„Nikdy neříkejte nikdy!“
KAZATEL 9:11 říká, že nás všechny ‚postihuje čas a nepředvídaná událost‘. Naši rodinu to postihlo koncem listopadu 1986. Tiarah, jedné z našich tří dětí, bylo tehdy tři a půl roku, když se — jak jsme se domnívali — nachladila a dostala úporný kašel. Šli jsme s ní k dětskému lékaři a ten nás poslal k odbornému lékaři. Také on došel k názoru, že Tiarah je nachlazená, že má zahleněné průdušky a že to není nic vážného. Předepsal jí další lék proti kašli a antibiotika.
Zdravotní stav Tiarah se zhoršoval. Měla teplotu 41 °C, zvracela, měla zažívací potíže a bolelo ji na prsou. Udělali jí rentgenové snímky hrudníku a zvýšili dávky antibiotik. Když byly snímky hotové, sestra nás zavolala. Lékaři usoudili, že Tiarah má akutní zápal plic. Mezitím jí teplota vystoupila na 42 °C a pak na 43 °C. Následkem toho se jí mimořádně zhoršil krevní obraz, hladina hemoglobinu klesla na 2,0. Šestnáctého prosince přijali Tiarah do nemocnice.
Jsme svědkové Jehovovi a řídíme se radou, kterou dostali křesťané ve Skutcích 15:29 — radou, abychom se ‚zdržovali krve‘. Otázka krve nás však příliš neznepokojovala. Dětský lékař, ke kterému jsme s Tiarah chodili, je odborník-hematolog a velmi dobře věděl, že s transfúzí krve bychom nesouhlasili. Když měli Tiarah přijmout do nemocnice, hned jsme vysvětlili lékaři náš názor na krev. Odpověděl: „Ano, ano, chápu vaše přesvědčení, ale myslím, že s otázkou krve si nemusíte dělat starosti.“
V nemocnici Tiarah znovu zrentgenovali hrudník, udělali jí EKG a krevní zkoušky a pak ji uložili do pokoje. Zůstali jsme tam, dokud neusnula. Druhý den ráno mi řekli, že Tiarah má skutečně zápal plic, že její stav je velmi vážný, a proto zůstane v nemocnici nejméně 10 až 15 dní. Teplota zůstávala stále kolem 43 °C, což lékaře velmi znepokojovalo. Znovu zkontrolovali rentgenové snímky, EKG a krevní testy a rozhodli se udělat další testy. Ty potom ukázaly, že Tiarah nemá zápal plic, ale že má na plicích nejspíš nějaký druh nádoru.
Krev se stává spornou otázkou
Není třeba říkat, že tím se celá situace Tiarah změnila. Lékaři dělali nekonečné množství vyšetření včetně testu na TBC, který dopadl negativně. Následovala vyšetření ultrazvukem, tomografem, množství rentgenových snímků. Poslední snímky ukázaly rozsáhlou infekci pravé plíce. Levá plíce vypadala, jako by měla co nevidět selhat — a přitom byla tak důležitá, vždyť zajišťovala téměř celé dýchání. Znovu se objevila sporná otázka transfúze krve. Když Tiarah přijali do nemocnice, podepsali jsme přísežné prohlášení, kterým jsme nemocnici zprostili odpovědnosti, protože jsme nechtěli, aby Tiarah dostala krev. Ale teď, když byl život našeho dítěte v nebezpečí, si v nemocnici mysleli, že od svého názoru ustoupíme.
Když jsme na svém rozhodnutí trvali, všechno se změnilo. Vedení nemocnice nám oznámilo, že jsme jako rodiče nezpůsobilí, že požádají o soudní příkaz k transfúzi a že zařídí, aby nám byly naše další děti odňaty. Budou čekat na soudní příkaz a až ho dostanou, odstraní napadenou část plic. Snad padesátkrát jsme jim vysvětlili, že nejsme proti navrhované léčbě, a ačkoliv nepřijímáme krev, přijímáme krevní náhražky.
Všechno bylo marné. Lékaři nás odmítali poslouchat. Použili nátlak, který nás měl donutit změnit názor. Začali vyprávět veškerému personálu na oddělení, co děláme se svým dítětem. Tito lidé se nás potom chodili ptát, proč necháváme své dítě zemřít. Spolu s manželem jsme lékařům řekli, že vyhledáme lékaře a nemocnici, kteří Tiarah přijmou a vykonají potřebné zákroky bez použití krve. Řekli nám, že v takovémhle stavu ji žádná nemocnice nikdy nepřijme. Odpověděla jsem: „Nikdy neříkejte nikdy!“
I kdyby měla zemřít, nechce krev
Vysvětlila jsem Tiarah celou situaci a řekla jsem jí, co říkali lékaři, jaký názor má na věc Jehova a že jsme se rozhodli najít lékaře a nemocnici, kteří jí pomohou bez toho, aby dostala krev. Tiarah všechno velmi dobře pochopila, i když byla maličká. Chtěla poslechnout Jehovu. I kdyby měla zemřít, nechtěla krev. Když jsem slyšela svou dceru, která byla tak těžce nemocná, jak zaujala vlastní stanovisko, oči se mi zalily slzami. Tehdy jsem si uvědomila víc než kdy předtím, jak důležité je začít s biblickou výchovou už od útlého dětství. Tiarah bylo jen tři a půl roku, a přesto nám jednoduchými slovy dokázala říci, že chce za všech okolností zůstat věrná Jehovovi. — Efezanům 6:4; 2. Timoteovi 3:15.
Snažili jsme se dostat Tiarah z nemocnice dřív, než přijde soudní příkaz k transfúzi krve. Zároveň si manžel pohovořil se starším sboru. Starší promluvil s lékařem a ten slíbil, že zjistí, co by se dalo dělat. To nám dalo určitou naději.
Od toho večera, kdy Tiarah přijali, jsem byla stále v nemocnici. Byla jsem duševně, tělesně i citově vyčerpaná. Můj drahý manžel si to uvědomil a trval na tom, abych šla domů, že tuto noc zůstane s Tiarah on. Šla jsem tedy domů, ale nemohla jsem usnout. Uklidila jsem dům, zavolala rodičům a mluvila jsem s dalšími přáteli, kteří byli svědky Jehovovými. Nakonec jsem usnula — nevím na jak dlouho — když tu zazvonil telefon. Bála jsem se ho zvednout z obavy, že to volá manžel, aby mi řekl, že Tiarah zemřela.
Nakonec jsem telefon zvedla. Byl to lékař, s nímž mluvil starší sboru a řekl mi, že našli lékaře, který je ochotný respektovat naše stanovisko ohledně krve a který Tiarah přijme i v takovém stavu. Zařídil už, aby naše nemocnice Tiarah propustila! S pláčem jsem mu děkovala. Položila jsem sluchátko, padla na kolena a děkovala jsem Jehovovi.
Po desetidenním pobytu v první nemocnici přijali Tiarah do nemocnice v jiném newyorském obvodu. Tato nemocnice se specializuje na dětské plicní choroby. Když jsme Tiarah přivezli, už na ni čekali. Podstoupila sérii tomografických, rentgenových a sonografických vyšetření, udělali jí EKG a krevní testy a zkontrolovali záznamy z předchozí nemocnice. Když to vše prozkoumal lékař, který je odborník na plicní choroby, vyslovil názor, že transfúze krve by byla omylem, protože tělo by krev nepřijalo.
Úplné vyléčení bez krve
V této nemocnici se o Tiarah mimořádně pečlivě starali odborníci na léčení plicních chorob malých dětí. Pohovořili si s námi o lékařských problémech a informovali nás o dalším postupu. Při zákroku Tiarah neuspali, ale použili místní umrtvení. Potom odebrali z plic určité množství tekutiny a poslali ho do laboratoře, aby se zjistila citlivost na různá antibiotika. Přišli na to, že jedno běžné antibiotikum, které se užívá při prochladnutí, může zneškodnit původce této nemoci. Tiarah dostávala zvýšené dávky tohoto antibiotika a deset dní byla napojena na kyslíkový přístroj. Její stav se stále zlepšoval.
Po přezkoumání tomografických a rentgenových snímků lékaři zjistili, že má plicní absces (ložisko hnisu) v dolní části pravé plíce. Antibiotika sice snižovala množství hnisu v plicích, ale neodstranila absces. Ve skutečnosti absces vytvářel ještě víc hnisu a lékaři předpokládali, že absces bude třeba chirurgicky odstranit. Ale nejdřív pokračovali v léčbě antibiotiky, která používali původně, a přidali k nim další. Současně Tiarah dostávala velké dávky železa. Tři dny jí dávali pouze nitrožilní výživu a po ní následovala lehká dietní strava. Krevní obraz se zlepšil a hladina hemoglobinu stoupla na 5,0 a potom na 7,0. Hematolog a odborník na plicní choroby byli tak překvapeni rychlým a stálým zlepšováním jejího stavu, že odborník na plicní choroby řekl: „Váš Bůh jí musí pomáhat.“
Když ani vysoké dávky antibiotik nedokázaly absces odstranit, prozkoumali pomocí testů hnis z abscesu. Zjistilo se, že jiný druh antibiotika přemůže právě tyto mikroby. Protože to byly běžné bakterie, jaké bývají také v ústech, předpokládali lékaři, že Tiarah je musela spolknout s nějakým jídlem, které se potom nesprávnou cestou dostalo průdušnicí do plic. Antibiotika se pokoušela tyto mikroby přemoci, a tím se okolo napadeného místa utvořila stěna, ze které se vyvinul absces. Podle názoru lékaře to bylo velmi neobvyklé, takže pokládal za nutné všechna svá zjištění a léčebné postupy doložit výsledky a nabídnout zprávu jistému lékařskému časopisu.
Tiarah byla v nemocnici ještě měsíc a potom ji propustili do domácího ošetřování. Ještě další tři měsíce musela každý týden navštěvovat odborníka a užívat velké dávky antibiotik a železa. Chirurgický zákrok však vůbec nebyl potřebný. Úplně se uzdravila a její plíce jsou zcela v pořádku.
Dnes je Tiarah zvěstovatelkou v křesťanském sboru svědků Jehovových. Nedávno, 14. února 1991, měla první úkol ve škole teokratické služby. Spolu s manželem děkujeme Jehovovi, že požehnal našemu pevnému rozhodnutí zdržovat se krve, kterým projevujeme poslušnost jeho příkazů. Kéž bychom všichni nadále chválili Jehovu, neboť je hoden chvály. A pamatujte, jestliže vám lékař řekne, že nikdy nepřežijete bez krve, povězte mu: „Nikdy neříkejte nikdy!“ — Poslala Nina Hooksová, Brooklyn, New York.