Kazatel*

1 Slova shromažďovatele,*+ syna Davida, krále v Jeruzalémě.+ 2 „Největší marnost,“*+ řekl shromažďovatel, „největší marnost! Všechno je marnost!“+ 3 Jaký prospěch má člověk* ze vší své tvrdé práce, na které pod sluncem*+ tvrdě pracuje?+ 4 Generace odchází+ a generace přichází;+ ale země zůstává až na neurčitý čas.+ 5 A také slunce vyšlehlo, a slunce zašlo,+ a se supěním spěje ke svému místu, odkud vyšlehne.+

6 Vítr* jde k jihu a krouží dokola k severu.+ On* neustále krouží kolem a kolem,+ a ke svému kroužení+ se vítr* hned vrací zpět.

7 Všechny zimní bystřiny+ vycházejí k moři,+ a přece moře není plné.+ K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.+ 8 Všechno je únavné;+ nikdo o tom není schopen mluvit. Oko se nenasytí viděním+ ani se ucho nenaplní slyšením.+ 9 Co nastalo, to nastane;+ a co se činilo, to se bude činit; a tak není nic nového pod sluncem.*+ 10 Existuje něco, o čem lze říci: „Podívej se; to je nové“? Existovalo to již po neurčitý čas;+ co začalo existovat, je z času před námi.+ 11 Není žádná vzpomínka na lidi z dřívějších časů, a také nebude ani na ty, kdo přijdou později.+ Ani na ně se neprokáže být žádná vzpomínka mezi těmi, kdo přijdou ještě později.+

12 Já, shromažďovatel,* jsem se stal králem nad Izraelem v Jeruzalémě.+ 13 A zaměřil jsem své srdce [na to], abych hledal a zkoumal moudrost+ ve vztahu ke všemu, co se činilo pod nebesy — neblahé zaměstnání, které dal Bůh synům lidstva,* aby se jím zaměstnávali.+ 14 Viděl jsem všechna díla, která byla vykonána pod sluncem,+ a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem.*+

15 Co je pokřivené, to se nedá narovnat,+ a čeho se nedostává, to nelze nijak spočítat. 16 Mluvil jsem, ano já, se svým srdcem+ a řekl jsem: „Pohleď, já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli, kdo byl přede mnou v Jeruzalémě,+ a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“+ 17 A přistoupil jsem k tomu, abych dal své srdce poznávání moudrosti a poznávání šílenství,+ a poznal jsem bláznovství,+ že i to je honba za větrem.*+ 18 V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti,+ takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.+

2 Řekl jsem si, ano já, v srdci:+ „Tak přece pojď, ať tě vyzkouším radováním.+ Také [ať] vidíš dobré.“+ A pohleď, i to byla marnost. 2 Smíchu jsem řekl: „Nepříčetnost!“+ A radování:+ „Co to dělá?“

3 Zkoumal jsem svým srdcem tak, že jsem své tělo obveseloval dokonce i vínem.+ Přitom jsem své srdce vedl moudrostí,+ abych se chopil dokonce i bláznovství, dokud neuvidím, co dobrého je pro lidské syny v tom, co dělají pod nebesy v počtu dnů svého života.+ 4 Zabýval jsem se většími díly.+ Vystavěl jsem si domy;+ vysázel jsem si vinice.+ 5 Udělal jsem si zahrady a parky*+ a vysázel jsem v nich ovocné stromy všeho druhu. 6 Udělal jsem si vodní nádrže,+ abych jimi zavlažoval les, [v němž] vzcházejí stromy.+ 7 Získal jsem sluhy a služky+ a nabyl jsem syny domácnosti.+ Také hospodářská zvířata, skot a stáda bravu jsem nabyl ve velkém množství, více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.+ 8 Nahromadil jsem si také stříbro a zlato+ a majetek, jaký patří králům a soudním oblastem.+ Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky+ a největší potěšení+ lidských synů, dámu, ano dámy.+ 9 A stal jsem se větším a vzrostl jsem více než kdokoli přede mnou v Jeruzalémě.+ Kromě toho mi zůstala má vlastní moudrost.+

10 A o cokoli požádaly mé oči, to jsem jim neodmítl.+ Nezdržoval jsem své srdce před radováním jakéhokoli druhu, protože mé srdce mělo radost ze vší mé tvrdé práce,+ a to se stalo mým podílem z celé mé tvrdé práce.+ 11 A obrátil jsem se, ano já, ke všem svým dílům, která vykonaly mé ruce, a ke tvrdé práci, na které jsem tvrdě pracoval, abych ji dovršil,+ a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem,+ a nebylo nic výhodného pod sluncem.+

12 A obrátil jsem se, ano já, abych viděl moudrost+ a šílenství a bláznovství;+ co totiž může dělat pozemský člověk, který přichází po králi? To, co už lidé dělali. 13 A viděl jsem, ano já, že moudrost je výhodnější než bláznovství,+ právě jako je výhodnější světlo než tma.+

14 Pokud jde o kohokoli moudrého, má oči v hlavě;+ ale hlupák chodí v naprosté tmě.+ A poznal jsem, také já, že je jedna nahodilost, která se nakonec stane jim všem.+ 15 A řekl jsem si v srdci:+ „Nahodilost, jako ta, která [se stane] hlupákovi,+ se nakonec stane mně, ano mně.“+ Pročpak jsem tedy tak přespříliš zmoudřel?+ A mluvil jsem ve svém srdci: „To je také marnost.“ 16 Na moudrého se totiž nevzpomíná na neurčitý čas o nic víc než na hlupáka.+ Ve dnech, které již přicházejí, bude každý jistě zapomenut; a jak zemře moudrý? Spolu s hlupákem.+

17 A nenáviděl jsem život,+ protože práce, která se [až dosud] konala pod sluncem, byla z mého stanoviska neblahá,+ neboť všechno bylo marnost a honba za větrem.+ 18 A nenáviděl jsem, ano já, všechnu svou tvrdou práci, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval+ [a] kterou zanechám tomu, kdo přijde po mně.+ 19 A kdo ví, zda se prokáže být moudrý, nebo pošetilý?+ A přece převezme řízení veškeré mé tvrdé práce, na níž jsem tvrdě pracoval a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem.+ Také to je marnost. 20 A obrátil jsem se k [tomu], abych přiměl své srdce k zoufalství+ nad veškerou tvrdou prací, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval. 21 Existuje totiž člověk, který tvrdě pracoval s moudrostí a poznáním a s dovedností,+ ale člověk, který na něčem takovém tvrdě nepracoval, dostane podíl onoho.+ Také to je marnost a velké neštěstí.+

22 Co totiž člověk získá* za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje?+ 23 Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost,+ ani v noci jeho srdce prostě neuléhá.+ Také to je pouhá marnost.

24 Pro člověka není nic lepšího, [než] aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.+ Viděl jsem, ano já, že také to je z ruky [pravého] Boha.*+ 25 Vždyť kdo jí+ a kdo pije* lépe než já?+

26 Člověku, který je před ním dobrý,+ dal totiž moudrost a poznání a radost,+ ale hříšníku dal [takové] zaměstnání, že sbírá a shromažďuje, jen aby dal tomu, kdo je dobrý před [pravým] Bohem.+ Také to je marnost a honba za větrem.+

3 Pro všechno je ustanovený čas,+ ano čas* pro každou záležitost pod nebesy: 2 Čas rodit+ a čas umírat;+ čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno;+ 3 čas zabíjet+ a čas uzdravovat;+ čas bořit a čas stavět;+ 4 čas plakat+ a čas se smát;+ čas bědovat+ a čas poskakovat;+ 5 čas odhazovat kameny+ a čas snášet kameny;+ čas objímat+ a čas zdržovat se objímání;+ 6 čas hledat+ a čas vzdát se [něčeho] jako ztraceného; čas zachovávat a čas odhazovat;+ 7 čas roztrhávat+ a čas sešívat;+ čas být zticha+ a čas mluvit;+ 8 čas milovat a čas nenávidět;+ čas pro válku+ a čas pro mír.+ 9 Jakou výhodu má ten, který dělá, z toho, na čem tvrdě pracuje?+

10 Viděl jsem zaměstnání, které Bůh dal lidským synům, aby se jím zaměstnávali.+ 11 Každou věc učinil krásnou v její čas.+ Dokonce neurčitý čas vložil do jejich srdce,+ aby lidstvo* nikdy nezjistilo dílo, které [pravý] Bůh učinil od začátku* do konce.+ 12 Poznal jsem, že není pro ně nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro;+ 13 a také že by každý člověk* měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci.+ Je to dar od Boha.+

14 Poznal jsem, že všechno, co činí [pravý] Bůh, se prokáže být na neurčitý čas.+ Nic k tomu nelze přidat a nic od toho nelze ubrat;+ ale [pravý] Bůh sám to učinil,+ aby se lidé kvůli němu báli.+

15 Co bylo, to již bylo [předtím], a co má přijít, to se již prokázalo být;+ a [pravý] Bůh+ sám stále vyhledává to, oč se usiluje.+

16 Dále jsem viděl pod sluncem místo smyslu pro právo, kde byla ničemnost, a místo spravedlnosti, kde byla ničemnost.+ 17 Řekl jsem si v srdci:+ „[Pravý] Bůh bude soudit jak spravedlivého, tak ničemného,+ protože tam je čas pro každou záležitost a ohledně každého díla.“+

18 Já, ano já, jsem si řekl v srdci vzhledem k lidským synům, že [pravý] Bůh je vybere, aby viděli, že sami jsou zvířata.+ 19 Vždyť je nahodilost,* která se stává lidským synům, a nahodilost, která se stává zvířeti, a stává se jim stejná nahodilost.+ Jako umírá jeden,* tak umírá druhý;+ a všichni mají jen jednoho ducha,*+ takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem, protože všechno je marnost. 20 Všichni jdou k jednomu místu.+ Všichni vzešli z prachu*+ a všichni se vracejí do prachu.+ 21 Kdo zná ducha lidských synů, zda vystupuje vzhůru; a ducha zvířete, zda sestupuje dolů k zemi?+ 22 A viděl jsem, že není nic lepšího, než aby se člověk radoval ze svých děl,+ protože to je jeho podíl; kdo ho totiž přivede k tomu, aby se podíval, co bude po něm?+

4 A vrátil jsem se, abych viděl všechny skutky útlaku,+ které se dějí pod sluncem, a pohleďme, slzy těch, kdo byli utlačováni,+ ale neměli žádného utěšitele;+ a na straně jejich utlačovatelů byla moc, takže neměli žádného utěšitele. 2 A blahopřál jsem spíše mrtvým, kteří již zemřeli, nežli živým, kteří byli dosud naživu.+ 3 Takže lépe než těmto oběma [je] tomu, který dosud nezačal existovat,+ který nespatřil tu neblahou práci, která se koná pod sluncem.+

4 A viděl jsem všechnu tu tvrdou práci a všechnu tu dovednost v práci,+ že to znamená soupeření jednoho* s druhým;+ i to je marnost a honba za větrem.

5 Hlupák si zakládá ruce+ a pojídá své vlastní tělo.+

6 Lepší je hrst odpočinku než dvojitá hrst tvrdé práce a honba za větrem.+

7 Vrátil jsem se, abych viděl marnost pod sluncem: 8 Existuje jeden, ale ne někdo druhý;+ nemá také opravdu žádného syna ani bratra,+ ale celá jeho tvrdá práce nemá konec. Ani samotné jeho oči nejsou nasyceny bohatstvím:+ „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a ochuzuji svou duši o dobré věci?“+ Také to je marnost, a je to neblahé zaměstnání.+

9 Dva jsou lepší než jeden,+ protože mají dobrou odměnu za svou tvrdou práci.+ 10 Vždyť kdyby snad jeden z nich upadl, druhý může svého společníka pozvednout.+ Ale jak to jen bude s tím, který je sám* a padá, není-li zde druhý, aby jej pozvedl?+

11 Navíc, lehnou-li si dva spolu, pak se jistě také zahřejí; ale jak si může jediný člověk udržet teplo?+ 12 Kdyby někdo mohl přemoci jednoho samotného, dva by se proti němu mohli spolu postavit.+ A trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.

13 Lepší je nuzné, ale moudré dítě+ než starý, ale hloupý král,+ který nepoznal dost, aby se dal ještě varovat.+ 14 Vyšel totiž z vězení, aby se stal králem,+ ačkoli za kralování onoho se narodil jako ten, kdo má málo prostředků.+ 15 Viděl jsem všechny živé, kteří se procházejí pod sluncem, [jak se vede] dítěti, které je druhé a povstává na místě toho jiného.+ 16 Není konec celému lidu, všem těm, před nimiž on* byl;+ a nebudou se z něho radovat ani lidé potom,+ neboť to je také marnost a honba za větrem.+

5 Střež své nohy,+ kdykoli jdeš do domu [pravého] Boha; a ať se [člověk] přibližuje,* aby slyšel,+ spíše než aby dával oběť, jak to činí hlupáci,+ protože ti si neuvědomují, že dělají to, co je špatné.*+

2 Nespěchej, pokud jde o tvá ústa; a pokud jde o tvé srdce,+ to ať před [pravým] Bohem nevynáší slovo ukvapeně.+ [Pravý] Bůh je totiž v nebesích,+ ale ty jsi na zemi. Proto by se mělo tvých slov prokázat být málo.+ 3 Vždyť sen jistě přichází následkem hojného zaměstnání+ a hlas hlupáka následkem hojných slov.+ 4 Kdykoli skládáš slavnostní slib Bohu, neváhej ho splnit,+ protože z hlupáků není žádné potěšení.+ Co slavnostně slíbíš, splň.+ 5 Je lépe, abys slavnostně nesliboval,+ než abys slavnostně slíbil a nesplnil.+ 6 Nepřipusť, aby tvá ústa přivedla tvé tělo k hříchu,*+ ani neříkej před andělem,*+ že to byla chyba.+ Proč se má [pravý] Bůh rozhořčit kvůli tvému hlasu a zmařit dílo tvých rukou?+ 7 Vždyť sny jsou následkem hojnosti [zaměstnání],+ a je hojně marnosti a slov. Ale boj se [pravého] Boha.+

8 Vidíš-li, že je utlačován ten, kdo má málo prostředků, a že násilník odnímá v soudní oblasti soud+ a spravedlnost, nebuď tou záležitostí ohromen,+ neboť ten, který je vyšší nežli vysoký,+ dává pozor,+ a jsou ti, kdo jsou vysoko nad nimi.*

9 Také zisk země je mezi nimi všemi;+ pro pole se slouží samotnému králi.+

10 Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem.*+ Také to je marnost.+

11 Když přibudou dobré věci, jistě přibude těch, kdo je jedí.+ A jakou výhodu má jejich vznešený majitel, než že se [na ně] dívá svýma očima?+

12 Sladký je spánek+ sloužícího, bez ohledu na to, zda jí málo nebo hodně; ale nadbytek, který patří boháči, mu nedává spát.

13 Existuje vážné neštěstí, které jsem viděl pod sluncem: bohatství, které je chováno k neštěstí pro svého vznešeného majitele.*+ 14 A toto bohatství zaniklo následkem neblahého zaměstnání,+ a on se stal otcem syna, když nemá v ruce vůbec nic.+

15 Právě jak [člověk] vyšel z břicha své matky, opět odejde nahý,+ právě jak přišel; a za svou tvrdou práci si nemůže odnést vůbec nic,+ co by si mohl vzít s sebou do ruky.

16 A také to je vážné neštěstí: přesně tak, jak [člověk] přišel, tak i odejde; jaký tedy zisk má ten, kdo stále tvrdě pracuje pro vítr?+ 17 Po všechny své dny také jí ve tmě, s množstvím mrzutostí,+ s nemocí ze své strany a [s příčinou k] rozhořčení.

18 Pohleď, nejlepší, co jsem viděl, co je krásné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci,+ na které pod sluncem tvrdě pracuje v počtu dnů svého života, jež mu dal [pravý] Bůh, protože to je jeho podíl. 19 Také každého člověka, jemuž dal [pravý] Bůh bohatství a hmotný majetek,+ dokonce zmocnil, aby z toho jedl,+ odnášel si svůj podíl a radoval se ve své tvrdé práci.+ To je Boží dar.+ 20 Vždyť nebude často vzpomínat na dny svého života, protože [pravý] Bůh [jej] zaměstnává* tím, že se jeho srdce raduje.+

6 Existuje neštěstí, které jsem viděl pod sluncem, a je mezi lidmi časté: 2 Muž,* kterému [pravý] Bůh dává bohatství, hmotný majetek a slávu,+ a který pro svou duši nepotřebuje nic, po čem projevuje touhu,+ a přece mu [pravý] Bůh neumožňuje z toho jíst,+ ačkoli to může jíst pouhý cizinec.+ To je marnost a je to těžká nemoc. 3 Kdyby se snad nějaký muž stal stokrát otcem+ a žil mnoho let, takže by dnů jeho let bylo mnoho,+ a přece jeho vlastní duše není nasycena dobrými věcmi,+ a ani hrob mu nepatří,+ [pak] musím říci, že ten, který se narodil předčasně, je na tom lépe nežli on.+ 4 Ten totiž přišel marně a odchází do tmy a tma přikryje jeho vlastní jméno.+ 5 Ani neviděl slunce, ani je nepoznal.+ Ten odpočívá spíše než ten předcházející.+ 6 I kdyby, dejme tomu, prožil dvakrát tisíc let, a přece neviděl, co je dobré+ — což nejde každý jen na jediné místo?+

7 Všechna ta tvrdá práce lidstva* je pro jejich ústa,+ ale ani jejich vlastní duše se nenaplní. 8 Vždyť jakou výhodu má moudrý před hlupákem?+ Co má ztrápený z toho, že ví, jak má chodit před živými? 9 Lepší je vidět očima než bloumat duší.*+ Také to je marnost a honba za větrem.+

10 Ať nastalo cokoli, jméno toho již bylo vysloveno, a stalo se známým, co je člověk;*+ není schopen ujmout se své pře s někým, kdo je mocnější než on.+

11 Protože existuje mnoho věcí, které působí mnoho marnosti,+ jakou má člověk výhodu? 12 Kdo totiž ví, co dobrého má člověk za života, v počtu dnů svého marného života,+ když je stráví jako stín?+ Kdo totiž může člověku říci, co se po něm stane pod sluncem?+

7 Jméno* je lepší než dobrý olej,+ a den smrti než den narození.+ 2 Je lépe jít do domu truchlení, než jít do domu hostiny,+ protože to je konec všeho lidstva; a ten, kdo žije, by si to měl vzít k srdci. 3 Lepší je mrzutost než smích,+ protože zachmuřeností obličeje se zlepšuje srdce.+ 4 Srdce moudrých je v domě truchlení,+ ale srdce hlupáků je v domě radování.+

5 Lépe je slyšet přísné napomenutí od někoho moudrého,+ než být mužem,* který slyší píseň hlupáků.+ 6 Jako zvuk trní pod hrncem, takový je totiž smích hlupáka;+ a také to je marnost. 7 Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně,+ a dar+ může zničit srdce.+

8 Lepší je pozdější konec nějaké záležitosti než její začátek.+ Lepší je ten, kdo je trpělivý,* než ten, kdo je domýšlivý v duchu.+ 9 Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil,+ protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.+

10 Neříkej: „Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly být lepší než tyto?“,+ vždyť to není z moudrosti,+ že ses na to ptal.

11 Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná* pro ty, kdo vidí slunce.+ 12 Vždyť moudrost je pro ochranu,*+ [stejně jako] peníze jsou pro ochranu,+ ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní.+

13 Podívej se na dílo+ [pravého] Boha, vždyť kdo je schopen narovnat, co on zkřivil?+ 14 V dobrý den se prokaž být v dobrotě,+ a v neblahý den viz, že [pravý] Bůh učinil i ten [den] stejně jako onen+ proto, aby lidstvo* nemohlo po nich objevit vůbec nic.+

15 Všechno jsem viděl za svých marných dnů.+ Existuje spravedlivý, který hyne ve své spravedlnosti,+ a existuje ničemný, který ve své špatnosti trvá dlouho.+

16 Nestaň se příliš spravedlivým,+ ani se neukazuj [jako] nadměrně moudrý.+ Proč by sis měl způsobit zpustošení?+ 17 Nebuď příliš ničemný,+ ani se nestaň pošetilým.+ Proč bys měl zemřít, když není tvůj čas?+ 18 Je lepší, aby ses chopil toho jednoho, ale neodtahuj ruku ani od druhého;+ neboť kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším.+

19 Moudrost je pro moudrého silnější než deset mocných mužů, kteří byli ve městě.+ 20 Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.+

21 Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé,+ abys neslyšel, jak tvůj sluha na tebe svolává zlo.+ 22 Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.+

23 To všechno jsem zkoušel moudrostí. Řekl jsem: „Stanu se moudrým.“ Ale bylo to ode mne daleko.+ 24 Co nastalo, je daleko a nadmíru hluboko. Kdo to může odhalit?+ 25 Obrátil jsem se, i mé srdce+ [se obrátilo], abych poznal, zkoumal a pátral po moudrosti+ a příčině věcí+ a abych poznal ničemnost hlouposti a pošetilost šílenství;+ 26 a zjišťoval jsem: Trpčí než smrt+ [jsem shledal] ženu, která je sama [jako] sítě k lovu, a jejíž srdce je [jako] vlečné sítě, [a] jejíž ruce jsou okovy.+ Člověk je dobrý před [pravým] Bohem, jestliže jí unikne, ale člověk hřeší, jestliže je od ní zajat.+

27 „Podívej se, to jsem nalezl,“ řekl shromažďovatel,*+ „když jsem [probral] jedno za druhým, abych zjistil [konečný] souhrn,+ 28 který má duše neustále hledala, ale nenašel jsem [jej]. Jednoho muže z tisíce jsem našel,+ ale ženu mezi těmi všemi jsem nenašel.+ 29 Podívej se, zjistil jsem pouze to, že [pravý] Bůh učinil lidstvo* přímé,+ ale oni sami si vyhledali mnohé plány.“+

8 Kdo je jako moudrý?+ A kdo zná výklad nějaké věci?+ Moudrost člověka působí, že jeho obličej září, a dokonce i přísnost jeho obličeje je změněna [k lepšímu].+

2 [Říkám:] „Dodržuj samotné královo nařízení,+ a to s ohledem na Boží přísahu.+ 3 Nespěchej, abys od něho odešel.+ Neúčastni se něčeho špatného.+ Učiní totiž všechno, v čem má potěšení, + 4 protože královo slovo je řídící mocí;+ a kdo mu smí říci: ‚Co děláš?‘“

5 Kdo dodržuje přikázání, nepozná žádnou neblahou věc,+ a moudré srdce pozná čas i soud.+ 6 Existuje totiž čas a soud dokonce pro každou záležitost,+ protože na lidstvu [spočívá] hojně neštěstí.+ 7 Vždyť nikdo neví, co nastane,+ protože kdo může říci, jak jen to nastane?

8 Není žádný člověk, který by měl moc nad duchem,* aby zadržel ducha;+ ani není žádná řídící moc v den smrti;+ ani není žádné propuštění ve válce.+ A ničemnost neopatří únik těm, kdo si v ní libují.*+

9 Všechno to jsem viděl a zaměřil jsem* své srdce na každou práci, která se konala pod sluncem, [během] doby, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.+ 10 Ale ačkoli je to tak, viděl jsem, jak ničemní byli pohřbíváni,+ jak vcházeli a jak odcházeli ze svatého místa+ a byli zapomenuti ve městě, kde tak jednali.+ Také to je marnost.

11 Protože rozsudek proti špatnému skutku nebyl vykonán rychle,+ srdce lidských synů se v nich plně naklonilo k činění špatného.+ 12 Ačkoli snad hříšník činí špatné stokrát+ a dlouho dělá, co je mu libo, přece však si také uvědomuji, že to dobře dopadne s těmi, kdo se bojí [pravého] Boha,+ protože před ním měli bázeň.+ 13 S ničemným to však vůbec nedopadne dobře,+ ani neprodlouží své dny, které jsou jako stín,+ protože nemá bázeň před Bohem.+

14 Existuje marnost, která se děje na zemi, že existují spravedliví, s nimiž to dopadá tak, jako by [činili] dílo ničemných,+ a existují ničemní, s nimiž to dopadá tak, jako by [činili] dílo spravedlivých.+ Řekl jsem, že to také je marnost.

15 A dobrořečil jsem radování,+ protože lidstvo* nemá nic lepšího pod sluncem než jíst a pít a radovat se, a že to by je mělo doprovázet v jejich tvrdé práci za dnů jejich života,+ které jim dal pod sluncem [pravý] Bůh.+ 16 Ve shodě s tím jsem zaměřil své srdce [na to],+ abych poznal moudrost a viděl zaměstnání, které se koná na zemi,+ protože někdo očima nevidí spánek ani ve dne ani v noci.+

17 A viděl jsem celé dílo [pravého] Boha,+ jak lidstvo není schopno zjistit dílo, které bylo vykonáno pod sluncem;+ ať lidstvo stále pracuje sebetvrději [a] hledá, přece [to] nezjistí.+ A i kdyby si snad řekli, že jsou dost moudří, aby poznali,+ nebudou schopni [to] zjistit.+

9 Vzal jsem si to vše totiž k srdci, abych dokonce prozkoumal všechno to,+ že spravedliví i moudří a jejich díla jsou v ruce [pravého] Boha.+ Lidé si nejsou vědomi ani lásky ani nenávisti, které byly dříve než oni.+ 2 Všichni jsou stejní v tom, co všichni mají.+ Stejná nahodilost+ se stává spravedlivému+ i ničemnému,+ dobrému a čistému i nečistému, a tomu, kdo obětuje, i tomu, kdo neobětuje. Dobrý je stejný jako hříšník;+ kdo přísahá, je stejný jako ten, kdo se bojí složené přísahy.+ 3 Ve všem, co se děje pod sluncem, je neblahé to, že srdce lidských synů je také plné špatného,+ protože všem se stává jedna nahodilost;+ a po celý svůj život mají v srdci šílenství,+ a potom — k mrtvým!+

4 Pro každého, kdo je spojen* se všemi živými, existuje totiž důvěra, protože živý pes+ je na tom lépe než mrtvý lev.+ 5 Živí si totiž uvědomují, že zemřou;*+ ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic*+ ani už nemají žádnou mzdu, protože vzpomínka na ně byla zapomenuta.+ 6 Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost,+ a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem.+

7 Jdi, jez svůj pokrm* s radostí a pij své víno s dobrým srdcem,+ protože [pravý] Bůh již našel zalíbení v tvých dílech.+ 8 Tvé oděvy ať se při každé příležitosti prokážou být bílé+ a olej ať nechybí na tvé hlavě.+ 9 Užívej života s manželkou, kterou miluješ,+ po všechny dny svého marného života, který ti On dal pod sluncem, po všechny dny tvé marnosti, neboť to je tvůj podíl v životě+ a v tvé tvrdé práci, na které pod sluncem tvrdě pracuješ. 10 Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou,+ protože není práce ani vymýšlení ani poznání+ ani moudrost+ v šeolu,*+ v místě, k němuž jdeš.+

11 Vrátil jsem se, abych viděl* pod sluncem, že závod nepatří rychlým+ ani bitva mocným+ ani pokrm* moudrým+ ani bohatství těm, kdo mají porozumění,+ dokonce ani přízeň těm, kdo mají poznání;+ všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.*+ 12 Vždyť člověk+ také nezná svůj čas.+ Právě jako ryby, které jsou chytány do zlé sítě,+ a jako ptáci, kteří jsou chytáni do pasti,+ tak jsou lidští synové lapáni do léčky v neblahém čase,+ když na ně náhle přijde.+

13 Také to jsem viděl, pokud jde o moudrost pod sluncem — a byla* pro mne velká: 14 Bylo jedno malé město a v něm bylo málo mužů.* Přišel k němu velký král a obklíčil je a vystavěl proti němu velké pevnosti.+ 15 A našel se v něm muž,* nuzný, [ale]* moudrý, a ten opatřil svou moudrostí městu únik.+ Nikdo si však na toho nuzného muže nevzpomněl.+ 16 A řekl jsem si: „Moudrost je lepší než moc;+ a přece se moudrostí nuzného opovrhuje a jeho slovům se nenaslouchá.“+

17 Slova moudrých v tichosti jsou slyšet více+ než křik toho, kdo panuje mezi hlupáky.+

18 Moudrost je lepší než nástroje k boji, a pouze jeden hříšník může zničit mnoho dobrého.+

10 Mrtvé mouchy* jsou příčinou toho, že olej výrobce mastí+ zapáchá, překypuje. [Tak] působí i malá pošetilost na toho, kdo je drahocenný pro moudrost a slávu.+

2 Srdce moudrého je po jeho pravici,+ ale srdce hloupého [je] po jeho levici.+ 3 A také ať pošetilý člověk kráčí jakoukoli cestou,+ jeho vlastní srdce se mu nedostává,* a jistě říká každému, že je pošetilý.+

4 Kdyby se snad proti tobě pozdvihl duch panovníka, neopouštěj své vlastní místo,+ neboť klid zmírní velké hříchy.+

5 Existuje něco neblahého, co jsem viděl pod sluncem, jako když vychází [ven] chyba+ kvůli tomu, [kdo je] u moci:+ 6 Pošetilost* byla vložena do mnoha vysokých postavení,+ ale bohatí dále bydlí jen v nízkém stavu.

7 Viděl jsem sluhy na koních, ale knížata, jež chodí po zemi jen právě jako sluhové.+

8 Kdo kopá jámu, sám padne přímo do ní;+ a kdo proráží kamennou zeď, toho uštkne had.+

9 Kdo vylamuje kameny, ublíží si jimi. Kdo štípá polena, bude při tom muset být opatrný.+

10 Otupil-li se nějaký železný nástroj a někdo nenabrousil jeho ostří,+ pak bude vynakládat svou vlastní životní energii. Použít moudrost k úspěchu je tedy výhodné.+

11 Uštkne-li had, aniž dojde k zaklínání,+ pak nemá žádnou výhodu ten, kdo si libuje v [tom] jazyce.

12 Slova z úst moudrého znamenají přízeň,+ ale rty hlupáka jej spolknou.+ 13 Začátek slov jeho úst je pošetilost+ a pozdější konec jeho úst je neblahé šílenství. 14 A pošetilý mluví mnoho slov.+

Člověk* neví, co nastane; a kdo mu může povědět, co nastane po něm?+

15 Tvrdá práce hlupáků je unavuje,+ protože ani jeden nepoznal, jak se jde do města.+

16 Jaké to bude s tebou, země, když tvůj král je chlapec+ a tvá vlastní knížata i ráno stále jedí? 17 Jsi šťastná, země, je-li tvůj král synem urozených a tvá vlastní knížata jedí v pravý čas pro sílu, a ne jen pro pití.+

18 Pro velkou lenost se propadá trámoví, a pro poklesnutí rukou teče do domu.+

19 Chléb* je k tomu, aby se dělníci smáli, a víno rozradostňuje život;+ ale peníze,* ty najdou odezvu všude.+

20 Ani ve své ložnici nesvolávej zlo na krále,+ a ve vnitřních místnostech, kde uléháš, nesvolávej zlo na nikoho bohatého;+ neboť nějaký létající nebeský tvor ten zvuk donese, a něco okřídleného tu záležitost vypoví.+

11 Posílej svůj chléb*+ po povrchu vod,+ neboť po mnoha dnech jej opět najdeš.+ 2 Dej podíl sedmi, nebo dokonce osmi,+ protože nevíš, jaké neštěstí nastane na zemi.+

3 Jsou-li oblaka plná [vody], vypustí na zem čirý liják;+ a ať strom padne k jihu nebo k severu, na tom místě, kam strom+ padne, tam se prokáže být.

4 Kdo dává pozor na vítr,* nebude zasévat semeno; a kdo se dívá na oblaka, nebude sklízet.+

5 Právě jako si neuvědomuješ, jaká je cesta ducha v* kostech v břiše těhotné,+ podobně neznáš dílo [pravého] Boha, který činí všechno.+

6 Ráno zasévej své semeno a nenech svou ruku odpočinout až do večera;+ neboť nevíš, kde to bude mít úspěch,+ zda tady nebo tam, či zda obojí bude stejně dobré.

7 Světlo je také sladké a pro oči je dobré, aby viděly slunce;+ 8 vždyť kdyby snad člověk žil i mnoho let, ve všech ať se raduje.+ A ať si připomíná temné dny,+ ačkoli by jich mohlo být mnoho; každý [den], který přišel, je marnost.+

9 Raduj se,+ mladý muži, ve svém mládí, a ať ti tvé srdce působí dobro za dnů tvého jinošství, a choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.+ Ale věz, že tě kvůli tomu všemu [pravý] Bůh přivede na soud.+ 10 Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odrážej neštěstí od svého těla;+ vždyť mládí a rozkvět života jsou marnost.+

12 Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele*+ za dnů svého jinošství,*+ dříve než přijdou neblahé dny+ nebo nadejdou léta, kdy řekneš: „Nemám v nich potěšení“;+ 2 dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy,+ a vrátí se oblaka, a potom liják; 3 v den, kdy se budou chvět hlídači domu+ a muži s životní energií se ohnou+ a ženy, které melou,*+ přestanou pracovat, protože jich ubylo, a paní, které se dívají* u oken,+ shledají, [že je] tma; 4 a dveře do ulice se zavřou,+ až se ztiší zvuk meloucího mlýna,+ a člověk bude vstávat při zvuku ptáka, a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně.+ 5 Také se začali obávat i jen toho, co je vysoké, a v cestě jsou zděšení. A mandlovník nese květy+ a luční kobylka se vleče a bobule kapary puká, protože člověk* kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu,+ a bědující [lidé] procházejí kolem ulicí;+ 6 dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí+ a rozbije se džbán u zřídla a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu. 7 Potom se prach vrátí do země,+ právě jak byl, a duch+ sám se vrátí k [pravému] Bohu,+ který jej dal.+

8 „Největší marnost!“* řekl shromažďovatel.*+ „Všechno je marnost.“+

9 A kromě toho, že shromažďovatel zmoudřel,+ neustále také učil lid poznání+ a hloubal a důkladně zkoumal,+ aby uspořádal mnoho přísloví.+ 10 Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova+ a napsat správná slova pravdy.+

11 Slova moudrých jsou jako volské bodce,+ a právě jako zatlučené* hřebíky+ jsou ti, kdo si libují ve sbírkách* [úsloví]; byla dána jedním pastýřem.+ 12 A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi výstrahu: Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se [jim] oddávat je únavné pro tělo.+

13 Všechno bylo vyslechnuto, [a] závěr věci je: Boj se [pravého] Boha+ a dodržuj jeho přikázání.+ To je totiž celý [závazek] člověka.* 14 Vždyť [pravý] Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.+