Jak důležitá je pro tebe modlitba?
MODLÍŠ se? Jestliže ano, pak přičítáš modlitbě určitý význam a to je dobré. Ale jak důležitá je vlastně pro tebe modlitba? Modlíš se pouze, když jsi ve skupině, která je někým jiným vedena v modlitbě? Uchýlíš se někdy do ústraní a modlíš se sám ke svému stvořiteli? Nebo jsi tak zaměstnán, že jsi náchylný k tomu, abys zanedbával svou osobní modlitbu? Učinil jsi ji částí svého denního života?
Někteří lidé neznají plně význam modlitby, protože z ní učinili mechanické opakování zpaměti naučených slov. Jak mohou vložit do takové modlitby své srdce? Jak může pro ně opravdu něco znamenat? V mnohých případech se stala každovečerním zvykem před spaním a je vykonávána tak bezmyšlenkovitě jako čistění zubů a otvírání okna.
Nebyla by večerní modlitba duchovnější, kdyby ji modlící vyslovoval přímo ze srdce, místo aby pokaždé opakoval tatáž slova? Nepřikládali bychom modlitbě větší význam, kdybychom se soustředili na to, co říkáme? Měli bychom připustit, když mluvíme se svým stvořitelem, aby se naše modlitba zvrhla na něco mechanického? Jistě nemluvíme se svým přítelem nebo tělesným otcem lhostejným a mechanickým způsobem; proč bychom tedy měli tak mluvit se svým nebeským Otcem?
Snad ti přijde zatěžko dávat pozor při modlitbě, protože je to jednostranně vedená rozmluva s mlčícím posluchačem. Avšak tato skutečnost není na újmu důležitosti modlitby.
ZPŮSOB UCTÍVÁNÍ
Modlitba je skutečně způsob, jak uctívat našeho stvořitele. Modlitbou můžeš Boha velebit a ctít. Můžeš uznávat jeho postavení, které má jako nejvyšší suverén, a vyjadřovat svoji podřízenost jeho vůli. Můžeš ukázat, že jej uznáváš jako toho, kdo se stará o tvé duchovní i tělesné potřeby, když mu děkuješ za tato opatření. V modlitbě jej můžeš velebit za jeho velkolepá stvořitelská díla. Protože modlitba je důležitý způsob uctívání Jehovy Boha, zaslouží si velmi význačné místo v tvém životě.
Král David, předek Ježíše Krista, ukázal, že opravdu uznává důležitost modlitby. Dal nám krásný příklad, protože ji použil k uctívání svého stvořitele. V modlitbě přiznal velikost a nejvyšší moc Jehovy Boha a vyjádřil vděčnost a chvalořečení. Při jedné příležitosti se modlil, jak je zaznamenáno v 1. Paralipomenon 29:10–13 (NS):
„Buď požehnán, ó Jehovo, Bože našeho otce Izraele, od neurčeného času do neurčeného času! Tvá, Jehovo, je velikost, moc, nádhera, znamenitost a důstojnost; neboť vše v nebesích i na zemi je tvé. Tvé je království, ó Jehovo, ty se též pozvedáš jako hlava nade vším. Bohatství a sláva jsou kvůli tobě, ty vládneš nade vším; v tvé ruce jsou síla a moc, v tvé ruce je schopnost učinit velkým a dát sílu všem. A nyní, ó náš Bože, děkujeme ti a velebíme tvé krásné jméno.“
Použiješ-li modlitbu, abys při uctívání vyjádřil Bohu dík a chvalořečení, jako to učinil David, bude mít modlitba pro tebe větší význam. Jistě jsme dlužni svému nebeskému Otci každodenně výraz oddanosti vycházející ze srdce.
CO MÁME ŘÍCI
Je toho mnoho, co můžeme říci, když mluvíme v modlitbě k Bohu. Tvůj údiv nad jeho moudrostí, jak se projevuje ve stvoření, tvé denní radosti, tvůj zármutek a tvé problémy, tvé starosti o jiné lidi a hájení zájmů jeho království na zemi: to vše může být předmětem modlitby.
Jednou měl král Jozafat velmi obtížný problém a předložil jej Jehovovi Bohu v modlitbě. Když vypočítal vše, co Jehova udělal pro potomky Abrahamovy, řekl:
„A nyní hleď, synové Ammon a Moáb a hornaté krajiny Seir, jimiž jsi nedovolil Izraeli projít, když vycházeli ze země egyptské, nýbrž vyhnuli se jim a nezahubili je; ano, oni nám odplácejí tím, že přicházejí, aby nás vyhnali z tvého majetku, který jsi nám dal do vlastnictví. Bože náš, neprovedeš nad nimi soud? Neboť v nás není síly před tímto velkým množstvím, které přichází proti nám; my sami nevíme, co máme dělat, ale naše oči jsou upřeny na tebe.“ — 2. Par. 20:10–12, NS.
Všimni si, že Jozafat se nepokoušel přinutit Boha, aby za něj jednal, nýbrž nechal to na něm, chce-li to učinit nebo ne. To je správný postoj, který bychom si měli přivlastnit, a když Bůh rozhodne, že nepodnikne to, oč jej prosíme, neměli bychom si stěžovat. Není naším sluhou. Spíše křesťané jsou jeho služebníky. Měli bychom se ochotně podřídit jeho vůli. Tak jednal Ježíš Kristus.
V noci, v níž Ježíš zavedl slavnost na památku své smrti, šel se svými apoštoly na Olivovou horu. Tam odešel trochu do ústraní, aby se sám modlil. Všimni si, že se ve své modlitbě nesnažil přimět Boha, aby jej zachránil před násilnou smrtí, která ho očekávala. Řekl: „Otče, chceš-li, odvrať tento kalich ode mne, nicméně, ne má vůle, ale tvá se staň.“ (Luk. 22:42, NS) Když Jehova Bůh rozhodl, že neodvrátí „kalich“, neztratil Ježíš víru a neobrátil se k Bohu zády. Byl ochoten podrobit se všemu, co se projeví jako Boží vůle. Neměl by to být i náš postoj a naše vyjádření?
Je vždy vhodné v modlitbě projevit ocenění. Ano, při každém jídle by měla být vyslovena krátká modlitba vděčnosti za pokrm a za společenství s těmi, kteří s námi jedí. Je jedno, kdo jídlo kupuje a připravuje, ve skutečnosti je to Jehova, kdo je opatřil, neboť opatřil to, co nám slouží za pokrm: rostliny, ovoce, ryby a jiná zvířata. Ježíš Kristus se modlil při takových příležitostech, i když potrava pozůstávala pouze z několika chlebů a ryb. (Mat. 14:17–19) Také je dobré skončit každý den tím, že poděkujeme Jehovovi za to, že jsme směli žít další den.
Starost o druhé můžeme vyjádřit v modlitbě tím, že prosíme svého nebeského Otce, aby posiloval ty, kteří prodělávají těžkosti, na příklad nemoc nebo pronásledování, protože chrání svou ryzost. Vhodné jsou i modlitby za vládce, aby správně jednali s našimi bratry. — 1. Tim. 2:1, 2.
Jako předmět modlitby se hodí i věci, které se týkají Jehovova záměru, jako na příklad ospravedlnění jeho jména, zničení zlých, neomezené panství jeho království nad zemí a veřejné oznamování dobrého poselství o jeho království. Je tedy mnoho věcí, které můžeme zahrnout do svých modliteb.
KDE SE MÁME MODLIT
Můžeme se modlit k Jehovovi Bohu kdekoli, když jdeme po oživené ulici nebo stojíme-li před vládními úředníky. Nehemiáš vyslovil modlitbu, když stál před perským králem Artaxerxem, kterému naléval víno. (Neh. 2:1–4) Pohled na nádhernou krajinu tě může pohnout k tomu, abys vyslovil tichou, vroucí modlitbu úžasu nad Jehovovou stvořitelskou mocí. Pro tvou modlitbu tedy není rozhodující, kde jsi nebo jaký postoj zaujímáš.
Chceme-li se modlit, nemusíme navštívit náboženskou budovu. Ježíš a jeho učedníci se modlili v soukromých bytech i venku v přírodě. Avšak nepoužívali obrazů jako pomůcky k uctívání, protože věděli, že je to Bohu ohavné a že to bylo důvodem jeho hněvu na izraelský národ. — 3. Mojž. 26:30; 2. Král. 17:16–18; 2. Kor. 4:18; 5:7; 1. Jana 5:21.
Pro osobní modlitby je prospěšné, jsme-li sami. V protikladu k pokrytcům, kteří by rádi na sebe upoutali všeobecnou pozornost tím, že se dávali vidět při modlitbě na veřejnosti, Ježíš řekl: „Vy však, když se modlíte, jděte do svého soukromého pokoje, a když zavřete dveře, modlete se k svému Otci.“ (Mat. 6:6, NS) Samota podporuje soustředění a zvyšuje pocit důvěrnosti s naším nebeským Otcem.
Při jedné příležitosti vstal Ježíš časně ráno a vyhledal si opuštěné místo, aby mohl být sám při své osobní modlitbě. (Mar. 1:35) Když se apoštol Petr modlil za vzkříšení Tabity, „poslal všechny ven a klekna na kolena, modlil se“. (Sk. 9:40, NS) V Bibli je mnoho příkladů lidí, kteří chtěli být sami, aby pronesli osobní modlitbu. — Skut. 10:9.
VYSLYŠENÍ MODLITBY
Někomu, kdo se dívá pouze povrchně, se nezdá, že by Jehova Bůh dával v naší době tak dramatickou odpověď na modlitby, jako to častokrát činil v biblických dobách. Odpovědí na Jozafatovu modlitbu o pomoc bylo, že Jehova způsobil, aby srdce nepřátel se obrátila proti sobě, takže se navzájem pobili. (2. Par. 20:23) V odpověď na jednu Eliášovu modlitbu sestoupil oheň a strávil oběť. (1. Král. 18:36–38) A jako odpověď na Ježíšovu modlitbu ožil opět muž, který byl čtyři dny mrtev. (Jan 11:38–44) To jsou pouze některé z odpovědí na modlitby, o nichž je v Bibli zpráva.
Dnes je odpověď na modlitbu právě tak skutečná, i když se vždy nezdá tak vzrušující. Může se projevit v příznivém obratu obtížných situací, o nějž se někdo modlil. Nebo se může stát, že se někomu otevře cesta, aby mohl přemoci to, co se zdálo být dříve nepřekonatelnou překážkou. Nebo může být pomocí, kterou poskytnou ostatní křesťané někomu, kdo je v obtížném postavení. Výsledky jsou jasně odpovědí na jeho modlitby.
Je velmi mnoho zkušeností lidí, kteří se modlili k Bohu, aby jim pomohl porozumět Bibli, a jejichž modlitby byly vyslyšeny. Na příklad jedna paní v Illinois (USA) se modlila k Bohu, aby někoho poslal, kdo by jí pomohl porozumět Božímu Slovu a poznat pravdu. Když ji navštívil jeden ze svědků Jehovových, stěží mohla věřit svým očím. Myslela si: „Ne, ne svědka Jehovova! Bůh mi jistě neposlal někoho z těchto lidí.“ Později přiznala svědkovi: „Modlila jsem se o pomoc a myslela jsem na ty, kteří přijali anděly, aniž to věděli. Proto jsem vás pozvala dále a nyní jsem přesvědčena, že svědkové Jehovovi mají pravdu.“
Další zkušenost je od paní z Virginie (USA), která řekla: „Chtěla jsem poznat pravdu Bible, abych mohla pomoci svým dětem. Proto jsem si klekla a modlila se k Bohu, aby mi pomohl najít pravou víru, ať je to baptistická, metodistická, katolická nebo jiná. A již příštího rána jste ke mně přišli jako svědkové Jehovovi. Věřím, že mé modlitby byly vyslyšeny.“
Jeden muž z Colorada (USA), který byl nešťastný z toho, čemu se učil ve své církvi, vstal jednou ráno a vroucně se modlil k Bohu o pomoc. Když se toho večera vrátil domů, byl v jeho bytě svědek Jehovův a mluvil s jeho ženou. Protože slyšel mnoho lidí mluvit proti svědkům Jehovovým, nemohl uvěřit svým očím. Ale uvažoval: „Prosil jsem Boha o pomoc a dostal jsem ji. Mám ji nyní odmítnout?“ Netrvalo to dlouho a také on chodil pomáhat jiným, aby poznali Jehovovo velkolepé předsevzetí.
Je pravidelně činěno mnoho takových zkušeností, ve kterých jde o vyslyšené modlitby. Jak je to s tebou? Využíváš plně přednosti modlitby?
Nikdo z nás by jistě neměl brát modlitbu na lehkou váhu. Vezmi si k srdci napomenutí, které dal apoštol Pavel svým spolukřesťanům: „Nemějte o nic starost, ale ve všem nechť jsou vaše přání oznamována Bohu modlitbou a prosbou s díkůvzdáním. A pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení, bude chránit vaše srdce i síly vaší mysli skrze Krista Ježíše.“ — Fil. 4:6, 7, NS.