Joel*

1 Jehovovo slovo, které přišlo k Joelovi, synu Petuelovu:+

2 „Slyšte to, starší muži,* a dopřejte sluchu, všichni obyvatelé země.*+ Stalo se toto za vašich dnů, nebo dokonce za dnů vašich praotců?+ 3 Dejte o tom zprávu svým vlastním synům a vaši synové svým synům a jejich synové následující generaci.+ 4 Co nechala housenka, sežrala kobylka;+ a co nechala kobylka, sežrala lezoucí bezkřídlá kobylka;* a co nechala lezoucí bezkřídlá kobylka, sežral šváb.+

5 Vzbuďte se, opilci,+ a plačte; a kvílejte,+ všichni pijáci vína, kvůli sladkému vínu,+ vždyť vám bylo odříznuto od úst.+ 6 Je totiž národ, který vešel do mé země, mocný a bez počtu.+ Jeho zuby jsou lví* zuby+ a má lví* čelisti. 7 Mou révu vystavil jako předmět úžasu+ a můj fíkovník jako pahýl.+ Rozhodně jej obnažil a zahodil.+ Jeho proutky zbělely. 8 Běduj,* jako panna opásaná pytlovinou+ běduje nad majitelem* svého mládí.

9 Obilná oběť+ a tekutá oběť+ jsou odříznuty od Jehovova domu; kněží, Jehovovi služebníci,+ truchlí.+ 10 Pole je vypleněno,+ zemská půda truchlí;+ vždyť obilí je vypleněno, mladé víno vyschlo,+ olej se vytratil.+ 11 Rolníci se stydí;+ vinaři kvílejí* kvůli pšenici a kvůli ječmeni; pominula totiž polní žeň.+ 12 I réva ukazuje vyschlost, a dokonce i fíkovník uvadl. Pokud jde o granátovník, také palmu a jabloň, všechny polní stromy, ty uschly;+ vždyť jásot zahanbeně odešel od synů lidstva.*+

13 Opásejte se a bijte se do prsou,+ kněží. Kvílejte, služebníci oltáře.+ Vejděte, stravte noc v pytlovině, služebníci mého Boha;* vždyť obilná oběť+ a tekutá oběť byly odepřeny domu vašeho Boha.+ 14 Posvěťte postní čas.+ Svolejte slavnostní shromáždění.+ Shromážděte starší muže, všechny obyvatele země,* k domu Jehovy, vašeho Boha,+ a volejte k Jehovovi o přispění.+

15 Běda pro ten den;+ protože Jehovův den je blízko+ a přijde jako plenění od Všemohoucího!* 16 Nebylo nám přímo před očima odříznuto jídlo; z domu našeho Boha radování a rozradostnění?+ 17 Sušené fíky* pod jejich lopatami seschly. Zásobárny jsou zpustošeny. Stodoly* jsou strženy, neboť obilí uschlo. 18 Ach, jak vzdychá domácí zvíře! [Jak] ve zmatku bloudí stáda skotu! Vždyť pro ně není pastva.+ I stáda ovcí byla nucena nést vinu.

19 K tobě, Jehovo, budu volat;+ vždyť pastviny v pustině pohltil oheň, a plamen, ten strávil všechny polní stromy.+ 20 Polní zvířata také po tobě touží,+ protože vyschly vodní kanály+ a pastviny v pustině pohltil oheň.“

2 „Zatrubte na Sionu na roh*+ a vzkřikněte válečným pokřikem+ na mé svaté hoře.+ Ať se všichni obyvatelé země* znepokojí;+ neboť Jehovův den přichází,+ vždyť je blízko! 2 Je to den tmy a temnosti,+ den mraků a husté temnoty, jako světlo úsvitu rozprostřené po horách.+

Je lid početný a mocný;+ od neurčité minulosti nebyl uveden v existenci žádný podobný+ a po něm zase nebude žádný po léta generace za generací. 3 Před ním hltal oheň+ a za ním stravuje plamen.+ Země před ním je jako zahrada Eden;*+ ale za ním je opuštěná pustina a také se neprokázalo být nic, [co by] odtamtud uniklo.

4 Jeho vzhled je jako vzhled koní, a jako oři, tak stále běží.+ 5 Jako se zvukem dvoukolých vozů na vrcholcích hor stále poskakují,+ jako se zvukem planoucího ohně, který pohlcuje strniště.+ Je jako mocný lid rozestavený do bitevního pořádku.+ 6 Národy kvůli němu budou v krutých bolestech.+ Pokud jde o všechny obličeje, ty jistě naberou ruměnec [vzrušení].+

7 Běží jako silní muži.*+ Jako válečníci zlézají zeď. A jdou každý svou vlastní cestou a nemění své stezky.+ 8 A nestrkají se navzájem. Jako zdatný muž* po své dráze, [tak] stále jdou; a kdyby i někteří padli střelami, [ostatní] nevybočují z dráhy.

9 Řítí se do města. Běží po zdi. Vystupují na domy. Vcházejí okny jako zloděj. 10 Země se před tím znepokojila, nebesa se rozkymácela. Slunce i měsíc se zatměly+ a hvězdy, ty stáhly svůj jas.+ 11 A Jehova jistě vydá svůj hlas+ před svou vojenskou silou,+ neboť jeho tábor je velmi početný.+ Vždyť ten, kdo provádí jeho slovo, je mocný; vždyť Jehovův den je velký+ a velmi vzbuzuje bázeň, a kdo jej může přestát?“+

12 „A nyní také,“ je Jehovův výrok, „vraťte se ke mně s celým srdcem+ a s postem+ a s pláčem a s bědováním.+ 13 A roztrhněte své srdce,+ a ne své oděvy;+ a vraťte se k Jehovovi, svému Bohu, neboť je milostivý a milosrdný,+ pomalý k hněvu+ a hojný v milující laskavosti,*+ a jistě pocítí lítost kvůli tomu neštěstí.+ 14 Kdo ví, zda se obrátí zpět a skutečně pocítí lítost+ a zanechá po tom požehnání,+ obilnou oběť a tekutou oběť pro Jehovu, vašeho Boha?

15 Zatrubte na Sionu na roh.+ Posvěťte postní čas.+ Svolejte slavnostní shromáždění.+ 16 Shromážděte lid. Posvěťte* sbor.+ Seberte starší muže. Shromážděte děti a ty, kdo sají z prsů.+ Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze své svatební komnaty.

17 Mezi síní a oltářem+ ať kněží, Jehovovi služebníci, pláčou a říkají: ‚Polituj přece, Jehovo, svůj lid a nečiň ze svého dědictví pohanu,+ aby nad nimi panovaly národy. Proč by měli v národech říkat: „Kde je jejich Bůh?“‘+ 18 A Jehova bude horlivý pro svou zemi+ a projeví svému lidu soucit.+ 19 A Jehova odpoví a řekne svému lidu: ‚Hle, posílám vám obilí a mladé víno a olej, a jistě se tím nasytíte;+ a už z vás neudělám pohanu mezi národy.+ 20 A seveřana*+ od vás odstraním daleko a opravdu ho rozeženu do bezvodé země a opuštěného úhoru, obličejem k východnímu moři+ a zadní částí k západnímu* moři.+ A jistě z něho vystoupí zápach a bude z něho stále vystupovat puch;+ On totiž skutečně učiní velkou věc v tom, co činí.‘

21 Neboj se, zemská půdo. Měj radost a raduj se; vždyť Jehova skutečně učiní velkou věc v tom, co činí.+ 22 Nebojte se, zvířata širého pole,+ vždyť pastviny v pustině se jistě zazelenají.+ Vždyť strom opravdu dá ovoce.+ Fíkovník a réva dají svou životní energii.+ 23 A vy, synové Sionu, mějte radost a radujte se v Jehovovi, svém Bohu;*+ neboť vám určitě dá podzimní déšť* ve správné míře+ a spustí na vás liják, podzimní déšť a jarní déšť jako zprvu.+ 24 A mlaty budou plné [očištěného] obilí a lisovací nádrže budou přetékat mladým vínem a olejem.+ 25 A dám vám náhradu za roky, jež sežrala kobylka, lezoucí bezkřídlá kobylka a šváb a housenka, má velká vojenská síla, kterou jsem mezi vás poslal.+ 26 A jistě budete jíst, jíst a sytit se,+ a zcela jistě budete chválit jméno Jehovy, svého Boha,+ který s vámi naložil tak podivuhodně;+ a můj lid nebude zahanben na neurčitý čas.+ 27 A budete muset poznat, že jsem uprostřed Izraele+ a že já jsem Jehova, váš Bůh, a není žádný jiný.+ A můj lid nebude zahanben na neurčitý čas.*

28 A potom se stane, že vyleji svého ducha*+ na tělo všeho druhu+ a vaši synové a vaše dcery+ budou jistě prorokovat. Pokud jde o vaše starce, ti budou snít sny. Pokud jde o vaše mladé muže, ti uvidí vidění. 29 A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.+

30 A dám předzvěsti v nebesích+ a na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu.+ 31 Slunce se změní v tmu+ a měsíc v krev+ před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.+ 32 A stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne;+ vždyť na hoře Sion a v Jeruzalémě se prokážou být ti, kdo unikli,+ právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími,* které Jehova povolává.“*+

3 „Pohleď, v těch dnech a v tom čase+ totiž, až přivedu zpět zajatce z Judy a Jeruzaléma,+ 2 také seberu všechny národy+ a přivedu je dolů do nížiny Jehošafat;+ a budu se tam s nimi soudit kvůli svému lidu a svému dědictví Izraeli,+ které rozptýlili mezi národy; a rozdělili mou vlastní zemi na podíly.+ 3 A o můj lid stále metali los;+ a dítě mužského [rodu] dávali za prostitutku*+ a dítě ženského [rodu] prodávali za víno, aby se napili.

4 A co také máte se mnou společného,* Tyre a Sidone+ a všechny kraje Filisteje?+ Tak se mnou zacházíte za odměnu? A jestliže tak zacházíte se mnou, hbitě, rychle oplatím vaše zacházení na vaši hlavu.+ 5 Protože jste vzali mé vlastní stříbro a mé vlastní zlato+ a mé žádoucí dobré věci jste vnesli do svých chrámů;+ 6 a judské syny a jeruzalémské syny jste prodávali synům Řeků,*+ abyste je odstranili daleko z jejich vlastního území;+ 7 hle, burcuji je, [aby přišli] z místa, kam jste je prodali,+ a oplatím vaše zacházení na vaši vlastní hlavu.+ 8 A prodám vaše syny a dcery do rukou judských synů+ a ti je prodají mužům ze Šeby,+ dalekému národu;+ vždyť [to] mluvil sám Jehova.

9 Ohlašujte to mezi národy:+ ‚Posvěťte válku! Vyburcujte silné muže!*+ Ať se přiblíží! Ať přijdou, všichni ti muži* války!+ 10 Překovejte své radlice v meče a zahradnické nůžky+ v kopí. Pokud jde o slabého, ať řekne: „Jsem silný muž.“+ 11 Poskytněte pomoc a přijďte, všechny okolní národy,+ a seberte se.‘“+

Na to místo přiveď, Jehovo, své silné.+

12 „Ať jsou národy vyburcovány a přijdou do nížiny Jehošafat;+ tam totiž usednu, abych soudil všechny okolní národy.+

13 Napřáhněte srp,+ neboť žeň dozrála.+ Pojďte, sestupte, vždyť vinný lis se naplnil.+ Lisovací nádrže opravdu přetékají; jejich špatnost se totiž rozhojnila.+ 14 Zástupy, zástupy jsou v nížině rozhodnutí,+ neboť Jehovův den je blízko v nížině rozhodnutí.+ 15 Slunce i měsíc se jistě zatmí a hvězdy, ty opravdu stáhnou svůj jas.+ 16 A sám Jehova zařve ze Sionu a z Jeruzaléma vydá svůj hlas.+ A nebe a země se jistě rozkymácejí;+ ale Jehova bude útočištěm pro svůj lid+ a tvrzí pro izraelské syny.+ 17 A budete muset poznat, že já jsem Jehova, váš Bůh,+ jenž přebývá na své svaté hoře Sionu.+ A Jeruzalém se stane svatým místem;+ a pokud jde o cizí lidi, ti už jím nebudou procházet.+

18 A stane se v ten den, že z hor bude kanout sladké víno*+ a samotné pahorky budou oplývat* mlékem a samotná judská řečiště budou všechna oplývat vodou. A z Jehovova domu bude vycházet zřídlo+ a zavlaží říční údolí Akácií.*+ 19 Pokud jde o Egypt, z toho se stane opuštěný úhor;+ a z Edomu, z toho se stane pustina opuštěného úhoru;+ kvůli násilí vůči judským synům, v jejichž zemi prolévali nevinnou krev.+ 20 Ale pokud jde o Judu, ten bude obýván na neurčitý čas,+ a Jeruzalém po generaci za generací.+ 21 A budu považovat za nevinnou jejich krev,* kterou jsem za nevinnou nepovažoval;*+ a Jehova bude přebývat na Sionu.“+