Můžeš vytrvat jako Jeremiáš?
„Bratři, vezměte si ve snášení zlých věcí a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili ve jménu Jehovově.“ — Jak. 5:10, NS.
1, 2. Je pravidlo, podle něhož můžeme utvářet svůj život, aby měl dobrý konec? Odůvodni svou odpověď.
JAK bys chtěl utvářet svůj život? Jistě tak, aby dobře skončil, tak, aby ti vynesl schválení a byl k užitku jiným. Život má však mnoho stránek, a velmi se mění. Co nám dává jistotu, že utváříme svůj život tak, aby dobře skončil? Je pro to jisté, jednoznačné pravidlo?
2 Apoštol Pavel, který je všeobecně uznáván za nejmenovaného pisatele dopisu Židům, dal v této souvislosti radu: „Pamatujte na ty, kteří vás vedou, kteří vám mluvili Slovo Boží. A protože pozorujete jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Žid. 13:7, NS.
3. Čí chování můžeme pozorovat k svému užitku?
3 Tak je to prosté. Pavel zde mluvil v prvé řadě o apoštolech, kteří tehdy měli vedení mezi křesťany. Dnes zastávají v Božím lidu vedoucí postavení muži, kteří mají podobnou víru. Můžeme proto pozorovat tyto muže, kteří mezi námi převzali vedení, zvlášť členy vedoucího sboru ‚věrného a rozumného otroka‘. (Mat. 24:45–47, NS) V jedenácté kapitole dopisu Židům popisuje Pavel příkladnou víru Božích služebníků, kteří žili ve dnech Židů a ještě předtím. Kromě toho máme úplnou písemnou zprávu o příkladném životě věrných lidí staré doby, podle které můžeme řídit své chování. Je tedy naše vlastní chyba, jestliže výsledek našeho chování není dobrý. Jestliže skutečně chceme, můžeme se postarat o to, aby byl dobrý.
4. Jak můžeme napodobovat Jeremiášovu víru?
4 K těm, kteří k nám mluvili Boží slovo, patří i prorok Jeremiáš, který k nám takto, i když nepřímo, mluví dnes prostřednictvím Božího psaného Slova, „abychom svojí vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději“. (Řím. 15:4, NS) Máme značně úplnou zprávu o životě a chování Jeremiášově, který se zvlášť vyznačoval svou vytrvalostí. Srovnáme-li své jednání s jednáním Jeremiášovým a vezmeme při tom na zřetel, jak se Jeremiáš zachoval v nejrůznějších situacích, můžeme napodobovat jeho víru a dosáhnout schopnosti vytrvat jako on. A dnes zvlášť potřebujeme tuto schopnost.
5. Následujeme člověka, jestliže napodobujeme příklad, který nám dal Jeremiáš svou vytrvalostí? Odůvodni svou odpověď.
5 Jdeme-li věci na kloub, zjišťujeme, že můžeme vytrvat pouze se silou a pomocí Jehovovou. Nemůžeme se přitom spoléhat na svůj rozum nebo na svou sílu. Jeremiáš to také nemohl dělat. (Jer. 17:9; Př. 3:5, 6) Vezmeme-li si tedy příklad z Jeremiášovy věrné vytrvalosti, nenapodobujeme člověka, nýbrž Jeremiášův život, který se pro nás stal příkladem pro Jehovův způsob jednání s Jeremiášem. Řídíme se tedy příkladem, který opatřil Jehova, a musíme využít opatření, která učinil, aby nám pomohl vytrvat.
ODVAHA
6, 7. Co dělal Jeremiáš nejprve, aby měl odvahu k vytrvalosti?
6 Máš odvahu podílet se na kázání dobrého poselství o království? Jeremiáš musel dělat něco podobného a také to dělal. Jak?
7 Nejprve se snažil správně porozumět svému úkolu. Musel vědět, co má dělat. Jehova mu řekl hned na začátku: „Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys plenil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval.“ To všechno měl dělat! Ale jak? Ne podle svých vlastních názorů nebo svými vlastními slovy, ale také ne podle názorů nějakého filosofa nebo tím, že by vystupoval jako psycholog nebo sociální reformátor. Nešel si také pro svolení proroků a kněží. Ne, Jehova řekl: „Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá“ a: „Vše, cožť přikáži, mluv.“ — Jer. 1:7, 9, 10.
8. Jak zprvu Jeremiáš reagoval, když byl povolán za proroka? Co mu však dalo odvahu k provedení úkolu?
8 Snad řekneš: „Poselství svědků Jehovových se mi líbí, ale kázat — to bych nikdy nemohl!“ Jeremiáš zprvu také namítal, když jej Jehova povolal jako proroka. (Jer. 1:5, 6) Určen za proroka pro národy! Jaký je to úkol! Jeremiáš byl tehdy mladý muž, ale připadal si jako chlapec. Cítil se úplně neschopným a nyní mu Bůh řekl, že musí mluvit všem, k nimž jej pošle, a to zřejmě zahrnovalo podle Jehovových slov i krále. Ale nyní se dozvěděl, že bude mluvit Boží slova, a Bůh, který trůní tak vysoko nad národy, že obyvatelé země jsou pro něj jako kobylky, se jistě postará o to, aby se splnily jeho, totiž Jeremiášovy výroky. (Iz. 40:22) Jeremiáš mohl mít tuto důvěru při všem, co říkal. Jaká to byla pobídka k vytrvalosti!
VÝMLUVY
9. Proč nemůže někdo, kdo se neúčastní kázání, říci na svou omluvu, že u Jeremiáše to bylo něco jiného, protože byl povolán za proroka Jehovou?
9 Někdo snad nyní řekne: „Jeremiáš byl jiný než já. Byl to prorok, kterého povolal sám Bůh.“ Je snad úkol svědků Jehovových stanoven méně přesně než úkol Jeremiášův? Bůh nedal Jeremiášovi jeho úkol sám, ale prostřednictvím anděla. Ke křesťanům však Bůh mluvil prostřednictvím někoho, kdo je daleko větší než andělé, když jim dával jejich jasně určený úkol. Ano, „mluvil k nám . . . prostřednictvím Syna, jehož ustanovil za dědice všech věcí“. „Proto je nutné, abychom věnovali věcem, které jsme slyšeli, více než obvyklou pozornost.“ (Žid. 1:2; 2:1, NS) Boží Syn, jemuž byla dána hůl moci nad národy, aby je rozdrtil jako hliněnou nádobu, ano, nikdo menší než on, řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha, učíce je zachovávat všechny věci, které jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ On též řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno.“ Není to naše poselství, nýbrž poselství Boží. — Žalm 2:9; Mat. 28:19, 20, NS; 24:14, NS.
10. Bylo by pro svědky Jehovovy lehčí vytrvat, kdyby byli inspirováni Bohem jako Jeremiáš?
10 Dotyčný snad nyní odpoví: „Jeremiáš byl však inspirován.“ Ovšem. Všimněme si však, že Jeremiáš nebyl vždy pod duchem inspirace, ale jen tehdy, když mu Jehova svěřil zvláštní poselství. (Jer. 36:1, 2; 42:7) Přesto však byl prorokem plným časem; neustále obcházel mezi lidmi. (Jer. 37:4; 18:11; 7:2; 2:2; 11:2, 6) Jeremiáš nebyl ostatně jen prorokem, ale též knězem. (Jer. 1:1) Jako my, stejně ani Jeremiáš neměl plnit každý den nějaký pozoruhodný úkol, musel prostě nepřetržitě, den co den, sloužit Bohu. Mohl se nechat odvést od plnění svého úkolu životním pohodlím nebo hmotnými věcmi a vzdát se jej. Mohlo jej lehce omrzet konat dobro. Musel ráno vstávat a jít za svými prorockými povinnostmi. Musel konat svou kněžskou službu v chrámě, když na něj přišla řada, snad pod dozorcem, který jej nesnášel. Musel pracovat s kněžími, kteří byli mravně zkažení, nechávali se podplatit a překrucovali právo, ba kteří jej nenáviděli, protože odsuzoval jejich způsob jednání. — Jer. 6:13.
11. Jak dlouho působil Jeremiáš jako prorok a jaký cenný příspěvek napsal k Bibli?
11 Jeremiáš vytrvával po celý svůj život. Musíme pomyslet, že začal prorokovat jako mladý muž, v třináctém roce krále Joziáše, který nastoupil svou vládu v roce 659 př. n. l. Působil tedy nepřetržitě od roku 647 př. n. l. až do pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. (Jer. 25:3; 39:1) Kolik z nás káže již víc než čtyřicet let? Jeremiáš věnoval velkou část svého času a síly psaní svých knih. Kromě knih „Jeremiáš“ a „Pláč Jeremiášův“ jsou mu připisovány také knihy 1. a 2. Královská. Sepsání těchto knih vyžadovalo mnoho namáhavé vyhledávací práce. Ale jak cenné jsou pro nás dnes!
12. Co Jeremiášovi umožnilo, aby konal své dílo celým srdcem, a co mu dalo sílu, aby nebojácně vystupoval proti svým protivníkům?
12 Jak dostával Jeremiáš vnitřní sílu, aby mohl denně a řádně konat svou službu, aby jej kázání neomrzelo? Jehova jej posiloval svými slovy a svým duchem podle svého slibu: „Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím, a lidu země této.“ Proto mohl Jeremiáš ‚přepásat svá bedra‘ a být neustále činný. Věděl, že jej čeká boj na život a smrt, ale věděl též, že jej podporuje nejvyšší moc vesmíru. „Neboj se jich“, řekl Jehova k jeho povzbuzení, „nelekej se jich . . . bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou . . ., abych tě vysvobozoval.“ — Jer. 1:8, 17–19.
POSTOJ K ÚKOLU
13. a) Mohl Jeremiáš vytrvat, protože byl tak odhodlaný, nebo co mu ještě pomohlo? b) Proč měl Jeremiáš soucit s lidmi?
13 Jeremiáš mohl vytrvat ne proto, že byl zvlášť odvážný nebo rozhodný, že takříkajíc zatnul zuby. Znal přesně svůj úkol a proto věděl, že jeho dílo nespočívá jen v boření, v oznamování neštěstí národům, ale též v stavění a štěpování. To mu působilo radost a potěšení. Jeho odhodlanost by jej ovšem sama o sobě nemohla dostatečně posílit. Konal své dílo z lásky k lidem a protože k nim cítil soucit. Věděl, že jsou jako ovce, které mají nevěrné pastýře. Proroci, které Jehova neposlal, a k nimž nemluvil, předstírali, že zastupují Jehovu; přisvojili si moc nad lidem a svedli jej, takže nerozuměl Bohu a jeho cestám a příkazům. Na těchto prorocích a kněžích lpěla obrovská vina. Jehova řekl Jeremiášovi: „Nebo byť byli stáli v radě mé, jistě by byli ohlašovali slova má lidu mému, a byliť by je odvraceli od cesty jejich zlé, a od nešlechetnosti předsevzetí jejich.“ (Jer. 23:22) Tito muži byli ve skutečnosti příčinou špatné situace, ve které se lid nacházel. Místo, aby poučovali lidi, aby vytrvávali na Božích cestách, přiměli je k „vytrvalé nevěře“. Nevěra se stala „všeobecně oblíbeným během“. (Jer. 8:5, 6) Vidíš obdobu v naší době?
14. Proč působila Jeremiášova kazatelská činnost přitažlivě na upřímné lidi, a co mu podstatně pomáhalo vytrvat?
14 Jeremiáš chtěl, aby lidé slyšeli Boží slova, aby nepřišli o život v nastávajícím zničení Jeruzaléma, ale zůstali naživu. Bůh mu nesdělil zvláštní poznatky jen v zájmu jeho vlastní záchrany, ale aby tak mohl pomoci i jiným upřímným lidem. Jeremiášův postoj se projevoval v jeho kazatelské činnosti. Také dnes lidé cítí, zda kážeme z lásky a s přáním pomoci nebo zda to děláme jen, abychom kázali. Upřímný, láskyplný zájem působí na „ovce“ přitažlivě a je podstatným činitelem, který nám pomáhá vytrvat, neboť láska „všechno snáší“ a láska „nikdy neselže“. — 1. Kor. 13:7, 8, NS; Mat. 9:36; Jan 10:2–5.
15. Popiš Jeremiášův zájem o blaho těch, jimž kázal.
15 Miluješ lidi, jako je miloval Jeremiáš? Měl s nimi tak velký soucit, že dokonce plakal nad nebezpečím, které jim hrozilo. (Jer. 8:21 až 9:1; Luk. 19:41–44) Nenechal se roztrpčit nepřátelstvím. Jednal s laskavostí a úctou i se zkaženým a zbabělým králem Sedechiášem. I když jej Sedechiáš potměšile vydal knížatům, kteří usilovali o jeho život, dokázal svůj zájem o královo blaho, neboť jej úpěnlivě prosil, aby přece jen poslouchal Jehovův hlas, aby zůstal naživu. — Jer. 38:4, 5, 19–23.
CO BYLO V SÁZCE
16, 17. a) Na co můžeme myslet pro své povzbuzení, když povolí naše vůle vytrvat vzhledem k lhostejnosti lidí? b) Co dodávalo Jeremiášovi smělost mluvit kněžím a vůdcům lidu, ačkoli věděl, že jej potom budou pravděpodobně ještě více osočovat?
16 Povoluje tvá vůle k vytrvalosti, jestliže tě všude odmítají při svědecké službě? Pak si představ v duchu Jeremiáše, jak snad dívá z Olivové hory přes Cedronské údolí na Jeruzalém, pozoruje vysokou městskou zeď a ještě výše položený nádherný chrám a při tom myslí na to, že má jako slabý člověk překročit údolí a jít nahoru do města, že má potom shromáždit kněží a vlivné muže města u brány, která vede k údolí Hinnom, rozbít potom hliněný džbán a říci jim do obličeje, že Jehova roztříští tímto způsobem Jeruzalém i s jeho nádherným chrámem! Ano, kdyby pak s Jehovovou pomocí unikl jejich hněvu, měl by jít do chrámového nádvoří a ohlásit kněžím a prorokům i lidu nastávající neštěstí. — Jer. 19:1, 2, 10, 11, 14, 15.
17 Prostý lid mu snad bude naslouchat, ale kněží a vůdci budou pravděpodobně ještě prudčeji odporovat jeho dílu. Co dalo Jeremiášovi odvahu mluvit k těm pyšným mužům? Věděl, co bylo v sázce. Myslel vždy na to, že nejde jen o jeho osobní bezpečí a také ne jen o život obyvatelstva a o zachování města Jeruzaléma. Věděl, že je v sázce Jehovovo jméno. Bolelo jej, když viděl, jak hluboko Izraelité klesli modloslužbou. Jeruzalém byl městem velkého krále Jehovy a seděli tam králové z pokolení Davidova na ‚Jehovově trůně‘. (Mat. 5:35; 1. Par. 29:33, NS) Jeho obyvatelé se odvrátili tak daleko od pravého Boha, že si postavili modly a tupili Boha, neboť pálili své syny a dcery jako oběti. — Jer. 7:31.
18. Jaký žalostný pohled se naskytl Jeremiášovi, když se díval na město Jeruzalém, a připadal si proto lepším?
18 Jeremiáš mohl vidět, jak se střech města stoupal obětní dým a jak lidé, zvláště ženy, obětovali obětní koláče a nápoje „královně nebes“. Tento odporný pohled se naskýtal Jehovovi den co den. Město nazvané po jeho jménu šlo ve svém rouhání až do krajnosti. Jeremiáš obdivoval Jehovovu shovívavost. Cítil se nucen říci: „Jistě jsou nízkého stavu.“ (Jer. 5:4, NS; 19:13; 44:15–19; 18:13) Přesto na sebe vzal částečně vinu za Jehovovu nelibost k jeho lidu, neboť řekl: „Poznávámeť, Jehovo, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě. Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své.“ (Jer. 14:20, 21) Nepřipadal si lepší než ti druzí, ale byl vděčný za Jehovovu nezaslouženou dobrotivost, která mu umožňovala sloužit jiným.
19, 20. Proč je pro nás dnes rovněž důležité vědět, že jde o posvěcení Jehovova jména, a která slova, jež Jeremiáš zapsal v této souvislosti, nás povzbuzují?
19 Pro křesťany by mělo být mocnou pobídkou vědomí, o co dnes jde, když duchovní říkají, že Bůh je mrtev, a kdy lidé jsou vedeni, aby se obraceli k falešným bohům, jako k evoluční teorii, nacionalismu, vědě a filosofii. Z toho důvodu Jeremiáš napsal následující slova, která posilují naši vůli vytrvat:
20 „Není žádného tobě podobného, ó Jehovo; veliký jsi i jméno tvé veliké jest v moci. Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě. A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; . . . Ale Jehova jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho. (Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.) Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa. Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.“ — Jer. 10:6–8, 10–13.
POVZBUZENÍ
21, 22. a) Byl Jeremiáš „nadčlověk“, kterého se nedotýkaly posměch a pronásledování? b) Co zažil po provedení úkolu rozbít džbán před očima kněží a starších mužů? c) Jak Jeremiáš reagoval na toto zacházení? Co však učinil potom a co jej přinutilo, aby dále kázal?
21 Jsi občas sklíčený, že tě lidé často odmítají? Pak se nech utěšit a povzbudit Jeremiášovým příkladem. Mysli na slova Ježíšova nevlastního bratra Jakuba: „Eliáš [prorok jako Jeremiáš] byl muž se stejnými city jako my.“ (Jak. 5:17, NS) Jeremiáš tedy byl nedokonalý člověk jako my a žil jako my mezi nedokonalými lidmi, z nichž většina byla proti pravdě. Ihned po rozbití džbánu zažil Jeremiáš na sobě nejpotupnější jednání. Nehledě na to, že poselství, které zvěstoval v Jehovově jménu, se setkalo s opovržením, byl jakoby na znamení největšího opovržení zbit vrchním chrámovým dozorcem. Toto špatné jednání bylo snad bití pruty, které bylo provedeno na příkaz vrchního chrámového dozorce. Protože tak vysoký úředník předcházel ve špatném jednání s prorokem, cítil se lid jistě oprávněn tupit Jeremiáše, hanit jej a vysmívat se mu. Někteří jej snad také bili a plivali na něj, protože byli poštváni nenávistnými proroky a kněžími. Potom byl jako Jehovův zástupce vsazen do klády jako zločinec. (Jer. 20:1–3) Kláda byla pravděpodobně na určitém místě nebo v nějaké kobce u brány. — Srovnej s 2. Par. 16:10; Sk. 16:24.
22 Hebrejské slovo přeložené jako „kláda“, znamená „stočený, zkřivený“. Kláda byl nástroj, v němž byl zajatec držen v zkrouceném, nepřirozeném postoji. Po této noci byl Jeremiáš zeslaben, jeho údy byly ztuhlé a bolely a byl tak vyčerpaný a sklíčený, že řekl: „Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho.“ Nepřestal však volat k Jehovovi o pomoc. V modlitbě, kterou adresoval Jehovovi, se zmínil, že je mu Jehovovo jméno a slovo ku potupě a k posměchu a že lidé o něm všude špatně mluví a číhají na to, aby jej přistihli při nějaké chybě, aby jej mohli odstranit. Ano, toho dne nechybělo mnoho a lid by jej připravil o život. Jeremiáš však mohl vidět, jak Jehova jako spravedlivý soudce a osvoboditel je s ním, a důvěřivě svěřil svou při Jehovovi. Shledal, že je lehčí snášet potupu a utrpení než tlak, který na něj vykonávalo Jehovovo slovo a který jej nutil k mluvení. Řekl: „Jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých.“ Neosvobodil Jehova své služebníky také v naší době a nenaplnil je horlivostí pomocí svého slova a svého ducha? Dějiny svědků Jehovových a naše vlastní zkušenosti to potvrzují. (Jer. 20:9–12) Nejsme šťastnější, snášíme-li potupu a hanbu, než jsme-li trápeni svým svědomím, školeným Jehovovým slovem?
23. a) Jakou odpověď obdržel Jeremiáš na svou otázku, proč se daří zlým? b) Čemu se z toho máme naučit a jakou pravdu o Bohu bychom měli mít stále na mysli?
23 Jeremiáš jednou položil otázku: „Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všichni, kteří se pyšně zpronevěřili . . . rostou, ano i ovoce nesou . . . jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich [od sídla citů nebo pohnutek].“ Obdržel též odpověď. Jehova mu zjevil, že s nimi není a že je „vytrhne z jejich země“. Naše vůle vytrvat je podobně posilována vědomím, že Jehova sice vyčkává a je shovívavý, ale že všechno pozoruje a vykoná svůj rozsudek na těch, kteří nastoupili špatnou cestu a trvají na ní. Neměli bychom proto být vyvedeni z rovnováhy, když vidíme, že se lidem, kteří se dokonce chlubí tím, že slouží Bohu, dobře daří přes jejich zlé jednání. Kdo se chce líbit Bohu, musí nejen věřit, že je Bůh, ale musí si být též jasně vědom toho, „že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“. Vytrvej a budeš odměněn. — Jer. 12:1, 2, 12–14 Elb. b; Žalm 37:7–9; Žid. 11:6, NS; Gal. 6:9.
24. a) Na co bychom měli pomyslet, když čteme, co řekl Jeremiáš, když byl přechodně zbaven odvahy? b) Na co bychom měli myslet, když jsme v obtížné situaci?
24 Měli bychom myslet na to, jak dlouho Jeremiáš působil. Pak můžeme porozumět, proč později vyjádřil slova jako: „Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem.“ Kdyby někdo z nás byl zatčen, bit a vhozen do klády, kdyby byl potom znovu a znovu zatýkán a vězněn, ano, kdyby trpěl neustálý výsměch a bylo mu vyhrožováno, pak by snad během let také někdy pronesl hořká slova. Jeremiáš ale nikdy nic nevyčítal Bohu. Byl si vědom své nicotnosti a věděl, že Jehova rozumí jeho srdci, které bylo v souladu s Bohem, a že s ním cítí. (Jer. 20:14, 18; 12:3) Tato myšlenka by nás měla posilovat když nás skličující poměry hrozí přemoci. Jeremiáš nebyl posilován svou vlastní silou, ale podpíral a posiloval jej Jehova, který jej používal jako služebníka. To ukazuje, že Jehova sleduje určitý účel, když dopustí, abychom se dostali do obtížných situací, ve kterých snad musíme vytrpět určité věci a snad si klademe otázku „Proč?“, ale stanoví si, že nám dá další sílu, kterou potřebujeme, abychom vytrvali. A když vytrváme, jsme potom o to šťastnější.
25. Proč nám Jeremiášův příklad pomáhá poznat, že máme být poslušní i v zdánlivě nedůležitých věcech?
25 Občas může být zkoušena naše ochota rychle uposlechnout. Jsme ochotni vynaložit čas a sílu, abychom udělali něco, co se zdá poměrně nevýznamné? Snad jde o to vyhledat několik osob v různých místech, které nebyly zastiženy při dřívějších návštěvách, nebo navštívit opět někoho, kdo si vzal pouze časopis. Snad jde též o to, abychom vedli s někým pravidelně biblické studium nebo vyhledali lidi, kteří potřebují pomoci. Jeremiáš by si byl mohl stěžovat, že musel podniknout tak dlouhou cestu pro zdánlivě bezvýznamnou věc, když mu bylo přikázáno, aby si vzal plátěný opasek, šel k Eufratu, který byl vzdálen téměř 500 kilometrů, a skryl tam opasek v skalní rozsedlině. O něco později dostal příkaz, aby tam šel ještě jednou a přinesl opasek opět zpět. Byl přirozeně zetlelý. Mohl se ptát: „Proč to všechno je kvůli opasku?“ Uposlechl však a vytvořil tak obraz, který jednoznačně a názorně ukázal, jak shovívavý byl Jehova k Izraeli a Judovi. Ti, kteří to viděli, měli jasně před očima, že Jehova byl rozhodnut zničit svůj lid, který nosil kolem beder jakoby opasek, který mu měl být ke cti a pro ozdobu, ale stal se odbojným a propadl modloslužbě. — Jer. 13:1–11.
26, 27. a) Jak je na některých patrné, že je oslabena jejich vůle vytrvat? b) Proč si můžeme i v tomto důležitém bodu vzít příklad z Jeremiáše a jaké stanovisko bychom měli zaujmout v tomto ohledu?
26 Někteří svědkové Jehovovi jsou úzce spřáteleni s lidmi, kteří nejsou oddáni Bohu, a někteří si dokonce vzali nevěřícího. Ospravedlňují své nedbání toho, co nám v tomto ohledu přikazuje Boží Slovo, obvykle slovy: „Ve sboru nebyl nikdo v mém stáří, koho bych si mohl vzít.“ Protože víme, že takové jednání je nebezpečné, je z podobných úvah patrné oslabení vůle vytrvat. Jeremiášův příklad nám pomáhá i v tomto ohledu. Pohnutka k sňatku byla u starých Izraelitů v určitém smyslu ještě pádnější než v přítomnosti. Izraelité měli nejen stejnou přirozenou potřebu, ale velmi též dbali o zachování svého dědického podílu a svého rodinného jména, a jestliže někdo nezplodil žádné potomky, bylo to považováno za neštěstí. (5. Mojž. 25:5, 6; 1. Sam. 1:5–11) Přesto Jeremiáš obdržel od Jehovy tento příkaz: „Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů nebo dcer na místě tomto.“ Pro něj to tedy znamenalo nejen nevzít žádnou nevěřící ženu, ale vůbec se neženit! — Jer. 16:1, 2.
27 Jehova měl své důvody pro tento příkaz a také je Jeremiášovi vyložil. Děti, které by se narodily v této kritické době jeruzalémských dějin, by se zrodily jen k neštěstí. Jeruzalém bude brzy zničen a děti jeho obyvatel přijdou o život. Jeremiáš uposlechl, neboť služba pro Jehovu a Jehovovo slovo pro něj byly důležitější než ženění. Věřil Jehovovi. A Jehova mu opět dal sílu vytrvat až k šťastnému konci. (Jer. 16:3, 4) My žijeme v daleko vážnější době než Jeremiáš. Neměli bychom tedy dokázat, že jsme ochotni vytrvat tím, že uposlechneme Jehovovo slovo, a když vstupujeme do manželství, činíme to „jen v Pánu“? Nebylo by lepší, kdybychom v případě potřeby čekali, až nám Jehova dá, co potřebujeme osobně k vytrvalosti, než abychom se mu znelíbili? Měj na mysli, co řekl Jehova Davidovi podle slov v 2. Samuelově 12:7–9.
STYKY
28. a) Jaké styky pěstoval Jeremiáš, kterých si velmi vážil? b) Co mu přinášelo největší radost a k jaké znamenité skupině lidí počítá Jehova Jeremiáše?
28 Jeremiáš dbal na své styky. Měl především velké ocenění pro Jehovovo slovo. Měl v něm zalíbení a radost a zůstával jím úzce spojen s Jehovou. (Jer. 15:16) Aby zachoval toto úzké spojení s Bohem, vystříhal se společnosti těch, kteří se nezajímali o Jehovovo uctívání a neposlouchali jeho slovo a nepoznávali vážnost doby, ve které žili. (Jer. 15:17) I když mnoho jeho současníků nenávidělo Jehovu, přece měl několik dobrých přátel, mezi jiným svého věrného písaře Barucha. Jedním z těch, kteří jej uposlechli, byl Etiopec Ebedmelech, který jej zachránil z bahnité jámy. Potom měl Jeremiáš radostnou přednost sdělit Ebedmelechovi, že Jehova jej zachrání ve dnech zničení Jeruzaléma. Rechabitští se prokázali jako věrní, když je musel vyzkoušet, a zahanbili tak obyvatele Jeruzaléma. (Jer. 35:1–19) Jeremiáš se sice nepodílel na tak zvaných radostech Izraelitů, kteří vedli „normální život“, ale měl to nejcennější a nejkrásnější, co někdo může vlastnit a co přináší největší radost: porozumění a poznání Jehovovo. (Jer. 9:23, 24; 1. Kor. 1:31) Jeremiáš je pro svou věrnost počítán Jehovou k velkému ‚oblaku svědků‘, pro které připravil „město“, svou královskou vládu. Jehova jej počítá k těm, jejichž víru můžeme napodobovat. — Jer. 36:4–8; 38:7–13; 39:15–18; Žid. 12:1; 11:16.
TĚLESNÁ UTRPENÍ
29. Co všechno Jeremiáš zažil, z čeho si můžeme vzít příklad při „snášení zlých věcí“?
29 Mnozí svědkové Jehovovi, i když ne všichni, vytrpěli pro pravdu tělesná utrpení. Jeremiáš patřil k těm, o kterých napsal Jakub: „Vezměte si ve snášení zlých věcí a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili ve jménu Jehovově.“ (Jak. 5:10, NS) V jeho rodném městě Anatot usilovali o jeho život. (Jer. 11:21) Paschur, vrchní chrámový dozorce, jej zbil a vsadil jej na noc do klády (Jer. 20:2, 3) a zuřící kněží, falešní proroci a lid v chrámě se jej chopili a hrozili mu trestem smrti. (Jer. 26:8–11) Byl držen ve vazbě ve vězeňském dvoře (Jer. 32:2; 33:1) a když jednou opustil Jeruzalém, aby šel do své domoviny v zemi Benjamin, byl zatčen a obviněn, že chce přeběhnout ke Kaldejcům. Při této příležitosti jej knížata zbila a uvrhla na mnoho dní do žaláře. Musel zavolat krále, aby tam nepřišel o život. Potom byl vězněn ve vězeňském dvoře. (Jer. 37:11–16, 20, 21) Později jej král Sedechiáš vydal knížatům, kteří jej uvrhli do bahnité jámy, kde by byl jistě zemřel. — Jer. 38:4–13.
30. Co pociťoval Jeremiáš, když Nabuchodonozorova osobní stráž vyváděla zajatce z Jeruzaléma?
30 Kromě toho Jeremiáš trpěl jako ostatní obyvatelé Jeruzaléma, dobří i zlí, za obležení Babylóňany. Konečně byl osvobozen a propuštěn ze svých pout na rozkaz vysokých babylónských úředních osob, které byly ustanoveny nad městem. Jeremiáš miloval lidi, kteří byli nyní vystaveni hanebnému zacházení, a kromě toho se styděl za pohanu, která tím byla nakupena na Jehovovo jméno. Myšlenka, že Boží dům neboli chrám a Boží trůn i Boží smluvní lid byly zneuctěny a pošlapány špinavýma nohama Babylóna, Božího úhlavního nepřítele, a ctitelů démonského Boha Merodacha, byla pro něj nesnesitelná. Potupa a pohana byla tak velká, že měl pocit, že musí jít s celým lidem do vyhnanství a trpět s ním. — Jer. 40:1–5.
31. a) Čím Jehova dokázal svou lásku k izraelskému lidu, ačkoli připustil, že byl odveden do vyhnanství? b) Proč se mohl Jeremiáš tehdy radostně dívat do budoucnosti?
31 Odkud pocházela tato Jeremiášova láska? Od Jehovy, jeho Boha. Neboť Jehova, který je plný nezasloužené dobrotivosti, se neodvrátil úplně od svého lidu, ale oznámil skrze Jeremiáše, že nezapomněl na svou smlouvu a že nepřestala jeho láska k jeho věrným služebníkům Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a Davidovi. V tom temném dni izraelských dějin mohl se Jeremiáš dívat radostně do budoucnosti, neboť Jehova Bůh jej inspiroval k předpovědi, že obrátí po sedmdesáti letech opět svou přízeň k Izraeli, a poukázal skrze něj na uzavření nové smlouvy s duchovním Izraelem, která ovšem byla dále v budoucnosti, než si Jeremiáš pravděpodobně myslel. — Jer. 31:31–34.
OCHRANA
32. Proč Jeremiáš potřeboval stále více Jehovovu ochranu, čím blíže byl konec Jeruzaléma?
32 Nyní pozorujeme, jak Jehova podivuhodně řídil věci, aby chránil Jeremiáše. Vyhlídky Jeremiášovy byly velmi mizivé, zvlášť protože situace města Jeruzaléma se stále více zhoršovala a nakonec se stala úplně beznadějnou vzhledem k Nabuchodonozorově obklíčení. Kněží a proroci byli Jeremiášovi smrtelní nepřátelé. Většina národnostně smýšlejících knížat jej nenáviděla a považovala jej za vlastizrádce a buřiče. Velmi nebezpečné pro Jeremiáše bylo, že přikázal bohatým a vznešeným, aby propustili své hebrejské otroky podle předpisů Božího zákona, neboť to ohrožovalo jejich blahobyt. Nejprve uposlechli, ba dokonce uzavřeli smlouvu v Jehovově chrámě, ovšem pouze na oko, neboť když se zdálo, že nebezpečí pro město pominulo, a oni se domnívali, že již nemusí volat k Jehovovi o pomoc, zrušili smlouvu; vzali si své hebrejské bratry opět zpět a udělali z nich znovu otroky. Jeremiáš jim proto řekl, že budou vydáni na pospas meči, moru a hladu. — Jer. 34:8–22.
33. Proč se Jeremiáš necítil nikdy osamělý a jak Jehova dokázal, že stojí stále po boku Jeremiášově?
33 Když jsme nyní uvažovali o jednotlivých případech, kdy byl Jeremiáš osvobozen, chceme podržet na mysli, že Jehova je živý Bůh a že může dnes stejně posilovat a chránit své služebníky. Jehova stál Jeremiášovi vždy po boku v jeho zkouškách, v nichž zachoval ryzost; nikdy jej neopustil. Nikdy též nepřipustil, aby Jeremiáš byl zkoušen nebo pokoušen nad to, co mohl snést. (1. Kor. 10:13) Jeremiáš se nemusel cítit nikdy osamocený. Jehova vždy ve správné chvíli poděsil Jeremiášovy nepřátele, vyvolal výčitky svědomí v těch, kteří ještě respektovali jeho zákon, nebo se postaral o to, aby se objevil na scéně poctivě smýšlející člověk, nehledě na to, že chránil Jeremiáše anděly, na příklad při zničení Jeruzaléma. Všimněme si nyní, jak v následujících případech byla vyhlídka na osvobození často velmi malá a že tím byla vážně zkoušena Jeremiášova vůle vytrvat, ale že Jehova vždy a vždy chránil Jeremiáše.
34. Co věděli Jeremiášovi nepřátelé a co je tedy zdržovalo? Jak jsou podobně chráněni svědkové Jehovovi?
34 (1.) Kněží, Jeremiášovi nepřátelé, měli jen jedno přání, totiž zabít jej, aby se jej zbavili. Věděli však, že mluví Jehovovo slovo (což byla již sama o sobě velká ochrana), a proto jej nechávali na pokoji, ale číhali na to, aby jej přistihli při nejmenší chybě a měli důvod pomstít se mu a dát přitom svému jednání zdání práva. Jehova jej však vedl obezřetně a obratně jako „rek udatný“. (Jer. 20:10, 11) To nám připomíná, že Jehova vede dnes svůj lid svým ‚věrným a rozumným otrokem‘. Svědkové Jehovovi mluví vždy pravdu a tím odzbrojili své nepřátele a zahnali je tak do úzkých, že tito nepřátelé již nevědí, jak by mohli ochromit dílo svědků, aniž by porušili zákony, které vydali k udržování pořádku ve své společnosti.
35. Koho Jehova použil, aby chránil Jeremiáše, když by jej kněží a lid v chrámu téměř usmrtili?
35 (2.) Na začátku vlády krále Joakima chtěli kněží a proroci a jejich podporovatelé usmrtit Jeremiáše, ale Jehova dal hrozivé situaci obrat, takže Jeremiáš obdržel příležitost k obhajobě své kazatelské činnosti a k dokázání její zákonnosti. Při této příležitosti se Jehova postaral, aby jistí judští starší muži přišli Jeremiášovi na pomoc svými zralými úvahami. Uvedli příklady, z nichž bylo patrné, jak Jehova jednal v minulosti, a to přimělo vlivného knížete Achikama, aby se zastal Jeremiáše. — Jer. 26:7–24.
36. Jak jej Jehova zachránil před smrtí ve vězení?
36 (3.) Jeremiáš byl mnoho dní ve vězení a nežil by již velmi dlouho, kdyby král Sedechiáš, na kterého se obrátil, nepřikázal — zcela proti svému nesvědomitému a zbabělému charakteru —, aby Jeremiáš byl přiveden na vězeňský dvůr, kde mu dávali denně chleba. Proč to Sedechiáš udělal? Na to je možno dát jen jednu odpověď: Protože Jehova chránil Jeremiáše. — Jer. 37:18–21.
37. Kdo jej chránil, když mu usiloval o život král Joakim?
37 (4.) Když král Joakim spálil Jeremiášův svitek a usiloval o život proroka a jeho písaře Barucha, hledali je jeho muži marně. Knížata je již varovala a řekla jim, že se mají skrýt, než bude přečten svitek. Ať již jim přátelská knížata dále pomáhala, aby mohli setrvat v úkrytu, či nikoli, byl jejich ochráncem ve skutečnosti Jehova, neboť zpráva zní: „Jehova je držel v úkrytu.“ — Jer. 36:19–26, NS.
38. Koho použil Jehova, aby zachránil Jeremiáše před smrtí v bahnité jámě?
38 (5.) Prostřednictvím Etiopce Ebedmelecha, muže s dobrým srdcem, zachránil Jehova Jeremiáše z bahnité jámy a uchránil jej tak před smrtí. Ebedmelech s sebou vzal třicet mužů, protože přijít Jeremiášovi na pomoc byl nebezpečný podnik. Potřeboval tyto muže, aby Jeremiášovi nepřátelé nemohli zmařit jeho záchrannou akci. Nebyl to nikdo jiný než Sedechiáš, kdo dal povolení k tomuto postupu. Udělal to z lásky k Jeremiášovi? Můžeme odpovědět s plným přesvědčením, že nikoli. — Jer. 38:7–13.
39. Jak byla jasně patrná Jehovova ruka, když byl Jeremiáš osvobozen velitelem Nabuchodonozorovy tělesné stráže?
39 (6.) Světovládce Nabuchodonozor, ctitel boha Merodacha a král Babylóna, starého nepřítele Jeruzaléma, poručil Nebuzardanovi, veliteli své osobní stráže, aby se postaral, aby se Jeremiášovi nestalo nic zlého! Jak to že to udělal? Protože se splnilo Jehovovo slovo, které Jeremiáš zvěstoval, a protože Jehova, který může řídit krále a „podlé vůle své činí mezi vojákem nebeským a obyvateli země“, stál při Jeremiášovi. — Jer. 39:11–14; 40:1–5; Dan. 4:32.
40. a) Jak bylo možné, že Jeremiáš zůstal naživu při obležení, pádu a zničení Jeruzaléma? b) Jak potom Jehova dokázal, že pamatuje na své smlouvy?
40 (7.) Když byl Jeruzalém zničen, když v městě nebylo již nic k jídlu a mnozí dokonce jedli své vlastní děti, když nakonec byly prolomeny zdi a obyvatelé města byli pobíjeni, když synové Sedechiášovi byli usmrceni před jeho očima a on sám byl oslepen, ano, když byli zajatci odváděni v poutech, zůstal Jeremiáš naživu. (Jer. 19:9; 39:6–9; 52:10, 11) Jehovovi andělé jej chránili. Mimo hořící město, kde mohl slyšet křik těch, kteří byli Babylóňany naráženi na kůl, mohl děkovat Jehovovi za jeho skutky, které by byly pro lidi nemožné. Žil; Baruch byl ušetřen; Ebedmelech byl ještě naživu; mezi živými zajatci byli též upřímně smýšlející Rechabité. (Jer. 39:16–18; 35:17–19; 45:2, 5) Bůh pamatoval na svou smlouvu s Abrahamem a Davidem, neboť se postaral, aby zůstal naživu Jekoniáš, Joakimův syn (který byl odveden do Babylóna o deset let dříve). Jekoniáš se stal předkem pěstouna Ježíše Krista, který se tak stal zákonným dědicem Davidova trůnu. Jehova ochránil také Jozadaka z pokolení veleknězů Eleazara a Fínesa. — Jer. 52:31–34; Mat. 1:11, 16; 1. Par. 6:1–15.
41. Proč musel Jeremiáš dále vytrvávat po pádu Jeruzaléma?
41 Ale ani po všech těchto zkušenostech neposlechlo těch málo Izraelitů, které Nabuchodonozor ponechal v zemi, prorockých slov Jeremiášových. Vzali jej s sebou do Egypta, kde působil vytrvale dále jako prorok. Jeho činnost vyžadovala nadále odvahu, neboť musel říkat Izraelitům, že na ně přijde neštěstí, protože nedůvěřují Jehovovi, ale egyptskému králi. — Jer. 43:8–10; 44:1, 28, 29.
42. Co bylo to nejhorší, co musel Jeremiáš snést?
42 To nejhorší pro Jeremiáše bylo, že musel přihlížet, jak Jehova projevil svou nelibost své pozemské organizaci. Členové této organizace byli odvedeni do vyhnanství a učiněni otroky. Jehova již neměl na zemi žádnou svobodnou, nezávislou organizaci, která by jej zastupovala. Město a království, dlouhou dobu sláva pro jeho jméno, již neexistovaly. Na Davidově trůně neseděl již žádný král. (Ez. 21:25–27) Hora Sión nebyla již ‚útěchou vší země‘ a nedělala již žádnou čest Jehovovu jménu, nýbrž byla pro něj spíše pohanou. (Žalm 48:3; Pláč 1:1, 8) Jeremiáš věděl, že do obnovy uplyne ještě sedmdesát let a že potom již dávno nebude žít. Avšak jeho vůle vytrvat tím nebyla zlomena. — Jer. 25:1, 12.
43. Zažijí svědkové Jehovovi rovněž zničení Boží organizace jako Jeremiáš? Odůvodni svou odpověď.
43 Dnes nemusíme prožít něco tak zlého. Organizace Jehovova lidu je sjednocena, těší se Jehovově přízni a jeho zřejmému zalíbení; nebude nikdy přemožena svými nepřáteli a Bůh ji nikdy nezavrhne. (Iz. 54:7–15) Bez ohledu na to, zda se můžeme pravidelně shromažďovat s členy organizace a být bezprostředně spojeni s ústředím, nebo jsme odříznuti velkými vzdálenostmi nebo pronásledováním, snad dokonce samovazbou, víme, že Boží organizace působí dále a že nadále oslavuje jeho jméno. To nám podstatně ulehčuje vytrvat.
44. Byli svědkové Jehovovi nové doby podobně po určitou dobu ve vězení? Proč? Jak tomu bude v budoucnosti?
44 Někteří bratři, kteří jsou ještě dnes mezi námi, zažili v letech 1914 až 1918 dobu, kdy Jehova neschvaloval jednání své organizace a proto připustil, že se dostala do zajetí Velikého Babylóna. V té době bylo jistě těžké vytrvat. Sotva byl ještě slyšet hlas velebení Jehovova jména. Ryzost jednotlivců byla zkoušena do krajnosti. Bůh přirozeně neopustil věrné. Dal jim sílu k vytrvalosti a oni vyšli ze zkoušky posíleni. Opět se jich ujal ve své lásce a od té doby nemohlo nic zabránit Boží organizaci v jejím růstu a v jejím rozvoji — ani první ani druhá světová válka, ani revoluce ani autoritativní vlády, ani zákazy nebo akce lůzy, ani zatýkání nebo smrt některých z nich.
45. a) Zajímá se Jehova o to, abychom vytrvali? b) Co musíme dělat a co by mělo za následek, kdybychom se vzdali?
45 Jehova tedy chce, abychom vytrvali a proto k nám mluví svým Synem. (Žid. 1:2) Jehovův trůn je nyní navždy v rukou spravedlivého krále a Ježíš Kristus, vládnoucí král, se postará o to, aby bylo uplatněno právo. Nemáme stejně jako Jeremiáš nic jiného na práci, než provádět úkol, který jsme obdrželi; všechno ostatní musíme přenechat králi. To nepřipouští, abychom vedli pohodlný život. Musíme plnit svůj slib oddanosti a vytrvávat. Chceme-li být šťastní, nesmíme se vzdát.
46. Čím si můžeme být jisti, jestliže vytrváme?
46 Šťastný je ten, kdo radostně vytrvává a nakonec dosáhne svůj cíl! Modli se, když upadneš do pokušení nebo jsi ve zkoušce, a důvěřuj v Jehovovu záchranu. Nepomůže ti vždy tak, jak to snad očekáváš, ale pomůže ti, jako pomohl Jeremiášovi. Stojíš-li před obtížným úkolem nebo jsi sklíčený, uvažuj o víře mužů jako Jeremiáš, napodobuj jejich víru a zažiješ splnění slov: „Ale když budete trpět malou chvíli, Bůh . . . ukončí vaše školení, upevní vás, posílí vás.“ — 1. Petra 5:10, NS.