Schopný král a jeho odkaz
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KAMERUNU
IBRAHIM NJOYA byl 17. králem Bamumů, početné etnické skupiny, která až dodnes obývá savany v západní části Kamerunu. Vládl od roku 1889 a zemřel v roce 1933, jak to ukazuje přiložený soupis panovníků, který sahá až do 14. století. Území Bamumů se během vlády sultána Njoyi pokoušeli kolonizovat Francouzi a Němci.
Již od svého mládí se Njoya projevoval jako velmi inteligentní a prozíravý člověk. Obklopoval se podobně zaměřenými intelektuály a vynálezci, kteří s ním sdíleli jeho představy a cíle. O jeho stavitelských schopnostech svědčí nádherný palác, který postavil a který je vyfotografován dole. Je mu připisován také vynález mlýnku na obilí, který je vidět na obrázku vpravo. Za zmínku však stojí zvláště jeho zásluha na vytvoření písma, kterým se dala bamumština zaznamenávat.
Dal jazyku psanou podobu
Ke konci 19. století se dějiny Bamumů předávaly z jedné generace na druhou hlavně ústním podáním. Njoya si uvědomoval, že některé detaily tak mohou být zapomenuty a jiné zase přidány. Prostřednictvím několika knih zakoupených od cestujících obchodníků a kupců, kteří procházeli jeho královstvím, se seznámil s arabštinou. Pravděpodobně znal také staré vajské písmo, které se tenkrát používalo v Libérii. A tak se rozhodl vytvořit nové písmo, aby psanou podobu mohl mít i jeho jazyk.
Začal s několika stovkami znaků, které byly většinou tvořeny obrázky nebo jinými symboly. Tento systém však vyžadoval, aby si Njoyovi poddaní zapamatovali, co každý znak představuje. Během let ho tedy za pomoci svých nejbližších spolupracovníků zjednodušil. Počet potřebných znaků snížili na minimum tím, že použili soustavu slabik. Jednotlivá slova se v tomto novém písmu tvořila jejich kombinováním. Čtenář si tak musel zapamatovat mnohem menší počet znaků a odpovídajících zvuků. Nové písmo se nazývalo A-ka-u-ku, a když ho Njoya dokončil, znaků mělo 70.
Njoya chtěl, aby se nové písmo používalo co nejvíce, a proto vyžadoval, aby se ho děti učily ve škole a aby se jím psaly veškeré úřední dokumenty. Nařídil také, aby byly novým písmem zaznamenány bohaté dějiny jeho dynastie a země. Díky tomu si Bamumové mohli o svých tradicích, zákonech a zvycích poprvé něco přečíst. Bamumským písmem nechal Njoya psát i lékařské recepty. V palácovém archivu je až dodnes uchováno přes 8 000 původních dokumentů.
Výhody nového písma se ukázaly brzy po příjezdu německých kolonizátorů v roce 1902. Njoya sice těžil z následného ekonomického rozvoje, ale s německou vládou nebyl vždy zajedno. A tak používal tento svůj vynález, který Němci tehdy ještě nerozluštili. Obstojí bamumština ve zkoušce času?
Během první světové války (1914–1918) Němci ztratili moc nad Njoyovým územím. Nově vytvořená Společnost národů nakonec pověřila správou této oblasti Francii. Njoya sice vítal nové myšlenky, ale zároveň byl hrdý na dědictví svého národa a zoufale toužil zachovávat a dál rozvíjet jeho kulturu. Tím si francouzskou koloniální vládu pochopitelně znepřátelil. A podobně jako tomu bylo i v případě jiných náčelníků, kteří ke kolonizátorům nebyli loajální, Francouzi v roce 1931 Njoyu sesadili. O dva roky později pak zemřel v exilu.
Bamumským písmem se brzy přestalo psát a většina Bamumů ho zapomněla, protože Francouzi prosadili zákaz jeho vyučování na školách a už nežil Njoya, který používání písma podporoval. Když pak do této oblasti přijeli misionáři křesťanstva, studovali mluvenou bamumštinu a připravili školní učebnici její gramatiky. Na rozdíl od Njoyi si však pro většinu hlásek vypůjčili znaky z již existující latinky.
Nedávno se objevily snahy znovu začít bamumské písmo používat. Současný sultán Ibrahim Mbombo Njoya otevřel v paláci, který jeho dědeček postavil, školu. Tam se místní děti opět učí tímto písmem psát, a proto existuje naděje, že neupadne do zapomnění.
[Obrázek na straně 27]
Soupis bamumských panovníků od 14. století až dodnes, vlevo je text napsán latinkou a vpravo bamumským písmem
[Podpisek obrázku na straně 26]
Všechny fotografie: Courtesy and permission of Sultan Ibrahim Mbombo Njoya, Foumban, Cameroon