Nevzdal se

PÁTÉHO října 1995 podstoupil čtrnáctiletý Matt Tapio operaci nádoru v mozkovém kmenu. Ukázalo se, že nádor je zhoubný. Byla to první z mnoha operací, které Matt musel v příštích dvou a půl letech podstoupit. Následovala chemoterapie a ozařování.

Matt žil v Michiganu v USA a navštěvoval zde státní střední školu a křesťanská shromáždění. Využíval příležitosti, aby s učiteli a spolužáky mluvil o svých náboženských názorech a také se podílel na veřejné službě, při níž chodil za dalšími lidmi. Při svých častých pobytech v nemocnici — kde za posledního dva a půl roku svého života strávil osmnáct měsíců — poskytl stovky kusů biblické literatury těm, s nimiž se tam setkal.

Mnohokrát se zdálo, že Matt již zemře, ale pokaždé to přežil. Jednou, po cestě do nemocnice, dostal křeče a přestal dýchat. Lékaři zavedli kardiopulmonální resuscitaci, a Matta přivedli k životu. Když přišel k sobě, rozplakal se a nahlas řekl: „Vybojoval jsem to! Vybojoval jsem to! Nejsem žádný slaboch!“ Lidé říkali, že Matt žil tak dlouho díky své víře v Boha.

Mattovo toužebné přání se splnilo 13. ledna 1996, když symbolizoval křtem, že se zasvětil Jehovovi Bohu. Kvůli nebezpečí infekce se křest konal v soukromém bazénu. Za několik dnů byl zase v nemocnici na další operaci. V srpnu 1997 Matt nepřetržitě zvracel několik týdnů a situace se stabilizovala až po další operaci.

Matt si při tom všem zachovával smysl pro humor a žertoval s lékaři i se sestřičkami. Nedovedli pochopit, kde bere takový úžasný smysl pro humor. Jeden lékař mu řekl: „Matte, kdybych byl v tvé situaci, zatáhl bych plentu kolem postele, zakryl bych si hlavu a každému bych řekl, aby zmizel.“

V únoru 1998 to byla pro Matta jedna z posledních příležitostí, kdy se mohl vrátit domů. Byl tak nadšený, že žije a že je doma, že ihned, jak vešel do dveří, řekl: „Jsem tak šťastný! Pomodleme se.“ A potom své štěstí vyjádřil v modlitbě Jehovovi. O dva měsíce později, 19. dubna, nakonec rakovině podlehl.

Bratři již dříve nahráli s Mattem interview, které se pak pouštělo na shromáždění svědků Jehovových v místním sále Království. Matt dostal otázku: „Co bys řekl o naší službě a křesťanských shromážděních těm z nás, kdo máme určitou míru zdraví?“

Matt odpověděl: „Dělejte, co můžete. . . . Nikdy nevíte, co se může stát. . . . Ale ať se stane cokoli, nikdy nepřestaňte svědčit o Jehovovi.“