„Aby se nic nepromarnilo“
Od dopisovatele Probuďte se! v Ghaně
SETKAL jsem se s ním v jeho prosté dílně v Labadi — jedné z předměstských čtvrtí Akkry. S neuvěřitelnou energií právě něco ručně řezal a hobloval.
Jmenuje se Adams Akuetteh. Je mu 70 let a 50 let pracuje jako tesař. Když jsem se ho zeptal, co považuje za vrchol své tesařské kariéry, hbitě mi odpověděl, že čtyři roky strávené v Nungua v Ghaně na stavbě budov nové odbočky Společnosti Strážná věž. To bylo v letech 1984 až 1988.
„Jakou práci jsi na stavbě vykonával?“ zeptal jsem se.
„Pracoval jsem při výrobě bednění a pomáhal jsem pokrývačům.“
„Zdá se, že se na tebe vzpomíná spíš v souvislosti se zásobováním stavby hřebíky,“ připomenul jsem.
„Á, ano, hřebíky. To víš, hřebíky jsou v Ghaně drahé. Tehdy stálo půl kilogramu hřebíků dva až tři dolary. Řekl jsem si tedy: ‚Nedaly by se znovu použít nějaké staré hřebíky? Zkusím to.‘ Z vlastní iniciativy jsem s tím ve volném čase začal. Dozorce stavby měl velkou radost, když mě viděl. Přidělil mi tuto práci na trvalo. Tak jsem čtyři roky každé ráno pročesával staveniště a sbíral všechny poztrácené hřebíky. Opatrně jsem také vytahoval ty, které jsem našel v použitém bednění.“
„Ohnuté a ztupené hřebíky jsi vyhazoval?“
„Ne. Ztupené se daly znovu použít do měkkého dřeva. A když měly být použity do tvrdého dřeva, předvrtaly se nejdříve dírky. Ohnuté hřebíky jsem pečlivě narovnával kladivem.“
„Nepřipadala ti tato práce monotónní a nudná?“
„Snad by tak mohla připadat mladému člověku, ale ne mně. Dozorce stavby mi řekl, že tato práce šetří Společnosti peníze, Jehovovy peníze, tak jsem ji dělal s radostí. Obzvlášť mě těšilo pozorovat, jak rostou hromádky zachráněných hřebíků nejrůznějších velikostí. To jsem si pak říkal: ‚Ha! Teď jsem předběhl pokrývače!‘ Ale pak hromádky zmizely a pokrývači na mě volali ze střech, že potřebují další. A tak jsem se znovu pustil s plnou vervou do díla.“
„Co děláš teď, když stavba skončila?“
„Znovu jsem ve službě plným časem a čekám, až přijedete stavět přístavbu ke ghanské odbočce. Pak budu u toho. Budu sbírat hřebíky, a tím šetřit peníze — a s radostí.“
Čtyři roky vykonával práci, kterou by někdo považoval za podřadnou. Ale Adams Akuetteh, „narovnávač hřebíků pro ghanskou odbočku“, se na to tak nikdy nedíval. S radostí sbíral staré hřebíky, aby se ušetřily peníze pro Jehovu!
Právě takové smýšlení měl i Ježíš. Přestože měl neomezenou zázračnou moc rozmnožit bochníky chleba, řekl po jednom jídle: „Shromážděte úlomky, které zbývají, aby se nic nepromarnilo.“ — Jan 6:12.
[Obrázek na straně 31]
Adams Akuetteh, „narovnávač hřebíků pro ghanskou odbočku“