Vytrváš radostně nebo se sklesle vzdáš?
„My pak nepatříme k těm, kteří odstupují k zahynutí, ale k těm, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ — Žid. 10:39, NS.
1. Proč je tolik lidí, kteří nedosáhnou cíle, který si stanovili?
KDO usiluje ve svém životě o určitý cíl, nemá to v naší proměnlivé době lehké. Musí počítat s tím, že jiní se jej budou snažit zatlačit nebo mu klást do cesty překážky. Musí nejen tvrdě pracovat, ale bude mít též mnoho zármutku. Mnohému chybí síla, aby mohl vytrvat, nebo zdroj síly, z něhož by čerpal znovu a znovu sílu. Jiní se vzdají, protože shledají, že cíl nebo účel jejich snažení není hodný jejich úsilí a námahy.
2. Proč je ten, kdo se vzdá, nešťastný?
2 Přání dosáhnout nějakého výkonu je lidem vrozené. Povznášející radost, kterou cítíme, když jsme dosáhli určitého výkonu, nelze ničím nahradit. Je také zcela přirozené, že člověk chce svým životem přispět něčím k prospěchu lidské společnosti. Kdo tedy vytrvale sleduje svůj cíl a nakonec jej dosáhne, je šťastný. Kdo se vzdá, má to snad přechodně poněkud lehčí, protože se zbaví povinností a starostí, které s sebou přináší vytrvalost, ale učiní se nešťastným; budou jej trápit výčitky svědomí a zmizí jeho sebedůvěra a sebeúcta. Je tomu tak zvlášť u těch, kteří se věnovali dobré, ctihodné věci a nakonec se vzdali.
3. Co nesmí pouštět se zřetele člověk, který usiluje o určitý cíl, chce-li tohoto cíle dosáhnout?
3 Kdo chce v životě něco vykonat a nechce patřit k těm, kteří se vzdají, musí zaujmout předem příslušný postoj. Nesmí přitom pustit ze zřetele čtyři důležité věci: 1. musí zjistit, zda usiluje o správný cíl, to jest, zda tím navždy obšťastní sebe i své rodinné příslušníky; 2. musí pečlivým zkoumáním zjistit, zda se snaží dosáhnout svého cíle poctivými, zákonnými prostředky; 3. musí mít správný pojem o vytrvalosti a 4. když si zjednal jistotu v těchto věcech, musí se pevně rozhodnout, že bude něco dělat. — Srovnej s Lukášem 14:28–33.
4. Co musí dělat, jestliže již začal usilovat o svůj cíl?
4 Jestliže již jednou stanovil svou cestu, musí využít všech dostupných prostředků, z nichž může čerpat sílu, kterou potřebuje k úspěšnému překonávání překážek a k dosažení žádoucího cíle. (Fil. 3:12–16) Musí se opět a opět zkoumat a přesvědčovat se, zda usiluje o svůj cíl a neodbočuje na jednu nebo na druhou stranu. Snad bude muset čas od času opravit svůj směr, aby zůstal na cestě. Jestliže jde pevně kupředu, jeho vytrvalost stále roste. — 2. Kor. 13:5.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ČINNOST
5. Jaký je jediný žádoucí cíl a proč se vyplatí sledovat tento cíl?
5 Člověk může být činný v mnoha oborech a prospívat tím více či méně sobě i jiným. Pro dnešní světové poměry však nevedou tyto snahy k žádoucím výsledkům. V nejlepším případě mohou pomoci jen přechodně, protože všichni lidé musejí zemřít. Kdyby byla cesta, na které bychom mohli získat nejen sami věčný život, nýbrž mohli k němu pomoci i jiným, pak by to byla nejlepší cesta, jakou bychom mohli nastoupit, jediná, jež vede k skutečně žádoucímu cíli, neboť bez života nemůžeme dělat nic, ani něco prospěšného, ani něco, co nám dělá radost. Je taková cesta, cesta, která vede k vytouženému, ba nejvytouženějšímu cíli, a tato cesta je také jediná, na které můžeme úspěšně vytrvat: Je to služba Jehovovi a jeho království pod Kristem Ježíšem. Jako stvořitel všech věcí, z nichž se těšíme, Jehova zaslíbil, že přivodí na zemi prostřednictvím svého království spravedlivý nový a věčný pořádek, v němž lidé budou moci žít navždy a plně rozvíjet ve spravedlivých poměrech schopnosti, které jim Bůh dal. — Iz. 9:6, 7; 25:7, 8.
JAK KŘESŤAN VYTRVÁVÁ
6. Co rozumí svět slovem „vytrvat“?
6 Ve světě má slovo „vytrvat“ nepříjemnou příchuť. Svět rozumí výrazem „vytrvat“ asi to, co dělá trosečník v záchranném člunu. Nachází se v této situaci proti své vůli. Je vydán na pospas živlům. Jedinou pohnutkou pro jeho vytrvalost je snad jeho silná vůle. Snad trpí hladem a žízní a nakonec se zachrání; ale třeba je potom tak slabý, že mu někdo musí po určitou dobu dávat jíst a pečovat o něj. On sám nemůže nikomu pomoci. Není to pro něj žádný radostný zážitek, ale prostě odhodlané snášení utrpení, vyčkávání brzkého konce soužení.
7. Co rozumí na rozdíl od světa křesťan výrazem „vytrvat“?
7 Jinak je tomu u křesťana, který slouží Bohu. Musí ovšem rovněž vytrvávat. Musí dokonce snášet nejen nepříjemnosti denního života, ale též odpor, utrpení a pronásledování. Čím se tedy liší vytrvalost křesťana od vytrvalosti trosečníka v záchranném člunu? Rozdíl je v tom, že křesťan nastoupil svou cestu dobrovolně, že ví, kam jeho cesta vede a proč musí vytrvat. Ví také, že mu pomáhá Jehova Bůh. Nezoufá si. Netrpí cestou hladem, neboť je duchovně vyživován. Místo aby stále více slábnul jako trosečník, je stále silnější, protože ví, že se líbí Bohu. Pomáhá vytrvávat i jiným. Jeho zájem o bližní je tak velký, že sotva myslí na své vlastní potíže. Je duchovně silný a jak vytrvává, neslábne, nýbrž nadále sílí. Nemá před očima žádný nejistý, ale jistý cíl a je šťastný. Protože ví, kam jej vede jeho cesta a proč po ní jde, může radostně vytrvávat a má zřejmý důkaz toho, že usiluje o správný cíl a že se líbí Bohu. Apoštol Pavel povzbuzoval křesťany v Tessalonice těmito slovy pravdy:
8. Čeho jsou podle slov Pavlových důkazem pronásledování a soužení? Proč se netváří smutně ten, kdo tak vytrvává?
8 „Proto jsme na vás pyšní mezi všemi sbory Božími pro vaši vytrvalost a víru ve všech vašich pronásledováních a souženích, která snášíte. To je důkaz spravedlivého Božího soudu a vede to k tomu, že jste považováni za hodné království Božího, pro něž vskutku trpíte.“ (2. Tess. 1:4, 5, NS) Kdo vytrvává v tomto smyslu, prospívá nejen sobě, nýbrž i těm, kteří pozorují jeho způsob jednání. Protože se líbí Bohu, nemůže být jinak než šťastný. Vidí, že se všechno vyvíjí přesně tak, jak to očekává, tak, jak to předpovědělo Boží Slovo. Nemá tedy důvod, aby si stěžoval. Netváří se též smutně, jako by pro něj vytrvalost byla břemenem.
9. Jakou cenu připisuje Bible vytrvalosti?
9 Písmo svaté klade velký důraz na vytrvalost a ukazuje, že je to schopnost, kterou křesťan musí mít. Sám Ježíš poukázal na to, že křesťané získají svou duši (svůj život) vytrvalostí. (Luk. 21:19, NS) Apoštol Pavel chválil křesťany v Tessalonice pro jejich vytrvalost, kterou dokazovali na základě své naděje v Pána Ježíše Krista. (1. Tess. 1:3) Petr nabádal křesťany, aby připojili k různým křesťanským vlastnostem i vytrvalost, nanejvýš důležitou schopnost. (2. Petra 1:6) Bible varuje opětovně před odpadnutím nebo před opuštěním křesťanské cesty, před vzdáním boje. — Žid. 10:38, 39; 2. Tim. 4:10; Mat. 24:13; Žid. 6:4–6; Zj. 2:10.
DNEŠNÍ SITUACE
10. Jak to vypadá s vytrvalostí v křesťanstvu?
10 Jak to vypadá v tomto ohledu mezi těmi, kteří neprávem tvrdí, že nastoupili cestu Kristových následovníků? Milióny příslušníků křesťanstva se vzdaly této cesty. Mohutně se rozmáhá neúcta k právu a pořádku a církve křesťanstva jsou zděšené, protože stále více kněží skládá svůj úřad. Ježíš předvídal tyto věci, neboť řekl: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska většiny.“ (Mat. 24:12, NS) Tyto věci tedy nepřekvapují horlivé čtenáře Bible, neboť z Božího Slova se dozvídáme, že křesťanstvo patří k Velikému Babylónu, světové říši falešného náboženství, která je nepřátelsky zaměřená proti Bohu, a že jeho duchovní nejsou tedy muži, kteří se oddali Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. Nemají Božího ducha ani jeho podporu, bez níž nikdo nemůže vytrvat. Není divu, že se vzdávají. — Zj. 18:2, 21; Jer. 51:58; Iz. 40:30, 31.
NEGATIVNÍ POSTOJ OSLABUJE NAŠI VŮLI VYTRVAT
11, 12. a) Jak to vypadá v tomto ohledu u většiny svědků Jehovových? b) Z jakých náznaků je patrné, že u některých je oslabena vůle k vytrvalosti?
11 Jak to však vypadá mezi těmi, kteří poznali Jehovu a jeho záměr s královstvím a skutečně se mu oddali skrze Ježíše Krista? O většině lze říci, že vytrvávají. Žel, jsou však i někteří, kteří ztratili více či méně svou první lásku k Boží službě a svou radost z ní a považují dnes službu království za namáhavou práci. U nás snad tomu tak přímo není. Jestliže však čekáme v kazatelské službě jen na to, abychom již mohli přestat a jít domů, je to znamení, že již nemáme správnou radost z vytrvalosti, a měli bychom vážně přemýšlet, jak posílit svou vůli k vytrvalosti.
12 Někdo snad opět řekne, když slyší, že jiný chce nastoupit celodobou službu: „Pro mě to není. Nikdy bych to nemohl dělat den co den.“ Snad jsi již sám slyšel, jak někdo vyjádřil přání stát se misionářem nebo se přestěhovat, aby mohl působit ve větším obvodu, a jak pak někdo jiný řekl: „Proč? Zde to přece máš dobré.“ „Z čeho budeš žít?“ „Co uděláš, když onemocníš? Nejsou tam žádné nemocnice jako zde.“ Takové poznámky jsou náznakem, že u těchto lidí je oslabena vůle k vytrvalosti. Ještě horší však je, že takový postoj může oslabit vůli k vytrvalosti i u jiných.
13. S čím by měla být spojena naše vytrvalost a jak to znázornil Ježíš?
13 Jehova svěřil svému lidu dílo a chce, aby konal toto dílo s radostí. (Kaz. 3:12, 13) Ježíš byl radostný přes těžké zkoušky, které musel prodělávat. Věděl již, když nastoupil ve třiceti letech svou službu, že Židé mu způsobí mnoho utrpení a nakonec jej usmrtí. Předem to řekl svým učedníkům. Nechal se tím však oloupit o radost z Boží služby? Ne. Apoštol Pavel říká: „Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, bez ohledu na pohanu, a posadil se po pravici trůnu Božího.“ (Žid. 12:2, NS) Radostně doporučoval i jiným cestu, po které šel, a ukazoval jim, že na ní nebudou sami: „Postavte se se mnou pod mé jho.“ (Mat. 11:29, NS, pozn. p. č., anglické vydání 1950) Ani v posledních dnech svého pozemského života, když věděl, že jej zakrátko stihne potupná smrt na mučednickém kůle, neztrácel svou radost a nezarmoutil své učedníky, ale posiloval je a dodával jim odvahy, aby mohli zůstat pevní. Ještě v noci před svou smrtí je posiloval a povzbuzoval svými vřelými slovy. — Jan, kapitoly 14 až 17.
14. Jakou úlohu hrají andělé ve spojitosti s naší vytrvalostí?
14 Oslavený Ježíš Kristus velí nyní svatým andělům a řídí kazatelské dílo, které musí být provedeno. Svěřil svým podřízeným andělům určité úkoly ve spojení s dozorem nad zvěstováním ‚dobrého poselství o království‘. (Mat. 24:14, NS; Zj. 14:6, 7) Tito andělé jsou „vysíláni, aby sloužili těm, kteří zdědí záchranu“. (Žid. 1:14, NS) Nejsou vysíláni, aby hledali chyby u těch, kteří se účastní kazatelského díla, a aby je odsuzovali, ale mají úkol pomáhat jim. Živě se podílejí na díle, které provádějí Boží služebníci, protože přesně vědí, že je s ním spojeno ospravedlnění Jehovova jména. Záleží jim na tom, aby Jehovovi křesťanští svědkové zachovali svou ryzost a dokázali tak, že Satan vyslovil lež, když řekl, že člověk nezachová svou ryzost k Bohu, když bude vystaven zkoušce, ale že ze sobectví nebo bázně zklame. Andělé pozorují postoj a působení Jehovových služebníků a radují se, když vidí, jak provádějí v pokoji a jednotě a s vytrvalostí Boží dílo. (1. Kor. 4:9; 11:10) Jsou zklamáni, když musí zjistit, že někteří neposlouchají a nevytrvávají. Plně vyzbrojeni stojí zde připraveni poskytnout potřebnou pomoc křesťanům, kteří prosí Boha o pomoc pro svou službu. /S pomocí Jehovova ducha a s podporou andělů mohou Jehovovi křesťanští svědci spolehlivě doufat, že vytrvají. — Žalm 34:8; 2. Král. 6:15–17.
JEREMIÁŠ — DOBRÝ PŘÍKLAD
15, 16. Kdo nám dal svou vytrvalostí dobrý příklad a jaké poměry vládly, když nastoupil svou cestu, která od něj vyžadovala vytrvalost?
15 Bible říká, že „všechny věci, které kdysi byly zapsány byly napsány pro naše poučení, abychom svojí vytrvalostí a útěchou z Písem měli naději“. (Řím. 15:4, NS) K záznamům, které posilují naši vůli k vytrvalosti, patří i zpráva o životě Jeremiášově. Úvaha o této zprávě nám může pomoci k vytrvalosti.
16 Judské království se nacházelo během Jeremiášovy služební doby v špatné situaci. Obyvatelé desetikmenného Izraelského království byly odvlečeni Asyřany téměř pět set let předtím, než Jeremiáš začal prorokovat. Judské království napodobovalo nevěrnost své sestry, desetikmenného království, ba jeho nevěrnost byla nakonec ještě větší. Než vystoupil Jeremiáš na scénu, napáchal král Manasses mnoho zla ve spojení s Bálovým kultem, že Juda zůstal tak zkažený — ačkoli sám král později litoval —, že Jehova se rozhodl, že nechá jednoho dne srovnat Jeruzalém se zemí a odvést judské obyvatele. — 2. Par. 33:18, 19; 2. Král. 21:13, 14.
17. Proč Jeremiáš věděl, že bude zkoušena jeho vytrvalost jako proroka?
17 Manassesův syn Amon jednal jako jeho otec. Po jeho dvouleté špatné vládě nastoupil po něm na trůn Joziáš v roce 659 př. n. l. V třináctém roce Joziášovy vlády, čtyřicet let před zničením Jeruzaléma, povolal Jehova Jeremiáše za proroka v Judsku. Král Joziáš dělal, co mohl, aby obnovil v Izraeli pravé uctívání. Provedl významné reformy, ale země byla stále ještě velmi zkažená. Když byl Jeremiáš povolán do prorockého úřadu, věděl, že bude podrobena zkoušce jeho vůle k vytrvalosti. Jehova mu výstražně řekl, že Židé proti němu budou bojovat a že se může stát, že se jich zalekne. Nemusí se ale bát, neboť Jehova jej posílí, bude s ním a vysvobodí jej. Proto měl Jeremiáš říkat vše, co mu Bůh přikáže. — Jer. 1:7, 8, 17–19.
18. Proč vyžadovalo vytrvalosti poselství, které Jeremiáš musel zvěstovat?
18 Jehova řekl Jeremiášovi, že jeho dílo bude spočívat ve zvěstování poselství, které narazí na velký odpor. Jeremiáš měl otevřeně říkat obyvatelům Judy, zvlášť jeho kněžím, prorokům a knížatům, že se odvrátili od Jehovy. Na obrubách jejich šatů byla krev nevinných duší. (Jer. 2:26, 34) Judský lid se podobal prostitutce. (Jer. 3:1) Porušil smlouvu, kterou uzavřel s Jehovou. (Jer. 11:3–8) Nakonec musel Jeremiáš také říkat Židům, že mohou zachránit svůj život jen tím, že se podřídí babylónskému králi. Tím ze sebe udělal v očích vůdců judského lidu vlastizrádce a buřiče, který zaslouží smrt. (Jer. 27:12, 17) Oznámil Židům rovněž, že budou poraženi Babylónem a odvedeni na sedmdesát roků do zajetí. To bylo skutečně ostré poselství. — Jer. 25:7–11; 32:24, 36.
PODOBNOST SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI
19. O jakých pěti obdobách mezi dílem svědků Jehovových a dílem Jeremiášovým je zde zmínka?
19 Úvaha o Jeremiášově činnosti je dnes pro svědky Jehovovy velmi na místě a měli by této úvaze věnovat více než obvyklou pozornost. Lehce můžeme poznat obdoby mezi Jeremiášovým dílem a dílem svědků Jehovových: 1. úkol zvěstovat Jehovovo naléhavé soudní poselství; 2. duchovní obnova těch, kteří se mohli stát horlivými Jehovovými služebníky; 3. zřejmý důkaz toho, že Boží duch působil na Jeremiáše. Boží slovo bylo jako oheň v Jeremiášových kostech, který nevyhasínal, ale byl během jeho vytrvalosti stále silnější. (Jer. 20:9) 4. Židé, kteří byli považováni za Jehovův smluvní lid, byli stejně negativně zaměřeni jako dnes příslušníci náboženství křesťanstva a také někteří členové Božího lidu. Měli by Jeremiáše podporovat v jeho díle, ale místo toho se navzájem zeslabovali ve víře a ztratili tím nejen svou radost ze služby Jehovovi, ale též svou horlivost a své duchovní smýšlení a nakonec také život. Pátou obdobou je nutnost vytrvat.
20. Proč se mohl Jeremiáš radovat, ačkoli musel tolik vytrpět?
20 Jakub, Ježíšův nevlastní bratr a jeden z jeho věrných učedníků, řekl: „Prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali.“ (Jak. 5:11, NS) Jeremiáš vytrval a byl šťastný. Přežil předpovděné zničení Jeruzaléma a zajetí krále z linie Davidovy. Byl vzat do Egypta několika málo Židy, které Babylóňané ponechali v zemi, a tam působil dále jako prorok. Jeremiáš stál celkem více než čtyřicet let v Jehovově službě v obvodu, který byl stále tvrdší. Neradoval se ze zničení Jeruzaléma a z vyplenění chrámu, neboť napsal knihu „Pláč“, která vyjadřuje hlubokou bolest z potupy, která tím byla uvedena na Jehovovo jméno. Radoval se však z toho, že viděl, jak se splnilo Boží slovo a jak tím byl ospravedlněn jako pravý Jehovův prorok. Jeho prorocká činnost měla tak trvalý účinek, že ještě dnes je nářek nebo bědování nazýváno „jeremiádou“. Jeremiáš mohl též vidět ovoce své kazatelské činnosti, totiž jiné Jehovovy ctitele, kteří zůstali naživu díky jeho budujícímu poselství, mezi jinými Báruch a Ebedmelech.
21. Jaký byl Jeremiáš člověk?
21 Jeremiáš by se byl mohl vícekrát vzdát během své více než čtyřicetileté prorocké činnosti, ale neudělal to. Patří k věrným, vytrvalým Božím ctitelům, o kterých je řečeno: „Proto se Bůh za ně nestydí, že je vzýván jako jejich Bůh, neboť jim připravil město.“ — Žid. 11:16, NS; 1. Jana 2:19.
22. a) Inspiruje Jehova ještě dnes lidi, aby pro něj působili jako proroci? b) V jakém smyslu jsou ještě dnes Jehovovi proroci?
22 Jeremiáš byl prorok, kterého povolal a inspiroval Jehova, aby zvěstoval jeho slovo. Byl též knězem. (Jer. 1:1) Dnes je Jehovovo Slovo, Bible, úplné a Jehova již nikoho neinspiruje, aby pro něj působil jako prorok. Má však na zemi své svědky, na které vložil svého ducha a které vyslal, aby konali kněžské služby a učili jeho zákonu. Pověřil je také kázat. V určitém smyslu jsou jeho věrní, pomazaní svědkové proroci, protože zvěstují zapsaná proroctví a jejich splnění. (Sk. 2:17) Jejich druhové, „velký zástup“ ‚jiných ovcí‘, je podporují ve světaširém zvěstování dobrého poselství o království a proroctví, na které poukazuje věrný pomazaný ostatek. Budou se držet víry a vytrvají jako Jeremiáš? Příští článek ukazuje, jak je to možné. — Mar. 13:10.