Zecharjáš*

1 V osmém měsíci Dareiova druhého roku+ přišlo Jehovovo slovo k proroku Zecharjášovi,+ synu Berekjáše,* syna Iddova,+ a říkalo: 2 „Jehova se rozhořčil na vaše otce — a to velice.+

3 A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova vojsk:* „‚Vraťte se ke mně,‘+ je výrok Jehovy* vojsk, ‚a vrátím se k vám,‘+ řekl Jehova* vojsk.“‘

4 ‚Nestaňte se podobnými svým otcům,+ k nimž volali dřívější proroci+ a říkali: „Tak řekl Jehova* vojsk: ‚Vraťte se, prosím, ze svých špatných cest a od špatného jednání.‘“‘+

‚Ale nenaslouchali a nevěnovali mi pozornost,‘+ je Jehovův výrok.

5 ‚Pokud jde o vaše otce, kde jsou?+ A pokud jde o proroky,+ žili snad dále na neurčitý čas? 6 Pokud však jde o má slova a mé předpisy, které jsem přikázal svým sluhům prorokům,+ nedostihly snad vaše otce?‘+ Vrátili se tedy a řekli: ‚Podle toho, co nám Jehova vojsk zamýšlel učinit,+ podle našich cest a podle našeho jednání, tak to s námi učinil.‘“+

7 Dvacátý čtvrtý den jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebatu, v Dareiově druhém roce,+ přišlo Jehovovo slovo k proroku Zecharjášovi,+ synu Berekjáše,* syna Iddova,+ a říkalo: 8 „Viděl jsem [v] noci, a pohleďme, muž*+ jedoucí na ryšavém koni,+ a zastavil se mezi stromovými myrtami,+ které byly v prohlubni;* a za ním byli koně ryšaví, světle ryšaví a bílí.“+

9 A tak jsem řekl: „Kdo jsou tihle, můj pane?“*+

Anděl,* který se mnou mluvil,+ mi na to řekl: „Sám ti ukážu, kdo jsou právě tihle.“

10 Pak odpověděl muž, který se zastavil mezi stromovými myrtami, a řekl: „To jsou ti, které Jehova vyslal, aby procházeli zemí.“*+ 11 A přistoupili k tomu, aby odpověděli Jehovovu andělovi, který stál mezi stromovými myrtami, a aby řekli: „Procházeli jsme zemí,+ a pohleďme, celá země sedí tiše a nic ji nevyrušuje.“+

12 Jehovův anděl tedy odpověděl a řekl: „Jehovo vojsk, jak dlouho sám neprojevíš milosrdenství Jeruzalému a judským městům,+ které již sedmdesát let otevřeně odsuzuješ?“+

13 A Jehova přistoupil k tomu, aby odpověděl andělovi, který se mnou mluvil, dobrými slovy, útěšnými slovy;+ 14 a anděl, který se mnou mluvil, přikročil k tomu, aby mi řekl: „Volej a říkej: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Žárlil jsem pro Jeruzalém a pro Sion velkou žárlivostí.+ 15 Velkým rozhořčením se cítím rozhořčen proti národům, které jsou v poklidu;+ protože já, já jsem se cítil rozhořčen jen v malé míře,+ ale ony, ony napomohly k neštěstí.“‘+

16 Proto tak řekl Jehova: ‚„Jistě se vrátím k Jeruzalému s [projevy] milosrdenství.+ Bude v něm vystavěn můj vlastní dům,“+ je výrok Jehovy vojsk, „a přes Jeruzalém bude natažen měřicí provazec.“‘+

17 Volej dál a říkej: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Má města ještě budou přetékat dobrotou;+ a Jehova ještě určitě pocítí lítost nad Sionem+ a ještě opravdu vyvolí Jeruzalém.“‘“+

18 A přistoupil jsem k tomu, abych pozvedl oči a viděl; a pohleďme, byly tam čtyři rohy.+ 19 Řekl jsem tedy andělovi, který se mnou mluvil: „Co to je?“ Na to mi řekl: „To jsou rohy, které rozehnaly Judu,+ Izrael+ a Jeruzalém.“+

20 Dále mi Jehova ukázal čtyři řemeslníky. 21 Na to jsem řekl: „Co přicházejí dělat tihle?“

A přikročil k tomu, aby řekl: „To jsou rohy,+ které rozehnaly Judu do takové míry, že vůbec nikdo nepozvedl hlavu; a ti druzí přijdou, aby jimi zachvěli, aby svrhli rohy národů, které pozvedají roh proti judské* zemi, aby ji rozehnaly.“+

2 A přistoupil jsem k tomu, abych pozvedl oči a viděl; a pohleďme, byl tu muž* a v jeho ruce měřicí provaz.+ 2 Řekl jsem tedy: „Kam jdeš?“

Na to mi řekl: „Změřit Jeruzalém, abych viděl, jak velká je jeho šířka a jak velká je jeho délka.“+

3 A pohleďme, anděl, který se mnou mluvil, vycházel a vstříc mu vycházel jiný anděl. 4 Potom mu řekl: „Běž, mluv s tamtím mladým mužem a řekni: ‚„Kvůli množství lidí a domácích zvířat ve svém středu bude Jeruzalém obýván+ jako otevřená venkovská krajina.+ 5 A sám se mu stanu,“ je Jehovův výrok, „ohnivou zdí kolem dokola,+ a stanu se* uprostřed něho slávou.“‘“+

6 „Hej! Hej! Nuže, prchejte ze severní země,“+ je Jehovův výrok.

„Rozšířil jsem vás totiž ve směru čtyř nebeských větrů,“*+ je Jehovův výrok.

7 „Hej, Sione!+ Unikni, ty, který bydlíš s dcerou Babylóna.*+ 8 Tak totiž řekl Jehova vojsk: ‚Za slávou+ mě poslal k národům, které vás plenily;+ vždyť ten, kdo se dotýká vás,+ dotýká se mé oční bulvy.*+ 9 Teď totiž proti nim mávám rukou,+ a budou se muset stát kořistí svých otroků.‘+ A jistě poznáte, že mě poslal sám Jehova vojsk.+

10 Hlasitě volej a raduj se, sionská dcero;+ vždyť hle, přicházím+ a budu přebývat v tvém středu,“+ je Jehovův výrok. 11 „A v ten den se k Jehovovi jistě připojí mnoho národů+ a skutečně se stanou mým lidem;+ a budu přebývat v tvém* středu.“ A budeš muset poznat, že mě k tobě poslal sám Jehova vojsk.+ 12 A Jehova jistě vezme do vlastnictví Judu jako svůj díl na svaté zemské půdě+ a ještě vyvolí Jeruzalém.+ 13 Mlč, všechno tělo, před Jehovou,+ neboť procitl+ ve svém svatém obydlí.+

3 A přistoupil k tomu, aby mi ukázal velekněze Jozua,*+ jak stojí před Jehovovým andělem,* a Satana,*+ jak stojí po jeho pravici, aby mu odporoval.+ 2 Nato řekl Jehovův [anděl]*+ Satanovi: „Ať tě Jehova přísně napomene,+ Satane, ano, ať tě přísně napomene Jehova, ten, který vyvoluje Jeruzalém!+ Není snad tento [člověk] polenem vychváceným z ohně?“+

3 A pokud jde o Jozua, ten byl oblečen v ušpiněných* oděvech+ a stál před andělem. 4 Potom odpověděl a řekl těm, kteří stáli před ním: „Odstraňte z něho ty ušpiněné oděvy.“ A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Viz, způsobil jsem, aby z tebe odešlo tvé provinění,+ a budeš oblečen do obřadních rouch.“+

5 Na to jsem řekl:* „Ať mu dají na hlavu čistý turban.“+ A přistoupili k tomu, aby mu na hlavu dali čistý turban a aby ho oblékli do oděvů; a Jehovův* anděl stál vedle. 6 A Jehovův* anděl začal Jozuovi vydávat svědectví a říkal: 7 „Tak řekl Jehova* vojsk: ‚Jestliže budeš chodit po mých cestách a jestliže budeš dodržovat můj závazek,+ pak to také budeš ty, kdo bude soudit můj dům+ a také hlídat má nádvoří; a jistě ti dám volný přístup mezi ty, kteří stojí vedle.‘

8 ‚Slyš, prosím, veleknězi Jozue, ty a tvoji druhové, kteří sedí před tebou, neboť jsou to muži* [sloužící] jako předzvěsti;*+ teď totiž uvádím svého sluhu,+ Výhonek!*+ 9 Vždyť pohleď, kámen,+ který jsem položil před Jozua! Na tom jednom kameni je sedm očí.*+ Hle, vyrývám jeho rytinu,‘+ je výrok Jehovy vojsk, ‚a v jednom dni odejmu provinění té země.‘+

10 ‚V ten den,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚budete každý volat na druhého, zatímco [budete] pod révou a pod fíkovníkem.‘“+

4 A anděl, který se mnou mluvil, přistoupil k tomu, aby se vrátil a vzbudil mě jako muže, který je probuzen ze spaní.+ 2 Potom mi řekl: „Co vidíš?“+

Řekl jsem tedy: „Uviděl jsem, a pohleďme, je tu svícen, celý ze zlata,+ s miskou na vrcholku. A je na něm jeho sedm lamp, ano sedm;+ a lampy, které jsou na jeho vrcholku, mají sedm trubic. 3 A vedle něho jsou dva olivovníky,+ jeden po pravé straně misky a jeden po její levé straně.“

4 Pak jsem odpověděl a řekl andělovi, který se mnou mluvil: „Co ty [věci] znamenají, můj pane?“*+ 5 Anděl, který se mnou mluvil, tedy odpověděl a řekl mi: „Skutečně nevíš, co ty věci znamenají?“

Na to jsem řekl: „Ne, můj pane.“+

6 Odpověděl tudíž a řekl mi: „To je Jehovovo slovo k Zerubbabelovi, jež říká: ‚„Ne vojenskou silou*+ ani mocí,*+ ale mým duchem,“*+ řekl Jehova vojsk. 7 Kdo jsi, velká horo?+ Před Zerubbabelem+ [se staneš] rovinou. A jistě vynese vrchní kámen.+ K tomu se bude vykřikovat:+ „Jak [je] půvabný! Jak [je] půvabný!“‘“+

8 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 9 „Samotné Zerubbabelovy ruce položily základ tohoto domu,+ a jeho vlastní ruce [jej] dokončí.+ A budeš muset poznat, že mě k vám poslal sám Jehova vojsk.+ 10 Vždyť kdo pohrdl dnem malých věcí?+ A jistě se zaradují+ a uvidí olovnici* v Zerubbabelově ruce. Těch sedm jsou Jehovovy oči.+ Toulají se po celé zemi.“+

11 A přistoupil jsem k tomu, abych mu odpověděl a řekl: „Co znamenají ty dva olivovníky po pravé straně svícnu a po jeho levé straně?“+ 12 Potom jsem odpověděl podruhé a řekl mu: „Co jsou ty dva svazky proutků* z olivovníků, které dvěma zlatými trubicemi ze sebe vylévají tu zlatou [tekutinu]?“

13 Řekl mi tedy: „Skutečně nevíš, co ty [věci] znamenají?“

Na to jsem řekl: „Ne, můj pane.“+

14 Řekl tudíž: „To jsou dva pomazaní,*+ kteří stojí vedle Pána celé země.“*+

5 Potom jsem opět pozvedl oči a viděl; a pohleďme, letící svitek.+ 2 Řekl mi tedy: „Co vidíš?“+

Na to jsem řekl: „Vidím letící svitek, jehož délka je dvacet loket a jehož šířka je deset loket.“

3 Potom mi řekl: „To je kletba, která vychází nad povrchem celé země,+ protože každý, kdo krade,+ podle něho z této strany, ušel trestu; a každý, kdo skládá přísahu,+ podle něho z oné strany,+ ušel trestu. 4 ‚Způsobil jsem, aby vyšla,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚a vstoupí do zlodějova domu a do domu toho, kdo falešně skládá přísahu v mém jménu;+ a ubytuje se uprostřed jeho domu a zahubí jej a jeho trámy a jeho kameny.‘“+

5 Pak anděl, který se mnou mluvil, vyšel a řekl mi: „Pozvedni oči, prosím, a viz, co to vychází.“

6 Řekl jsem tedy: „Co to je?“

Na to řekl: „To vychází míra efa.“* A přikročil k tomu, aby řekl: „To je jejich vzezření* na celé zemi.“* 7 A pohleďme, okrouhlé olověné víko bylo pozvednuto; a je tu nějaká žena sedící uprostřed efa. 8 Řekl tedy: „To je Ničemnost.“ A přistoupil k tomu, aby ji hodil [zpátky] doprostřed efa,+ načež na otvor hodil olověné závaží.

9 Potom jsem pozvedl oči a viděl, a hle, vycházely dvě ženy a v křídlech měly vítr.* A měly křídla podobná čapím křídlům. A pozvolna zvedly efa mezi zemi a nebesa. 10 Řekl jsem tedy andělovi, který se mnou mluvil: „Kam nesou to efa?“

11 Na to mi řekl: „Aby pro ni vystavěli dům+ v zemi Šinar;*+ a bude pevně založen, a bude tam usazena na své patřičné místo.“

6 Potom jsem opět pozvedl oči a viděl; a pohleďme, mezi dvěma horami vyjížděly čtyři dvoukolé vozy, a ty hory byly měděné hory. 2 U prvního dvoukolého vozu byli koně ryšaví;+ a u druhého dvoukolého vozu koně černí.+ 3 A u třetího dvoukolého vozu byli koně bílí;+ a u čtvrtého dvoukolého vozu koně grošovaní, strakatí.+

4 A přistoupil jsem k tomu, abych odpověděl a řekl andělovi,* který se mnou mluvil: „Co jsou tihle, můj pane?“*+

5 Anděl tedy odpověděl a řekl mi: „To jsou čtyři duchové*+ nebes, kteří vycházejí+ potom, co zaujali postavení před Pánem*+ celé země.+ 6 A pokud jde o ten,* u něhož jsou černí koně, ti vycházejí do severní+ země; a pokud jde o ty bílé, ti vyjdou do zámoří;* a pokud jde o ty grošované, ti vyjdou do země jihu*+. 7 A pokud jde o ty strakaté,+ ti vyjdou a budou stále hledat, [kam] jít, aby procházeli zemi.“+ Potom řekl: „Jděte, procházejte zemi.“ A oni* začali procházet zemi.

8 A přistoupil k tomu, aby na mne zvolal a mluvil ke mně a řekl: „Podívej se, ti, kdo vycházejí do severní země, ti způsobili, aby v severní+ zemi spočinul Jehovův duch.“*+

9 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 10 „Ať se něco vezme od vyhnaného lidu,+ [ano] od Cheldaie a od Tobijáše a od Jedajáše; a ty v ten den přijdeš a vejdeš do domu Josijáše, syna Sefanjášova,+ [s těmi], kdo přišli z Babylóna.* 11 A vezmeš stříbro a zlato a uděláš velkolepou korunu*+ a vložíš [ji] na hlavu velekněze Jozua,*+ syna Jehocadakova. 12 A řekneš mu:

‚Tak řekl Jehova vojsk: „Tady je muž,*+ jehož jméno je Výhonek.+ A vzejde ze svého místa a jistě vystaví Jehovův chrám.*+ 13 A sám vystaví Jehovův chrám, a on, on ponese důstojnost;+ a usedne a bude panovat na svém trůnu a stane se na svém trůnu knězem,+ a mezi oběma se prokáže být samotná rada pokoje.+ 14 A velkolepá koruna* bude patřit Helemovi* a Tobijášovi a Jedajášovi+ a Chenovi,* synu Sefanjášovu, jako památka+ v Jehovově chrámu. 15 A ti, kdo jsou daleko, přijdou a vskutku budou stavět v Jehovově chrámu.“+ A budete muset poznat, že mě k vám poslal sám Jehova vojsk.+ A stane se to — jestliže budete zcela jistě naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha.‘“+

7 Dále se stalo, že ve čtvrtém roce krále Dareia+ přišlo Jehovovo slovo k Zecharjášovi čtvrtý [den] devátého měsíce, [totiž] kislevu.*+ 2 A Betel přistoupil k tomu, aby poslal Šarecera a Regem-meleka a jeho muže,* aby obměkčovali Jehovův obličej,+ 3 a říkali kněžím,+ kteří patřili k domu Jehovy vojsk, a prorokům, ano říkali: „Mám v pátém měsíci+ plakat a pěstovat zdrženlivost* tak, jak jsem to dělal už tolik let?“+

4 A slovo Jehovy vojsk ke mně dále přicházelo a říkalo: 5 „Řekni všemu lidu země* a kněžím: ‚Když jste se postili+ a bědovali v pátém [měsíci] a v sedmém+ [měsíci], a to sedmdesát let,+ postili jste se skutečně mně, ano mně?+ 6 A když jste jídali a když jste pili, nebyli jste to vy, kdo jedl, a nebyli jste to vy, kdo pil? 7 Ne[měli byste poslouchat] slova,+ která provolával Jehova prostřednictvím dřívějších proroků,+ zatímco byl Jeruzalém obydlený a v poklidu se svými městy všude kolem sebe a [zatímco] byly obývány Negeb*+ a Šefela?‘“*+

8 A Jehovovo slovo dále přicházelo k Zecharjášovi a říkalo: 9 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Suďte podle opravdového práva;*+ a prokazujte si navzájem milující laskavost*+ a [projevy] milosrdenství;+ 10 a nešiďte vdovu+ ani chlapce bez otce,+ cizího usedlíka+ ani ztrápeného+ a neplánujte úkladně nic špatného proti sobě navzájem ve svých srdcích.‘+ 11 Ale odmítali dávat pozor+ a nastavovali zatvrzelé rameno+ a uši si učinili tak nepřístupné, aby neslyšeli.+ 12 A srdce+ si zatvrdili jako korund, aby se vyhnuli poslušnosti zákona a slov,+ která poslal Jehova vojsk svým duchem+ prostřednictvím dřívějších proroků;+ takže nastalo velké rozhořčení ze strany Jehovy vojsk.“+

13 „‚A tak se stalo, že právě jak volal, a nenaslouchali,+ tak volali, a já jsem nenaslouchal,‘+ řekl Jehova vojsk. 14 ‚A bouřlivě jsem přistoupil k tomu, abych je uvrhl do všech národů,+ které neznali;+ a země za nimi zůstala opuštěná, nikdo neprocházel a nikdo se nevracel;+ a ze žádoucí země+ učinili předmět úžasu.‘“

8 A slovo Jehovy vojsk dále přicházelo a říkalo: 2 „Tak řekl Jehova vojsk:+ ‚Budu žárlit pro Sion velkou žárlivostí,+ a s velkým vztekem+ budu pro něj žárlit.‘“

3 „Tak řekl Jehova: ‚Vrátím se na Sion+ a budu přebývat uprostřed Jeruzaléma;+ a Jeruzalém bude jistě nazván městem opravdovosti*+ a horou Jehovy+ vojsk, svatou horou.‘“+

4 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Na veřejných prostranstvích Jeruzaléma ještě budou sedět starci a stařeny,+ každý také s holí+ v ruce kvůli hojnosti [svých] dnů. 5 A veřejná prostranství města budou plná chlapců a děvčat, kteří si budou hrát na jeho veřejných prostranstvích.‘“+

6 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚I kdyby se to zdálo příliš obtížné* v očích zbývajících z tohoto lidu v těch dnech, mělo by se to zdát příliš obtížné i v mých očích?‘*+ je výrok Jehovy vojsk.“

7 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Hle, zachraňuji svůj lid ze země východu slunce a ze země západu slunce.+ 8 A jistě je přivedu a budou přebývat uprostřed Jeruzaléma;+ a stanou se mým lidem,+ a sám se stanu* jejich Bohem v opravdovosti a ve spravedlnosti.‘“+

9 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ať jsou vaše ruce silné,+ vás, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků,+ v den, kdy byl položen základ domu Jehovy vojsk, aby byl vystavěn chrám.+ 10 Před těmi dny totiž nevešla v existenci žádná mzda pro lidstvo;*+ a pokud jde o mzdu domácích zvířat, nic takového* nebylo; a pro toho, kdo vycházel, a pro toho, kdo vcházel, nebyl pokoj kvůli protivníkovi,*+ poněvadž jsem stále postrkoval celé lidstvo jednoho proti druhému.‘+

11 ‚A ke zbývajícím z tohoto lidu nyní nebudu jako za dřívějších dnů,‘+ je výrok Jehovy vojsk. 12 ‚Bude tu totiž semeno pokoje;+ réva dá plody+ i země dá svůj výnos+ i nebesa dají rosu;+ a jistě způsobím, že to všechno zdědí zbývající+ z tohoto lidu.+ 13 A stane se, že právě jak jste se stali zlořečením mezi národy,+ judský dome a izraelský dome,+ tak vás zachráním a stanete se požehnáním.+ Nebojte se.+ Kéž jsou vaše ruce silné.‘+

14 Vždyť tak řekl Jehova vojsk: ‚„Právě jak jsem zamýšlel, že vám udělám, co je neblahé, protože mě vaši praotcové rozhořčili,“+ řekl Jehova vojsk, „a necítil jsem lítost,+ 15 tak budu opět v těchto dnech zamýšlet, že s Jeruzalémem a s judským domem budu jednat dobře.+ Nebojte se.“‘+

16 ‚To byste měli dělat:+ Mluvte pravdivě jeden s druhým.*+ S pravdou a soudem pokoje suďte ve svých branách.+ 17 A neplánujte úkladně v srdci neštěstí jeden proti druhému+ a nemilujte žádnou falešnou přísahu;+ vždyť to všechno nenávidím,‘+ je Jehovův výrok.“

18 A slovo Jehovy vojsk ke mně dále přicházelo a říkalo: 19 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Půst čtvrtého+ [měsíce] a půst pátého+ [měsíce] a půst sedmého+ [měsíce] a půst desátého+ [měsíce] se pro judský dům stanou jásáním a radováním a dobrými slavnostními obdobími.+ Milujte tedy pravdu a pokoj.‘+

20 Tak řekl Jehova* vojsk: ‚Ještě to bude [tak], že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst;+ 21 a obyvatelé jednoho [města] půjdou jistě k [obyvatelům] jiného a budou říkat: „S opravdovostí pojďme+ obměkčovat Jehovův obličej+ a hledat Jehovu vojsk. Já sám půjdu také.“+ 22 A mnoho lidí a mocných národů opravdu přijde hledat Jehovu vojsk do Jeruzaléma+ a obměkčovat Jehovův obličej.‘

23 Tak řekl Jehova vojsk: ‚V těch dnech se deset mužů* ze všech řečí* národů+ chopí,+ ano, opravdu se chopí suknice muže,* který je Žid,*+ a řeknou: „Půjdeme s vámi,+ neboť jsme slyšeli, [že] je s vámi Bůh.“‘“*+

9 Prohlášení:+ „Jehovovo* slovo je proti zemi Chadrak a spočívá v Damašku;+ Jehova* má totiž oko [upřené] na pozemského člověka+ a na všechny izraelské kmeny. 2 A bude s ním hraničit také Chamat;+ Tyros+ a Sidon,+ neboť je velmi moudrý.+ 3 A Tyros přistoupil k tomu, aby si vystavěl násep a aby nakupil stříbro právě jako prach, a zlato* jako pouliční bláto.+ 4 Pohleďme, Jehova* jej zbaví vlastnictví a jeho vojenskou sílu jistě srazí do moře;+ a sám bude pohlcen v ohni.+ 5 Aškalon [to] uvidí a dostane strach; a pokud jde o Gazu, ta pocítí velmi kruté bolesti; Ekron+ také, protože jeho vyhlížená naděje+ bude muset zakusit hanbu. A z Gazy jistě zanikne král a Aškalon nebude obýván.+ 6 A v Ašdodu se skutečně usadí+ nemanželský+ syn, a já jistě odříznu pýchu Filištína.+ 7 A z úst mu odstraním jeho zakrvavené věci a ze zubů jeho ohavnosti+ a sám také jistě zůstane pro našeho Boha;* a stane se podobným šejkovi*+ v Judovi+ a Ekron podobným Jebusejci.+ 8 A utábořím se jako přední hlídka pro svůj dům,+ takže nikdo nebude procházet a nikdo se nebude vracet; a již jimi nebude procházet poháněč,+ neboť jsem [to] nyní viděl svýma očima.+

9 Měj velkou radost, sionská dcero.+ Vítězoslavně křič,+ jeruzalémská dcero. Pohleď, přichází k tobě tvůj král.+ Je spravedlivý, ano, zachráněný;*+ pokorný,*+ a jede na oslu, ano na vzrostlém zvířeti, synu oslice.*+ 10 A jistě odříznu* válečný dvoukolý vůz z Efrajima a koně z Jeruzaléma.+ A bitevní luk+ bude odříznut. A on bude vskutku mluvit k národům o míru;+ a jeho panství bude od moře k moři a od Řeky* do konců* země.+

11 Také, [ženo,]* krví tvé* smlouvy+ pošlu tvé vězně+ ven z jámy, v níž není voda.

12 Vraťte se k pevnosti,*+ vězňové naděje.+

Dnes [ti] také povídám: ‚Oplatím ti, [ženo,]* dvojnásobným dílem.*+ 13 Sešlápnu totiž Judu jako svůj [luk].* Luk naplním Efrajimem a tvé syny,+ Sione, vzbudím* proti tvým synům, Řecko,*+ a učiním tě* jakoby mečem silného muže.‘*+ 14 A nad nimi bude vidět samotného Jehovu+ a jeho šíp vylétne právě jako blesk.+ A sám Svrchovaný Pán Jehova zatroubí na roh*+ a jistě půjde s větrnými bouřemi z jihu.*+ 15 Sám Jehova vojsk je bude bránit, a budou skutečně hltat+ a podmaňovat kameny z praku. A jistě budou pít+ — rozbouří se —, jakoby tu bylo víno; a vskutku se naplní jako miska, jako rohy oltáře.+

16 A Jehova, jejich Bůh,* je v ten den jistě zachrání+ jako stádo bravu svého lidu;+ budou totiž jako kameny diadému třpytící se nad jeho* půdou.+ 17 Jak [velká] je totiž jeho dobrota+ a jak [velká] jeho sličnost!+ Z obilí se bude dařit mladým mužům a z mladého vína pannám.“+

10 „Žádejte Jehovu o déšť+ v čase jarního deště,+ ano Jehovu, který dělá bouřkové mraky+ a [který] jim dává liják deště,+ každému rostlinstvo v poli.+ 2 Vždyť terafim+ pronášely, co je zlověstné;* a ti, kdo věští, ti měli falešné vidění+ a stále pronášejí nehodnotné sny, a marně se snaží utěšovat.+ Proto se jistě vzdálí jako stádo bravu;+ budou ztrápeni, protože není pastýř.+

3 Můj hněv se rozpálil proti pastýřům+ a budu účtovat s vůdci podobnými kozlům;+ Jehova vojsk totiž obrátil pozornost ke svému stádu,+ judskému domu, a učinil je podobnými svému koni+ důstojnosti v bitvě. 4 Z něho je hlavní muž,*+ z něho je podporující panovník,*+ z něho je bitevní luk;+ z něho vychází každý poháněč,+ všichni spolu. 5 A stanou se podobnými silným mužům,+ kteří dupou pouličním blátem v bitvě.+ A pustí se do bitvy, neboť Jehova je s nimi;+ a jezdci na koních budou muset zakusit hanbu.+ 6 A dům Judy učiním nadřazeným a dům Josefa zachráním.+ A dám jim obydlí,* neboť jim projevím milosrdenství;+ a stanou se podobnými těm, které jsem neodvrhl;+ já jsem totiž Jehova, jejich Bůh,* a odpovím jim.+ 7 A ti z Efrajima se stanou podobnými silnému muži+ a jejich srdce se bude radovat jako po víně.+ A jejich vlastní synové uvidí a jistě se zaradují;+ jejich srdce bude mít radost v Jehovovi.+

8 ‚Hvízdnu+ na ně a sesbírám je; jistě je totiž vyplatím+ a přibude jich, právě jako těch, kterých přibylo.+ 9 A rozptýlím je jako setbu mezi národy,+ a budou na mne vzpomínat na vzdálených místech;+ a ožijí se svými syny a vrátí se.+ 10 A musím je přivést zpátky z egyptské země;+ a sesbírám je z Asýrie;+ a přivedu je do země Gilead+ a Libanon a nenajde se pro ně [místo].+ 11 A projde mořem [s] tísní;+ a v moři srazí vlny+ a všechny hlubiny* Nilu vyschnou.+ A pýcha Asýrie bude stržena+ a samotné žezlo+ Egypta se vzdálí.+ 12 A učiním je nadřazenými v Jehovovi+ a budou chodit v jeho jménu,‘+ je Jehovův výrok.“

11 „Otevři dveře, Libanone,+ ať může oheň hltat mezi tvými cedry.+ 2 Kvílej, jalovče, neboť cedr padl; protože i majestátní byli vypleněni!+ Kvílejte, mohutné bašanské stromy, neboť neproniknutelný* les se skácel!+ 3 Naslouchej! Kvílení pastýřů,+ neboť byl vypleněn jejich majestát.+ Naslouchej! Řev mladých lvů s hřívou, neboť pyšné [houštiny]* podél Jordánu byly vypleněny.+

4 Tak řekl Jehova, můj Bůh:* ‚Pas stádo bravu [určené] k zabití,+ 5 jehož kupci [je] zabíjejí,+ ačkoli nejsou pokládáni za provinilé.+ A ti, kdo je prodávají,+ říkají: „Kéž je požehnán Jehova, zatímco já získám bohatství.“+ A jejich vlastní pastýři jim neprojevují žádný soucit.‘+

6 ‚Již totiž neprojevím soucit obyvatelům země,‘+ je Jehovův výrok. ‚Teď tedy působím, aby se lidé* octli každý v ruce svého druha+ a v ruce svého krále;+ a jistě rozdrtí zemi na kusy a nebudu z jejich ruky osvobozovat.‘“+

7 A přistoupil jsem k tomu, abych pásl stádo bravu+ [určené] k zabití,+ ve váš prospěch, ztrápení ze stáda bravu.*+ Vzal jsem si tedy dvě hole.+ Jednu jsem nazval Příjemnost+ a druhou jsem nazval Spojení*+ a šel jsem pást stádo bravu. 8 A nakonec jsem zahladil tři pastýře v jednom lunárním měsíci,+ jelikož má duše s nimi postupně ztratila trpělivost+ a také jejich duše pocítila ke mně hnus. 9 Posléze jsem řekl: „Už vás* pást nebudu.+ Ta, která umírá, ať zemře. A ta, která je zahlazována, ať je zahlazena.+ A pokud jde o ty, které zůstanou, ty ať hltají každá maso své družky.“+ 10 Vzal jsem tedy svou hůl Příjemnost+ a rozsekal ji na kusy,+ abych zrušil svou smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy.+ 11 A v ten den byla zrušena, a ztrápení ze stáda bravu,*+ kteří mě pozorovali,+ tak poznali, že je to Jehovovo slovo.

12 Potom jsem jim* řekl: „Jestliže je to dobré ve vašich očích,+ dejte [mi] mou mzdu; ale pokud ne, upusťte od toho.“ A přistoupili k tomu, aby mi vyplatili* mou mzdu, třicet kousků stříbra.+

13 Jehova mi na to řekl: „Hoď to do pokladnice*+ — majestátní hodnotu, na niž jsem byl ohodnocen z jejich stanoviska.“+ Vzal jsem tudíž třicet kousků stříbra a hodil to do pokladnice v Jehovově domě.+

14 Potom jsem rozsekal na kusy svou druhou hůl, Spojení,+ abych zrušil bratrství+ mezi Judou a Izraelem.+

15 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Ještě si vezmi nářadí neužitečného pastýře.+ 16 Neboť hle, nechávám v zemi povstat pastýře.+ Nebude věnovat pozornost [ovcím],* které jsou zahlazovány.+ Mladou nebude hledat a polámanou nebude uzdravovat.+ Tu, která se postaví,* nezásobí [potravou], a bude jíst maso z tučné+ a strhne kopyta [ovcí].*+ 17 Běda mému nehodnotnému pastýři,+ který opouští stádo bravu!+ Meč přijde na jeho paži a na jeho pravé oko. Jeho vlastní paže mu zcela jistě uschne+ a jeho vlastní pravé oko se mu zcela jistě zakalí.“

12 Prohlášení:

„Jehovovo slovo o Izraeli,“ je výrok Jehovy, Toho, kdo roztahuje nebesa+ a klade základ země+ a utváří ducha+ člověka* v jeho [nitru]. 2 „Hle, činím z Jeruzaléma+ misku, [která působí, že] se motají všechny národy kolem dokola;+ a také nakonec oblehne Judu, [dokonce] Jeruzalém.+ 3 A v ten den se stane,+ [že] udělám z Jeruzaléma tíživý kámen+ pro všechny národy. Všichni, kdo jej budou zdvihat, se zcela jistě krutě poškrábou; a jistě se proti němu shromáždí všechny národy země.+ 4 V ten den,“+ je Jehovův výrok, „postihnu každého koně+ splašením a jeho jezdce šílenstvím;+ a otevřu oči na judský dům+ a každého koně národů postihnu ztrátou zraku. 5 A judští šejkové+ si budou muset v srdci říci: ‚Obyvatelé Jeruzaléma jsou mi silou prostřednictvím Jehovy vojsk, svého Boha.‘*+ 6 V ten den učiním judské šejky podobné hrnci s ohněm mezi stromy+ a podobné ohnivé pochodni v řádce čerstvě posečeného obilí+ a budou pohlcovat po pravé a po levé [ruce] všechny národy kolem dokola;+ a Jeruzalém ještě bude obýván na svém [vlastním] místě, v Jeruzalémě.+

7 A Jehova jistě nejprve zachrání judské stany, aby krása Davidova domu a krása obyvatel Jeruzaléma příliš nevynikla nad Judou. 8 V ten den bude Jehova obranou kolem obyvatel Jeruzaléma;+ a ten z nich, který klopýtá, se v ten den stane podobným Davidovi,+ a Davidův dům podobným Bohu,*+ podobným Jehovovu andělovi před nimi.+ 9 A stane se v ten den, [že] budu usilovat, abych vyhladil všechny národy, které přicházejí proti Jeruzalému.+

10 A vyleji na Davidův dům a na obyvatele Jeruzaléma ducha* přízně+ a snažných proseb,+ a jistě budou vzhlížet k Tomu, jehož* probodli,+ a jistě nad Ním budou bědovat jako při bědování nad jediným [synem]; a bude nad ním hořekování, jako když se hořekuje nad prvorozeným [synem].+ 11 V ten den bude bědování v Jeruzalémě velké, jako bědování Hadadrimmonu na údolní pláni Megiddo.*+ 12 A země* bude jistě bědovat,+ každá rodina sama o sobě;* rodina domu Davidova sama o sobě a jejich ženy samy o sobě;+ rodina domu Natanova+ sama o sobě a jejich ženy samy o sobě; 13 rodina domu Leviho+ sama o sobě a jejich ženy samy o sobě; rodina Šimeiovců+ sama o sobě a jejich ženy samy o sobě; 14 všechny rodiny, které zůstanou, každá rodina sama o sobě, a jejich ženy samy o sobě.+

13 V ten den+ se Davidovu domu a obyvatelům Jeruzaléma otevře studna+ pro hřích+ a pro odpuzující věc.+

2 A stane se v ten den,“ je výrok Jehovy vojsk, „[že] odříznu ze země jména model+ a už se na ně nebude vzpomínat;* a způsobím také, aby ze země vymizeli proroci+ a duch nečistoty.*+ 3 A stane se, [že] v případě, kdyby muž* ještě prorokoval, jeho otec a jeho matka, ti, kdo způsobili jeho narození, mu také řeknou: ‚Nebudeš žít, protože jsi v Jehovově jménu mluvil faleš.‘ A jeho otec a jeho matka, ti, kdo způsobili jeho narození, ho za jeho prorokování probodnou.+

4 A v ten den se stane, [že] proroci se zastydí,+ každý za své vidění, když bude prorokovat; a nebudou nosit úřední oděv ze srsti,+ aby klamali. 5 A jistě řekne: ‚Nejsem prorok. Jsem muž* obdělávající půdu, protože mě již od mládí získal pozemský člověk.‘* 6 A řekne se mu: ‚Jaká to máš [na sobě] zranění* mezi svýma rukama?‘ A bude muset říci: ‚Ta, jimiž jsem byl postižen* v domě těch, kdo mě vřele milovali.‘“

7 „Meči, probuď se proti mému pastýři,+ dokonce proti zdatnému muži, který je mým společníkem,“+ je výrok Jehovy vojsk. „Udeř pastýře+ a ať se rozptýlí ti ze stáda bravu;+ a jistě obrátím svou ruku zpět na ty, kdo jsou bezvýznamní.“*+

8 „A v celé zemi* se stane,“ je Jehovův výrok, „[že] dvě části v ní budou odříznuty [a] vydechnou naposled;+ a pokud jde o třetí [část], ta v ní zůstane.+ 9 A tu třetí [část] jistě provedu ohněm;+ a skutečně je přečistím, jako se přečišťuje stříbro,+ a přezkouším je, jako se zkouší zlato.+ Ta, ta bude vzývat mé jméno, a já, já jí odpovím.+ Řeknu: ‚To je můj lid‘,+ a ona zase řekne: ‚Jehova je můj Bůh.‘“+

14 „Pohleď, přichází den, který patří Jehovovi,+ a jistě bude uprostřed tebe rozdělena na podíly kořist z tebe.* 2 A jistě shromáždím všechny národy proti Jeruzalému k válce;+ a město bude skutečně dobyto+ a domy vypleněny a ženy budou znásilněny.+ A polovina města vyjde do vyhnanství;+ ale pokud jde o zbývající* z lidu,+ ti nebudou z města+ odříznuti.

3 A Jehova jistě vyjde a bude válčit proti těm národům+ jako v den svého válčení, v den boje.+ 4 A jeho nohy se v ten den skutečně postaví na hoře olivovníků,* která je před Jeruzalémem, na východě;+ a hora olivovníků+ se uprostřed rozpoltí+ od východu slunce k západu.* Bude tam velmi veliké údolí; a polovina hory se skutečně pohne k severu a polovina k jihu.* 5 A budete jistě prchat do údolí mých hor;+ protože údolí hor bude sahat až k Acelu.* A budete muset prchat, právě jako jste prchali kvůli [země]třesení za dnů judského krále Uzzijáše.+ A Jehova, můj Bůh, jistě přijde+ [a] všichni svatí budou s ním.*+

6 A v ten den se stane, [že] se neprokáže být žádné drahocenné světlo+ — věci ztuhnou.+ 7 A nastane jeden den, o němž je známo, že patří Jehovovi.+ Nebude to den ani to nebude noc;+ a stane se, [že] ve večerním čase nastane světlo.+ 8 A v ten den se stane, [že] z Jeruzaléma vyjdou+ živé vody,+ polovina k východnímu moři*+ a polovina k západnímu moři.*+ Stane se to v létě a v zimě.*+ 9 A Jehova se stane králem nad celou zemí.*+ V ten den se Jehova prokáže být jediný+ a jeho jméno jediné.+

10 Celá země se promění jako Araba,*+ od Geby+ po Rimmon+ na jih* od Jeruzaléma; a ten povstane a bude obýván na svém místě+ od Benjamínovy brány+ až k místu První brány, až k Nárožní bráně, a [od] věže Chananel+ až ke královým lisovacím nádržím. 11 A lidé jej budou jistě obývat; a už nenastane žádná klatba [ke zničení]+ a Jeruzalém bude obýván v bezpečí.+

12 A toto se prokáže být metlou, jíž bude Jehova mrskat všechny národy, které budou skutečně konat vojenskou službu proti Jeruzalému:+ Člověku shnije maso, zatímco bude stát na nohou;+ i oči mu shnijí v důlcích, a jazyk, ten mu shnije v ústech.

13 A v ten den se stane, [že] se mezi nimi rozšíří zmatek od Jehovy;+ a skutečně každý popadne svého druha za ruku a jeho ruka se skutečně zvedne proti ruce jeho druha. 14 A také Juda bude válčit u Jeruzaléma; a jmění všech národů kolem dokola bude jistě shromážděno, zlato a stříbro a oděvy v nadměrné hojnosti.+

15 A tak se prokáže být metlou koně, mula, velblouda a osla a domácího zvířete každého druhu, které bude v těch táborech, jako tato metla.

16 A pokud jde o každého, kdo zůstane ze všech národů, jež přicházejí proti Jeruzalému,+ stane se, [že] budou také rok co rok chodit+ klanět se+ Králi, Jehovovi vojsk,+ a slavit svátek chýší.+ 17 A pokud jde o kohokoli z rodin+ země, kdo nepřijde do Jeruzaléma,+ aby se poklonil Králi, Jehovovi vojsk, stane se, že dokonce na ně nepřijde lijící se déšť.+ 18 A jestliže egyptská rodina nepřijde a skutečně nevstoupí — ani na ně jistě nebude [pršet]. Nastane metla,* kterou Jehova mrská národy, jež nepřicházejí slavit svátek chýší. 19 Toto se prokáže být [trestem za] hřích Egypta a hřích všech národů, které nepřicházejí slavit svátek chýší.+

20 A v ten den se prokáže být+ na koňských zvoncích: ‚Svatost patří Jehovovi!‘+ A hrnce na vaření+ se širokým hrdlem v Jehovově domě se stanou podobnými miskám+ před oltářem.+ 21 A každý hrnec se širokým hrdlem v Jeruzalémě a v Judovi se stane něčím svatým, co patří Jehovovi vojsk, a všichni, kdo obětují, budou vcházet a brát si z nich a budou v nich vařit.+ A v ten den už v domě Jehovy vojsk+ nebude Kananejec.“*+