? Není to syn Jerubbaala+ a není Zebul+ jeho pověřenec? Služte mužům Chamora,+ Šekemova otce, vy ostatní, ale proč bychom mu měli sloužit my? 29 A kdyby jen tento lid byl v mé ruce!*+ Pak bych Abimeleka odstranil.“ A přikročil k tomu, aby řekl* Abimelekovi: „Rozmnož své vojsko a vytáhni.“+

30 A Zebul, kníže toho města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova.+ Nato vzplanul jeho hněv. 31 Poslal tedy pod záminkou posly k Abimelekovi* a řekl: „Pohleď, Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři teď přišli do Šekemu+ a srocují tu město proti tobě. 32 Vstaň tedy za noci,+ ty a lid, který je s tebou, a číhej v poli.+ 33 A jakmile ráno vysvitne slunce, stane se, že časně vstaneš a podnikneš proti městu výpad; a když on a lid, který je s ním, vyjdou proti tobě, uděláš mu také, právě co tvá ruka shledá za možné.“

34 Abimelek a všechen lid, který byl s ním, tedy vstali za noci a začali číhat naproti Šekemu ve čtyřech oddílech. 35 Později Gaal,+ syn Ebedův, vyšel a postavil se u vchodu do městské brány. Nato Abimelek a lid, který byl s ním, vstali z místa zálohy. 36 Když Gaal zahlédl lid, ihned řekl Zebulovi: „Pohleď, lid schází z vrcholků hor.“ Ale Zebul mu řekl: „To vidíš stíny hor, jako by to byli muži.“+

37 Gaal později promluvil ještě jednou a řekl: „Pohleď, lidé scházejí ze středu země a jeden oddíl jde cestou velkého stromu Meonenim.“* 38 Na to mu Zebul řekl: „Kde je teď ta tvá řeč, kterou jsi pronesl:*+ ‚Kdo je Abimelek, že bychom mu měli sloužit?‘+ Není to právě ten lid, který jsi zavrhl?+ Vytáhni nyní, prosím, a bojuj proti nim.“

39 Gaal tedy vyšel v čele šekemských majitelů půdy a dal se do boje s Abimelekem. 40 A Abimelek na něj vyrazil, a on před ním prchal; a padali četní zabití až ke vchodu do brány.

41 A Abimelek dále bydlel v Arumě* a Zebul+ přistoupil k tomu, aby vyhnal Gaala+ a jeho bratry, aby nebydleli v Šekemu.+ 42 A příští den se stalo, že lid začal vycházet do pole. Pověděli [to] tedy Abimelekovi.+ 43 Vzal proto lid a rozdělil jej do tří oddílů+ a začali číhat v poli. Potom hleděl, a z města vycházeli lidé. Povstal tedy proti nim a srazil je. 44 A Abimelek a oddíly,* které byly s ním, podnikli výpad, aby se postavili u vchodu do městské brány, zatímco dva oddíly podnikly výpad proti všem, kteří byli v poli, a srážely je.+ 45 A Abimelek bojoval proti tomu městu celý ten den a město dobyl; a zabil lidi, kteří v něm byli,+ potom město zbořil+ a posypal je solí.+

46 Když o tom uslyšeli všichni majitelé půdy šekemské věže, okamžitě šli do sklepení El-beritova* domu.+ 47 Pak byla podána zpráva Abimelekovi, že se všichni majitelé půdy šekemské věže shromáždili. 48 Na to Abimelek vyšel na horu Calmon,+ on a všechen lid, který byl s ním. Abimelek vzal nyní do ruky sekeru a odsekl větev stromů a vyzdvihl ji, dal si ji na rameno a řekl lidu, který byl s ním: „Co jste viděli dělat mne — pospěšte, dělejte to jako já!“+ 49 Tak všichni lidé také odsekli každý pro sebe větev a následovali Abimeleka. Potom je položili proti sklepení a sklepení nad nimi zapálili, takže také zemřel všechen lid šekemské věže, okolo tisíce mužů a žen.+

50 A Abimelek přistoupil k tomu, aby šel do Tebece+ a aby tábořil proti Tebeci a dobyl ho. 51 Jelikož silná věž byla uprostřed města, uprchli tam všichni muži a ženy a všichni městští majitelé půdy, načež ji za sebou zavřeli a vylezli na střechu věže. 52 A Abimelek se dostal k věži a začal proti ní bojovat a popošel blíž ke vchodu do věže, aby ji spálil ohněm.+ 53 Nato jistá žena hodila Abimelekovi na hlavu horní mlýnský kámen a roztříštila mu lebku.+ 54 Rychle tedy zavolal sloužícího, který mu nosil zbraně, a řekl mu: „Vytas svůj meč a usmrť mě,+ aby o mně neříkali: ‚Zabila ho žena.‘“ Jeho sloužící ho okamžitě probodl, takže zemřel.+

55 Když izraelští muži uviděli, že Abimelek zemřel, každý odešel ke svému místu. 56 Tak Bůh způsobil, že se vrátilo Abimelekovo zlo, které učinil svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů.+ 57 A Bůh způsobil, že všechno zlo šekemských mužů se vrátilo na jejich vlastní hlavu,+ aby na ně přišlo zlořečení+ Jotama,+ syna Jerubbaalova.+

10 Po Abimelekovi povstal k záchraně+ Izraele Tola, syn Puy, syna Dodova, muž z Isachara, a bydlel v Šamiru v hornatém kraji Efrajima.+ 2 A dále soudil Izrael po třiadvacet let; potom zemřel a byl pohřben v Šamiru.

3 Po něm pak povstal Gileaďan+ Jair a dále soudil Izrael po dvaadvacet let. 4 A měl třicet synů, kteří jezdili na třiceti dorostlých oslech+ a měli třicet měst.* Ta dále nazývají Chavvot-jair*+ až do tohoto dne; jsou v zemi Gilead. 5 Potom Jair zemřel a byl pohřben v Kamonu.

6 A izraelští synové opět přistoupili k tomu, aby činili to, co je špatné v Jehovových očích,+ a začali sloužit Baalům+ a sochám Aštoret+ a bohům syrským+ a bohům sidonským+ a bohům moabským+ a bohům synů Ammona+ a bohům Filištínů.+ Opustili tedy Jehovu a nesloužili mu.+ 7 Na to Jehovův hněv vzplanul proti Izraeli,+ takže je prodal+ do ruky Filištínů+ a do ruky synů Ammona.+ 8 Proto v tom roce tříštili a těžce utlačovali izraelské syny — osmnáct let všechny izraelské syny, kteří byli na straně Jordánu v zemi Amorejců, která byla v Gileadu. 9 A synové Ammona překračovali Jordán, aby bojovali i proti Judovi a Benjamínovi a Efrajimovu domu; a Izrael byl velmi stísněný.+ 10 A izraelští synové začali volat k Jehovovi o přispění+ a říkali: „Hřešili jsme proti tobě,+ protože jsme opustili svého Boha a sloužíme Baalům.“+

11 Potom Jehova řekl izraelským synům: „Což to nebylo z Egypta+ a od Amorejců+ a od synů Ammona+ a od Filištínů+ 12 a Sidonců+ a Amaleka+ a Midiana,*+ když vás utlačovali+ a vy jste ke mně volali, že jsem přistoupil k tomu, abych vás zachraňoval z jejich ruky? 13 Pokud jde o vás, vy jste mě zanechali+ a chopili jste se služby jiným bohům.+ Proto vás znovu nezachráním.+ 14 Jděte a volejte o přispění k bohům,*+ které jste si vyvolili.+ Ať vás zachrání oni v čase vaší tísně.“ 15 Ale izraelští synové řekli Jehovovi: „Hřešili jsme.+ Sám nám učiň podle toho, co je dobré v tvých očích.+ Jen nás, prosím, tento den osvoboď.“+ 16 A začali odstraňovat cizozemské bohy ze svého středu+ a sloužit Jehovovi,+ takže se jeho duše+ stala netrpělivou kvůli těžkostem Izraele.+

17 Časem byli synové Ammona+ svoláni a postavili v Gileadu+ tábor. Izraelští synové se tedy sešli a postavili tábor v Micpě.+ 18 A lid a gileadská knížata si začali navzájem říkat: „Kdo je ten muž, který se ujme vedení v boji proti synům Ammona?+ Ať se stane hlavou všech obyvatel Gileadu.“+

11 A Gileaďan+ Jefta+ se stal silným, statečným mužem,+ a byl to syn prostitutky,+ a Jeftův otec byl Gilead. 2 A Gileadova manželka mu rodila syny. Když synové té manželky vyrostli, přistoupili k tomu, aby vyhnali Jeftu a aby mu řekli: „Nebudeš mít v domácnosti našeho otce žádné dědictví,+ neboť jsi syn jiné ženy.“ 3 Jefta tedy kvůli svým bratrům utekl a usídlil se v zemi Tob.+ A k Jeftovi se přidávali zahálčiví muži a vycházeli s ním.+

4 A za čas se stalo, že synové Ammona začali bojovat proti Izraeli.+ 5 A když synové Ammona opravdu bojovali proti Izraeli,+ stalo se, že gileadští starší muži okamžitě šli, aby vzali Jeftu ze země Tob.+ 6 Pak řekli Jeftovi: „Pojď přece a služ jako náš velitel a bojujme proti synům Ammona.“ 7 Ale Jefta řekl gileadským starším mužům:+ „Cožpak jste mě neměli v nenávisti, takže jste mě vyhnali z domu mého otce?+ A proč jste ke mně přišli právě nyní, když jste v tísni?“+ 8 Na to gileadští starší muži řekli Jeftovi: „Proto jsme se nyní k tobě vrátili,+ a půjdeš s námi a budeš bojovat proti synům Ammona a staneš se pro nás hlavou všech obyvatel Gileadu.“+ 9 Jefta tedy řekl gileadským starším mužům: „Jestliže mě přivádíte zpět, abych bojoval proti synům Ammona, a Jehova mi je opravdu zanechá,+ já, já se stanu vaší hlavou!“ 10 Gileadští starší muži na to řekli Jeftovi: „Ať se Jehova prokáže být posluchačem mezi námi,+ jestliže neučiníme tak, jak je to podle tvého slova.“+ 11 Jefta tedy šel s gileadskými staršími muži a lid ho dosadil nad sebou jako hlavu a velitele.+ A Jefta přistoupil k tomu, aby mluvil všechna svá slova před Jehovou v Micpě.+

12 Potom Jefta poslal posly ke králi synů Ammona+ a řekl: „Co s tebou mám společného,*+ když vidím, že jsi přišel proti mně, abys bojoval v mé zemi?“ 13 Král synů Ammona tedy řekl Jeftovým poslům: „To proto, že Izrael vzal moji zemi, když vyšli z Egypta,+ od Arnonu+ až k Jabboku a až k Jordánu.+ A nyní ji přece pokojně vrať.“ 14 Ale Jefta znovu poslal posly ke králi synů Ammona 15 a řekl mu:

„Tak řekl Jefta: ‚Izrael nevzal moabskou zemi+ a zemi synů Ammona.+ 16 Když totiž vyšli z Egypta, Izrael procházel pustinou až k Rudému moři+ a dostal se do Kadeše.+ 17 Potom Izrael poslal posly k edomskému+ králi a řekl: „Nech mě, prosím, projít svou zemí“, a edomský král nenaslouchal. A poslali také k moabskému+ králi, a on nesvolil. A Izrael dále bydlel v Kadeši.+ 18 Když procházeli pustinou, obcházeli edomskou+ zemi a moabskou zemi, takže vzhledem k moabské zemi šli směrem k východu slunce*+ a utábořili se v kraji Arnon; a nevešli přes hranici Moabu,+ protože Arnon byl hranicí Moabu.+

19 Pak poslal Izrael posly k Sichonovi, králi Amorejců, chešbonskému králi,+ a Izrael mu řekl: „Nech nás, prosím, projít svou zemí na mé vlastní místo.“+ 20 A Sichon se necítil jistý vzhledem k [tomu, jak] Izrael projde jeho územím, a Sichon shromáždil všechen svůj lid a utábořil se v Jahaci+ a bojoval proti Izraeli.+ 21 Na to Jehova, BŮH Izraele, vydal Sichona a všechen jeho lid do Izraelovy ruky, takže je udeřili, a Izrael vzal do vlastnictví celou zemi Amorejců, kteří obývali tu zemi.+ 22 Tak vzali do vlastnictví celé území Amorejců od Arnonu až k Jabboku a od pustiny až k Jordánu.+

23 A byl to Jehova, BŮH Izraele, který Amorejce zbavil vlastnictví před svým lidem Izraelem,+ a ty, ty bys je zbavil vlastnictví.* 24 Což nezbavíš vlastnictví toho,* koho tě přiměje zbavit vlastnictví tvůj bůh* Kemoš+? A každého, koho Jehova, náš Bůh, před námi zbavil vlastnictví, toho zbavíme vlastnictví.*+ 25 A jsi snad lepší než Cipporův syn Balak, moabský král?+ Zápolil on někdy s Izraelem nebo někdy proti němu bojoval? 26 Zatímco Izrael tři sta let bydlel v Chešbonu a jeho závislých městečkách+ a v Aroeru+ a jeho závislých městečkách a ve všech městech, která jsou u břehů Arnonu, proč jste je tedy neuchvátili nikdy během toho času?+ 27 Pokud jde o mne, já jsem proti tobě nezhřešil, ale ty se mnou jednáš nesprávně, když proti mně bojuješ. Ať Jehova, Soudce,+ dnes soudí mezi izraelskými syny a syny Ammona.‘“

28 A král synů Ammona nenaslouchal Jeftovým slovům, která mu poslal.+

29 Jehovův duch nyní přišel na Jeftu,+ a on přistoupil k tomu, aby prošel Gileadem a Manassem a aby prošel gileadskou+ Micpe, a od gileadské Micpe šel dál k synům Ammona.

30 Potom Jefta učinil slavnostní slib+ Jehovovi a řekl: „Jestliže mi zcela jistě vydáš syny Ammona do ruky, 31 stane se také, že ten, kdo vyjde, kdo mi vyjde vstříc ze dveří mého domu, až se vrátím v pokoji od synů Ammona,+ se také stane Jehovovým,+ a toho obětuji jako zápalnou oběť.“+

32 Jefta tedy přešel k synům Ammona, aby proti nim bojoval, a Jehova přistoupil k tomu, aby mu je vydal do ruky. 33 A udeřil je velkým pobíjením od Aroeru po celé cestě do Minnitu+ — dvacet měst — a až po Abel-keramim. Tak byli synové Ammona podmaněni před izraelskými syny.

34 Nakonec Jefta přišel do Micpy,+ ke svému domu, a pohleďme, jeho dcera mu vychází vstříc, hraje na tamburínu a tančí!*+ Byla naprosto jediným dítětem.* Kromě ní neměl ani syna, ani dceru. 35 A stalo se, když ji zahlédl, že si začal trhat oděvy+ a říkat: „Běda, má dcero! Skutečně jsi mě přiměla, abych se sklonil, a ty sama ses stala tím, koho jsem zavrhoval. A já — já jsem otevřel svá ústa k Jehovovi a nejsem schopen se obrátit zpět.“+

36 Ale ona mu řekla: „Můj otče, jestliže jsi otevřel svá ústa k Jehovovi, učiň mi podle toho, co vyšlo z tvých úst,+ protože Jehova pro tebe vykonal skutky pomsty nad tvými nepřáteli, syny Ammona.“ 37 A přikročila k tomu, aby řekla svému otci: „Ať je mi učiněno tak: Nech mě samotnou dva měsíce a nech mě jít, a sestoupím na hory, a nech mě plakat nad mým panenstvím,+ mě a mé družky.“

38 Na to řekl: „Jdi!“ Poslal ji tedy pryč na dva měsíce; a chodila, ona a její družky, a na horách oplakávala své panenství. 39 A na konci dvou měsíců se stalo, že se vrátila ke svému otci, načež provedl svůj slavnostní slib, který učinil vzhledem k ní.+ Pokud jde o ni, ona nikdy neměla poměr s mužem. A to se v Izraeli stalo předpisem: 40 Rok co rok chodívaly izraelské dcery vzdávat dobrořečení* dceři Gileaďana Jefty, čtyři dny v roce.+

12 Potom byli svoláni efrajimští muži a přešli na sever a řekli Jeftovi: „Proč jsi přešel, abys bojoval proti synům Ammona, a nás jsi nevyzval, abychom šli s tebou?+ Tvůj dům, ten nad tebou spálíme ohněm.“+ 2 Ale Jefta jim řekl: „Se syny Ammona jsem zejména zápolil* já a můj lid.+ A přistoupil jsem k tomu, abych k vám volal o přispění, a nezachránili jste mě z jejich ruky. 3 Když jsem uviděl, že nejsi žádný zachránce, pak jsem se rozhodl vložit si svou duši* do vlastní dlaně+ a přejít proti synům Ammona.+ Na to mi je Jehova vydal do ruky. Proč jste tedy proti mně dnes přitáhli, abyste proti mně bojovali?“

4 Jefta okamžitě sebral všechny gileadské muže+ a bojoval s Efrajimem; a gileadští muži sráželi Efrajima, neboť ti řekli: „Jste muži, kteří unikli z Efrajima, Gileade, uvnitř Efrajima, uvnitř Manasseho.“ 5 A Gilead se zmocnil jordánských brodů+ před Efrajimem; a stalo se, když unikající efrajimští muži říkali: „Nech mě přejít“, pak gileadští muži každému říkali: „Jsi Efrajimovec?“ Když řekl: „Ne!“, 6 pak mu říkali: „Řekni, prosím, šibbolet.“*+ A on říkal: „Sibbolet“,* jelikož nebyl schopen* to slovo říci správně. A uchopili ho a zabili ho u jordánských brodů. Tak tam tehdy padlo z Efrajima čtyřicet dva tisíce.+

7 A Jefta dále soudil Izrael po šest let; potom Gileaďan Jefta zemřel a byl pohřben ve svém městě v Gileadu.*

8 A po něm začal soudit Izrael+ Ibcan z Betléma.+ 9 A měl třicet synů a třicet dcer. Poslal ven a přivedl zvenku* třicet dcer pro své syny. A dále soudil Izrael po sedm let. 10 Potom Ibcan zemřel a byl pohřben v Betlémě.

11 A po něm začal soudit Izrael Zebulonovec+ Elon. A dále soudil Izrael deset let. 12 Pak Zebulonovec Elon zemřel a byl pohřben v Aijalonu v zemi Zebulona.

13 A po něm začal soudit Izrael Abdon, syn Piratoňana+ Hillela. 14 A měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti dorostlých oslech.+ A dále soudil Izrael osm let. 15 Potom Abdon, syn Piratoňana Hillela, zemřel a byl pohřben v Piratonu v zemi Efrajim na Amalekitově hoře.*+

13 A izraelští synové se znovu zabývali tím, co bylo špatné v Jehovových očích,+ takže je Jehova na čtyřicet let vydal do ruky Filištínů.+

2 Mezitím tu byl jistý muž z Cory,+ z rodiny Danovců,+ a jmenoval se Manoach.+ A jeho manželka byla neplodná a [dosud] neporodila žádné dítě.+ 3 Časem se té ženě+ objevil Jehovův anděl a řekl jí: „Pohleď, jsi neplodná a neporodila jsi žádné dítě. A jistě otěhotníš a porodíš syna.+ 4 A nyní, prosím, dávej na sebe pozor a nepij víno ani opojný nápoj+ a nejez nic nečistého.+ 5 Vždyť pohleď, budeš těhotná* a jistě porodíš syna, a na jeho hlavu by neměla přijít žádná břitva,+ protože dítě* se stane Božím Nazirejcem,+ jakmile vyjde z břicha;+ a bude to on, kdo se ujme vedení v záchraně Izraele z ruky Filištínů.“+

6 Žena potom šla a řekla svému manželovi: „Přišel ke mně muž [pravého] Boha a jeho vzhled byl jako vzhled anděla [pravého] Boha,+ velmi vzbuzující bázeň.+ A neptala jsem se ho, odkud je, ani mi nepověděl své jméno.+ 7 Ale řekl mi: ‚Pohleď, budeš těhotná a jistě porodíš syna.+ A nyní nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého, protože dítě* se stane Božím Nazirejcem, jakmile vyjde z břicha, až do dne své smrti.‘“+

8 A Manoach začal snažně prosit Jehovu a říkat: „Omluv mě, Jehovo.*+ Ten muž [pravého] Boha, kterého jsi právě poslal, ať k nám, prosím, přijde znovu a poučí nás+ o tom, co máme udělat s dítětem,* které se narodí.“+ 9 [Pravý] Bůh tedy naslouchal hlasu Manoacha+ a anděl [pravého] Boha opět přišel k té ženě, když seděla na poli, a její manžel Manoach s ní nebyl. 10 Žena okamžitě spěchala a běžela a pověděla [to] svému manželovi+ a řekla mu: „Pohleď, objevil se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“+

11 Na to Manoach vstal a doprovodil* svou manželku a přišel k tomu muži a řekl mu: „Jsi ten muž, který mluvil k této ženě?“,+ načež řekl: „Jsem.“ 12 Potom Manoach řekl: „Ať se tvá slova splní. Jaký bude způsob života toho dítěte* a jeho práce?“+ 13 Jehovův anděl tedy řekl Manoachovi: „Všeho, o čem jsem se té ženě zmínil, by se měla zdržet.+ 14 Neměla by jíst vůbec nic, co pochází z vinné révy, a ať nepije žádné víno ani opojný nápoj+ a ať nejí nic nečistého jakéhokoli druhu.+ Ať dodržuje všechno, co jsem jí přikázal.“+

15 Manoach nyní řekl Jehovovu andělovi: „Dovol, prosím, abychom tě zdrželi a připravili před tebou kůzle.“+ 16 Ale Jehovův anděl řekl Manoachovi: „Jestliže mě zdržíš, nebudu se živit tvým chlebem, ale jestliže chceš dát zápalnou oběť Jehovovi,+ můžeš ji obětovat.“ Manoach totiž nevěděl, že to je Jehovův anděl. 17 Potom Manoach řekl Jehovovu andělovi: „Jak se jmenuješ,+ protože ti jistě prokážeme poctu, až se tvé slovo splní?“ 18 Avšak Jehovův anděl mu řekl: „Proč by ses měl vlastně ptát na mé jméno, když je podivuhodné?“

19 A Manoach přistoupil k tomu, aby vzal kůzle a obilnou oběť a aby to obětoval na skále Jehovovi.+ A On něco podivuhodným způsobem konal, zatímco Manoach a jeho manželka přihlíželi. 20 Stalo se tedy, když plamen vystupoval z oltáře k nebi, že Jehovův anděl pak vystoupil v plameni oltáře, zatímco Manoach a jeho manželka přihlíželi.+ Ihned padli na tvář k zemi.+ 21 A Jehovův anděl se už znovu Manoachovi a jeho manželce neobjevil. Teprve potom Manoach věděl, že to byl Jehovův anděl.+ 22 Manoach tedy řekl své manželce: „Rozhodně zemřeme,+ protože jsme viděli Boha.“+ 23 Ale jeho manželka mu řekla: „Kdyby byl Jehova měl potěšení jen v tom, aby nás usmrtil, nebyl by přijal zápalnou oběť a obilnou oběť z naší ruky+ a neukázal by nám to všechno a nedovolil by nám tak jako nyní, abychom slyšeli něco takového.“+

24 Později žena porodila syna a dala mu jméno Samson;+ a chlapec rostl a Jehova mu dále žehnal.+ 25 Časem ho Jehovův duch+ začal pobízet v Machane-danu*+ mezi Corou+ a Eštaolem.+

14 Samson potom sešel k Timnahu+ a uviděl v Timnahu ženu z filištínských dcer. 2 Vyšel tedy a pověděl [to] svému otci a své matce a řekl: „Je jedna žena z filištínských dcer, kterou jsem viděl v Timnahu; vezměte mi ji nyní za manželku.“+ 3 Ale jeho otec a jeho matka mu řekli: „Což není mezi dcerami tvých bratrů a mezi celým mým lidem žena,+ že si hodláš vzít manželku z neobřezaných Filištínů+?“ Samson přesto řekl svému otci: „Vezmi mi jen ji, protože právě ona je v mých očích ta pravá.“ 4 Pokud jde o jeho otce a jeho matku, ti nevěděli, že to je od Jehovy,+ že vyhledává příležitost proti Filištínům, jelikož právě v té době Filištíni panovali nad Izraelem.+

5 Samson tedy sešel se svým otcem a svou matkou do Timnahu.+ Když se dostal* až k vinicím Timnahu, tu pohleďme, setkal se s ním řvoucí mladý lev s hřívou. 6 Tehdy na něj zapůsobil Jehovův duch,+ takže ho roztrhl vedví, právě jako někdo trhá vedví kozlíka, a v ruce neměl vůbec nic. A nepověděl svému otci ani své matce, co udělal. 7 A ubíral se dál a začal mluvit k [té] ženě; a v Samsonových očích byla stále [ta] pravá.+

8 Za čas šel zpět, aby ji vzal domů.+ Mezitím odbočil, aby se podíval na zdechlinu lva,* a v mrtvole lva byl včelí roj a med.+ 9 Vyškrábal si ho tedy do dlaní a kráčel dál a za chůze jedl.*+ Když se opět připojil* ke svému otci a své matce, ihned jim trochu dal, a začali jíst. A nepověděl jim, že ten med vyškrábal z mrtvoly lva.

10 A jeho otec se ubíral dál k té ženě, a Samson přistoupil k tomu, aby tam uspořádal hostinu;+ tak to totiž dělávali mladí lidé. 11 A jakmile ho uviděli, stalo se, že okamžitě vzali třicet družbů, aby se drželi při něm. 12 Samson jim potom řekl: „Dovolte mi, prosím, abych vám předložil hádanku.+ Jestliže mi ji během sedmi dnů+ hostiny zcela jistě povíte a vyřešíte ji, v tom případě vám budu muset dát třicet spodních oděvů a třicet souprav oblečení.+ 13 Jestliže však nebudete schopni mi ji povědět, vy sami mi také dáte třicet spodních oděvů a třicet souprav oblečení.“ Na to mu řekli: „Předlož tedy svou hádanku, a ať ji slyšíme.“ 14 Tak jim řekl:

A po tři dny nebyli schopni hádanku povědět. 15 A čtvrtý* den se stalo, že začali říkat Samsonově manželce: „Obelsti svého manžela, aby nám pověděl tu hádanku.+ Jinak tebe a dům tvého otce spálíme ohněm.+ Pozvali jste nás sem proto, abyste vzali náš majetek?“+ 16 Samsonova manželka tedy před ním začala plakat+ a říkat: „Jen mě nenávidíš, ano, a nemiluješ mě.+ Předložil jsi synům mého lidu hádanku,+ ale mně jsi ji nepověděl.“ Na to jí řekl: „Svému vlastnímu otci a své vlastní matce jsem ji nepověděl,+ a tobě bych ji měl povědět?“ 17 Ale stále před ním plakala těch sedm dní, kdy pro ně trvala hostina, a sedmý den se stalo, že jí [to] konečně pověděl, protože na něj dotírala.+ Potom pověděla tu hádanku synům svého lidu.+ 18 Sedmý den, ještě než mohl vejít do vnitřní místnosti,* mu tedy muži města řekli:+

19 A Jehovův duch na něj zapůsobil,+ takže sešel do Aškalonu+ a srazil třicet jejich mužů a vzal to, co z nich svlékl, a dal soupravy těm, kteří pověděli hádanku.+ A jeho hněv byl dále rozpálený, a odešel do domu svého otce.

20 A Samsonova manželka+ připadla jednomu jeho družbovi,+ který býval jeho společníkem.

15 A za nějaký čas, ve dnech pšeničné žně, se stalo, že Samson šel s kůzletem+ navštívit svou manželku. Řekl tedy: „Vejdu ke své manželce do vnitřní místnosti.“+ A její otec mu nedovolil vejít. 2 Její otec však řekl: „Opravdu jsem si řekl: ‚Bezesporu ji nenávidíš.‘+ Proto jsem ji dal tvému družbovi.+ Není její mladší sestra lepší než ona? Ať se, prosím, stane tvou místo tamté.“ 3 Samson jim však řekl: „Tentokrát budu bez viny vůči Filištínům, v případě, že s nimi jednám k jejich škodě.“+

4 A Samson odešel a přistoupil k tomu, aby nachytal tři sta lišek*+ a aby vzal pochodně a obrátil ocas k ocasu a dal jednu pochodeň mezi dva ocasy, přesně doprostřed. 5 Pak zapálil pochodně a vyslal je do polí se stojícím obilím Filištínů. Tak zapálil všechno od snopu až po stojící obilí a vinice a olivové háje.+

6 A Filištíni začali říkat: „Kdo to udělal?“ Potom řekli: „Byl to Samson, zeť Timňana, protože ten mu vzal manželku a pak ji dal jeho družbovi.“+ Na to Filištíni vyšli a spálili ji a jejího otce ohněm.+ 7 Samson jim zase řekl: „Jestliže takhle jednáte, nezbývá mi, než abych se vám pomstil,+ a potom přestanu.“ 8 A tloukl je, [kupil] nohy na stehna velkou porážkou a pak sešel a začal bydlet v rozsedlině skalního útesu Etam.+

9 Později Filištíni+ přitáhli a tábořili v Judovi+ a obcházeli po Lechi.+ 10 Judští muži pak řekli: „Proč jste proti nám přitáhli?“ Řekli na to: „Přišli jsme, abychom svázali Samsona a udělali mu, právě jak on udělal nám.“ 11 Tři tisíce judských mužů tedy sešlo do rozsedliny skalního útesu Etam+ a řekli Samsonovi: „Nevíš, že Filištíni nad námi panují?+ Co tedy znamená to, co jsi nám udělal?“ Řekl jim potom: „Právě jak udělali oni mně, tak jsem udělal já jim.“+ 12 Ale řekli mu: „Přišli jsme, abychom tě svázali a abychom tě vydali do ruky Filištínů.“ Na to jim Samson řekl: „Přísahejte mi, že vy sami mě nenapadnete.“ 13 A přikročili k tomu, aby mu řekli: „Ne, ale pouze tě svážeme a vydáme tě do jejich ruky; rozhodně tě však neusmrtíme.“

Spoutali ho tedy dvěma novými provazy+ a vyvedli ho ze skalního útesu. 14 On, on došel až k Lechi, a Filištíni, ti jásavě křičeli, když se s ním setkali.+ A Jehovův duch+ na něj zapůsobil, a provazy, které byly na jeho pažích, byly jako lněné nitě, které byly sežehnuty ohněm,+ takže se mu pouta na rukou rozpadla. 15 Tu našel vlhkou čelist* osla, napřáhl ruku a vzal ji a srazil s ní tisíc mužů.+ 16 Samson potom řekl:

„Čelistí osla — jedna hromada, dvě hromady!*

Čelistí osla jsem srazil tisíc mužů.“+

17 A když domluvil, stalo se, že okamžitě čelist odhodil z ruky a pojmenoval to místo Ramat-lechi.*+ 18 A dostal velkou žízeň a začal volat Jehovu a říkat: „Byl jsi to ty, kdo dal tuto velkou záchranu do ruky svého sluhy;+ a zemřu teď žízní a musím padnout do ruky těch neobřezaných+?“ 19 Bůh* tedy rozpoltil prohlubeň ve tvaru hmoždíře, která byla v Lechi,* a začala z ní vytékat voda,*+ a on přistoupil k tomu, aby pil, takže se jeho duch+ navrátil, a on se zotavil.+ Pojmenoval ji tedy En-hakkore,* a je v Lechi až do tohoto dne.

20 A dále soudil Izrael za dnů Filištínů dvacet let.+

16 Jednou šel Samson do Gazy+ a viděl tam prostitutku a vešel k ní.+ 2 A byla podána zpráva* Gazanům, jež říkala: „Vešel sem Samson.“ Obklopili ho tedy+ a číhali na něho celou noc v městské bráně.+ A celou noc byli zticha a říkali: „Jakmile začne svítat, pak ho zabijeme.“+

3 Samson však ležel do půlnoci, o půlnoci pak vstal a popadl vrata městské brány+ a dva postranní trámy a vytáhl je i se závorou, dal si je na ramena a vynesl+ je na vrcholek hory, která je před Hebronem.*+

4 A potom se stalo, že se zamiloval do jedné ženy v říčním údolí Sorek, a jmenovala se Delila.+ 5 A vládci aliance+ Filištínů přistoupili k tomu, aby k ní přišli a aby jí řekli: „Obelsti+ ho a uvidíš, v čem je jeho velká síla a čím nad ním můžeme získat převahu a čím ho určitě svážeme, abychom ho ovládli; a my, my ti každý dáme tisíc sto kousků stříbra.“+

6 Delila později řekla Samsonovi: „Pověz mi přece, prosím, v čem je tvá velká síla a čím můžeš být svázán, aby tě někdo ovládl?“+ 7 Samson jí tedy řekl: „Jestliže mě svážou sedmi ještě vlhkými šlachami,+ které nebyly vysušeny, určitě též zeslábnu a budu jako obyčejný člověk.“ 8 Vládci aliance+ Filištínů jí tedy přinesli sedm ještě vlhkých šlach, které [dosud] nebyly vysušeny. Později ho jimi svázala. 9 V její vnitřní místnosti seděla záloha,+ a ona mu začala říkat: „Samsone, jdou po tobě Filištíni+!“ Na to roztrhl šlachy vedví, právě jako se trhá vedví kroucená koudel, když ucítí oheň.+ A jeho síla nebyla poznána.+

10 Delila+ potom řekla Samsonovi: „Pohleď, zahrával sis se mnou, abys ke mně mluvil lži.+ Pověz mi přece, prosím, čím můžeš být svázán.“ 11 Řekl jí tedy: „Jestliže mě pevně svážou novými provazy, s nimiž se nedělala žádná práce, určitě též zeslábnu a budu jako obyčejný člověk.“ 12 Delila tedy vzala nové provazy a svázala ho jimi a řekla mu: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ Ve vnitřní místnosti celou dobu seděla záloha.+ Na to je roztrhl vedví ze svých paží jako přízi.+

13 Potom Delila řekla Samsonovi: „Až dosud sis se mnou zahrával, abys ke mně mluvil lži.+ Pověz mi přece, čím můžeš být svázán.“+ Řekl jí pak: „Jestliže utkáš sedm pletenců z mé hlavy s nití osnovy.“+ 14 Upevnila je tedy kolíkem* a potom mu řekla: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“+ Probudil se tedy ze spánku a vytáhl tkalcovský kolík a osnovní nit.

15 Tu mu řekla: „Jak se opovažuješ říkat: ‚Já tě miluji‘,+ když tvé srdce se mnou není? Už třikrát sis se mnou zahrával a nepověděl jsi mi, v čem je tvá velká síla.“+ 16 A protože na něj celou dobu dotírala+ svými slovy a naléhala na něj, stalo se, že jeho duše znetrpělivěla až k smrti.+ 17 Konečně jí otevřel celé své srdce+ a řekl jí: „Nikdy na mou hlavu nepřišla břitva,+ protože od břicha své matky jsem Boží Nazirejec.+ Kdybych se opravdu dal oholit, také má síla by se ode mne jistě vzdálila a já bych vskutku zeslábl a byl bych jako všichni ostatní lidé.“+

18 Když Delila uviděla, že jí otevřel celé své srdce, okamžitě poslala a zavolala vládce filištínské aliance+ a řekla: „Přijďte tentokrát, neboť mi otevřel celé své srdce.“+ A vládci filištínské aliance k ní přišli, aby jí v rukou přinesli peníze.+ 19 A přistoupila k tomu, aby ho uspala na svých kolenou. Pak zavolala muže a přiměla ho, aby mu oholil sedm pletenců z hlavy, a potom začala ukazovat, že ho ovládla, a jeho síla se od něho vzdalovala. 20 Nyní řekla: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ Na to se probudil ze spánku a řekl: „Vyjdu jako jindy+ a vymaním se.“ A sám nevěděl, že to byl Jehova, kdo se od něho vzdálil.+ 21 Filištíni ho tedy popadli, vydloubli mu oči+ a přivedli ho do Gazy+ a spoutali ho dvěma měděnými okovy;+ a mlel+ ve věznici.+ 22 Mezitím mu vlasy na hlavě začaly bujně růst, jakmile byl oholen.+

23 Pokud jde o vládce filištínské aliance, ti se sešli, aby obětovali velkou oběť svému bohu Dagonovi+ a aby se radovali, a říkali: „Náš bůh* nám vydal do ruky našeho nepřítele Samsona!“+ 24 Když ho lid uviděl, ihned začali chválit svého boha,+ „protože“, řekli, „náš bůh nám vydal do ruky našeho nepřítele+ a pustošitele naší země+ a toho, kdo rozmnožil naše zabité.“+

25 A protože jejich srdce bylo veselé,+ stalo se, že začali říkat: „Zavolejte Samsona, aby nás trochu pobavil.“+ Zavolali tedy Samsona z věznice, aby se před nimi předváděl;+ a přistoupili k tomu, aby ho postavili mezi sloupy. 26 Samson pak řekl chlapci, který ho držel za ruku: „Nech mě přece ohmatat sloupy, na kterých je pevně založen dům, a ať se o ně opřu.“ 27 (Mimochodem, dům byl plný mužů a žen, a byli tam všichni vládci filištínské aliance;+ a na střeše byly asi tři tisíce mužů a žen, kteří přihlíželi, zatímco [jim] Samson poskytoval nějakou zábavu.+)

28 Samson+ nyní volal k Jehovovi+ a řekl: „Svrchovaný Pane Jehovo,* vzpomeň si na mne,+ prosím, a posilni+ mě, prosím, jen tentokrát, [pravý] Bože, a ať se pomstím Filištínům pomstou za jedno ze svých dvou očí.“*+

29 A tak se Samson vzepřel proti dvěma prostředním sloupům, na nichž byl pevně založen dům, a uchopil je, jeden svou pravou a druhý svou levou rukou. 30 A Samson přistoupil k tomu, aby řekl: „Ať má duše zemře+ s Filištíny.“ Pak se silou napnul, a dům padl na vládce aliance a na všechen lid, který byl v něm,+ takže mrtvých, které usmrtil při své vlastní smrti, bylo více než těch, které usmrtil během svého života.+

31 Později přišli jeho bratři a celá domácnost jeho otce a zdvihli ho a přinesli ho a pohřbili mezi Corou+ a Eštaolem+ na pohřebním místě jeho otce Manoacha.+ Pokud jde o něj, on soudil Izrael dvacet let.+

17 A byl jeden muž z hornatého kraje Efrajima,+ který se jmenoval Micheáš.* 2 Časem řekl své matce: „Těch tisíc sto kousků stříbra, které ti byly vzaty a nad nimiž jsi vyslovila kletbu,+ a řekla jsi ji též v mém doslechu — pohleď, to stříbro je u mne. To já jsem je vzal.“+ Na to jeho matka řekla: „Kéž je můj syn požehnán Jehovou.“+ 3 Dal tedy své matce zpátky těch tisíc sto kousků stříbra,+ a jeho matka přikročila k tomu, aby řekla: „Zcela jistě posvětím Jehovovi to stříbro ze své ruky pro svého syna, aby byla udělána vyřezávaná socha+ a litá socha;+ a teď ti to dám zpátky.“*

4 Vrátil tedy to stříbro své matce a jeho matka vzala dvě stě kousků stříbra a dala je stříbrotepci.+ A ten dělal vyřezávanou sochu+ a litou sochu;+ a bylo to v Micheášově domě. 5 Pokud jde o muže Micheáše,* ten měl dům bohů,*+ a přistoupil k tomu, aby udělal efod+ a terafim*+ a aby naplnil ruku jednoho ze svých synů mocí,*+ aby mu sloužil jako kněz.+ 6 V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ Pokud jde o každého, byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích.+

7 A byl jeden mladý muž z Betléma+ v Judovi z Judovy rodiny* a byl to Levita.*+ A na čas tam přebýval. 8 A ten muž přistoupil k tomu, aby šel z města Betléma v Judovi, aby na čas přebýval, kdekoli by našel místo. Posléze, jak šel, přišel do hornatého kraje Efrajima až k Micheášovu+ domu. 9 Potom mu Micheáš řekl: „Odkud přicházíš?“ Na to mu řekl: „Jsem Levita z Betléma v Judovi a jsem na cestě, abych na čas přebýval, kdekoli najdu místo.“ 10 Micheáš mu tedy řekl: „Bydli přece u mne a služ mi jako otec+ a kněz+ a já, já ti budu dávat ročně deset kousků stříbra a obvyklou soupravu oděvů a tvou obživu.“ Levita tedy vešel. 11 Tak vzal Levita na sebe, že bude bydlet u toho muže, a mladý muž se mu stal jakoby jedním z jeho synů. 12 Micheáš nadto naplnil ruku Levity mocí,+ aby mu mladý muž sloužil jako kněz+ a aby byl dále v Micheášově domě. 13 Micheáš proto řekl: „Já nyní vím, že mi Jehova učiní dobro, protože se pro mne stal knězem Levita.“+

18 V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ A kmen Danovců+ si v těch dnech vyhledával dědictví k bydlení, protože jim do toho dne nepřipadlo uprostřed izraelských kmenů dědictví.+

2 Nakonec synové Dana poslali ze své rodiny pět mužů, muže ze svých řad, muže, kteří byli stateční lidé, z Cory+ a Eštaolu,+ aby vyzvídali+ v zemi a prozkoumali ji. Řekli jim tedy: „Jděte, prozkoumejte zemi.“ Časem přišli do hornatého kraje Efrajima+ až k Micheášovu+ domu a strávili tam noc. 3 Když byli blízko Micheášova domu, rozpoznali hlas mladého muže, Levity, takže tam odbočili. A přistoupili k tomu, aby mu řekli: „Kdo tě sem přivedl a co děláš na tomto místě a jaký tu máš zájem?“ 4 Na to jim řekl: „Tak a tak mi Micheáš učinil, aby si mě najal+ a abych mu sloužil jako kněz.“+ 5 Řekli mu tedy: „Dotaž+ se, prosím, Boha,+ abychom věděli, zda cesta, po které jdeme, bude úspěšná.“ 6 Kněz jim tedy řekl: „Jděte v pokoji. Vaše cesta, kterou jdete, je před Jehovou.“

7 Těch pět mužů tedy šlo dál a přišli do Lajiše+ a viděli, jak lidé, kteří v něm byli, bydlí spolehnuti sami na sebe, podle zvyku Sidonců, klidní a nepodezíraví;+ a nebyl tam žádný utlačující dobyvatel,* který by v zemi nějak obtěžoval, zatímco byli daleko od Sidonců+ a s lidstvem* neměli nic společného.

8 Posléze přišli ke svým bratrům do Cory+ a Eštaolu+ a jejich bratři jim začali říkat: „Jak se vám dařilo?“ 9 Na to řekli: „Vstaňte přece a vyjděme proti nim; viděli jsme totiž zemi, a pohleďte, je velmi dobrá.+ A vy jste váhaví. Nebuďte leniví jít, abyste vešli a vzali tu zemi do vlastnictví.+ 10 Až vejdete, přijdete k nepodezíravému lidu,+ a země je dost rozlehlá;* vždyť Bůh* ji dal do vaší ruky,+ místo, kde není nedostatek ničeho z toho, co je na zemi.“+

11 Pak se odtud, totiž z Cory a Eštaolu, vzdálilo šest set mužů z rodiny Danovců,+ opásaných válečnými zbraněmi.+ 12 A vydali se na cestu vzhůru a tábořili u Kirjat-jearimu+ v Judovi. Proto se to místo až do tohoto dne nazývá Machane-dan.*+ Pohleďme, je to na západ* od Kirjat-jearimu. 13 Potom odtud šli dál do hornatého kraje Efrajima a přišli až k Micheášovu+ domu.

14 Pak těch pět mužů, kteří šli vyzvídat+ v lajišské zemi,+ odpovědělo a řekli svým bratrům: „Věděli jste, že v těchto domech je efod a terafim+ a vyřezávaná socha+ a litá socha+? A teď mějte na mysli, co byste měli dělat.“+ 15 Odbočili tam tedy a přišli k domu mladého muže, Levity,+ k Micheášovu domu, a začali se ptát, jak se mu daří.+ 16 Celou tu dobu těch šest set mužů, kteří byli ze synů Dana,+ opásaných svými válečnými zbraněmi,+ stálo u vchodu do brány. 17 Těch pět mužů, kteří šli vyzvídat v zemi,+ nyní vyšlo, aby vstoupili dovnitř a vzali* vyřezávanou sochu+ a efod+ a terafim+ a litou sochu.+ (A kněz+ stál u vchodu do brány se šesti sty muži opásanými válečnými zbraněmi.)* 18 A ti vešli do Micheášova domu a přistoupili k tomu, aby vzali vyřezávanou sochu, efod a terafim a litou sochu.+ Na to jim kněz+ řekl: „Co to děláte?“ 19 Ale oni mu řekli: „Buď zticha. Dej si ruku na ústa a pojď s námi a staň se nám otcem+ a knězem.+ Co je lepší: abys zůstal knězem pro dům jednoho+ muže, nebo se stal knězem pro kmen a rodinu v Izraeli?“+ 20 To se srdci kněze líbilo,+ a nyní vzal efod a terafim a vyřezávanou sochu+ a vešel doprostřed lidu.

21 Pak se obrátili a odešli a před sebe postavili maličké a hospodářská zvířata a hodnotné věci.+ 22 Sami se již poněkud vzdálili od Micheášova domu, když muži, kteří byli v domech, jež byly blízko Micheášova+ domu, byli svoláni a snažili se dohonit syny Dana. 23 Když stále volali k synům Dana, ti pak obrátili obličej a řekli Micheášovi: „Co je ti,+ že jsi byl svolán?“ 24 Řekl tedy: „Vzali jste mé bohy,+ které jsem udělal,+ také kněze,+ a jdete si svou cestou, a co tedy ještě mám?+ Jak mi tedy můžete říkat: ‚Co je ti?‘“ 25 Na to mu synové Dana řekli: „Ať tvůj hlas není slyšet blízko nás, aby vás muži hořké duše+ nenapadli a abys nemusel pozbýt svou vlastní duši* a duši své domácnosti.“ 26 A synové Dana šli dál; a Micheáš uviděl, že jsou silnější než on,+ a tak se obrátil a šel zpět ke svému domu.

27 Pokud jde o ně, ti vzali to, co udělal Micheáš, a kněze,+ který se stal jeho, a šli dál směrem k Lajiši,+ proti klidnému a nepodezíravému lidu.+ A přistoupili k tomu, aby je udeřili ostřím meče,+ a město spálili ohněm.+ 28 A nebyl žádný osvoboditel, neboť to bylo daleko od Sidonu,+ a s lidstvem neměli vůbec nic společného; a bylo to v nížině, která patří k Bet-rechobu.+ Pak město postavili a usídlili se v něm.+ 29 A navíc to město pojmenovali Dan podle jména svého otce Dana,+ který se [kdysi] narodil Izraelovi.+ Nicméně nejprve se to město jmenovalo Lajiš.+ 30 Potom si synové Dana postavili vyřezávanou sochu;+ a Jonatan,*+ syn Mojžíšova* syna Geršoma,+ on a jeho synové se stali kněžími pro kmen Danovců až do dne, kdy byla země* vzata do vyhnanství.+ 31 A Micheášovu vyřezávanou sochu, kterou udělal, měli stále pro sebe postavenou po všechny dny, kdy byl dům+ [pravého] Boha v Šilu.+

19 V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ A stalo se, že jistý Levita na čas přebýval v nejodlehlejších končinách hornatého kraje Efrajima.+ Časem si vzal za manželku jednu konkubínu+ z Betléma+ v Judovi. 2 A jeho konkubína mu začala smilnit.*+ Nakonec od něho odešla do domu svého otce v Betlémě v Judovi a zůstala tam celé čtyři měsíce. 3 Pak její manžel vstal a šel za ní, aby s ní mluvil utěšujícím způsobem* a přivedl ji tak zpět; a byl s ním jeho sloužící*+ a pár oslů. Nechala ho tedy vejít do domu svého otce. Když ho otec mladé ženy uviděl, ihned se zaradoval, že se s ním setkává. 4 Jeho tchán, otec mladé ženy, se ho tedy ujal, takže s ním dále bydlel tři dny; a jedli a pili, a zůstával* tam přes noc.+

5 A čtvrtý den se stalo, když vstali časně ráno jako obvykle, že se zvedl, aby šel, ale otec mladé ženy řekl svému zeti: „Posilni své srdce kouskem chleba+ a potom můžete jít.“ 6 Posadili se tedy a oba spolu začali jíst a pít; potom otec mladé ženy řekl mužovi: „Pojď, prosím, a zůstaň přes noc+ a ať se tvé srdce cítí dobře.“+ 7 Když se muž zvedl, aby šel, jeho tchán ho stále prosil, takže tam opět zůstal přes noc.+

8 Když pátý den vstal časně ráno, aby šel, otec mladé ženy pak řekl: „Prosím, vezmi si obživu pro své srdce.“+ A otáleli, až se den vytrácel. A oba jedli dál. 9 A muž+ se zvedl, aby šel, on a jeho konkubína+ a jeho sloužící;+ ale jeho tchán, otec mladé ženy, mu řekl: „Pohleď, den se nachýlil k večeru. Zůstaňte, prosím, přes noc.+ Podívej, den se sklání. Zůstaň tu přes noc a ať se tvé srdce cítí dobře.+ A zítra časně vstanete na cestu, a půjdeš ke svému stanu.“ 10 Avšak muž nesvolil zůstat přes noc, ale vstal a vydal se na cestu a přišel až před Jebus,+ což je Jeruzalém;+ a byli s ním pár osedlaných oslů a jeho konkubína a jeho sloužící.*

11 Když byli blízko Jebusu a denního světla značně ubylo,+ řekl sloužící svému pánovi:* „Pojď, odbočme k tomuto městu Jebusejců+ a zůstaňme v něm přes noc.“ 12 Ale jeho pán mu řekl: „Neodbočujme k městu cizinců,+ kteří nejsou částí izraelských synů; a musíme přejít až ke Gibeji.“+ 13 A přikročil k tomu, aby řekl svému sloužícímu: „Pojď a přibližme se k jednomu z těch míst, a musíme zůstat přes noc buď v Gibeji, nebo v Ramě.“+ 14 Přešli tedy a šli dál, a slunce nad nimi začalo zapadat, když [byli] blízko Gibeje, která patří Benjamínovi.

15 Proto tam odbočili, aby vešli a zůstali přes noc v Gibeji. A přistoupili* k tomu, aby vešli a posadili se na městském veřejném prostranství, a nebyl tam nikdo, kdo by je vzal do domu, aby zůstali přes noc.+ 16 A tu pohleďme, nějaký stařec přichází večer z práce na poli,+ a ten muž byl z hornatého kraje Efrajima+ a na čas přebýval v Gibeji; ale muži z toho místa byli Benjamínovci.+ 17 Když pozvedl oči, uviděl na městském veřejném prostranství muže, cestujícího. Stařec tedy řekl: „Kam jdeš a odkud přicházíš?“+ 18 Řekl mu na to: „Přecházíme z Betléma v Judovi do nejodlehlejších končin hornatého kraje Efrajima.+ Odtamtud pocházím, ale šel jsem do Betléma v Judovi;+ a jdu do svého vlastního domu,* a tady není nikdo, kdo by mě vzal do domu.+ 19 A je tu sláma i píce+ pro naše osly a je tu chléb+ i víno pro mne a tvou otrokyni+ a pro sloužícího+ s tvým sluhou.* Není tu nedostatek jediné věci.“ 20 Stařec však řekl: „Kéž máš pokoj!*+ Jakýkoli tvůj nedostatek ať jen je na mně.+ Jenom nezůstávej přes noc na veřejném prostranství.“ 21 Přivedl ho tedy do svého domu+ a oslům hodil směs krmení.+ Pak si umyli nohy+ a začali jíst a pít.

22 Zatímco dělali dobře svému srdci,+ pohleďme, muži z města, pouzí neužiteční muži,*+ obklopili dům+ a strkali se navzájem proti dveřím; a říkali starci, majiteli domu: „Vyveď toho muže, který vešel do tvého domu, abychom s ním měli styk.“+ 23 Na to k nim majitel domu vyšel a řekl jim:+ „Ne, moji bratři,+ nedělejte, prosím, nic nesprávného, protože ten muž vešel do mého domu. Nedopouštějte se tohoto potupného bláznovství.+ 24 Tady je má panenská dcera a jeho konkubína. Ať je, prosím, vyvedu a znásilníte je+ a uděláte jim, co je dobré ve vašich očích. Ale tomuto muži nesmíte udělat tuto potupnou, pošetilou věc.“

25 A ti muži mu nechtěli naslouchat. Muž tedy uchopil svou konkubínu+ a vyvedl jim ji ven; a začali s ní mít styk+ a zneužívali ji dál po celou noc až do rána.+ Potom ji na úsvitu poslali pryč. 26 Žena pak přišla, když bylo k ránu, a u vchodu do mužova domu, kde byl její pán, padla+ — až do rozednění. 27 Později ráno její pán vstal a otevřel dveře domu a vyšel, aby se vydal na cestu, a pohleďme, žena, jeho konkubína,+ padlá u vchodu do domu, s rukama na prahu! 28 Řekl jí tedy: „Vstaň a pojďme.“ Ale nikdo neodpovídal.+ Na to ji muž vzal na osla a vstal a šel ke svému místu.+

29 Pak vstoupil do svého domu, vzal nůž k porážení a uchopil svou konkubínu a rozřezal ji podle jejích kostí na dvanáct kusů+ a poslal ji do každého území Izraele.+ 30 A stalo se, že každý, kdo to viděl, řekl: „Něco takového se ještě nikdy nepřihodilo ani nebylo vidět ode dne, kdy izraelští synové vyšli z egyptské země, až do tohoto dne. Zaměřte na to své srdce,* poraďte+ se a mluvte.“

20 Všichni izraelští synové proto vyšli+ a shromáždění se sešlo k Jehovovi do Micpy+ jako jeden muž+ od Danu+ po Beer-šebu*+ spolu se zemí Gilead.+ 2 Hlavní muži* všeho lidu a všechny izraelské kmeny zaujali tedy postavení ve sboru* lidu [pravého] Boha,+ čtyři sta tisíc pěších mužů, kteří tasí meč.+

3 A synové Benjamína se doslechli, že izraelští synové vyšli do Micpy.+

Izraelští synové pak řekli: „Mluvte. Jak se ta špatnost přihodila?“+ 4 Na to muž, Levita,+ manžel té zavražděné ženy, odpověděl a řekl: „Přišel jsem do Gibeje,+ která patří Benjamínovi, já a má konkubína,+ abychom zůstali přes noc. 5 A gibejští majitelé půdy přistoupili k tomu, aby proti mně povstali a aby v noci kvůli mně obklopili dům. Počítali s tím, že zabijí mne, ale znásilnili mou konkubínu,+ a ona nakonec zemřela.+ 6 Proto jsem uchopil svou konkubínu, rozřezal ji a poslal ji do každého pole Izraelova dědictví,+ protože se v Izraeli dopouštěli nevázaného chování+ a potupného bláznovství.+ 7 Pohleďte, všichni izraelští synové, dejte tu své slovo a radu.“+

8 Všechen lid tedy povstal jako jeden muž+ a řekli: „Nikdo z nás nepůjde ke svému stanu ani nikdo z nás neodbočí ke svému domu.+ 9 A učiníme s Gibeou takto: Vytáhněme* proti ní podle losu.+ 10 A vezmeme deset mužů ze sta ze všech izraelských kmenů a sto z tisíce a tisíc z deseti tisíců, abychom pro lid opatřili zásoby potravin, aby jednali a šli proti Benjamínově Gibeji* vzhledem ke všemu tomu potupnému bláznovství,+ které učinili* v Izraeli.“ 11 Tak se všichni izraelští muži sebrali proti městu jako jeden muž, jako spojenci.

12 Izraelské kmeny tedy poslaly muže ke všem příslušníkům kmene* Benjamín+ a řekly: „Jaká špatnost se to mezi vámi přihodila?+ 13 A nyní vydejte+ ty muže, ty neužitečné muže,+ kteří jsou v Gibeji,+ abychom je usmrtili,+ a vykliďme z Izraele, co je špatné.“+ A synové Benjamína* nechtěli naslouchat hlasu svých bratrů, izraelských synů.+

14 Synové Benjamína se pak začali scházet z měst ke Gibeji, aby vytáhli do bitvy proti izraelským synům. 15 Synové Benjamína tedy byli v ten den povoláni z měst, dvacet šest tisíc mužů tasících meč,+ kromě obyvatel Gibeje, z nichž bylo povoláno sedm set vybraných mužů. 16 Ze všeho lidu bylo sedm set vybraných mužů, leváků.*+ Každý z nich střílel kameny+ z praku navlas přesně a nemíjel se.

17 A izraelských mužů, kromě z Benjamína, bylo povoláno čtyři sta tisíc mužů tasících meč.+ Každý z nich byl válečníkem. 18 A přistoupili k tomu, aby povstali a vyšli k Betelu a aby se dotazovali Boha.+ Potom izraelští synové řekli: „Kdo z nás by měl vytáhnout v čele do bitvy proti synům Benjamína?“+ Na to Jehova řekl: „Juda v čele.“+

19 Potom izraelští synové ráno vstali a utábořili se proti Gibeji.

20 Izraelští muži tedy vytáhli do bitvy proti Benjamínovi; a izraelští muži přistoupili k tomu, aby se rozestavili do bitevního šiku proti těm v Gibeji. 21 Synové Benjamína tedy vyšli z Gibeje+ a v ten den srazili ve zkáze k zemi dvacet dva tisíce mužů v Izraeli.+ 22 Avšak lid, izraelští muži, se prokázal jako odvážný a stavěl se znovu do bitevního šiku v místě, kde se rozestavili do šiku první den. 23 Izraelští synové pak vyšli a plakali+ před Jehovou až do večera a dotazovali se Jehovy a říkali: „Mám znovu přistoupit k bitvě proti synům svého bratra Benjamína?“+ Na to Jehova řekl: „Vytáhni proti němu.“

24 Izraelští synové se tedy druhý den přiblížili k synům Benjamína.+ 25 Benjamín zase druhý den vyšel z Gibeje, aby se s nimi střetl, a mezi izraelskými syny srazil ve zkáze k zemi+ dalších osmnáct tisíc mužů, z nichž všichni tasili meč.+ 26 Na to všichni izraelští synové, dokonce všechen lid, vyšli+ a přišli do Betelu* a plakali+ a seděli tam před Jehovou a postili+ se v ten den až do večera a obětovali zápalné oběti+ a oběti společenství před Jehovou.+ 27 Potom se izraelští synové dotazovali Jehovy,+ protože právě tam byla v těch dnech truhla smlouvy+ [pravého] Boha. 28 Pinechas,+ syn Áronova syna Eleazara, před ní v těch dnech stál+ a říkal: „Mám znovu ještě vytáhnout do bitvy proti synům mého bratra Benjamína, nebo mám přestat?“+ Na to Jehova řekl: „Vytáhni, protože zítra ti ho vydám do ruky.“+ 29 Izrael tedy všude kolem postavil muže do zálohy+ proti Gibeji.

30 A izraelští synové třetí den přistoupili k tomu, aby vyšli proti synům Benjamína a aby se rozestavili do šiku proti Gibeji stejně jako jindy.+ 31 Když synové Benjamína vytáhli, aby se s lidem střetli, byli od města odlákáni.+ Potom, stejně jako jindy, začali srážet některé z lidu, smrtelně zraněné, na silnicích, z nichž jedna vede k Betelu+ a druhá ke Gibeji,+ v poli: asi třicet mužů v Izraeli.+ 32 Synové Benjamína tedy začali říkat: „Stíhá je před námi porážka jako poprvé.“+ Pokud jde o izraelské syny, ti řekli: „Prchejme+ a jistě je odlákáme od města na silnice.“ 33 A všichni izraelští muži povstali ze svých míst a rozestavovali se do šiku v Baal-tamaru, zatímco ti z Izraele [kteří byli] v záloze,+ podnikli výpad ze svých míst v okolí Gibeje.+ 34 A tak deset tisíc vybraných mužů z celého Izraele přišlo před Gibeu, a byl to těžký boj; a Benjamínovci* nevěděli, že jim hrozí neštěstí.+

35 A Jehova přistoupil k tomu, aby před Izraelem Benjamína+ porazil, takže izraelští synové v ten den v Benjamínovi srazili ve zkáze k zemi dvacet pět tisíc sto mužů, z nichž všichni tasili meč.+

36 Synové Benjamína si však představovali, že izraelské muže čeká porážka, když stále Benjamínovi ustupovali,+ protože důvěřovali v zálohu, kterou postavili proti Gibeji. 37 Pokud jde o zálohu, ta jednala rychle a řítila se ke Gibeji.+ Pak se záloha+ rozvinula a udeřila celé město ostřím meče.+

38 A izraelští muži se dohodli se zálohou,* že jim dá kouřový signál* vystupující z města.+

39 Když se v bitvě izraelští synové obrátili, Benjamín začal mezi izraelskými muži srážet asi třicet mužů, smrtelně zraněné,+ neboť řekli: „Bezesporu je před námi nestíhá nic než porážka, právě jako v první bitvě.“+ 40 A z města začal vystupovat signál,+ sloup dýmu.+ Když se tedy Benjamín obrátil obličejem zpět, pohleďme, celé město stoupalo k nebi.+ 41 A izraelští muži učinili úplný obrat+ a muži z Benjamína byli rozrušeni,+ neboť uviděli, že je dostihlo neštěstí.+ 42 Obrátili se tudíž před izraelskými muži směrem k pustině a bitva je těsně následovala, když je muži z měst ve svém středu sráželi ve zkáze. 43 Obklopili Benjamína.+ Pronásledovali ho bez místa k odpočinku.+ Pošlapali ho přímo před Gibeou+ směrem k východu slunce. 44 Nakonec tam padlo osmnáct tisíc mužů z Benjamína, z nichž všichni byli stateční muži.+

45 Obrátili se tedy a prchali do pustiny ke skalnímu útesu Rimmon.+ A posbírali z nich na silnicích+ pět tisíc mužů a stále je těsně následovali až ke Gidomu a tak z nich srazili ještě dva tisíce mužů. 46 A všichni ti z Benjamína, kteří v ten den padli, nakonec dosáhli [počtu] dvaceti pěti tisíc mužů tasících meč,+ z nichž všichni byli stateční muži. 47 Ale šest set mužů se obrátilo a prchalo do pustiny ke skalnímu útesu Rimmon+ a dále bydleli na skalním útesu Rimmon čtyři měsíce.

48 A izraelští muži se vrátili proti synům Benjamína a začali srážet ostřím meče ty z města, [od] lidí po domácí zvíře [až] po všechny, které nalezli.+ Také všechna města, která nalezli, vydali ohni.+

21 A izraelští muži přísahali v Micpě+ a řekli: „Žádný muž z nás nedá svou dceru Benjamínovi za manželku.“+ 2 Lid tedy přišel do Betelu+ a seděli tam až do večera před [pravým] Bohem+ a pozvedali svůj hlas a propukli ve velký pláč.+ 3 A říkali: „Jehovo, BOŽE Izraele, proč se to v Izraeli stalo, aby dnes v Izraeli scházel jeden kmen?“+ 4 A příští den se stalo, že lid přistoupil k tomu, aby vstal časně a aby tam vystavěl oltář a aby obětoval zápalné oběti+ a oběti společenství.+

5 Izraelští synové pak řekli: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel ve sboru* k Jehovovi, neboť se tu ohledně toho, jenž nepřišel k Jehovovi do Micpy, konala velká přísaha,+ která zní: ‚Ať je zcela jistě usmrcen.‘“+ 6 A izraelští synové začali cítit lítost nad svým bratrem Benjamínem. Řekli tedy: „Dnes byl odťat od Izraele jeden kmen. 7 Co uděláme s těmi, kteří zbyli, pokud jde o manželky, když jsme teď sami přísahali při Jehovovi,+ že jim nedáme žádnou ze svých dcer za manželku?“+

8 A přikročili k tomu, aby řekli: „Který z izraelských kmenů nepřišel k Jehovovi do Micpy?“+ A pohleďme, do tábora ke sboru nepřišel nikdo z Jabeš-gileadu.+ 9 Když byl lid sečten, nuže, pohleďme, nebyl tam žádný muž z obyvatel Jabeš-gileadu. 10 Shromáždění tudíž přistoupilo k tomu, aby tam poslalo dvanáct tisíc z nejstatečnějších mužů* a aby jim přikázali a řekli: „Jděte a obyvatele Jabeš-gileadu udeříte ostřím meče, i ženy* a maličké.+ 11 A tuto věc byste měli udělat: Každého muže a každou ženu, která již ležela s nějakým mužem, byste měli zasvětit zničení.“+ 12 Mezi obyvateli Jabeš-gileadu+ však našli čtyři sta dívek, panen,+ které neměly styk s mužem tím, že by ležely s nějakým mužem. Přivedli je tedy do tábora v Šilu,+ které je v zemi Kanaán.

13 A celé shromáždění nyní poslalo a promluvilo k synům Benjamína, kteří byli na skalním útesu Rimmon,+ a nabídlo jim mír. 14 A tak se tehdy Benjamín vrátil. Pak jim dali ženy, které zachovali naživu z žen z Jabeš-gileadu;+ ale nenašli jich pro ně dost.+ 15 A lid nad Benjamínem pocítil lítost,+ protože Jehova způsobil mezi izraelskými kmeny trhlinu. 16 Starší muži ze shromáždění proto řekli: „Co učiníme s muži, kteří zbyli, pokud jde o manželky, protože ženy z Benjamína byly vyhlazeny?“ 17 Řekli tedy: „Mělo by být nějaké vlastnictví pro ty, kteří unikli z Benjamína,+ aby z Izraele nebyl vymazán kmen. 18 Pokud jde o nás, nám není dovoleno dát jim manželky ze svých dcer, protože izraelští synové přísahali a řekli: ‚Prokletý je ten, kdo dává manželku Benjamínovi.‘“+

19 Nakonec řekli: „Pohleďte, rok co rok bývá Jehovův svátek v Šilu,+ které je na sever od Betelu, východně od silnice, jež vychází z Betelu do Šekemu,+ a jižně od Lebony.“ 20 A tak přikázali synům Benjamína a řekli: „Jděte a budete číhat ve vinicích. 21 A budete vyhlížet a pak, až šiloské dcery vyjdou, aby tančily+ kolové tance, vyjdete také vy z vinic a násilím si odnesete ze šiloských dcer každý svou manželku a půjdete do země Benjamína. 22 A kdyby snad jejich otcové nebo jejich bratři přišli, aby proti nám* vedli právní při, stane se, že jim také jistě řekneme:* ‚Prokažte nám přízeň kvůli nim, protože manželku pro každého jsme nevzali válkou;+ vždyť jste to nebyli vy, kdo jim [je] dal, v čase, kdy byste se provinili.‘“*+

23 Synové Benjamína tedy učinili právě tak a přistoupili k tomu, aby si podle svého počtu+ z žen tančících+ v kole odnesli manželky, které uchvátili; potom odešli a vrátili se ke svému dědictví a stavěli města+ a usídlili se v nich.

24 A tehdy se izraelští synové odtamtud začali rozcházet, každý ke svému vlastnímu kmenu a své vlastní rodině; a odešli odtamtud, každý ke svému vlastnímu dědictví.+

25 V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.+ Každý byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích.+