Pozorujeme svět

Francouzští hazardní hráči

INSEE (Francouzský národní institut statistiky a demografických studií) konstatuje, že navzdory rostoucí nezaměstnanosti a zhoršující se ekonomické situaci v Evropě, Francouzi utrácejí při hazardních hrách a sázení více peněz než kdykoli dosud. V roce 1992 bylo vsazeno více než sedmdesát miliard franků, což je o šestnáct procent více než v předchozím roce. Nutkání hrát hazardní hry se pro mnoho lidí stalo neovladatelným. „Je to závislost bez drog,“ říká francouzský psychiatr Jean Ades. „Stoupá počet metod, jak je možné sázet . . . a lidé jsou neustále pod palbou reklamy a sdělovacích prostředků, které k sázení povzbuzují. A tak stále více lidí zjišťuje, že jsou závislí.“ Hráči jsou závislí tehdy, „když začínají sázet víc, než si mohou dovolit, a když neberou ohled na to, jaké finanční následky jejich počínání přinese rodině a jim samotným“, informuje francouzský list Le Monde. Navíc „hazardní hraní patří k závislostem, které se nejobtížněji léčí“. Jeden bývalý narkoman říká: „Je snazší zbavit se drog než zbavit se hazardního hraní.“

Málo Švédů chodí do kostela

Jedna studie, kterou pro švédskou církev provedl Švédský institut pro průzkum veřejného mínění, ukazuje toto: Více než tisíc osob bylo dotázáno, zda věří v Boha, a čtyřicet sedm procent odpovědělo, že ano. Účast na bohoslužbách tomu však nenasvědčuje. Pravidelně chodí do kostela pouze devět procent dotázaných. „Lidé se nehrnou do kostela, pokud nečekají, že právě tam najdou to, co hledají,“ říká Anders Swärd, místopředseda Ústřední rady švédské církve.

Hrozivé připomínky 2. světové války

Téměř padesát let po 2. světové válce se v německém městě Hamburk stále nacházejí hrozivé připomínky tohoto konfliktu. List Süddeutsche Zeitung přináší zprávu, že v dvanáctiměsíčním období do konce července 1993 třiadvacetičlenná městská pyrotechnická jednotka zneškodnila přes 500 bomb, 2440 šrapnelů, 97 ručních granátů, 24 protitankových raketometů, 4 protitankové miny a 149 kilogramů volné výbušniny. To všechno bylo nalezeno v zemi a ve vodách Hamburku. Odhaduje se, že v hamburské půdě je ještě dva tisíce bomb. List informoval, že tyto bomby „budou zaměstnávat další dvě generace“.

Na záchranu životů nejsou peníze

Tisková agentura Agence France-Presse informuje, že zápal plic a průjem je sice možné léčit, ale přesto tyto nemoci každý rok zabíjejí sedm a půl miliónu dětí. Na celém světě se u dětí mladších pěti let vyskytne asi čtyřicet miliónů případů zápalu plic a přes miliardu případů průjmu. Doktor Ralph Henderson z WHO (Světové zdravotnické organizace) však připustil, že se tyto nemoci dají „snadno a levně vyléčit“. Naneštěstí mnoho programů, které WHO pro boj s těmito nemocemi plánovala, muselo být pro nedostatek finančních prostředků zrušeno nebo odloženo na neurčito. Podle WHO by bylo možné zabránit polovině případů úmrtí na průjem a třetině případů úmrtí na zápal plic, kdyby bylo dost peněz.

Mešní víno i k jinému účelu

Nedávná zjištění ukazují, že se v Itálii ročně prodá asi deset miliónů litrů vína, které má být použito při mši. Při „svatém přijímání“ se však použije jen asi milión litrů. Proč ten rozdíl? Podle jednoho odborníka by „tradiční tajný doušek ministranta a kostelníka vysvětloval pouze dvojnásobné zvýšení nákupu“. „Pravdou je,“ píše list Corriere della Sera, „že spotřeba se desetkrát zvýší následkem hodování biskupů, prelátů a kněží.“

Nové nebezpečí cholery

Vedoucí pracovníci ve zdravotnictví říkají, že nový kmen cholery, který se rychle šíří po celé Indii a Bangladéši a směřuje do Thajska, možná způsobí celosvětovou epidemii této choroby. To by byla už osmá epidemie cholery od roku 1817. Byly před ní varovány země v Asii, Africe a Latinské Americe. Ani ten, kdo prodělal choleru způsobenou staršími kmeny, není vůči novému kmenu trvale odolný. Tento nový kmen se navíc nedá zjistit standardními laboratorními testy a běžně užívané vakcíny jsou proti němu neúčinné. The Lancet uvedl, co napsali lékaři David L. Swerdlow a Allen A. Ries ze Středisek pro sledování nemocí: „Jelikož nemůžeme předem říci, kam a jak rychle se bude tento nový organismus šířit, státy musí zůstat neurčitě dlouho v pohotovosti — musí neustále sledovat situaci, zajišťovat dostupnost léčby a opatřovat čistou vodu a přiměřené čištění odpadních vod.“ Sedmá pandemie, která začala v roce 1960 v Asii, ještě stále řádí. Postihla více než tři milióny lidí a způsobila desetitisíce úmrtí.

Japonsko chce nekuřáky

Podle listu Mainichi Daily News v Japonsku kouří cigarety více než 60 procent dospělých mužů, což je více než v kterékoli jiné průmyslové zemi. V naději, že mnozí kuřáci přestanou kouřit, japonské ministerstvo zdravotnictví a sociální péče vydalo leták s varováním, že kouření poškozuje sluch, urychluje stárnutí, působí atrofii mozku a osteoporózu, a děti, které se narodí kuřákům, jsou menší. Informuje, že cigarety s nízkým obsahem dehtu nijak nesnižují nebezpečí srdečního infarktu. Ti, kdo přestanou kouřit, sice přiberou asi dva kilogramy, ale to není žádný zdravotní problém. Zpráva uvádí, že osmdesát procent kuřáků se sice snaží zbavit se tohoto zlozvyku, ale postupné snižování počtu cigaret, které člověk denně vykouří, zřídka vede k úspěchu. Ministerstvo prohlašuje, že nejúčinnější způsob, jak přestat kouřit, je úplně a okamžitě s cigaretami skončit, a tvrdí, že pravděpodobnost úspěchu se může zdvojnásobit, když kuřák přistoupí na program, který probíhá pod vedením lékaře.

Násilí na pracovišti

The Vancouver Sun přináší zprávu, že „ošetřovatelky a jiní zdravotničtí pracovníci se setkávají s násilím na pracovišti téměř stejně často, jako policisté“. Profesor kriminologie Neil Boyd ze Simon Fraser University provedl v Britské Kolumbii (Kanada) studii o násilí na pracovišti. Zjistil, že zaměstnání policistů a zdravotnických pracovníků je „čtyřikrát nebezpečnější než kterékoli jiné zaměstnání“ a že od roku 1982 počet případů násilí vzrostl o 400 procent. V listu se píše, že „téměř vždy byli pachateli násilí na zdravotnických pracovnících“ pacienti a že k němu docházelo nejčastěji při „buzení nebo koupání pacienta“. Studie uvedla, že násilím na pracovišti jsou také velmi ohroženi „pracovníci nápravných zařízení, pracovníci soukromých bezpečnostních služeb, řidiči taxi a autobusů a prodavači“.

Stoupající hodnota jenu

„Během posledních dvaadvaceti let prošel [japonský] jen neobyčejnou proměnou,“ uvádí The Wall Street Journal. „Za tuto dobu nejen prudce vzrostla jeho hodnota oproti dolaru o 225 procent, ale získal také status světové měny, který je přiznán, jen málokteré měně . . . Abyste pochopili význam této změny, jděte do obchodu s koberci v Istanbulu, najměte si průvodce ve východní Evropě nebo zajděte do obchodního domu v Sydney.“ Stále více obchodníků na celém světě přijímá jen, a někteří mu dokonce dávají přednost. „Je jisté, že jen musí urazit ještě kus cesty, než zastíní dolar jako hlavní světovou měnu,“ píše The Wall Street Journal. Dolar „zůstává měnou, v níž se uchovává nejvíce rezerv na světě“, „může se použít v největší rozmanitosti finančních nástrojů a je stále vyhledávanou měnou na světových černých trzích. Ale jen dolar rychle dohání“.

Jsou košer potraviny lepší?

Ve Spojených státech je možné najít na pultech samoobsluh více než 20 000 košer výrobků. Kupuje je mnoho lidí, již nezastávají židovské náboženství ani nejsou oddanými muslimy (ti mají podobné zákony, pokud jde o stravu). Proč? Protože lidé „tento termín spojují s čistotou a s něčím, co prospívá zdraví,“ píše věstník Tufts University Diet & Nutrition Letter. „Ale zákony o stravě košer neboli ‚kašrut‘ byly stanoveny proto, aby chránily ne zdraví těla, ale spíše, abychom tak řekli, zdraví duše“, a „není tedy pravda, že maso, které projde kontrolou, zda je košer, je nutně lepší než maso, které není košer.“ Židovští inspektoři potravin dohlížejí na to, aby maso odpovídalo dietetickým normám odvozeným z Tóry, například aby bylo vykrvácené. Nejsou však vyškoleni k tomu, aby dávali tak bedlivý pozor na příznaky infekce nebo choroby, jako to dělají státní inspektoři. Ani hygienické normy v provoze, kde se maso zpracovává, nesledují tolik jako státní inspektoři, ale převážně dohlížejí na to, aby přísady a způsob zpracování odpovídaly zákoníku košer, což „nemá nic společného s výživnou hodnotou potravin“.

Stárnoucí obyvatelstvo Austrálie

Výsledky nedávného sčítání lidu v Austrálii v roce 1991 ukazují, že nejvýznamnější změnou ve složení australské populace je rostoucí podíl, který v ní zaujímají lidé, jimž je šedesát pět a více let. Srovnání s výsledky sčítání v roce 1986 ukazuje, že tento trend je společný všem zemím Australského svazu. Je významné, že „podíl, který ve složení obyvatelstva tvoří děti, jimž je patnáct a méně let, klesl z 23,3 procenta na 22,3 procenta“, konstatoval list The Australian. Podle této studie je průměrný věk australského muže 31 let a australské ženy 33 let.