Přísloví*

1 Přísloví+ Šalomouna,+ syna izraelského krále+ Davida,+ 2 aby člověk poznal moudrost+ a kázeň,+ aby rozlišil řeči porozumění,+ 3 aby přijal ukázňování,+ které dává pochopení,+ spravedlnost+ a soud+ a přímost,+ 4 aby dával nezkušeným chytrost,+ mladému muži poznání+ a schopnost přemýšlet.+

5 Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení,+ a člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení,+ 6 aby porozuměl přísloví a matoucí řeči,+ slovům moudrých+ a jejich hádankám.+

7 Bázeň před Jehovou je počátek poznání.+ Moudrostí a ukázňováním pohrdli pouze blázni.+

8 Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce+ a neopouštěj zákon své matky,+ 9 neboť jsou přitažlivým věncem pro tvou hlavu+ a znamenitým náhrdelníkem pro tvé hrdlo.+

10 Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj.+ 11 Říkají-li stále: „Pojď přece s námi. Počíhejme si v záloze na krev.+ Bez příčiny si počíhejme ve skrýši na nevinné.+ 12 Spolkněme je živé+ právě jako šeol,*+ ano celé, jako ty, kdo sestupují do jámy.+ 13 Nalezněme drahocenné hodnoty všeho druhu.+ Naplňme své domy kořistí.+ 14 Svůj los bys měl vrhnout mezi nás. Ať je jen jediný váček, který by patřil nám všem“+ — 15 můj synu, nevydávej se s nimi na cestu.+ Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty.+ 16 Vždyť jejich nohy běží k naprosté špatnosti,+ a stále chvátají prolévat krev.+ 17 Vždyť to není k ničemu, je-li síť roztažena před očima čehokoli, co má křídla.+ 18 Číhají tedy v záloze právě na jejich krev;+ číhají ve skrýši na jejich duše.*+ 19 Takové jsou stezky každého, kdo dosahuje nepoctivého zisku.+ Ten odnímá duši svých majitelů.+

20 Pravá moudrost+ stále nahlas volá přímo na ulici.+ Na veřejných prostranstvích stále vydává svůj hlas.+ 21 Vyvolává na horním konci hlučných ulic.*+ U vchodů [do] městských bran pronáší své vlastní řeči:+

22 „Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost+ a [jak dlouho], posměvači, budete pro sebe toužit po vyloženém posměchu+ a [jak dlouho], hlupáci, budete nenávidět poznání?+ 23 Obraťte se při mém kárání zpět.+ Pak způsobím, aby k vám překypěl můj duch;+ dám vám na vědomí svá slova.+ 24 Protože jsem vyvolávala, ale vy stále odmítáte,+ vztahovala jsem ruku, ale nikdo nedává pozor,+ 25 a stále zanedbáváte celou mou radu+ a mé kárání jste nepřijali,+ 26 také já, já se budu smát vaší vlastní pohromě,+ budu se posmívat, až přijde to, co vás děsí,+ 27 až to, co vás děsí, přijde právě jako bouře, a vaše vlastní pohroma se sem dostane právě jako vichr,+ až na vás přijde tíseň a těžké časy.+ 28 V ten čas mě budou stále volat, ale já neodpovím;+ budou mě stále hledat, ale nenajdou mě,+ 29 protože nenáviděli poznání+ a nevyvolili si bázeň před Jehovou.+ 30 Nesouhlasili s mou radou;+ znevážili všechno mé kárání.+ 31 Budou tedy jíst z plodů své cesty+ a zahltí se svými vlastními radami.+ 32 Vždyť právě odpadlictví+ nezkušených, to je zabije+ a bezstarostnost hloupých, ta je zničí.+ 33 Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí+ a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“+

2 Můj synu, přijmeš-li mé řeči+ a budeš-li u sebe chovat má vlastní přikázání jako poklad,+ 2 abys svým uchem věnoval pozornost moudrosti,+ abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti,+ 3 budeš-li kromě toho volat po porozumění+ a vydávat svůj hlas pro rozlišovací schopnost,+ 4 budeš-li to stále hledat jako stříbro+ a stále po tom pátrat jako po schovaných pokladech,+ 5 v tom případě porozumíš bázni před Jehovou+ a najdeš i poznání Boha.*+ 6 Jehova sám totiž dává moudrost;+ z jeho úst je poznání a rozlišovací schopnost.+ 7 A pro přímé bude jako poklad chovat praktickou moudrost;+ pro ty, kdo chodí v ryzosti, je štítem+ 8 v tom, že zachovává stezky soudu,+ a cestu svých věrně oddaných,* tu bude střežit.+ 9 V tom případě porozumíš spravedlnosti a soudu a přímosti, celému běhu toho, co je dobré.+

10 Když ti do srdce vstoupí moudrost,+ a poznání se stane příjemným samotné tvé duši,+ 11 schopnost přemýšlet bude nad tebou držet stráž,+ rozlišovací schopnost tě bude bedlivě střežit,+ 12 aby tě osvobodily od špatné cesty,+ od člověka mluvícího zvrácenosti,+ 13 od těch, kdo opouštějí stezky přímosti, aby chodili po cestách tmy,+ 14 od těch, kdo se radují, když činí špatné,+ kdo mají radost ze zvráceností špatnosti;+ 15 od těch, jejichž stezky jsou pokřivené a kdo se odchylují v celém svém běhu;+ 16 aby tě osvobodily od cizí ženy, od cizinky,+ která uhladila své vlastní řeči,+ 17 která opouští důvěrného přítele svého mládí+ a zapomněla i na smlouvu svého Boha.+ 18 Vždyť dolů do smrti vskutku klesá její dům a dolů k těm, [kdo jsou] bezmocní ve smrti,* její stopy.+ 19 Nikdo z těch, kdo s ní mají poměr, nepřijde zpět ani se znovu nedostane na stezky živých.+

20 Účelem je, abys chodil cestou dobrých lidí+ a aby ses držel stezek spravedlivých.+ 21 Vždyť přímí, ti budou přebývat na zemi,+ a bezúhonní, ti na ní zbudou.+ 22 Pokud jde o ničemné, ti budou právě ze země odříznuti;+ a pokud jde o zrádné, ti z ní budou vytrženi.+

3 Můj synu, nezapomeň můj zákon,+ a ať tvé srdce zachovává má přikázání,+ 2 protože ti bude přidána* délka dnů a léta života+ a pokoj.+ 3 Ať tě neopustí milující laskavost* a opravdovost.*+ Uvaž si je okolo hrdla.+ Napiš si je na tabulku svého srdce+ 4 a tak nalezni přízeň a dobré pochopení v očích Boha* i pozemského člověka.*+ 5 Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem+ a neopírej se o své vlastní porozumění.+ 6 Všímej si ho na všech svých cestách,+ a sám napřímí tvé stezky.+

7 Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích.+ Boj se Jehovy a odvrať se od špatného.+ 8 Kéž se to stane uzdravením+ tvému pupku a osvěžením* tvým kostem.+

9 Cti Jehovu svými hodnotnými věcmi+ a prvním ovocem celého svého výnosu.+ 10 Pak budou tvé sklady zásob hodně naplněny;+ a tvé vlastní lisovací nádrže budou přetékat* mladým vínem.+

11 Nezavrhuj ukázňování od Jehovy, můj synu;+ a neoškliv si jeho kárání,+ 12 protože koho Jehova miluje, toho kárá,+ dokonce jako otec syna, v němž nalézá zalíbení.+

13 Šťastný je člověk, který nalezl moudrost,+ a člověk, který získává rozlišovací schopnost,+ 14 vždyť mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než samotné zlato.*+ 15 Je drahocennější než korály+ a všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat. 16 Délku dnů má v pravici;+ v levici má bohatství a slávu.*+ 17 Její cesty jsou cesty příjemnosti a všechny její vozové cesty jsou pokoj.+ 18 Je stromem života+ pro ty, kdo se jí chopí, a ti, kdo se jí stále pevně drží,+ mají být nazváni šťastnými.+

19 Jehova sám s moudrostí založil zemi.+ S rozlišovací schopností důkladně upevnil nebesa.+ 20 Jeho poznáním byly rozpolceny vodní hlubiny*+ a z mračné oblohy stále kane slabý déšť.+ 21 Můj synu, kéž ti nesejdou z očí.+ Bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet,+ 22 a prokážou se být životem pro tvou duši+ a půvabem pro tvé hrdlo.+ 23 V tom případě půjdeš v bezpečí svou cestou,+ a ani tvá noha se o nic neuhodí.+ 24 Kdykoli ulehneš, nepocítíš děs;+ a jistě ulehneš a tvůj spánek bude příjemný.+ 25 Nebudeš se muset bát nějaké nenadálé děsivé věci+ ani bouře nad ničemnými, protože přichází.+ 26 Sám Jehova se totiž vskutku prokáže být tvou důvěrou*+ a jistě zachová tvou nohu před zajetím.+

27 Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří,*+ když je v moci tvé ruky [to] učinit.+ 28 Neříkej bližnímu: „Jdi, vrať se a zítra dám“, když máš něco u sebe.+ 29 Nevymýšlej si nic špatného proti bližnímu,+ když u tebe bydlí s pocitem bezpečí.+ 30 Nehádej se s člověkem* bez příčiny,+ jestliže ti neprovedl nic zlého.+

31 Nezačínej závidět násilnému muži,*+ ani si nevol žádnou z jeho cest.+ 32 Kdo se odchyluje,+ je totiž Jehovovi něčím odporným,+ ale On se důvěrně stýká s přímými.+ 33 Jehovovo prokletí je na domě ničemného,+ ale místu pobývání spravedlivých žehná.+ 34 Jestliže to má co dělat s posměvači,+ sám se bude vysmívat;+ ale mírným projeví přízeň.+ 35 Čest,* tu získají do vlastnictví moudří,+ kdežto hlupáci vyvyšují zneuctění.+

4 Naslouchejte, synové, ukázňování od otce+ a dávejte pozor, abyste poznali, [co je] porozumění.+ 2 Vždyť to, co vám jistě dám, je dobré poučení.+ Můj zákon neopouštějte.+ 3 Prokázal jsem se totiž být skutečným synem svému otci,+ něžným a jediným před svou matkou.+ 4 A poučoval mě+ a říkal mi: „Kéž se tvé srdce+ pevně drží mých slov.+ Dodržuj má přikázání a stále žij.+ 5 Získej moudrost,+ získej porozumění.+ Nezapomínej a neodbočuj od řečí mých úst.+ 6 Neopouštěj ji,* a zachová tě. Miluj ji, a bude tě bedlivě střežit. 7 Moudrost je prvořadá věc.+ Získej moudrost; a se vším, co získáš, získej porozumění.+ 8 Velmi si jí važ, a ona tě vyvýší.+ Oslaví tě, protože ji objímáš.+ 9 Na hlavu ti dá věnec půvabu;+ udělí ti korunu krásy.“+

10 Slyš, můj synu, a přijmi mé řeči.+ Let života potom pro tebe přibude.*+ 11 Budu tě poučovat i o cestě moudrosti;+ způsobím, abys šlapal ve stopách přímosti.+ 12 Když půjdeš, tvůj krok nebude tísněn;+ poběžíš-li, neklopýtneš.+ 13 Chop se ukázňování;+ nepolevuj.*+ Bedlivě je* střež, vždyť ono samo je tvůj život.+

14 Na stezku ničemných nevstupuj+ a nechoď přímo dál na cestu špatných.+ 15 Vyhýbej se jí,+ neprojdi po ní;+ odboč z ní a jdi dál.+ 16 Vždyť oni nespí, pokud neudělají špatnost,+ a spánek je jim uchvácen, pokud někoho nepřivedou ke klopýtnutí.+ 17 Živili se totiž chlebem ničemnosti+ a to, co pijí, je víno násilných skutků.+ 18 Ale stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.+ 19 Cesta ničemných je jako temnota;+ nepoznali, oč stále klopýtají.+

20 Můj synu, věnuj přece pozornost mým slovům,+ nakloň ucho k mým řečem:+ 21 Kéž ti nesejdou z očí.+ Uchovávej je uprostřed svého srdce.+ 22 Jsou totiž životem pro ty, kdo je nalézají,+ a zdravím pro celé jejich tělo.+ 23 Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce,+ neboť z něho jsou zdroje života.+ 24 Odstraň od sebe pokřivenou řeč;*+ a vzdal od sebe scestnost rtů.+ 25 Pokud jde o tvé oči, ty by měly hledět přímo vpřed,+ ano, tvé vlastní zářící oči by měly upřeně hledět přímo před tebe.+ 26 Uhlaď dráhu pro svou nohu*+ a všechny tvé vlastní cesty kéž jsou pevně založeny.+ 27 Neodkláněj se ani doprava, ani doleva.+ Vzdal svou nohu od toho, co je špatné.+

5 Můj synu, věnuj přece pozornost mé moudrosti.+ Nakloň uši k mé rozlišovací schopnosti,+ 2 abys střežil schopnosti přemýšlet;+ a kéž tvé vlastní rty bedlivě střeží poznání.+

3 Vždyť rty cizí ženy stále kanou jako plástev medu+ a její patro je hladší než olej.+ 4 Ale to, co po sobě zanechává, je tak hořké jako pelyněk;+ je to tak ostré jako dvojsečný meč.+ 5 Její nohy sestupují k smrti.+ Právě její kroky se chytají šeolu.*+ 6 Stezku života nesleduje.+ Její stopy zbloudily, sama neví [kam].+ 7 Nuže, synové, naslouchejte mi+ a neodvracejte se od řečí mých úst.+ 8 Zachovávej svou cestu daleko od ní a nepřibližuj se ke vchodu do jejího domu,+ 9 abys nedal svou důstojnost* druhým+ ani svá léta tomu, co je kruté;+ 10 aby se cizí lidé nesytili tvou silou,+ ani aby věci, které jsi s bolestí získal, nebyly v domě cizince;+ 11 abys v budoucnu nemusel sténat,+ až tvé tělo a tvůj organismus dospějí ke konci.+ 12 A budeš muset říci: „Jak jsem nenáviděl ukázňování+ a mé srdce znevážilo i kárání!+ 13 A nenaslouchal jsem hlasu těch, kdo mě poučovali,+ a nenaklonil jsem ucho ke svým učitelům.+ 14 Snadno jsem se dostal do každého druhu špatnosti uprostřed sboru a shromáždění.“+

15 Pij vodu ze své vlastní cisterny a kanoucí [vody] zprostřed své vlastní studny.+ 16 Měla by se snad tvá zřídla rozptylovat ven,+ [tvé] proudy vody po veřejných prostranstvích? 17 Ať se prokážou být jen pro tebe samotného, a ne pro cizí lidi s tebou.+ 18 Ať se tvůj zdroj vody prokáže být požehnaný,+ a raduj se s manželkou svého mládí,+ 19 líbeznou laní a půvabnou kozorožicí.+ Její vlastní prsa ať tě opájejí v každé době.+ Její láska kéž tě stále vzrušuje.+ 20 Proč by ses tedy, můj synu, měl vzrušovat s cizí ženou nebo objímat ňadra cizinky?+ 21 Vždyť Jehova má před očima mužovy* cesty+ a sleduje všechny jeho stopy.+ 22 Ničemného dohoní* jeho vlastní provinění,+ a bude chycen do provazů svého vlastního hříchu.+ 23 Bude to on, kdo zemře, protože zde není ukázňování+ a [protože] ve své hojné pošetilosti schází z cesty.*+

6 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního,+ [jestliže] jsi potřásl rukou dokonce cizímu člověku,+ 2 [jestliže] jsi byl lapen do léčky řečmi svých úst,+ [jestliže] jsi byl chycen řečmi svých úst, 3 jednej tedy tak, můj synu, a osvoboď se, vždyť ses dostal do dlaně svého bližního:+ Jdi, pokoř se* a neodbytně na svého bližního útoč.+ 4 Nedopřej svým očím spánku ani zdřímnutí svým zářícím očím.+ 5 Osvoboď se z té ruky jako gazela, a jako pták z ruky ptáčníka.+

6 Jdi k mravenci,+ lenochu;+ pohleď na jeho cesty a zmoudři. 7 Ačkoli nemá velitele, důstojníka ani panovníka, 8 připravuje si jídlo dokonce v létě;+ nasbíral si zásoby potravy dokonce o žni. 9 Jak dlouho budeš vylehávat, lenochu?+ Kdy vstaneš ze svého spánku?+ 10 Ještě trochu spánku, ještě trochu dřímoty, ještě trochu poležení se složenýma rukama+ 11 a jistě přijde tvá chudoba právě jako nějaký tulák,+ a tvá nouze jako ozbrojenec.*+

12 Neužitečný člověk,*+ škodlivý muž,* chodí s pokřivenou řečí,*+ 13 mrká okem,+ dělá znamení nohou, dělá náznaky svými prsty.+ 14 V srdci má zvrácenost.+ Celý čas vymýšlí něco špatného.+ Stále vyvolává jen sváry.+ 15 Proto přijde náhle jeho pohroma;+ bude v mžiku zlomen a nebude žádné uzdravení.+

16 Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí;+ ano, je sedm věcí odporných jeho duši:+ 17 povýšené oči,+ falešný jazyk+ a ruce prolévající nevinnou krev,+ 18 srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují,+ nohy, které spěšně běží ke špatnému,+ 19 falešný svědek, který šíří lži,+ a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.+

20 Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce+ a neopouštěj zákon své matky.+ 21 Stále si je* přivazuj ke svému srdci;+ uvaž si je kolem hrdla.+ 22 Když se budeš procházet, povede* tě;+ když ulehneš, bude stát nad tebou stráž;+ a až se probudíš, bude mít o tebe zájem. 23 Vždyť přikázání je lampa,+ a zákon je světlo,+ a kárání ukázňováním jsou cestou života,+ 24 aby tě střežily před špatnou ženou,*+ před hladkostí jazyka cizinky.+ 25 Netuž ve svém srdci po její kráse+ a kéž se tě nezmocní svýma jiskrnýma očima,+ 26 protože kvůli prostitutce [člověk klesne] ke kulatému chlebu;+ ale pokud jde o manželku jiného muže, ta loví dokonce drahocennou duši.+ 27 Může si muž shrabat do náruče oheň, aniž se propálí samotné jeho oděvy?+ 28 Anebo může muž chodit po uhlech, a neožehnout si nohy? 29 Podobně [je tomu] s každým, kdo má poměr s manželkou svého bližního,+ žádný, kdo se jí dotýká, nezůstane bez trestu.+ 30 Lidé neopovrhují zlodějem jen proto, jestliže krade, aby naplnil svou duši, když je hladový. 31 Je-li však přistižen, vynahradí to sedminásobně; dá všechny hodnotné věci svého domu.+ 32 Každému, kdo cizoloží se ženou, se nedostává srdce;*+ ten, kdo to dělá, ničí* svou vlastní duši.+ 33 Najde ránu* a zneuctění,+ a jeho pohana nebude smazána.+ 34 Vždyť vztek zdatného muže je žárlivost,+ a v den pomsty neprojeví soucit.+ 35 Nebude mít ohled na žádný druh výkupného ani neprojeví ochotu, ať učiníš svůj dar jakkoli velký.

7 Můj synu, drž se mých řečí+ a kéž u sebe chováš jako poklad má vlastní přikázání.+ 2 Dodržuj má přikázání a žij dál+ a [chraň] můj zákon jako zřítelnici+ svých očí. 3 Uvaž si je na prsty+ a napiš je na tabulku svého srdce.+ 4 Řekni moudrosti:+ „Ty jsi má sestra“; a kéž porozumění nazýváš „Příbuzná“, 5 aby tě střežily proti cizí ženě,+ proti cizince, která uhladila své vlastní řeči.+ 6 Shlížel jsem totiž okenními mřížemi svého domu,+ 7 abych se zahleděl na nezkušené.+ Se zájmem jsem mezi syny rozeznal mladého muže, jemuž se nedostávalo srdce,*+ 8 jak prochází ulicí blízko jejího nároží a ubírá se po cestě k jejímu domu,+ 9 za soumraku, za večera dne,+ kdy se blíží* noc a temnota. 10 A pohleďme, setkala se s ním žena v oděvu prostitutky+ a s vychytralým* srdcem. 11 Je bouřlivá a zatvrzelá.+ Její nohy nepřebývají doma.+ 12 Hned je venku, hned je na veřejných prostranstvích+ a číhá poblíž každého nároží.+ 13 Popadla ho a dala mu polibek.+ Zatvářila se směle a začíná mu říkat:

14 „Měla jsem za povinnost oběti společenství.+ Dnes jsem splnila své slavnostní sliby.+ 15 Proto jsem ti vyšla vstříc, abych hledala tvůj obličej a našla tě. 16 Svou pohovku jsem vyzdobila pokrývkami, pestrobarevnými věcmi, egyptským plátnem.+ 17 Své lůžko jsem postříkala myrhou, aloí a skořicí.+ 18 Pojď přece, pijme plnými doušky svou lásku až do rána; užívejme přece navzájem svých projevů lásky.+ 19 Vždyť manžel není ve svém domě, odcestoval na dosti dalekou cestu.+ 20 Do ruky si vzal váček peněz.* Do svého domu přijde v den úplňku.“

21 Svedla ho z cesty svým hojným přemlouváním.+ Svádí jej hladkostí svých rtů.+ 22 Zcela náhle jde za ní*+ jako býk, který přichází až na porážku, a právě jako [by byl] spoután* pro ukázňování pošetilého muže, 23 dokud mu šíp nerozetne játra,+ právě jako pták chvátá do pasti,+ a nevěděl, že mu jde o samotnou duši.*+

24 A nyní mi, synové, naslouchejte a věnujte pozornost řečem mých úst.+ 25 Kéž tvé srdce neodbočí k jejím cestám. Ať nezabloudíš na její vozové cesty.+ 26 Mnoho je totiž těch, kdo kvůli ní padli pobiti,+ a četní jsou všichni ti, které zabila.+ 27 Její dům jsou cesty do šeolu;*+ sestupují do vnitřních místností smrti.+

8 Což moudrost neustále nevolá+ a rozlišovací schopnost nevydává stále svůj hlas?+ 2 Postavila se na vrcholku výšin,+ u cesty, na křižovatce vozových cest. 3 Vedle bran, u ústí městečka,+ u vstupu do vchodů stále hlasitě volá:+

4 „K vám, lidé,* volám a můj hlas je k lidským synům.*+ 5 Porozumějte chytrosti, nezkušení;+ a porozumějte srdci,*+ hlupáci. 6 Naslouchejte, vždyť mluvím o nejpřednějších věcech+ a otvírám své rty k přímosti.+ 7 Mé patro totiž pronáší tlumeným tónem pravdu;+ a ničemnost je pro mé rty něčím odporným.+ 8 Všechny řeči mých úst jsou ve spravedlnosti.+ Není mezi nimi nic převráceného ani pokřiveného.+ 9 Všechny jsou rovné pro toho, kdo [má] rozlišovací schopnost, a přímé pro ty, kdo nalézají poznání.+ 10 Přijímejte mé ukázňování, a ne stříbro, a poznání raději než vybrané zlato.+ 11 Vždyť moudrost je lepší než korály,+ a všechna jiná potěšení se jí nemohou vyrovnat.+

12 Já, moudrost, přebývám s chytrostí+ a nalézám i poznání o schopnostech přemýšlet.+ 13 Bázeň před Jehovou znamená nenávidět špatné.+ Sebevyvyšování a pýchu+ a špatnou cestu a zvrácená ústa+ nenávidím. 14 Mám radu+ a praktickou moudrost.+ Já — porozumění;+ mám moc.+ 15 Mnou stále vládnou králové, a vysocí úředníci stále vydávají výnos o spravedlnosti.+ 16 Mnou knížata stále panují jako knížata,+ a urození všichni soudí ve spravedlnosti.+ 17 Ty, kdo mě* milují, sama miluji,+ a ti, kdo mě hledají, ti mě nalézají.+ 18 Bohatství i sláva* jsou u mne,+ dědičné hodnoty a spravedlnost.+ 19 Mé plody jsou lepší než zlato,* dokonce než přečištěné zlato, a můj výnos než vybrané stříbro.+ 20 Stezkou spravedlnosti kráčím,+ středem vozových cest soudu,+ 21 abych způsobila, že ti, kdo mě milují, vezmou do vlastnictví podstatu;+ a jejich zásobárny udržuji plné.+

22 Sám Jehova mne vytvořil* jako počátek* své cesty,+ [jako] nejranější ze svých dávných počinů.+ 23 Byla jsem nastolena od neurčitého času,+ od počátku,* od časů ranějších než země.+ 24 Když nebyly žádné vodní hlubiny,* byla jsem zrozena jako v porodních bolestech,+ když nebyla žádná zřídla obtěžkaná vodou. 25 Ještě než byly usazeny hory,+ dříve než pahorky jsem byla zrozena jako v porodních bolestech, 26 když ještě neudělal zemi+ a otevřené prostory a první část prašných spoust úrodné země.*+ 27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu;+ když vydal výnos o kruhu na hladině vodní hlubiny,+ 28 když zpevňoval velké množství oblaků nahoře,+ když zesiloval prameny vodní hlubiny,+ 29 když vydal moři svůj výnos, aby vody nepřekračovaly jeho nařízení,*+ když vydal výnos o základech země,+ 30 tehdy jsem se stala vedle něho mistrem v díle*+ a stala jsem se tím, co on* měl den co den zvláště rád,+ a neustále jsem se před ním radovala,+ 31 radovala jsem se z úrodné půdy* jeho země+ a věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.*+

32 A nyní mi, synové, naslouchejte; ano, šťastní jsou ti, kdo se drží právě mých cest.+ 33 Naslouchejte ukázňování a zmoudřete+ a neprojevujte žádnou nedbalost.+ 34 Šťastný je člověk, který mi naslouchá tak, že den co den zůstává bdělý u mých dveří, že dává pozor u sloupů mých vchodů.+ 35 Vždyť ten, kdo nalézá mne, jistě nalezne život+ a získá dobrou vůli od Jehovy.+ 36 Ale ten, kdo mě opomíjí, činí násilí své duši;+ všichni, kdo mě prudce nenávidí, ti opravdu milují smrt.“+

9 Pravá moudrost+ si vystavěla dům;+ otesala jeho sedm sloupů. 2 Zorganizovala si porážku masa,* smísila si víno, navíc si upravila stůl.+ 3 Vyslala své služebné, aby [dala] vyvolat nahoře na výšinách městečka: 4 „Kdokoli je nezkušený, ať odbočí sem.“+ Komukoli se nedostává srdce,*+ tomu řekla: 5 „Pojďte, živte se mým chlebem a podílejte se na pití vína, které jsem smísila.+ 6 Opusťte nezkušené, zůstaňte naživu+ a choďte přímo cestou porozumění.“+

7 Kdo vede k nápravě posměvače, bere na sebe zneuctění,+ a kdo kárá někoho ničemného — jeho vada.+ 8 Nekárej posměvače, aby tě neměl v nenávisti.+ Dej pokárání moudrému, a bude tě milovat.+ 9 Dej moudrému, a stane se ještě moudřejším.+ Předej poznání někomu spravedlivému, a jeho učenost vzroste.

10 Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti,+ a poznání Nejsvětějšího,* to je porozumění.+ 11 Mým prostřednictvím totiž přibude tvých dnů,+ a budou ti přidány roky života.+ 12 Jestliže jsi zmoudřel, zmoudřel jsi ve svůj vlastní prospěch,+ a jestliže ses posmíval, poneseš [to] jen ty sám.+

13 Hloupá žena je bouřlivá.+ Je [zosobněná] prostomyslnost a vůbec nic nepoznala.+ 14 A posadila se u vchodu do svého domu na sedátko, [na] výšinách městečka,+ 15 aby volala na kolemjdoucí, na ty, kdo jdou přímo po svých stezkách:+ 16 „Kdokoli je nezkušený, ať odbočí sem.“+ A komukoli se nedostává srdce,*+ tomu také řekla: 17 „Kradené vody jsou sladké+ a chléb [pojídaný] v tajnosti — ten je příjemný.“+ 18 Ale on nepoznal, že tam jsou ti, kdo jsou bezmocní ve smrti,* že ti, které pozvala dovnitř, jsou v hlubokých místech šeolu.*+

10 Šalomounova přísloví.+

Moudrý syn je ten, který rozradostňuje svého otce,+ a hloupý syn je zármutkem své matky.+ 2 Poklady ničemného nebudou k prospěchu,+ ale spravedlnost, ta osvobodí od smrti.+ 3 Jehova nenechá duši spravedlivého hladovět,+ ale dychtivost ničemných odstrčí.+

4 Kdo pracuje nedbalou rukou, bude mít málo prostředků,+ ale ruka pilného, ta ho obohatí.+

5 Syn, který jedná s pochopením, v letní době shromažďuje; syn, který jedná hanebně, během žně tvrdě spí.+

6 Požehnání jsou pro hlavu spravedlivého,+ ale pokud jde o ústa ničemných, ta zakrývají násilí.*+ 7 Památka spravedlivého je k požehnání,+ ale i to jméno ničemných shnije.+

8 Kdo je v srdci moudrý, přijme přikázání,+ ale ten, kdo je svými rty pošetilý, bude pošlapán.+

9 Kdo chodí v ryzosti, bude chodit v bezpečí,+ ale kdo křiví své cesty, učiní se známým.+

10 Kdo přimhuřuje oko, způsobí bolest,+ a ten, [kdo je] svými rty pošetilý, bude pošlapán.+ 11 Ústa spravedlivého jsou zdrojem* života;+ ale pokud jde o ústa ničemných, ta zakrývají násilí.+

12 Nenávist, ta popouzí [ke] svárům,+ kdežto láska přikrývá dokonce všechny přestupky.+

13 Na rtech člověka s porozuměním lze nalézt moudrost,+ ale prut je pro záda toho, komu se nedostává srdce.*+

14 Moudří jsou ti, kdo chovají poznání jako poklad,+ ale ústa pošetilého jsou blízká sebezničení.+

15 Hodnotné věci boháče jsou jeho silným městečkem.+ Zkázou ponížených je jejich chudoba.+

16 Činnost spravedlivého vede k životu;+ co vytváří ničemný, vede k hříchu.+

17 Kdo se drží ukázňování, je stezkou k životu,*+ ale kdo opouští kárání, působí bloudění.+

18 Kde někdo zakrývá nenávist, tam jsou falešné rty,+ a kdo předkládá špatnou zprávu, je hloupý.+

19 V hojnosti slov nechybí přestupek,+ ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.+

20 Jazyk spravedlivého je vybrané stříbro;+ srdce ničemného má malou cenu.+

21 Rty spravedlivého, ty stále pasou* mnohé,+ ale pošetilí stále umírají, protože se jim nedostává srdce.*+

22 Jehovovo požehnání — to obohacuje,+ a on k němu nepřidává žádnou bolest.*+

23 Pěstovat nevázané chování* je pro hlupáka jako hra,+ ale moudrost je pro muže* s rozlišovací schopností.+

24 Věc znepokojující ničemného — ta na něho přijde;+ ale touze spravedlivých bude vyhověno.+ 25 Jako když přeletí vichr, tak ničemný už není;+ ale spravedlivý je základem na neurčitý čas.+

26 Jako ocet pro zuby a jako dým pro oči, takový je lenoch pro ty, kdo ho vysílají.+

27 Bázeň před Jehovou, ta přidá dnů,+ ale roky ničemných budou ukráceny.+

28 Očekáváním spravedlivých je radost,+ ale naděje ničemných, ta zanikne.+

29 Jehovova cesta je pevností pro bezúhonného,+ ale zkáza je pro ty, kdo konají to, co ubližuje.+

30 Pokud jde o spravedlivého, ten nebude na neurčitý čas přiveden k vrávorání;+ ale pokud jde o ničemné, ti nebudou stále přebývat na zemi.+

31 Ústa spravedlivého — ta nesou ovoce moudrosti,+ ale jazyk zvrácenosti bude odříznut.+

32 Rty spravedlivého — ty poznají dobrou vůli,+ ale ústa ničemných jsou zvrácenost.+

11 Podvodné váhy jsou Jehovovi něčím odporným,+ ale v úplném kamenném závaží má zalíbení.

2 Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění;+ ale moudrost je u skromných.+

3 Ryzost přímých, ta je vede,+ ale překrucování těmi, kdo jednají zrádně, je oloupí.*+

4 Hodnotné věci nebudou k prospěchu ve dni rozlícení,+ ale spravedlnost osvobodí od smrti.+

5 Spravedlnost bezúhonného, ta napřímí jeho cestu,+ ale ničemný padne ve své vlastní ničemnosti.+ 6 Spravedlnost přímých, ta je osvobodí,+ ale ti, kdo jednají zrádně, budou chyceni svou* dychtivostí.*+

7 Když umírá ničemný člověk,* [jeho] naděje zaniká;+ a zaniklo dokonce i očekávání [založené] na moci.+

8 Spravedlivý, ten je vyproštěn dokonce z tísně,+ a ničemný [tam] přichází místo něho.+

9 Ten, kdo je odpadlík, ničí [svými] ústy svého bližního,+ ale spravedliví jsou vyproštěni poznáním.+

10 Kvůli dobrotě spravedlivých je městečko povzneseno,+ ale když hynou ničemní, radostně se volá.+

11 Kvůli požehnání přímých je městečko vyvýšeno,+ ale kvůli ústům ničemných je strženo.+

12 Ten, komu se nedostává srdce,* opovrhl svým vlastním bližním,+ ale muž* s rozsáhlou rozlišovací schopností, ten mlčí.+

13 Kdo obchází jako pomlouvač,+ odkrývá důvěrný hovor,+ ale kdo je duchem* věrný, záležitost přikrývá.+

14 Není-li obratné vedení, lid padá;+ ale v množství rádců je záchrana.+

15 Člověk určitě pochodí špatně, protože se zaručil za cizího člověka,+ ale ten, kdo nenávidí potřesení ruky, zůstává bezstarostný.

16 Půvabná žena, ta se zmocňuje slávy;*+ ale tyrani, ti se zmocňují bohatství.

17 Muž s milující laskavostí* jedná se svou vlastní duší blahodárně,+ ale krutá osoba přivádí na svůj vlastní organismus zavržení.+

18 Ničemný vydělává falešnou mzdu,*+ ale opravdový výdělek* ten, kdo zasévá spravedlnost.+

19 Kdo se pevně zastává spravedlnosti,* má vyhlídku na život,+ ale kdo se honí za tím, co je špatné, má vyhlídku na vlastní smrt.+

20 Ti, kdo mají pokřivené srdce, jsou pro Jehovu něčím odporným,+ ale v těch, kdo jsou na [své] cestě bezúhonní, má zalíbení.+

21 I kdyby byla ruka k ruce, špatná osoba neujde trestu;+ ale potomstvo spravedlivých jistě unikne.+

22 Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti.*+

23 Touha spravedlivých je jistě dobrá;+ nadějí ničemných je rozlícení.+

24 Existuje ten, který rozptyluje, a přece mu přibývá;+ také ten, který se zdržuje od toho, co je správné, ale vede to jen k nedostatku.+

25 Štědrá duše,* ta ztuční,+ a kdo velkoryse svlažuje [jiné], bude také sám velkoryse svlažován.+

26 Kdo zadržuje obilí — toho bude prostý lid zatracovat, ale pro hlavu toho, kdo je dává ke koupi, je požehnání.+

27 Kdo hledá dobré, bude stále usilovat o dobrou vůli;+ ale pokud jde o toho, kdo pátrá po špatném, na toho to přijde.+

28 Kdo důvěřuje ve své bohatství — sám padne;+ ale spravedliví budou vzkvétat právě jako listí.+

29 Pokud jde o kohokoli, kdo přivádí zavržení na svůj vlastní dům,+ ten vezme do vlastnictví vítr;+ a pošetilá osoba bude sluhou toho, kdo je moudrý v srdci.

30 Plody spravedlivého jsou strom života,+ a ten, kdo získává duše, je moudrý.+

31 Pohleď, spravedlivý — ten bude odměněn na zemi.+ Oč více by měl být ničemný a hříšník!+

12 Kdo miluje ukázňování, miluje poznání,+ ale kdo nenávidí kárání, je nerozumný.+

2 Ten, kdo je dobrý, získává schválení od Jehovy,+ ale muže* s [ničemnými] nápady prohlašuje za ničemného.+

3 Žádný člověk* nebude pevně založen ničemností;+ ale pokud jde o základ, [v němž] koření spravedliví, ten nebude přiveden k vrávorání.+

4 Schopná manželka je korunou pro svého majitele,+ ale jako hniloba v jeho kostech je ta, která jedná hanebně.+

5 Myšlenky spravedlivých jsou soud;+ řízení ničemnými je podvod.+

6 Slova ničemných jsou číháním* na krev,+ ale ústa přímých, ta je osvobodí.+

7 Dochází k rozvratu* ničemných a již nejsou,+ ale právě dům spravedlivých zůstane stát.+

8 Pro svá rozvážná ústa bude muž chválen,+ ale ten, kdo má převrácené srdce, dojde opovržení.+

9 Lepší je nepříliš vážený, který však má sluhu, než ten, kdo sám sebe oslavuje, ale nedostává se mu chleba.+

10 Spravedlivý pečuje o duši svého domácího zvířete,+ ale [projevy] milosrdenství ničemných jsou kruté.+

11 Kdo obdělává svou zemskou půdu, ten se nasytí chlebem,+ ale kdo usiluje o nehodnotné věci, tomu se nedostává srdce.*+

12 Ničemný zatoužil po kořisti chycené v síti špatných lidí;+ ale pokud jde o kořen spravedlivých, ten rodí.+

13 Přestupkem rtů je lapen do léčky špatný člověk,+ ale spravedlivý se dostává z tísně.+

14 Z plodů mužových úst* se on nasytí dobrým,+ a právě to, co dělaly ruce člověka,* se mu vrátí.+

15 Cesta pošetilého je správná v jeho vlastních očích,+ ale kdo naslouchá radě, je moudrý.+

16 Pošetilý je ten člověk, který [týž] den učiní svou mrzutost známou,+ ale chytrý přikrývá zneuctění.+

17 Kdo šíří věrnost, poví, co je spravedlivé,+ ale falešný svědek — podvod.+

18 Existuje [člověk], který mluví neuváženě, jako by bodal mečem,+ ale jazyk moudrých je uzdravení.+

19 Ret pravdy,+ ten bude navždy pevně založen,+ ale falešný jazyk bude jen na okamžik.*+

20 Podvod je v srdci těch, kdo vymýšlejí darebáctví,+ ale ti, kdo radí k pokoji, se radují.+

21 Nic, co ubližuje, nepostihne spravedlivého,+ ale ničemní, ti budou jistě naplněni neštěstím.+

22 Falešné rty jsou pro Jehovu něčím odporným,+ ale v těch, kdo jednají ve věrnosti, má zalíbení.+

23 Chytrý člověk* přikrývá poznání,+ ale srdce hlupáků, to provolává pošetilost.+

24 Ruka pilných, ta bude panovat,+ ale nedbalá ruka dospěje k nucené práci.+

25 Úzkostlivá péče v srdci muže* je to, co působí, aby se sklonilo,+ ale dobré slovo je rozradostňuje.+

26 Spravedlivý si vyhlíží svou vlastní pastvu, ale právě cesta ničemných je vede k bloudění.+

27 Nedbalost nevyplaší nikomu lovnou zvěř,+ ale pilný je pro člověka* drahocenným jměním.

28 Na stezce spravedlnosti je život,+ a pouť po jejím chodníčku neznamená smrt.+

13 Syn je moudrý [tam], kde je otcovské ukázňování,+ ale posměvač je ten, kdo neslyšel přísné napomenutí.+

2 Z plodů svých úst bude muž jíst dobré,+ ale samotnou duší* těch, kdo jednají zrádně, je násilí.+

3 Kdo střeží svá ústa, zachovává svou duši.+ Kdo rozevírá rty — obdrží zkázu.+

4 Lenoch se projevuje jako žádostivý, jeho duše však [nemá] nic.+ Ale právě duše pilných ztuční.+

5 Spravedlivý nenávidí falešné slovo,+ ale ničemní jednají hanebně a působí si potupu.+

6 Spravedlnost bedlivě střeží toho, kdo na své cestě neškodí,+ ale ničemnost podvrací hříšníka.*+

7 Existuje ten, kdo předstírá, že je bohatý, a přitom nemá vůbec nic;+ [a] je ten, kdo předstírá, že má málo prostředků, a přitom [má] mnoho hodnotných věcí.

8 Výkupným za duši muže je jeho bohatství,+ ale kdo [má] málo prostředků, neslyšel přísné napomenutí.+

9 Právě světlo spravedlivých se bude radovat;+ ale lampa ničemných — ta bude uhašena.+

10 Opovážlivostí [člověk] jen vyvolává zápas,+ ale u těch, kdo se spolu radí, je moudrost.+

11 Hodnotných věcí, jež vyplývají z marnosti, ubývá,+ ale ten, kdo vybírá rukou, působí vzrůst.+

12 Odkládaným očekáváním onemocní srdce,+ ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.+

13 Kdo pohrdl slovem,+ od toho bude uchvácena zástava [dlužníka]; ale kdo se bojí přikázání, ten bude odměněn.+

14 Zákon moudrého je zdrojem* života,+ aby [člověka] odvrátil od léček smrti.+

15 Dobré pochopení dává přízeň,+ ale cesta těch, kdo jednají zrádně, je hrbolatá.*+

16 Každý chytrý bude jednat s poznáním,+ ale ten, kdo je hloupý, bude rozšiřovat pošetilost.+

17 Posel, který je ničemný, upadne do špatného,+ ale věrný zplnomocněnec je uzdravením.+

18 Kdo zanedbává ukázňování, [dochází] k chudobě a zneuctění,+ ale kdo se drží pokárání, ten je oslaven.+

19 Touha, když [je] uskutečněna, je duši příjemná;+ ale pro hlupáky je něčím odporným odvrátit se od špatného.+

20 Kdo chodí s moudrými, zmoudří,+ ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.+

21 Hříšníky, ty pronásleduje neštěstí,+ ale spravedlivé odměňuje dobro.+

22 Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů, a jmění hříšníka je něco uchovaného jako poklad pro spravedlivého.+

23 Zoraná zemská půda lidí s malými prostředky [vydává] mnoho potravy,+ ale existuje ten, kdo je smeten pro nedostatek soudu.+

24 Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna,+ ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.+

25 Spravedlivý jí, [dokud není] jeho duše nasycena,+ ale břicho ničemných bude prázdné.+

14 Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům,+ ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.+

2 Kdo chodí ve své přímosti, bojí se Jehovy,+ ale [kdo je] pokřivený ve svých cestách, pohrdá jím.+

3 Prut domýšlivosti je v ústech pošetilého,+ ale moudré budou střežit právě jejich rty.+

4 Kde není skot, jsou jesle čisté, ale pro sílu býka je úroda hojná.

5 Věrným svědkem je ten, kdo nebude lhát,+ ale falešný svědek šíří pouhé lži.+

6 Posměvač se snažil najít moudrost, a není žádná; ale pro toho, kdo má porozumění, je poznání snadná věc.+

7 Odejdi od hloupého muže,+ vždyť si jistě nevšimneš rtů poznání.+

8 Moudrost chytrého je [v tom], aby rozuměl své cestě,+ ale pošetilost hlupáků je podvod.+

9 Pošetilí jsou ti, kdo se vysmívají vině,+ ale mezi přímými je souhlas.*+

10 Srdce si uvědomuje hořkost duše [člověka],+ a do jeho radování se nebude vměšovat žádný cizí člověk.

11 Dům ničemných lidí bude vyhlazen,+ ale stan přímých bude vzkvétat.+

12 Existuje cesta, která je před mužem přímá,+ ale její pozdější konec jsou cesty smrti.+

13 I při smíchu může bolet srdce;+ a radování končí v zármutku.+

14 Ten, kdo je v srdci nevěrný, se nasytí výsledky svých vlastních cest,+ ale dobrý muž výsledky svého jednání.+

15 Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu,*+ ale chytrý uvažuje o svých krocích.+

16 Moudrý se bojí a odvrací se od špatnosti,+ ale hloupý se stává rozlíceným a sebejistým.+

17 Kdo je rychlý k hněvu, dopustí se pošetilosti,+ ale muž se schopnostmi přemýšlet je nenáviděn.+

18 Nezkušení jistě vezmou do vlastnictví pošetilost,+ ale chytří budou nosit poznání jako pokrývku hlavy.+

19 Špatní lidé se budou muset sklonit před dobrými,+ a ničemní lidé u bran spravedlivého.

20 Ten, kdo má málo prostředků, je předmětem nenávisti i svému bližnímu,+ ale bohatá osoba má mnoho přátel.+

21 Ten, kdo pohrdá svým vlastním bližním, hřeší,+ ale šťastný je ten, kdo projevuje přízeň ztrápeným.+

22 Cožpak nebudou bloudit ti, kdo vymýšlejí darebáctví?+ Ale pokud jde o ty, kdo vymýšlejí dobré, je zde milující laskavost* a opravdovost.+

23 Každým druhem lopoty vzniká nějaká výhoda,+ ale pouhé slovo rtů [směřuje] k nouzi.

24 Korunou moudrých je jejich bohatství; pošetilostí hlupáků je pošetilost.+

25 Pravý svědek* osvobozuje duše,+ ale klamný* šíří pouhé lži.+

26 V bázni před Jehovou je silná důvěra,+ a pro jeho syny vznikne útočiště.+

27 Bázeň před Jehovou je studna života,+ aby se [člověk] odvrátil od léček smrti.+

28 V množství lidu je ozdobení krále,+ ale v nedostatku obyvatelstva je zkáza vysokého úředníka.+

29 Kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti,+ ale kdo je netrpělivý,* vyvyšuje pošetilost.+

30 Klidné srdce je životem pro tělesný organismus,+ ale žárlivost je hnilobou kostem.+

31 Kdo šidí poníženého, pohanil jeho Původce,+ ale oslavuje ho ten, kdo projevuje přízeň chudému.+

32 Ničemný bude sražen kvůli své špatnosti,+ ale spravedlivý bude nacházet útočiště ve své ryzosti.*+

33 V srdci toho, kdo má porozumění, spočívá moudrost+ a uprostřed hlupáků se stane známou.

34 Spravedlnost, ta národ vyvyšuje,+ kdežto hřích je pro národnostní skupiny něco potupného.+

35 Král má zalíbení ve sluhovi, který jedná s pochopením,+ ale jeho rozlícení přijde na toho, kdo jedná hanebně.+

15 Odpověď, když je mírná, odvrací vztek,+ ale slovo, které působí bolest, budí hněv.+

2 Jazyk moudrých koná dobro s poznáním,+ ale ústa hlupáků překypují pošetilostí.+

3 Oči Jehovovy jsou na každém místě+ a dávají pozor na [lidi] špatné i dobré.+

4 Klidný jazyk je stromem života,+ ale jeho překroucenost znamená zhroucení v duchu.+

5 Každý pošetilý znevažuje ukázňování od svého otce,+ ale kdokoli dbá kárání, je chytrý.+

6 V domě* spravedlivého je hojná zásoba,+ ale ve výtěžku ničemného je zavržení.+

7 Rty moudrých stále rozptylují poznání,+ ale srdce hlupáků takové není.+

8 Oběť ničemných je Jehovovi něčím odporným,+ ale v modlitbě přímých má zalíbení.+

9 Cesta ničemného je Jehovovi něčím odporným,+ ale toho, kdo usiluje o spravedlnost, miluje.+

10 Ukázňování je špatné pro toho, kdo opouští stezku;+ kdokoli nenávidí kárání, zemře.+

11 Šeol a [místo] zničení*+ jsou před Jehovou.+ Oč více srdce synů lidstva!*+

12 Posměvač nemiluje toho, kdo ho kárá.+ K moudrým nepůjde.+

13 Radostné srdce dobře působí na vzezření,+ ale kvůli bolesti srdce je zkrušený duch.+

14 Srdce s porozuměním je to, které pátrá po poznání,+ ale ústa hloupých lidí usilují o pošetilost.+

15 Všechny dny ztrápeného jsou špatné;+ ale komu je dobře u srdce,* [má] ustavičně hostinu.+

16 Lepší je málo v bázni před Jehovou,+ než hojná zásoba a při ní zmatek.+

17 Lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska,+ než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.+

18 Rozvzteklený muž popouzí ke sváru,+ ale kdo je pomalý k hněvu, utišuje hádku.+

19 Cesta lenocha je jako šípkový plot,+ ale stezka přímých je nasypaná cesta.+

20 Moudrý syn je ten, který rozradostňuje otce,+ ale hloupý člověk pohrdá svou matkou.+

21 Komu se nedostává srdce,* tomu je pošetilost radostí,+ ale muž s rozlišovací schopností, ten jde přímo kupředu.+

22 Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány,+ ale v množství rádců je uskutečnění.+

23 Muž se raduje z odpovědi svých úst,+ a jak dobré je slovo v pravý čas!+

24 Stezka života [směřuje] vzhůru tomu, kdo jedná s pochopením,+ aby se odvrátil od šeolu tam dole.+

25 Jehova strhne dům těch, kdo se sami vyvyšují,+ ale upevní mez vdovy.+

26 Úkladné plány špatného jsou Jehovovi něčím odporným,+ ale příjemné řeči jsou čisté.+

27 Kdo dosahuje nepoctivého zisku, přivádí zavržení na svůj vlastní dům,+ ale kdo nenávidí dary, ten zůstane naživu.+

28 Srdce spravedlivého rozjímá,* co odpovědět,+ ale ústa ničemných překypují špatnými věcmi.+

29 Jehova je velmi vzdálen od ničemných,+ ale modlitbu spravedlivých slyší.+

30 Jas očí+ rozradostňuje srdce;+ zprávou,+ která je dobrá, ztučňují kosti.+

31 Ucho, které naslouchá kárání+ života, pobývá přímo mezi moudrými lidmi.+

32 Kdokoli se vyhýbá ukázňování,+ zavrhuje svou vlastní duši, ale kdo naslouchá kárání, získává srdce.*+

33 Bázeň před Jehovou je ukázňování směřující k moudrosti,+ a před slávou je pokora.+

16 Pozemskému člověku* patří záměry srdce,+ ale od Jehovy je odpověď jazyka.+

2 Všechny cesty muže* jsou v jeho vlastních očích ryzí,+ ale Jehova hodnotí duchy.+

3 Uval svá díla na samotného Jehovu,+ a tvé plány budou pevně založeny.+

4 Jehova všechno učinil pro svůj záměr,+ ano i ničemného pro zlý den.+

5 Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.+ Ruka [se může připojit] k ruce, [a přece člověk] nebude bez trestu.+

6 Milující laskavostí* a opravdovostí se smiřuje provinění,+ a v bázni před Jehovou se [člověk] odvrací od špatného.+

7 Když má Jehova zalíbení v cestách muže,+ působí, že jsou s ním v míru i jeho nepřátelé.+

8 Lepší je málo se spravedlností+ než hojnost výrobků bez práva.*+

9 Srdce pozemského člověka může vymýšlet jeho cestu,+ ale sám Jehova řídí jeho kroky.+

10 Na rtech krále by mělo být inspirované rozhodnutí;+ v soudu by se jeho ústa neměla prokázat [jako] nevěrná.+

11 Správný přezmen a váhy patří Jehovovi;+ všechna kamenná závaží ve váčku jsou jeho dílem.+

12 Činit ničemnost je pro krále něčím odporným,+ neboť trůn je pevně založen spravedlností.+

13 Vznešený král* má zalíbení ve spravedlivých rtech+ a miluje toho, kdo mluví přímé věci.+

14 Vztek krále znamená posly smrti,+ ale moudrý muž je ten, kdo jej odvrátí.*+

15 Ve světle králova obličeje je život,+ a jeho dobrá vůle je jako oblak jarního deště.+

16 O kolik lepší je získat moudrost než zlato!+ A získat porozumění, [to] se má vyvolit spíše než stříbro.+

17 Silnicí přímých je odvrátit se od špatného.+ Ten, kdo bedlivě střeží svou cestu, zachovává svou duši.+

18 Pýcha je před zřícením+ a domýšlivý duch* před klopýtnutím.+

19 Lepší je být ponížený v duchu* s mírnými,*+ než se dělit o kořist s těmi, kdo se sami vyvyšují.+

20 Kdo projevuje v nějaké záležitosti pochopení, nalezne dobro,+ a šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu.+

21 Kdo je v srdci moudrý, bude nazván porozuměním,+ a kdo má sladké rty, dodává přesvědčivosti.+

22 Pochopení je studnou života svým majitelům;+ a ukázňování pošetilých je pošetilost.+

23 Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení,+ a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.+

24 Příjemná řeč je pláství medu,+ sladká pro duši a uzdravením pro kosti.+

25 Existuje cesta, která je před mužem přímá,+ ale její konec jsou potom cesty smrti.+

26 Duše* toho, kdo tvrdě pracuje, pro něho tvrdě pracovala,+ protože jeho ústa na něho tvrdě naléhala.+

27 Neužitečný člověk* vykopává to, co je špatné,+ a na jeho rtech je jakoby žhoucí oheň.+

28 Intrikán stále vysílá svár,+ a pomlouvač rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.+

29 Násilník svede svého bližního+ a jistě způsobí, aby šel cestou, která není dobrá.+ 30 Mžiká očima, aby úkladně plánoval intriky.+ Svírá rty [a] jistě dokončuje darebáctví.

31 Šediny jsou korunou krásy,+ když se nalézají na cestě spravedlnosti.+

32 Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž,+ a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.+

33 Los se metá do klína,+ ale každé rozhodnutí jeho prostřednictvím je od Jehovy.+

17 Lepší je kousek suchého chleba, s nímž je tichost,+ než dům plný obětí s hádkami.+

2 Sluha, který projevuje pochopení, bude panovat nad synem, který jedná hanebně,+ a bude mít podíl na dědictví mezi bratry.+

3 Na stříbro je přečišťovací* kelímek, na zlato je pec,+ ale srdce zkoumá Jehova.+

4 Zločinec věnuje pozornost ubližujícímu rtu.+ Padělatel* dopřává sluchu jazyku, který způsobuje strasti.+

5 Kdo se vysmívá tomu, kdo [má] málo prostředků, pohanil jeho Původce.+ Kdo se raduje z pohromy [druhého], nebude bez trestu.+

6 Korunou starců jsou vnukové+ a krásou synů jsou jejich otcové.+

7 Pro žádného bláznivého se nehodí ret přímosti.+ Oč méně [se hodí] falešný ret pro urozeného!+

8 Dar je kámen získávající přízeň v očích jeho vznešeného majitele.*+ Všude, kam se obrátí, má úspěch.+

9 Kdo překrývá přestupek, hledá lásku,+ a ten, kdo stále hovoří o záležitosti, rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.+

10 Přísné napomenutí zapůsobí hlouběji na toho, kdo má porozumění,+ než když hlupáka stokrát udeříš.+

11 Špatný stále hledá jedině vzpouru,+ a krutý je posel, který je poslán proti němu.+

12 Ať se muž raději střetne s medvědem připraveným o mláďata,+ než s někým hloupým v jeho pošetilosti.+

13 Pokud jde o kohokoli, kdo oplácí špatným za dobré,+ od jeho domu se nevzdálí špatné.+

14 Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody;+ proto dříve než propukne hádka, rozluč se.+

15 Kdokoli prohlašuje ničemného za spravedlivého+ a kdokoli prohlašuje spravedlivého za ničemného+ — ti oba jsou Jehovovi něčím odporným.+

16 Proč jen má hlupák v ruce cenu, [za kterou] by získal moudrost,+ když nemá srdce?*+

17 Pravý druh miluje celou dobu+ a je bratrem, který se narodil pro [čas] tísně.*+

18 Člověk, kterému se nedostává srdce,* podává ruku*+ a plně se zaručuje před svým druhem.+

19 Kdokoli miluje přestupek, miluje zápas.+ Kdokoli si dělá vysoký vstup, hledá zřícení.+

20 Ten, kdo má pokřivené srdce, nenalezne dobré,+ a ten, kdo má obrácený jazyk, upadne do neštěstí.+

21 Kdokoli se stává otcem hloupého dítěte — je mu to k zármutku;+ a otec bláznivého dítěte se neraduje.+

22 Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék,*+ ale duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.+

23 Kdo je ničemný, vezme dokonce úplatek ze záňadří,+ aby ohnul stezky soudu.+

24 Moudrost je před obličejem toho, [kdo má] porozumění,+ ale oči hlupáka jsou na nejzazším konci země.+

25 Hloupý syn je [k] mrzutosti svému otci+ a k hořkosti té, která ho porodila.+

26 Dále, uložit také pokutu spravedlivému není dobré.+ Uhodit urozené je proti [tomu], co je přímé.+

27 Každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání,+ a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.+

28 Dokonce i každý pošetilý, když bude mlčet, bude považován za moudrého;+ každý, kdo zavírá své vlastní rty, za [toho, kdo] má porozumění.

18 Ten, kdo se odlučuje, bude hledat [svou vlastní] sobeckou touhu;+ vybuchne proti vší praktické moudrosti.+

2 Kdokoli hloupý nenachází potěšení v rozlišovací schopnosti,+ ledaže by se odkrylo jeho srdce.+

3 Když vstoupí ničemný, vstoupí také opovržení;+ a spolu se zneuctěním+ je pohana.

4 Slova mužových úst jsou hluboké vody.+ Studna moudrosti je překypující bystřinou.+

5 Projevovat stranickost ničemnému není dobré,+ ani odsunout stranou spravedlivého při soudu.+

6 Rty toho, kdo je hloupý, vstupují do hádky,+ a jeho ústa, ta volají dokonce po ranách.+

7 Ústa hlupáka jsou jeho zkázou+ a jeho rty jsou léčkou pro jeho duši.+

8 Slova pomlouvače jsou jako věci, jež se lačně polykají,+ které opravdu sestupují do nejvnitřnějších částí břicha.+

9 Také ten, kdo se v práci projevuje [jako] nedbalý+ — je bratrem toho, kdo působí zkázu.*+

10 Jehovovo jméno je silná věž.+ Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.*+

11 Hodnotné věci bohatého jsou jeho silným městečkem+ a jsou v jeho představě jako ochranná zeď.+

12 Před zřícením je srdce muže povýšené,+ a před slávou je pokora.+

13 Odpovídá-li někdo na nějakou záležitost dříve, než [ji] vyslechne,+ je to z jeho strany pošetilost a pokoření.+

14 Duch muže* dokáže snést jeho onemocnění,+ ale pokud jde o zkrušeného ducha, kdo jej může unést?+

15 Srdce toho, kdo má porozumění, získává poznání,+ a ucho moudrých se snaží poznání nalézt.+

16 Dar nějakého člověka* pro něho učiní široký průchod,+ a dovede ho dokonce i před velké lidi.+

17 Ten, kdo je první ve své právní při, je spravedlivý;+ jeho bližní vstoupí a jistě jej prozkoumá.+

18 Los uklidňuje i sváry+ a odděluje od sebe i mocné.+

19 Bratr, proti němuž byl spáchán přestupek, je víc než silné městečko;+ a jsou sváry, které jsou jako závora u obytné věže.+

20 Z plodů mužových* úst se nasytí jeho břicho;+ bude nasycen dokonce výtěžkem svých rtů.+

21 Smrt i život jsou v moci* jazyka,+ a ten, kdo jej miluje, bude jíst jeho plody.+

22 Našel někdo [dobrou]* manželku?+ Našel něco dobrého+ a dostává se mu dobré vůle od Jehovy.+

23 Ten, kdo [má] málo prostředků, vyslovuje snažné prosby,+ ale kdo je bohatý, odpovídá silácky.+

24 Existují druhové,* kteří mají sklon rozbít se navzájem na kusy,+ ale existuje přítel, který přilne těsněji než bratr.+

19 Kdokoli [má] málo prostředků [a] chodí v ryzosti, je lepší+ než ten, [kdo má] pokřivené rty,* a ten, kdo je hloupý.+

2 Také není dobré, aby duše byla bez poznání,+ a kdo chvátá svýma nohama, hřeší.*+

3 Je to pošetilost pozemského člověka, jež překrucuje jeho cestu,+ a tak se jeho srdce rozvzteklí přímo proti Jehovovi.+

4 Jmění přidává mnoho druhů,+ ale kdo je ponížený, je oddělován i od svého druha.+

5 Falešný svědek nebude bez trestu,+ a ten, kdo šíří lži, neunikne.+

6 Jsou mnozí, kdo obměkčují obličej urozeného,+ a každý je druhem muži, který dává dary.+

7 Bratři toho, kdo [má] málo prostředků, ho všichni nenávidí.+ Oč dál se od něho drží jeho osobní přátelé!+ Pronásleduje [je] tím, co [chce] říci; [ale] oni nejsou.+

8 Kdo získává srdce,*+ miluje svou vlastní duši. Kdo střeží rozlišovací schopnost, najde dobro.+

9 Falešný svědek nebude bez trestu,+ a ten, kdo šíří lži, zahyne.+

10 Přepych se nehodí pro nikoho hloupého.+ Oč méně, aby sluha panoval nad knížaty!+

11 Pochopení člověka* jistě zvolňuje jeho hněv,+ a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek.+

12 Vzteklost krále je jako mručení mladého lva s hřívou,+ ale jeho dobrá vůle je jako rosa na rostlinstvu.+

13 Hloupý syn znamená strasti pro svého otce,+ a sváry manželky jsou jako děravá střecha, která [člověka] zahání.+

14 Dědictví po otcích je dům a jmění,+ ale rozvážná manželka je od Jehovy.+

15 Lenost působí, že se snáší hluboký spánek,+ a nedbalá duše chodí o hladu.+

16 Kdo dodržuje přikázání, zachovává svou duši;+ kdo pohrdá jeho cestami, bude usmrcen.+

17 Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi,+ a On mu oplatí jeho zacházení.+

18 Trestej svého syna, dokud existuje naděje;+ a nepozvedej [touhu] své duše k tomu, abys jej usmrtil.+

19 Kdo je velmi vzteklý, ponese pokutu;+ kdybys [ho] totiž osvobodil, budeš to také dělat znovu a znovu.+

20 Naslouchej radě a přijímej ukázňování,+ abys v budoucnosti zmoudřel.+

21 Mnoho plánů je v srdci muže,*+ ale je to Jehovova rada, co obstojí.+

22 Žádoucí věc u pozemského člověka* je jeho milující laskavost;+ a kdo [má] málo prostředků, je lepší než prolhaný muž.+

23 Bázeň před Jehovou směřuje k životu,+ a člověk stráví noc spokojeně;+ to, co je špatné, ho nenavštíví.+

24 Lenoch schoval ruku do hodovní misky;+ nemůže ji ani zvednout zpátky ke svým vlastním ústům.+

25 Posměvače bys měl udeřit,+ aby se z nezkušeného stal chytrý;+ a ten, kdo má porozumění, by měl být kárán, aby rozlišil poznání.+

26 Kdo krutě zachází s otcem [a] zahání matku,+ je syn, který jedná hanebně a potupně.+

27 Přestaň naslouchat ukázňování, synu, [a bude to znamenat], že zbloudíš od řečí poznání.+

28 Neužitečný svědek* se vysmívá právu,+ a ústa ničemných lidí, ta polykají, co ubližuje.+

29 Pro posměvače jsou pevně stanoveny rozsudky+ a pro záda hlupáků rány.+

20 Víno je posměvač,+ opojný nápoj je bouřlivý,+ a žádný, kdo pro něj sejde z cesty, není moudrý.+

2 Znepokojení krále je jako mručení mladého lva s hřívou.+ Kdokoli na sebe přivolá jeho rozlícení, hřeší proti své vlastní duši.+

3 Je slávou pro muže, upustí-li od sporu,+ ale každý pošetilý [jej] vyvolá.+

4 Lenoch nebude orat, protože je zima;+ v čase sklizně bude žebrat, ale nebude nic.+

5 Rada v srdci muže je jako hluboké vody,+ ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.+

6 [V] množství lidí* bude každý vyhlašovat svou vlastní milující laskavost,*+ ale kdo najde věrného muže?*+

7 Spravedlivý chodí ve své ryzosti.+ Šťastní jsou po něm jeho synové.+

8 Král sedí na soudcovském* trůnu,+ svýma vlastníma očima rozptyluje veškerou špatnost.+

9 Kdo může říci: „Očistil jsem své srdce;+ byl jsem očištěn od svého hříchu“?+

10 Dvojí druh závaží a dvojí druh měr efa+ — to obojí je Jehovovi něčím odporným.+

11 Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá.+

12 Slyšící ucho a vidoucí oko — dokonce obojí udělal sám Jehova.+

13 Nemiluj spánek, ať nezchudneš.+ Otevři oči, nasyť se chlebem.+

14 „Je to špatné, špatné!“ říká kupující a odchází.+ Potom se vychloubá sám sebou.+

15 Existuje zlato, také hojnost korálů; ale rty poznání jsou drahocenné nádoby.+

16 Vezmi někomu oděv, když se zaručil za cizího člověka;+ a v případě cizinky od něho uchvať zástavu.+

17 Chléb [získaný] falší je muži příjemný,+ ale potom se mu ústa naplní štěrkem.+

18 Radou jsou pevně založeny plány,+ a svou válku veď obratným řízením.+

19 Kdo obchází jako pomlouvač, odkrývá důvěrný hovor;+ a s tím, kdo je zlákán* svými rty, nebudeš mít nic společného.+

20 Pokud jde o kohokoli, kdo svolává zlo na svého otce a matku,+ jeho lampa bude uhašena s příchodem tmy.+

21 Dědictví se zprvu získává chamtivostí,*+ ale jeho vlastní budoucnost nebude požehnaná.+

22 Neříkej: „Odplatím se zlem!“+ Doufej v Jehovu,+ a on tě zachrání.+

23 Dvojí druh závaží je pro Jehovu něčím odporným,+ a podvodné váhy nejsou dobré.+

24 Kroky zdatného muže jsou od Jehovy.+ Pokud jde o pozemského člověka, jak může rozlišit svou cestu?+

25 Je to léčka, když pozemský člověk zbrkle zvolal: „Svaté!“+ a po slavnostních slibech+ [má sklon] zkoumat.+

26 Moudrý král rozptyluje ničemné lidi+ a otáčí po nich kolem.*+

27 Dech*+ pozemského člověka je Jehovovou lampou, pečlivě prohledávající všechny nejvnitřnější části břicha.+

28 Milující laskavost a opravdovost,* ty bedlivě střeží krále;+ a on svůj trůn podepřel milující laskavostí.+

29 Krása mladých mužů je jejich síla,+ a nádhera starců jsou jejich šediny.+

30 Zhmožděniny odírají [to, co je] špatné;+ a rány nejvnitřnější části břicha.+

21 Královo srdce je jako proudy vody v ruce Jehovově.+ Obrátí je, kamkoli se mu zalíbí.+

2 Každá cesta muže je přímá v jeho vlastních očích,+ ale Jehova hodnotí srdce.+

3 Konat spravedlnost a soud je pro Jehovu přednější než oběť.+

4 Domýšlivé oči a vyzývavé srdce,+ lampa ničemných, jsou hříchem.*+

5 Plány pilného jistě vedou k výhodě,+ ale každý, kdo je ukvapený, jde jistě vstříc nouzi.+

6 V případě těch, kdo hledají smrt,+ je získávání pokladů falešným jazykem výpar zaháněný pryč.+

7 Právě jejich plenění odvleče ničemné pryč,+ protože odmítli jednat podle práva.+

8 Muž, i cizí člověk, je pokřivený na [své] cestě;*+ ale čistý je ve své činnosti přímý.+

9 Lepší je bydlet v rohu na střeše+ než se svárlivou manželkou, třebaže ve společném domě.+

10 Právě duše ničemného dychtí [po tom], co je špatné;+ jeho bližnímu nebude v jeho očích projevena přízeň.+

11 Tím, že je posměvači ukládána pokuta, nezkušený zmoudří;+ a tím, že se dává moudrému pochopení, nabývá poznání.*+

12 Ten Spravedlivý bere v úvahu dům* ničemného,+ podvrací ničemné k [jejich] neštěstí.+

13 Pokud jde o kohokoli, kdo si zacpává ucho před naříkavým křikem poníženého,+ ten bude také sám volat, a nedostane odpověď.+

14 Dar dávaný v tajnosti tlumí hněv+ a úplatek do záňadří+ silný vztek.

15 Spravedlivý se raduje, když jedná podle práva,+ ale je to něco úděsného pro ty, kdo konají to, co ubližuje.+

16 Pokud jde o člověka,* který zbloudí z cesty pochopení,+ ten spočine právě ve sboru těch, [kdo jsou] bezmocní ve smrti.*+

17 Kdo miluje veselí, bude v nouzi;+ kdo miluje víno a olej, nezíská bohatství.+

18 Ničemný je výkupným za spravedlivého;+ a ten, kdo jedná zrádně, zaujímá místo přímých.+

19 Lepší je bydlet v zemi, [kde je] pustina, než se svárlivou manželkou spolu s mrzutostí.+

20 Žádoucí poklad a olej jsou v příbytku moudrého,+ ale člověk, který je hloupý, to spolyká.+

21 Kdo usiluje o spravedlnost a milující laskavost,+ nalezne život, spravedlnost a slávu.+

22 Moudrý zlezl dokonce město silných mužů, aby strhl sílu jeho důvěry.+

23 Kdo hlídá svá ústa a jazyk, hlídá svou duši před tísněmi.+

24 Opovážlivý, sebejistý chvastoun je jméno toho, kdo jedná v rozlícené opovážlivosti.+

25 Právě dychtivost líného jej usmrtí, neboť jeho ruce odmítly pracovat.+ 26 Celý den projevoval dychtivou žádostivost, ale spravedlivý dává a nic nezadržuje.+

27 Oběť ničemných je něco odporného.+ Oč více, jestliže ji někdo přináší společně s nevázaným chováním.+

28 Lživý svědek zahyne,+ ale muž, který naslouchá, bude mluvit dokonce navždy.+

29 Ničema se tváří směle,+ ale přímý pevně založí své cesty.+

30 Není žádná moudrost ani rozlišovací schopnost ani rada v odporu proti Jehovovi.+

31 Kůň, ten je připravován pro den bitvy,+ ale záchrana patří Jehovovi.+

22 Jméno* se má vyvolit spíše než hojné bohatství;+ přízeň je dokonce lepší než stříbro a zlato.+

2 Bohatý a ten, kdo [má] málo prostředků, se setkali.+ Původce jich všech je Jehova.+

3 Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt,+ kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest.+

4 Výsledek pokory [a] bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.+

5 Trní [a] pasti jsou na cestě pokřiveného;+ kdo střeží svou duši, zůstává od nich daleko.+

6 Vychovej chlapce podle* cesty, [která je] pro něho;+ i když zestárne, neodbočí z ní.+

7 Bohatý, ten panuje nad těmi, kdo [mají] málo prostředků,+ a kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku.+

8 Kdo zasévá nespravedlnost, sklidí, co ubližuje,+ ale samotná hůl jeho rozlícení, ta dospěje ke svému konci.+

9 Kdo má laskavé oko, bude požehnán, protože dal ze svého jídla poníženému.+

10 Zažeň posměvače, ať vyhasne svár a ustane právní spor a zneuctění.+

11 Kdo miluje čistotu srdce*+ — pro půvab jeho rtů bude král jeho druhem.+

12 Oči samotného Jehovy bedlivě střeží poznání,+ ale slova* zrádného on podvrací.+

13 Lenoch řekl:+ „Venku je lev!+ Uprostřed veřejných prostranství budu zavražděn!“

14 Ústa cizích žen jsou hluboká jáma.+ Ten, koho Jehova otevřeně odsoudil, do ní padne.+

15 Pošetilost je svázána se srdcem chlapce;+ prut ukázňování je to, co ji vzdálí daleko od něho.+

16 Kdo šidí poníženého, aby si opatřil mnoho věcí,+ také ten, kdo dává boháčovi, je jistě určen k nouzi.+

17 Nakloň ucho a slyš slova moudrých,+ abys přiložil právě své srdce k mému poznání.+ 18 Je totiž příjemné, abys je choval v břiše,+ aby byla společně pevně založena na tvých rtech.+

19 Aby tvá důvěra byla v samotném Jehovovi,+ dal jsem ti dnes poznání, ano tobě.*

20 Cožpak jsem ti až dosud* nepsal s radami a poznáním,+ 21 abych ti ukázal pravdivost* pravých řečí proto, abys vracel řeči, které jsou pravda, tomu, kdo tě vysílá?+

22 Neokrádej poníženého, protože je ponížený,+ a nedrť ztrápeného v bráně.+ 23 Sám Jehova se totiž ujme jejich pře+ a jistě oloupí o duši* ty, kdo je olupují.+

24 Nedruž se s nikým, kdo je hněvivý;+ a nebudeš vcházet s mužem, který mívá záchvaty vzteku, 25 aby ses důvěrně neseznámil s jeho stezkami a abys jistě nepřivodil léčku své duši.+

26 Nedostaň se mezi ty, kdo si plácnou,+ mezi ty, kdo se zaručují za půjčky.+ 27 Nemáš-li co platit, proč by ti měl vzít zpod [těla] lůžko?

28 Neposouvej zpátky dávnou mez, kterou udělali tvoji praotcové.+

29 Spatřil jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví;+ nepostaví se před obyčejné lidi.

23 Kdyby ses snad posadil k jídlu s králem, měl bys pilně uvažovat [o tom], co je před tebou,+ 2 a položíš si nůž na hrdlo, jsi-li majitelem [touhy] duše.*+ 3 Neprojevuj dychtivost po jeho chutných jídlech, protože to je pokrm lží.+

4 Nelopoť se, abys získal bohatství.+ Přestaň se svým vlastním porozuměním.+ 5 Způsobil jsi, aby tvé oči na ně pohlédly, když není ničím?+ Vždyť si zcela jistě dělá křídla jakoby orlí a ulétá k nebesům.+

6 Neživ se pokrmem někoho, jehož oko není štědré,*+ ani neprojevuj dychtivost po jeho chutných jídlech.+ 7 Je totiž jako ten, který počítá ve své duši.+ Říká ti: „Jez a pij“, ale jeho srdce není s tebou.+ 8 Sousto, které jsi snědl, vyzvrátíš, a promarníš svá příjemná slova.+

9 Nemluv do uší hlupáka,+ protože pohrdne tvými rozvážnými slovy.+

10 Neposouvej zpátky dávnou mez+ a nevstupuj do pole chlapců bez otce.+ 11 Jejich Výplatce* je totiž silný; sám se ujme jejich pře s tebou.+

12 Přiveď přece své srdce k ukázňování a své ucho k řečem poznání.+

13 Nezadržuj ukázňování vůči pouhému chlapci.+ Biješ-li jej prutem, nezemře. 14 Sám bys jej měl bít prutem, abys osvobodil právě jeho duši od šeolu.*+

15 Můj synu, jestliže tvé srdce zmoudřelo,+ mé srdce, ano mé [srdce] se bude radovat.+ 16 A mé ledviny* budou jásat, když budou tvé rty mluvit přímost.+

17 Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům,+ ale celý den buď v bázni před Jehovou.+ 18 V tom případě totiž bude existovat budoucnost+ a tvá vlastní naděje nebude odříznuta.+

19 Ty, můj synu, slyš a zmoudři a veď své srdce dál po cestě.+

20 Neoctni se mezi silnými pijany vína,+ mezi těmi, kdo jsou nenasytnými jedlíky masa.+ 21 Opilec a nenasyta totiž zchudnou+ a ospalost oblékne [člověka] v pouhé hadry.+

22 Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození,+ a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.+ 23 Kup si samotnou pravdu+ a neprodávej ji — moudrost a kázeň a porozumění.+ 24 Otec spravedlivého bude mít zcela jistě radost;+ kdo se stává otcem moudrého, bude se z něho také radovat.+ 25 Tvůj otec a tvá matka se budou radovat a ta, která tě zrodila, bude mít radost.+

26 Můj synu, dej mi přece své srdce, a kéž mají tvé oči zalíbení v mých vlastních cestách.+ 27 Vždyť prostitutka je hluboká jáma+ a cizinka je úzká studna. 28 Jistě číhá právě jako lupič;+ a mezi lidmi zvyšuje [počet] zrádných.+

29 Kdo má bědu? Kdo má nevolnost? Kdo má sváry?+ Kdo má starost? Kdo má bezdůvodná zranění? Kdo má zakalené oči? 30 Ti, kdo se dlouho zdržují u vína,+ ti, kdo přicházejí zkoumat míchané víno.+ 31 Nehleď na víno, když ukazuje rudou barvu, když jiskří v poháru, [když] hladce klouže. 32 Nakonec uštkne právě jako had+ a vylučuje jed jako zmije.+ 33 Tvé vlastní oči uvidí divné věci* a tvé vlastní srdce bude mluvit zvrácené věci.+ 34 A jistě se staneš podobným tomu, kdo uléhá v srdci moře, tomu, kdo uléhá na vrcholek stožáru.+ 35 „Udeřili mě, ale neonemocněl jsem; tloukli mě, ale nevěděl jsem o tom. Kdy se probudím?+ A budu je hledat ještě víc.“+

24 Nezáviď špatným lidem+ a neprojevuj dychtivost, aby ses k nim připojil,+ 2 vždyť jejich srdce stále rozjímá o plenění a jejich vlastní rty stále mluví o těžkostech.+

3 Moudrostí bude domácnost vybudována+ a prokáže se [jako] pevně založená rozlišovací schopností.+ 4 A prostřednictvím poznání se vnitřní místnosti naplní všemi drahocennými a příjemnými hodnotnými věcmi.+

5 Kdo je moudrý v síle, je zdatný muž,+ a muž s poznáním posiluje sílu.*+ 6 Obratným řízením totiž povedeš svou válku,+ a v množství rádců je záchrana.+

7 Pošetilému je pravá moudrost příliš vysoká;*+ v bráně neotevře ústa.

8 Pokud jde o kohokoli, kdo plánuje, že bude jednat špatně, ten bude nazván pouhým mistrem ve zlých nápadech.+

9 Nevázané chování pošetilosti je hřích,+ a posměvač je pro lidstvo něčím odporným.+

10 Ztratil jsi odvahu v den tísně?+ Tvé síly bude poskrovnu.

11 Osvobozuj ty, kdo jsou odváděni na smrt; a ty, kdo vrávorají na porážku, kéž zadržíš.+ 12 V případě, že bys řekl: „Pohleď, nevěděli jsme o tom“,+ nerozpozná to sám ten, který hodnotí srdce,+ a nedozví se to sám ten, který pozoruje tvou duši,+ a nesplatí jistě pozemskému člověku podle jeho činnosti?+

13 Můj synu, jez med, vždyť je dobrý; a měj na patře sladký med z plástve.+ 14 Právě tak poznej přece moudrost pro svou duši.+ Jestliže jsi [ji] nalezl, potom existuje nějaká budoucnost, a tvá vlastní naděje nebude odříznuta.+

15 Nečíhej jako ničemný u místa pobývání spravedlivého;+ nepleň jeho místo odpočinku.+ 16 Spravedlivý totiž může padnout i sedmkrát, a jistě vstane;+ ale ničemní budou neštěstím přivedeni ke klopýtání.+

17 Když tvůj nepřítel padne, neraduj se; a když je přiveden ke klopýtání, kéž tvé srdce nemá radost,+ 18 aby to Jehova neviděl a nebylo to špatné v jeho očích a [aby] jistě od něho neobrátil zpět svůj hněv.+

19 Nerozpaluj se kvůli zločincům. Nezáviď ničemným lidem.+ 20 Pro nikoho špatného se totiž neprokáže být budoucnost;+ samotná lampa ničemných lidí bude uhašena.+

21 Můj synu, boj se Jehovy a krále.*+ Nevměšuj se mezi ty, kdo jsou pro změnu.+ 22 Vždyť jejich pohroma nastane tak náhle,+ že — kdo si uvědomuje zánik těch, kdo jsou pro změnu?+

23 I tyto [řeči] jsou pro moudré:+ Projevovat stranickost* v soudu není dobré.+

24 Toho, kdo říká ničemnému: „Jsi spravedlivý“,+ budou lidé zatracovat, národnostní skupiny ho otevřeně odsoudí. 25 Ale pro ty, kdo [ho] kárají, to bude příjemné+ a přijde na ně požehnání dobra.+ 26 Ten, kdo odpovídá přímočaře, bude líbat rty.+

27 Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli.+ Potom si také vybuduj svou domácnost.

28 Nestávej se nepodloženě svědkem proti svému bližnímu.+ Pak bys musel být pošetilý svými rty.+ 29 Neříkej: „Udělám mu, právě jak udělal on mně.+ Oplatím každému podle jeho jednání.“+

30 Šel jsem kolem pole lenocha+ a kolem vinice člověka, kterému bylo zapotřebí srdce.*+ 31 A pohleďme, všechno to rodilo plevel.+ Kopřivy porostly samotný povrch [toho] a kamenná zeď, ta byla stržena.+

32 Přistoupil jsem tedy k tomu, abych pohlédl, já sám; začal jsem si [to] brát k srdci;+ viděl jsem, přijal jsem ukázňování:+ 33 Trochu spánku, trochu dřímoty, trochu poležení se složenýma rukama,+ 34 a jako loupežník jistě přijde tvá chudoba a tvá nouze jako ozbrojenec.*+

25 To jsou také Šalomounova přísloví,+ která přepsali muži judského krále Ezekjáše:+

2 Boží slávou je uchovávat záležitost utajenou,+ a slávou králů je záležitost prozkoumávat.+

3 Nebesa pro výšku+ a země pro hloubku,+ a srdce králů, to je neprozkoumatelné.+

4 Ať se ze stříbra odstraní* zpěněná struska, a celé vyjde přečištěné.*+

5 Ať je odstraněn ničemný před králem,+ a jeho trůn bude pevně založen spravedlností.+

6 Neprokazuj před králem čest sám sobě+ a nestav se na místo velkých.+ 7 Je totiž lepší, aby ti řekl: „Vystup sem“,+ než aby tě ponížil před [někým] urozeným, jehož viděly tvé oči.+

8 Nevycházej ukvapeně vést právní při, aby nebylo otázkou, co uděláš při jejím vyvrcholení, když tě teď pokořuje tvůj bližní.+ 9 Ujmi se své vlastní pře se svým bližním+ a nezjevuj důvěrný hovor jiného;+ 10 aby tě nezahanbil ten, kdo naslouchá, a špatná zpráva od tebe by nemohla být odvolána.

11 Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.+

12 Zlatou náušnicí a ozdobou ze zvláštního zlata* je moudrý karatel pro slyšící ucho.+

13 Právě jako chladivý sníh+ v den žně, takový je věrný zplnomocněnec těm, kdo ho posílají,* neboť občerstvuje samotnou duši* svých pánů.*+

14 Jako oblaka páry a vítr bez lijáku je muž,* který se vychloubá falešným darem.+

15 Trpělivost* zapůsobí na velitele, a mírný jazyk může zlomit kost.+

16 Nalezl jsi med?+ Jez, kolik ti stačí, aby sis jej nevzal příliš mnoho a nemusel jej vyzvrátit.+

17 Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět.

18 Jako válečný kyj a meč a naostřený šíp je muž, který svědčí jako falešný svědek proti svému bližnímu.+

19 Jako zlomený zub a vratká noha je důvěra v toho, kdo se prokazuje [jako] zrádný v den tísně.+

20 Kdo v chladném dnu odnímá oděv, je jako ocet na alkálii a jako zpěvák s písněmi na zasmušilé srdce.+

21 Jestliže ten, kdo tě nenávidí, je hladový, dej mu najíst chléb, a je-li žíznivý, dej mu napít vodu,+ 22 neboť shrabuješ na jeho hlavu uhly,+ a Jehova sám tě odmění.+

23 Vítr od severu rodí jakoby v porodních bolestech liják;+ a jazyk [vyzrazující] tajemství otevřeně odsouzený obličej.+

24 Lepší je bydlet v rohu na střeše než se svárlivou manželkou, třebaže ve společném domě.+

25 Jako chladná voda na unavenou duši,+ taková je dobrá zpráva z daleké země.+

26 Zakalené zřídlo a zkažená studna je spravedlivý, když vrávorá před ničemným.+

27 Jíst příliš mnoho medu není dobré;+ a je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?+

28 Jako prolomené město beze zdi je muž, který nemá žádnou zábranu pro svého ducha.+

26 Jako sníh v létě a jako déšť o žních,+ tak se nehodí sláva pro hlupáka.+

2 Právě jako má pták důvod prchat [a] vlaštovka létat, tak nepřichází zlořečení bez skutečné příčiny.+

3 Na koně je bič,+ na osla je uzda,+ a prut je na záda hloupých lidí.+

4 Neodpovídej nikomu hloupému podle jeho pošetilosti, aby ses mu sám také nestal rovným.+

5 Odpověz někomu hloupému podle jeho pošetilosti, aby se ve svých vlastních očích nestal někým moudrým.+

6 Jako ten, kdo [si] mrzačí nohy, jako ten, kdo pije pouhé násilí, je ten, kdo strká záležitosti do ruky někoho hloupého.+

7 Načerpaly nohy chromého vodu? Potom je v ústech hloupých lidí přísloví.+

8 Jako ten, kdo zavírá kámen v hromadě kamení, je ten, kdo vzdává slávu pouhému hlupákovi.+

9 Jako se dostal opilci do ruky trnitý plevel, tak [se dostalo] přísloví do úst hloupých lidí.+

10 Jako lučištník, který prostřeluje všechno, je ten, kdo najímá někoho hloupého,+ nebo ten, kdo najímá kolemjdoucí.

11 Právě jako se vrací pes ke svému zvratku, hlupák opakuje svou pošetilost.+

12 Viděl jsi muže moudrého v jeho vlastních očích?+ Je větší naděje pro hlupáka+ než pro něho.

13 Lenoch řekl: „Na cestě je mladý lev, lev uprostřed veřejných prostranství.“+

14 Dveře se stále otáčejí na čepu, a lenoch na lehátku.+

15 Lenoch schoval ruku do hodovní misky; příliš se unavil, než aby ji opět zvedl k ústům.+

16 Lenoch je ve svých vlastních očích moudřejší+ než sedm [těch], kdo dávají rozumnou odpověď.

17 Jako ten, kdo popadá psa za uši, takový je každý, kdo jde kolem a rozlítí se kvůli hádce, která není jeho.+

18 Právě jako nějaký šílenec, který vystřeluje ohnivé střely,+ šípy a smrt, 19 takový je muž, který ošálil svého bližního a řekl: „Copak jsem nežertoval?“+

20 Kde není dříví, hasne oheň, a kde není pomlouvač, utichá svár.+

21 Jako dřevěné uhlí na oharky a dříví na oheň, takový je svárlivý muž na rozdmýchání hádky.+

22 Slova pomlouvače jsou jako věci, jež se lačně polykají, které opravdu sestupují do nejvnitřnějších částí břicha.+

23 Jako stříbrná glazura na hliněném střepu jsou horoucí rty spolu se špatným srdcem.+

24 Kdo nenávidí, ten se svými rty činí nepoznatelným, ale v sobě ukládá podvod.+ 25 Třebaže dělá svůj hlas líbezným,+ nevěř mu,+ v srdci má totiž sedm odporných věcí.+ 26 Nenávist je překrývána klamem. Jeho špatnost se ve sboru odhalí.+

27 Kdo hloubí jámu, upadne do ní,+ a k tomu, kdo odvaluje kámen — k tomu se vrátí zpět.+

28 Jazyk, který je falešný, nenávidí toho, jehož rozdrtil,+ a lichotící ústa* působí rozvrat.+

27 Nechlub se příštím dnem,+ vždyť nevíš, co den zrodí.+

2 Kéž tě chválí cizí člověk, a ne tvá vlastní ústa; kéž to dělá cizinec, a ne tvé vlastní rty.+

3 Tíha kamene a náklad písku+ — ale mrzutost s někým pošetilým je těžší než oboje.+

4 Je krutost vzteku, také záplava hněvu,+ ale kdo může obstát před žárlivostí?+

5 Lepší je zjevné kárání+ než skrytá láska.

6 Zranění způsobená [někým] milujícím* jsou věrná,+ ale polibky nenávidícího musí být snažně vyprošovány.*+

7 Duše, která je sytá, pošlape plástev medu, ale hladové duši je každá hořká věc sladká.+

8 Právě jako pták prchající od svého hnízda,+ takový je muž prchající ze svého místa.+

9 Olej a kadidlo,+ ty rozradostňují srdce, i sladkost něčího druha díky radě duše.+

10 Neopouštěj svého vlastního druha ani druha svého otce a nevstupuj do domu svého vlastního bratra v den své pohromy. Lepší je soused, který je blízko, než bratr, který je daleko.+

11 Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce,+ abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.+

12 Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl;+ nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.+

13 Vezmi někomu oděv, když se zaručil za cizího člověka;+ a v případě cizinky od něho uchvať zástavu.+

14 Kdo časně zrána silným hlasem žehná svému bližnímu, tomu to bude počítáno za zlořečení.+

15 Je možné srovnat děravou střechu, která člověka zahání v den vytrvalého deště, se svárlivou manželkou.+ 16 Kdokoli jí poskytl přístřeší, poskytl přístřeší větru, a to, s čím se setkává jeho pravice, je olej.*

17 Železo se ostří železem. Tak zostřuje jeden muž* obličej druhého.*+

18 Kdo bedlivě střeží fíkovník, bude sám jíst jeho ovoce,+ a kdo střeží svého pána,* bude ctěn.+

19 Jako ve vodě obličej odpovídá obličeji, tak srdce člověka* [srdci] člověka.

20 Šeol a [místo] zničení*+ se nenasytí;+ nenasytí se ani oči člověka.+

21 Na stříbro je tavicí kelímek,+ a na zlato je pec;+ a jednotlivec je podle své chvály.+

22 I kdybys pošetilého roztloukl najemno paličkou v hmoždíři, mezi drceným obilím, jeho pošetilost se od něho nevzdálí.+

23 Rozhodně bys měl znát vzhled svého bravu. Zaměř své srdce na svá stáda;+ 24 vždyť poklad nebude na neurčitý čas+ ani diadém pro všechny generace.

25 Zelená tráva zašla, a nová tráva se objevila, a bylo sebráno rostlinstvo z hor.+ 26 Mladé berany máš pro oblečení+ a kozli jsou cenou za pole. 27 A je dost kozího mléka k tvé potravě, k potravě pro tvou domácnost, a prostředky k životu+ pro tvé dívky.

28 Ničemní prchají, když není žádný pronásledovatel,+ kdežto spravedliví jsou jako mladý lev, který si důvěřuje.+

2 Kvůli svému přestupku má země mnoho [po sobě následujících] knížat,+ ale prostřednictvím člověka s rozlišovací schopností,* který má poznání práva, [kníže]* zůstane dlouho.+

3 Zdatný muž, který má málo prostředků a který šidí ponížené,+ je jako déšť, který smývá, takže není žádná potrava.

4 Ti, kdo opouštějí zákon, chválí ničemného,+ ale ti, kdo zákon dodržují, se proti nim rozněcují.+

5 Lidé propadlí špatnosti nemohou rozumět soudu, ale ti, kdo hledají Jehovu, mohou rozumět všemu.+

6 Lepší je ten, kdo [má] málo prostředků [a] chodí v ryzosti, než někdo pokřivený ve [svých] cestách, třebaže je bohatý.+

7 Syn s porozuměním zachovává zákon,+ ale kdo se druží s nenasyty, pokořuje svého otce.+

8 Kdo rozmnožuje své hodnotné věci úrokem a lichvou,+ sbírá je pouze pro toho, který projevuje přízeň poníženým.+

9 Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon+ — i jeho modlitba je něco odporného.+

10 Kdo působí, aby přímí zbloudili na špatnou cestu,+ sám padne do své vlastní jámy,+ ale bezúhonní získají do vlastnictví dobré.+

11 Boháč je moudrý ve svých vlastních očích,+ ale ponížený, který má rozlišovací schopnost, ho prozkoumává.+

12 Když spravedliví jásají,+ je hojnost krásy; ale když povstávají ničemní, člověk se zastírá.+

13 Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch,+ ale tomu, kdo [je] vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.+

14 Šťastný je člověk, který ustavičně cítí děs,+ ale ten, kdo zatvrzuje své srdce, upadne do neštěstí.+

15 Jako mručící lev a útočící medvěd je ničemný panovník nad poníženým lidem.+

16 Vůdce, jemuž se nedostává pravá rozlišovací schopnost, má také hojně podvodných zvyklostí,+ ale ten, kdo nenávidí nepoctivý zisk,+ prodlouží [své] dny.

17 Člověk s břemenem viny krve za duši sám uprchne až do jámy.+ Ať ho nechytají.

18 Kdo chodí bezúhonně, bude zachráněn,+ ale kdo se pokřivil ve [svých] cestách, ihned padne.+

19 Kdo obdělává svou vlastní zemskou půdu, bude mít dostatek chleba,+ a kdo usiluje o nehodnotné věci, bude mít dostatek chudoby.+

20 Muž věrných činů* získá mnohá požehnání,+ ale kdo chvátá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný.+

21 Projevovat stranickost* není dobré,+ ani to, aby zdatný muž udělal přestupek pro pouhý kus chleba.

22 Muž se závistivým okem pospíchá za hodnotnými věcmi,+ ale neví, že na něho přijde nouze.

23 Kdo kárá nějakého člověka,+ najde později více přízně než ten, kdo lichotí svým jazykem.*

24 Kdo okrádá svého otce a matku+ a říká: „To není žádný přestupek“,+ je společníkem muže, který působí zhoubu.

25 Kdo je vyzývavý v duši, popuzuje [ke] sváru,+ ale ten, kdo spoléhá na Jehovu, ztuční.+

26 Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý,+ ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.+

27 Kdo dává tomu, jenž [má] málo prostředků, nebude mít nouzi,+ ale kdo schovává své oči, toho budou hodně proklínat.+

28 Když povstávají ničemní, člověk* se skrývá;+ ale když hynou, spravedlivých přibývá.+

29 Muž,* který je opětovně kárán,+ ale zatvrzuje svou šíji,+ bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.+

2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje;+ ale když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.+

3 Muž, který miluje moudrost, rozradostňuje svého otce,+ ale ten, který se druží s prostitutkami, ničí hodnotné věci.+

4 Právem působí král, že země stále stojí,+ ale muž [jdoucí] za úplatky* ji strhává.+

5 Zdatný muž, který lichotí svému druhovi,+ rozprostírá pouhou síť jeho krokům.+

6 V přestupku špatného muže je léčka,+ ale kdo je spravedlivý, radostně volá a je rád.+

7 Spravedlivý zná právní nárok ponížených.+ Kdo je ničemný, nedbá na takové poznání.+

8 Lidé s vychloubačnou řečí rozněcují městečko,+ ale ti, kdo jsou moudří, obracejí hněv zpět.+

9 Když se začal moudrý muž soudit s pošetilým — roznítil se a také se rozesmál, a není odpočinek.+

10 Krvežízniví lidé nenávidí každého bezúhonného;+ a pokud jde o přímé, ti stále pátrají po duši každého.+

11 Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.+

12 Kde věnuje panovník pozornost falešné řeči, všichni, kdo ho obsluhují, budou ničemní.+

13 Ten, kdo [má] málo prostředků, a muž útlaků se spolu setkali;+ [ale] Jehova rozsvěcuje oči obou.+

14 Kde soudí král ponížené v opravdovosti,+ jeho trůn bude pevně založen na všechen čas.+

15 Prut a kárání dávají moudrost;+ ale chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.+

16 Když přibývá ničemných, přestupek se rozhojňuje; ale ti, kdo jsou spravedliví, se budou dívat právě na jejich pád.+

17 Trestej svého syna, a přinese ti odpočinek a tvé duši poskytne mnoho rozkoše.+

18 Kde není vidění, lid se stává nevázaným,+ ale šťastní jsou ti, kdo dodržují* zákon.+

19 Sluha se nedá napravit pouhými slovy,+ protože rozumí, ale nedbá.+

20 Spatřil jsi muže, který je ukvapený ve svých slovech?+ Je více naděje pro někoho hloupého než pro něho.+

21 Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.*

22 Hněvivý muž popuzuje ke sváru,+ a každý, [kdo má] sklon k vzteku,* má mnoho přestupků.+

23 Právě domýšlivost pozemského člověka ho pokoří,+ ale kdo je pokorný v duchu, uchopí slávu.+

24 Kdo je společníkem zloděje, nenávidí svou vlastní duši.+ Slyší snad přísahu zahrnující kletbu, ale nepodá zprávu.+

25 Chvět se před lidmi,* to klade léčku,+ ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.+

26 Mnoho je těch, kdo hledají obličej panovníka,+ ale soud nad mužem je od Jehovy.+

27 Muž bezpráví je něčím odporným pro spravedlivé,+ a ten, kdo je přímý na své cestě, je něčím odporným pro ničemného.+

30 Slova Agura, syna Jakeho, závažné poselství.+ Výrok zdatného muže k Itielovi, k Itielovi a Ukalovi.

2 Vždyť já jsem nerozumnější než kdo jiný+ a nemám porozumění lidstva;+ 3 a nenaučil jsem se moudrosti;+ a poznání Nejsvětějšího* neznám.+

4 Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit?+ Kdo nabral vítr+ do dlaní obou rukou? Kdo zahalil vody do přehozu?+ Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země?+ Jaké je jeho jméno+ a jaké [je] jméno jeho syna, víš-li to snad?+

5 Každá Boží řeč* je přečištěná.+ On je štítem pro ty, kdo ho činí svým útočištěm.+ 6 Nepřidávej nic k jeho slovům,+ aby tě nepokáral, a aby ses nemusel prokázat [jako] lhář.+

7 O dvě věci jsem tě prosil.+ Neodpírej mi je, než zemřu.+ 8 Vzdal ode mne nepravdu a lživé slovo.+ Nedávej mi chudobu ani bohatství.+ Ať hltám pokrm, který je mi předepsán,+ 9 abych se nenasytil a skutečně [tě] nezapřel+ a neřekl: „Kdo je Jehova?“,+ a abych nezchudl a skutečně nekradl a nezaútočil na jméno svého Boha.*+

10 Nepomlouvej sluhu u jeho pána,*+ aby na tebe nesvolával zlo, a abys nemusel být považován za provinilého.+

11 Je generace, která svolává zlo i na svého otce a nežehná ani své matce.+

12 Je generace, která je čistá ve svých vlastních očích,+ ale která nebyla umyta od svých vlastních výkalů.+

13 Je generace, jejíž oči — jak se povýšily! — a jejíž zářící oči jsou pozvednuty.+

14 Je generace, jejíž zuby jsou meče a jejíž čelisti jsou nože k porážení,+ aby vyžraly ztrápené ze země a chudé z lidstva.*+

15 Pijavice mají dvě dcery, [jež volají]: „Dávej! Dávej!“ Jsou tři věci, jež se nenasytí, čtyři, jež neřekly: „Dost!“ 16 Šeol+ a spoutané lůno,*+ zem, jež se nenasytila vodou,+ a oheň,+ který neřekl: „Dost!“+

17 Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce+ — krkavci z říčního údolí je vyklovou a synové orla je sežerou.

18 Jsou tři věci, jež se pro mne prokázaly [jako] příliš podivuhodné,* a čtyři, jež jsem nepoznal: 19 Cesta orla v nebesích, cesta hada na skále, cesta lodě v srdci moře+ a cesta zdatného muže s dívkou.+

20 Taková je cesta cizoložné ženy: najedla se, otřela si ústa a řekla: „Nedopustila jsem se ničeho nesprávného.“+

21 Pod třemi věcmi se země znepokojila, a čtyři nemůže snášet: 22 Otroka, když kraluje,+ a někoho bláznivého, když má dostatek potravy;+ 23 nenáviděnou ženu, když ji [někdo] vezme do vlastnictví jako manželku,+ a služku, když zbaví vlastnictví svou paní.+

24 Čtyři věci jsou na zemi nejmenší, jsou však instinktivně moudré:*+ 25 Mravenci jsou lid, který není silný,+ a přece si v létě připravují potravu;+ 26 damani+ jsou lid, který není mocný, a přece si stavějí dům na skalním útesu;+ 27 kobylky+ nemají krále, a přece všechny vycházejí rozdělené do skupin;+ 28 ještěr gekon+ se zachytává svýma vlastníma rukama a je ve velkolepém paláci* krále.

29 Jsou tři, kdo činí dobře, když kráčejí, a čtyři, kdo činí dobře, když postupují: 30 Lev, který je nejsilnější mezi zvířaty a který se před nikým neobrací zpět;+ 31 chrt* nebo kozel, a král oddílu vojáků ze svého vlastního lidu.*+

32 Jestliže jsi jednal bláznivě tím, že ses povyšoval,+ a jestliže ses [na to] zaměřil v myšlence, [polož si] ruku na ústa,+ 33 neboť stloukáním mléka vzniká máslo, a tlak na nos vyvolává krvácení, a tlak hněvu vyvolává hádku.+

31 Slova krále Lemuela,* závažné poselství,+ které mu dala jeho matka k nápravě:+

2 Co [říkám], synu můj,* a co, synu mého břicha,+ a co, synu mých slavnostních slibů?+

3 Nedávej svou životní energii ženám,+ ani své cesty [tomu, co vede k] setření králů.+

4 Není to pro krále, Lemueli, není to pro krále, aby pili víno, ani pro vysoké úředníky [aby říkali]: „Kde je opojný nápoj?“,+ 5 aby člověk nepil a nezapomněl, co je nařízeno, a nepřevrátil případ někoho ze synů trápení.+ 6 Dávejte opojný nápoj tomu, kdo má zahynout,+ a víno těm, kterým je v duši hořko.+ 7 Ať člověk pije a zapomene na svou chudobu a ať už nevzpomíná na své vlastní těžkosti.

8 Otevři ústa za oněmělého,+ v případu všech, kdo odcházejí.*+ 9 Otevři ústa, suď spravedlivě a ujmi se pře ztrápeného a chudého.+

א [ʼaʹlef]

10 Kdo může nalézt schopnou manželku?+ Její hodnota je daleko větší než [hodnota] korálů.

ב [béth]

11 V ni vkládá důvěru srdce jejího majitele,* a nechybí žádný zisk.+

ג [giʹmel]

12 Odměňuje se mu dobrým, a ne špatným po všechny dny svého života.+

ד [daʹleth]

13 Sehnala vlnu a plátno a pracuje na všem, co je potěšením pro její ruce.+

ה [heʼ]

14 Prokázala se být jako lodě kupce.+ Zdaleka přiváží svou potravu.*

ו [waw]

15 Také vstává, když je ještě noc,+ a dává jídlo* své domácnosti a předepsaný podíl svým mladým ženám.+

ז [zaʹjin]

16 Uvažovala o poli a přistoupila k tomu, aby je obdržela;+ z plodů svých rukou zasadila vinici.+

ח [chéth]

17 Opásala si boky silou a posiluje své paže.+

ט [téth]

18 Vycítila, že její obchodování je dobré; její lampa za noci nezhasíná.+

י [jódh]

19 Napřáhla ruce ke kuželi a svýma vlastníma rukama se chápe vřetene.+

כ [kaf]

20 Svou dlaň vztáhla k ztrápenému a své ruce napřáhla k chudému.+

ל [laʹmedh]

21 Nebojí se o svou domácnost kvůli sněhu, vždyť celá její domácnost je oblečena dvojitými oděvy.*+

מ [mem]

22 Udělala si pokrývky.+ Její oblečení je z plátna a vlny obarvené na červenofialovo.+

נ [nun]

23 Její majitel+ je někdo známý v branách,+ když usedá se staršími muži* země.

ס [saʹmekh]

24 Udělala i spodní oděvy+ a přistoupila k tomu, aby je prodala a obchodníkům dala opasky.

ע [ʽaʹjin]

25 Její oblečení je síla a nádhera,+ a směje se budoucímu dni.+

פ [peʼ]

26 Otevřela ústa v moudrosti+ a na jazyku má zákon milující laskavosti.*+

צ [ca·dhéʹ]

27 Bdí nad chodem své domácnosti a nejí chléb lenosti.*+

ק [qóf]

28 Její synové povstali a přistoupili k tomu, aby ji prohlásili za šťastnou;+ její majitel [povstává] a chválí ji.+

ר [réš]

29 Je mnoho dcer,+ které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.+

ש [šin]

30 Půvab může být falešný+ a krása může být marná;+ [ale] žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.+

ת [taw]

31 Dávejte jí z plodů jejích rukou,+ a ať ji její díla chválí i v branách.*+