Jít celou duší po cestě života
„ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou silou a svou celou myslí‘ a ‚svého bližního jako sám sebe‘ . . . ‚to čiň neustále a dosáhneš života.‘ “ — Lukáš 10:27, 28.
1. Jaké dva odlišné způsoby života existují v dnešní době?
JEHOVA, velký životodárce, nabízí dnes prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista lidem „skutečný život“. Je to život, který má smysl a přináší vnitřní klid a spokojenost. Mnozí si však v dnešní době volí jiný způsob života. Jejich srdce a jejich duši ovládá sobectví a promarňují svou sílu a své myšlenky prchavými požitky „moderní“ svévolné společnosti. Nemají žádnou naději do budoucnosti, a proto žijí podle hesla: „Jezme a pijme, protože zítra máme zemřít.“ (1. Kor. 15:32) Naproti tomu existují jiní lidé, kteří mají naději, že budou žít i zítra, a dokonce věčně. Jsou to lidé, kteří skutečně milují Boha a svého bližního. Horlivě se snaží ‚působit k dobru, být bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotni dělit se, aby si bezpečně jako poklad shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost‘. A proč? Aby ‚se pevně chopili skutečného života‘. — 1. Tim. 6:18, 19; Žalm 36:7, 9; 36:8, 10, KB; Jan 17:3.
2. a) Co Bůh očekává od těch, kteří by chtěli získat život? b) Proč můžeme chválit mnohé, kteří mohou konat kazatelskou službu jen v malém rozsahu?
2 Od těch, kteří by chtěli získat život, Bůh očekává, že mu budou sloužit celou duší. To znamená, že bychom se měli vydávat jako otroci Boží a Kristovi. (Efez. 6:6; Kol. 3:23, 24) Služba pro Boha zahrnuje důležité dílo kázání a činění učedníků. Mnozí svědkové, kteří se tohoto díla účastní, musí se starat o rodinu nebo mají jiné biblické povinnosti. (1. Tim. 5:8) Někdy musí překonávat velké problémy — například úmornou práci, pronásledování nebo špatné zdraví —, aby mohli strávit v kazatelské službě alespoň několik hodin. Ale i tato obětavá služba je v Božích očích velmi cenná. Odpovídá ‚dvěma malým mincím‘ vdovy, o které se tak pochvalně zmínil Ježíš u Marka 12:41–44. Kdo za nepříznivých okolností vykonává v kazatelské službě jen málo, neměl by se trápit, že nemůže být průkopníkem, který v roce věnuje nejméně 1 200 hodin kázání Božího slova a vyučování. Důležité je, že sloužíme Bohu celou duší, bez ohledu na to, v jakém postavení. — Mar. 12:30.
3. Jak je možné projít dveřmi, které vedou k velké činnosti?
3 Ale pro mnohé Boží služebníky, mladé i staré, jsou široce otevřeny „veliké dveře, které vedou k činnosti“. (1. Kor. 16:9) Jsou to dveře k průkopnické službě. Jestliže věcně prozkoumáme problémy, které nám brání v průkopnické službě, a máme víru, pak můžeme odstranit i velké překážky, abychom mohli sloužit jako průkopníci. — Mat. 17:20.
4. Jakou otázku si můžeme nyní položit, myslíme-li na slova Pavlova, Janova a Ježíšova?
4 Položme si otázky: Pociťujeme skutečně naléhavost a poznáváme, jak je pozdě? Ujišťujeme se „neustále o tom, co je příjemné Pánu“? Odpovídá náš dnešní způsob života plně naší oddanosti Jehovovi? Jsme si vědomi toho, že příliš velká starost o hmotné věci naprosto nijak neprospívá? „Svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — Efez. 5:10; 1. Jana 2:17; Luk. 21:34–36.
‚ČIŇTE TO JEŠTĚ PLNĚJI‘
5. Co bychom měli činit před křtem a po něm? Znázorni to některou svou nebo jinou zkušeností.
5 Mnozí museli ve svém životě učinit velké změny, aby mohli být pokřtěni. Očistili se od světského způsobu myšlení. Litovali svého dřívějšího způsobu života, obrátili se, oddali se Bohu, a snaží se proto na základě víry v Ježíšovu obětní krev získat u Boha dobré svědomí. Nekonají již „vůli národů“. (1. Petra 4:3, 7) Končí však pokroky tím, že se oddali a dali se pokřtít? To by se nemělo stát. Podle slov v 1. Tessalonicenským 4:1 nabádal Pavel nově pokřtěné křesťany: „Konečně vás, bratři, žádáme a napomínáme skrze Pána Ježíše, tak jak jste přijali od nás poučení o tom, jak máte chodit a líbit se Bohu, jak ve skutečnosti chodíte, abyste to dále činili ještě plněji.“ To znamená, že bychom měli myslet a jednat pozitivně, a pokud je to možné, měli bychom zvětšovat svůj podíl na Božím díle. Jeden křesťanský dozorce píše:
Když moje manželka začala před pěti lety studovat se svědky Jehovovými, odporoval jsem jí. Jak jsem nyní vděčný, že se nevzdala! Tehdy jsem naplňoval svůj život tím, že jsem hrál golf, rybařil a hrál čínskou hru Mah-Jongg. Kouřil jsem denně čtyřicet cigaret. Potom však pravda zakořenila i v mém srdci. Vzdal jsem se všech těchto věcí, protože jsou nicotné a bezcenné. Dřívější přátelé se mi nejdříve posmívali, ale později přestali projevovat odpor a dokonce mne povzbuzovali, abych zůstal na své cestě. Matka a sestra však odporovaly velmi silně. Abych se mohl ujmout průkopnické služby, vstoupil jsem do částečného zaměstnání, v němž jsem vydělával pouze pětinu svého dřívějšího platu. Doplňoval jsem svůj příjem z dřívějších úspor, a tak jsem se mohl dostatečně starat o svou manželku, která je průkopnicí, a o naše malé děcko. Poznal jsem, jak podivuhodně Jehova pomáhá rozmanitým způsobem. Nyní vedu sedm domácích biblických studií a dvě osoby z nich slouží již jako činní zvěstovatelé. Moje matka nyní chválí naši rodinu za to, že jde cestou pravdy, a já se modlím, aby se také ona brzy stala svědkem Jehovovým.
Tento svědek se nezastavil při svém kroku oddanosti. Jakou jen má radost!
6. Jak bychom se měli dívat na kariéru v přítomném světě jako Pavel? Vysvětli praktické použití na základě své vlastní nebo jiné zkušenosti.
6 Všichni, kteří se oddávají Jehovovi, měli by si položit otázku: Konám jeho vůli skutečně každý den svého života? Nebo žiji stále ještě hlavně sám pro sebe a neberu dostatečný ohled na Boží vůli? Může snad být nutné obětovat kariéru a hmotné výhody, ale průkopnická služba s sebou přináší nesrovnatelná duchovní požehnání. Apoštol Pavel považoval světský zisk za „hromadu smetí“, a proto se ‚napřahoval k věcem před sebou‘. (Filip. 3:7, 8, 13) Všichni, kteří se v dnešní době oddávají Jehovovi, měli by vážně přemýšlet o tom, zda mohou rozšířit svou činnost jako Pavel.
Jeden vládní úředník pracoval ve svém povolání čtyřiatřicet let, a z toho deset let ve vedoucím postavení. Jeho manželka a jeho dvě dcery poznaly pravdu a staly se průkopnicemi. Studoval také a začalo „přetahování“. Při služební cestě do New Yorku strávil jeden den na Yankee stadionu, kde se právě konal mezinárodní kongres svědků Jehovových (1969). Když viděl jednotu, lásku a pokoj mezi shromážděnými, přesvědčil se, že naděje na nový pořádek je více než pouhý sen. Později v témž roce navštívil se svou manželkou celý kongres na Havaji. Pohostinnost, kterou mu prokázali tamější svědkové v krásném okolí, poskytla mu obraz o tom, jaký by mohl být ráj. Učinil některé změny, aby mohl být pokřtěn. Musel však vůbec vykonávat světskou práci? Ve skutečnosti ne. V červenci 1973 se konal mezinárodní kongres „Božské vítězství“ a tam se přesvědčil, že by měl učinit svým povoláním průkopnickou službu. Dva dny po kongresu dal výpověď ze svého místa a o měsíc později se připojil ke své rodině v pravidelné průkopnické službě. Dostal skutečně Jehovovo požehnání — a k tomu zdravou opálenou pleť.
7. a) Před čím bychom měli podle Pavlových slov utíkat a o co bychom měli usilovat? b) Ukaž, jak Jehova žehná těm, kteří utíkají před hmotařstvím.
7 Je nebezpečné zaplést se do hmotařského způsobu života, zaměřit své srdce na hmotný majetek a na potěšení a připustit, aby tyto věci ovládaly náš život. Bible nejen dává radu, abychom se vzdali hmotařských „škodlivých věcí“, jež vyplývají z „lásky k penězům“, ale také říká: „Utíkej od těchto věcí.“ To znamená, že musíme bezpodmínečně jednat rychle, právě tak, jako musíme „utíkat od nesprávných žádostí“, „utíkat“ od smilstva a „utíkat“ od modloslužby. Bude pro nás snadnější utíkat od hmotařství, podnikneme-li kroky, abychom činili něco opačného: „Usiluj však o spravedlnost, zbožnou oddanost, o víru, lásku, vytrvalost, mírnost.“ Mnozí to učinili tím, že vstoupili do průkopnické služby, která je vynikajícím způsobem vyzbrojuje, aby bojovali „dobrý boj víry“ a aby ‚pevně uchopili věčný život‘. (1. Tim. 6:10–12, 17–19; 2. Tim. 2:22; 1. Kor. 6:18; 10:14) Jedna mladá sestra píše:
„Překážkou, kterou jsem musela překonat, abych mohla vstoupit do průkopnické služby, bylo moje okolí, které se vyznačovalo bohatstvím a hmotařstvím spolu s mnoha světskými pokušeními. Bylo tomu tak, jak to popisují slova u Matouše 13:22: Semeno bylo zaseto mezi množství trní. Ale stále jsem myslela na to, jak by to bylo pěkné, kdybych měla tak pevnou víru jako Mojžíš (Žid. 11:24–27).“ Tato sestra proto začala vzdorovat společenskému životu, který panoval ve známém mezinárodním luxusním hotelu její rodiny. Odmítla také sňatek, který byl pro ni plánován a měl odpovídat její společenské úrovni. Spolu se svou matkou a s mladší sestrou pěstovala průkopnického ducha. Vstoupila do pravidelné průkopnické služby v jednom nepřiděleném území, které sousedilo s územím pro zvláštní průkopnickou službu. Spolu s jinými průkopníky prožívala radost z toho, že bylo území propracováno, takže je tam dnes nový sbor se 39 sborovými zvěstovateli a se 7 průkopníky. Při Památné slavnosti roku 1974 bylo tam přítomno 116 osob. Říká: „Skupina v mém obvodu stále roste. Při našem shromáždění v úterý večer je nyní přítomno dvacet osob a na našem krajském kongresu byly pokřtěny tři nové sestry. Jsem tak vděčná za Jehovovo požehnání a za růst, který dal. Moje zdraví, které mi vždy dělalo starosti, se velmi zlepšilo, a každý den s radostí vykonávám svou službu.“
Tato mladá žena, svědek Jehovův, si opravdu zvolila „skutečný život“.
8. a) Na jakou výhodnou životní dráhu mají nyní vyhlídku mladí lidé? b) Jak i mnozí starší opět nalezli mladistvou radost?
8 Láska k Jehovovi by nás měla podněcovat k tomu, abychom v jeho službě používali své síly i své prostředky. Jaké nádherné příležitosti máme, dokud jsme ještě mladí! „Pamatuj tedy na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve než se přiblíží nešťastné dny nebo nadejdou léta, kdy řekneš: ‚Nemám v nich zalíbení.‘ “ (Kaz. 12:1) Mladí lidé, kteří věnují svou mladistvou sílu a své schopnosti práci, při níž pomáhají druhým poznat Boží vůli, zjistí, že je to nejkrásnější činnost, jaká dnes existuje na zemi, a že přináší největší uspokojení. Také mnozí starší přispívají nanejvýš chvályhodným způsobem, ačkoli jim ubývá sil.
Jedna sestra, průkopnice, které je dvaaosmdesát let, musí čelit odporu ve své rodině. Každé ráno však vstává ve tři hodiny, aby vykonala domácí práce na svém statku, aby tak později ve dne měla čas pro průkopnickou službu. Za měsíc pracuje v průkopnické službě průměrně nejméně 120 hodin, rozšiřuje 140 časopisů a vede několik domácích biblických studií.
9. a) Jakou velkou službu mohou rodiče prokázat svým dětem? b) Jak může příklad rodičů přinést užitek celé rodině a jiným ve sboru?
9 Máš děti? Rodiče mohou prokázat svým dětem velkou službu, jestliže utvářejí jejich myšlení v souladu s biblickými zásadami a doporučují jim celým srdcem průkopnickou životní dráhu. Tak děti získávají skutečný cíl v životě a k tomu ještě silnou víru. (Žid. 11:6) Mohou-li rodiče sami konat průkopnickou službu, pociťuje celá rodina dobrodiní z toho, že se každodenně zabývají teokratickými záležitostmi, a tím je všem poskytována pomoc, aby duchovně rostli a byli spojeni poutem pravé křesťanské lásky. (Kol. 3:14–21) Takový příklad může také příznivě zapůsobit na postoj jiných rodin ve sboru. — Filip. 3:17; 1. Tes. 1:2–7.
Jeden svědek Jehovův se vzdal svého postavení dozorce v továrně na automobily, aby mohl spolu se svou manželkou vykonávat průkopnickou službu a pomáhat svým dětem, aby usilovaly o stejný cíl. Po třech letech jim došly peníze, ale v souladu se slovy u Matouše 6:33 hledali možnost, aby mohli zůstat v průkopnické službě. Jehova vyslyšel jejich modlitby a manžel, nyní křesťanský dozorce, mohl s jinými bratry přijmout vhodné, částečné zaměstnání. Říká, že během let, kdy pracoval jako průkopník, naučil se nahlížet na věci nejen z lidského stanoviska. Slova v Židům 12:1, 2 považuje za směrnici pro úspěšnou průkopnickou službu. Jeden z jeho synů slouží nyní v domě bétel v Japonsku a jeho dcera je pravidelnou průkopnicí. V červenci roku 1970, kdy tento bratr vstoupil do průkopnické služby, bylo v místním sboru pouze 60 zvěstovatelů, ale v březnu roku 1974 hlásil sbor 63 průkopníků, a v témž měsíci bylo při krajském kongresu pokřtěno z tohoto sboru 51 nových. Celkem je tam nyní 225 zvěstovatelů. Tato jediná rodina přivedla do spojení s křesťanským sborem více než 30 nových, včetně šesti celých rodin.
Pronikne-li do sboru duch rodinné průkopnické služby, připojuje Jehova skutečně své požehnání. — Přísl. 28:20.
10, 11. a) Jaké požehnání mají často věřící v rozdělené domácnosti? b) Ukaž na místních nebo jiných příkladech, jak průkopnická služba přináší požehnání a ochranu.
10 I v rozdělené domácnosti se může věřící rodič snažit utvářet mysl dětí. Jak často se stává, že se děti rozhodnou jít po cestě, po níž šel věřící rodič. To se bezpochyby většinou stává tehdy, jestliže dítě dbá na „spravedlnost, která pochází od Boha na základě víry“, a naučí se vážit si jí. (Fil. 3:9) Slovem a příkladem mohou Bohu oddaní rodiče povzbudit své děti, aby učinily službu Jehovovi svým životním úkolem, jako k tomu povzbuzovala Eunika svého syna Timotea. — 2. Tim. 1:5; 3:15; Přísl. 4:1–9.
Jednoho mladého svědka povzbuzovala jeho matka — sama průkopnice —, aby se během svého tříletého studia na střední škole často podílel na dočasné průkopnické službě. Mnohokrát prosil svého nevěřícího otce, aby se po ukončení školního vzdělání mohl věnovat pravidelné průkopnické službě, ale otec vyžadoval, aby chlapec studoval na univerzitě. Jeho učitel jej káral, protože o prázdninách horlivě kázal, místo aby se připravoval na přijímací zkoušku na univerzitu. Neočekávaně však zkušební dotazník obsahoval mnoho otázek ze všeobecného vzdělání, jež se týkaly Bible. Proto mohl dosáhnout lepších výsledků než mnozí jiní uchazeči. Vybral si obory, které mu nezabíraly příliš mnoho času, aby se mohl ucházet o pravidelnou průkopnickou službu. Čtyři z mnoha biblických studií, která vedl, konala se večer se zájemci, kteří byli manželi sester ze sboru. Dva z těchto manželů se dali pokřtít na mezinárodním kongresu „Božské vítězství“.
11 Kdo celé měsíce a celá léta slouží jako průkopník, má v životě mnoho práce. Ale tento velký podíl na díle království může dnes být podivuhodnou ochranou. — Efez. 5:15–17.
VYTVOŘIT PODMÍNKY PRO PRŮKOPNICKOU SLUŽBU
12. Jak může rodina spolupracovat, aby jeden nebo více členů rodiny mohlo vykonávat průkopnickou službu?
12 Apoštol Pavel dal vynikající příklad, neboť se staral o své druhy i sám o sebe, aby všichni mohli podporovat své duchovní zájmy. Mohl říci: „Netoužil jsem po stříbře ani zlatě ani oděvu žádného člověka. Vy sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým i těch, kteří byli se mnou.“ (Skut. 20:33, 34) Stejnou zásadu můžeme uplatnit na křesťanské rodiny. Rodina si může vytyčit jako cíl, aby se jeden z nich mohl věnovat průkopnické službě, nebo aby to učinilo několik členů nebo dokonce celá rodina. I tehdy je vhodné, aby každý průkopník sám přispíval na svou obživu. Všichni členové rodiny, ať jsou v průkopnické službě nebo ne, měli by mít zájem na tom, aby byla podporována průkopnická služba, a mají být ochotni přinášet pro to oběti. — 2. Kor. 8:13–15.
13. Čím jsou vyvažovány oběti, které je nutno přinést v průkopnické službě? Znázorni to.
13 Jestliže manžel chce vstoupit do průkopnické služby, musí možná opustit dobře placené postavení nebo se rodina musí v hmotném ohledu poněkud uskrovnit. Ale to všechno vyváží duchovní požehnání a radost, jež vyplývá ze služby plným časem. — Mar. 10:29, 30; Řím. 14:17.
Jeden mladý lékař, nyní dozorce křesťanského sboru, píše: „Musel jsem od časného rána dlouho do večera pracovat na univerzitní klinice, a také v neděli a o svátcích. V jiném městě jsem však našel částečné zaměstnání jako lékař, a to mi umožnilo vstoupit do průkopnické služby. Moje manželka vyrostla v bohaté rodině; ráda se však vzdala navyklých životních způsobů, aby se mohla stát průkopnicí. Nosí tytéž šaty, které nosila před průkopnickou službou, a spokojí se s jednoduchými jídly. Dobře pochopila, že pro službu Jehovovi nejsou nutné nejlepší šaty ani vaření, které zabírá mnoho času. Její zdraví, do té doby špatné, se zlepšilo a v průkopnické službě mohla prožít mnoho radosti; přivedla ke kroku oddanosti čtyři osoby a ty se jí staly pravými přáteli. Já sám jsem mohl pomoci majiteli jednoho kadeřnictví do té míry, že se oddal Bohu, a pět dalších osob z tohoto kadeřnictví působí nyní jako činní zvěstovatelé a střídavě pracují v kazatelské službě. Chválí Jehovu jako rodina. Jsme Jehovovi velmi vděčni za tato podivuhodná požehnání a z celého srdce se modlíme, aby nás zachoval v průkopnické službě.“
14. a) Jak mohou být vyřešeny finanční problémy, které snad vzniknou? b) Ukaž na příkladu, jak se osvědčuje pravdivost slov z Filipenským 4:13.
14 Jak mohou průkopníci vyřešit finanční problémy, které často vyvstávají? Nejdůležitější je, aby měli víru a nejprve hledali království. (Mat. 6:33) Kde je víra, tam je i východisko. Průkopník se možná musí zříci určitých věcí, ale takové oběti jsou Bohu příjemné. — Luk. 9:23–25; 18:29, 30.
Jeden dřívější krajský dozorce, který zůstal se svou manželkou v průkopnické službě, ačkoli se musí starat o malé dítě, píše: „Když se nám narodilo děcko, byla to zkouška naší důvěry v Jehovu, a snažili jsme se celým srdcem plnit své povinnosti. V souladu se slovy u Lukáše 14:28, 29 jsme si spočítali, jaké budou životní náklady pro nás tři. Brzy ráno jsem roznášel noviny, což nevyžadovalo příliš mnoho síly. Naše dítě se narodilo právě dva týdny před mezinárodním kongresem ‚Božské vítězství‘, a ačkoli byly přikázány tři týdny klidu, učinili jsme pečlivá opatření pro okružní cestu dlouhou 2 000 kilometrů. Tak jsme mohli navštívit kongres a děcko jsme přivezli domů zdravé a dobře živené. Při kazatelské službě dveře ode dveří se vždy po půl druhé hodině střídáme při nošení děcka. Děcko je s námi celý den ve službě, a proto v noci zdravě spí a nemáme takové problémy jako jiní rodiče, kteří musí v noci vstávat, aby se podívali na své plačící dítě. Všichni spíme dobře. Jiné hospodyně ve sboru, které pozorovaly náš příklad, nyní si také zařídily záležitosti tak, aby mohly vstoupit do průkopnické služby. Oba nyní vedeme patnáct domácích biblických studií a v září jsme mohli pomoci dvěma ženám v domácnosti a jednomu manželovi, aby se začali účastnit kazatelské služby. Kazatelské služby se pravděpodobně brzy ujme pět dalších osob, s nimiž studujeme a které již navštěvují shromáždění. V srdci jsme poznali, že křesťan, který přijme výzvu, může mnoho vykonat v Jehovově síle.“ — Fil. 4:13.
15. a) O čem nás ujišťuje Ježíš v Kázání na hoře? b) Jak bychom se měli připravovat na průkopnickou službu?
15 Chceme-li vstoupit do průkopnické služby a zůstat v ní, je k tomu třeba silné víry a iniciativy. Jehova se o nás může postarat podivuhodným způsobem. Neřekl to Ježíš u Matouše 6:24–34? Všichni, kteří si přejí rozšířit svou službu Bohu, měli by pečlivě zvážit tento text a také paralelní znění u Lukáše 12:22–31. To neznamená, že bychom se měli pustit do průkopnické služby bez předcházejících příprav. Neznamená to, že bychom měli dát stranou takový obnos peněz, který by nám vystačil jen k určitému datu uprostřed sedmdesátých let. Znamená to spíše, abychom si zařídili své záležitosti tak, abychom mohli zůstat ve službě plným časem — rok za rokem — a zároveň abychom přiměřeně plnili své rodinné i jiné povinnosti. ‚Nejprve spočítej náklady‘ a potom podnikni praktické kroky, abys mohl dosáhnout cíle průkopnické služby. — Luk. 14:28; 17:5, 6.
16. a) Jak si mohou průkopníci zachovat horlivost a radost? b) Znázorni, jak je možno získat požehnání velkého pastýře, přizpůsobíme-li se problémům.
16 Chceme-li být v průkopnické službě úspěšní, musíme chránit své duchovní smýšlení. Pravidelná účast na shromáždění a horlivý podíl na něm, každodenní čtení Bible, rozhovor o denním textu a časový plán pro osobní studium Bible — to všechno může průkopníkovi pomoci, aby si zachoval horlivost a radost a aby byl vyzbrojen k řešení neobvyklých a neočekávaných problémů. (Žalm 1:1–3) Po deseti letech velice produktivní průkopnické služby píše jedna sestra:
Zaměstnání mého muže u televize vyžaduje, abychom se každé dva roky přestěhovali do jiné části země, a tak jsem sloužila již v devíti sborech, v pěti z nich jako pravidelná průkopnice. S lidmi, kteří nečiní pokroky, přestávám brzy studovat a snažím se posílit ty, kteří skutečně uznávají Jehovu. Na každém místě nám náš podivuhodný Bůh ukazoval svou ruku a vždy jsem mohla pomoci průměrně pěti osobám, aby přijaly pravdu. V jednom městě se první shromáždění, které jsem navštívila, konalo v malé místnosti a účastnilo se jej kromě mne pět osob. Když jsem odtud po dvou letech odcházela, navštěvovalo shromáždění již 62 osob. V dalším městě jsem mohla pomoci osmi lidem, aby se stali ctiteli Jehovovými, a viděla jsem, jak počet účastníků shromáždění vzrostl z 25 asi na 100. V dalším městě jsme začínali jen se dvěma pravidelnými průkopníky, ale byla jsem svědkem toho, jak se tam dalších deset zvěstovatelů stalo průkopníky. V roce 1966 jsem se účastnila všech bodů programu na oblastním sjezdu „Boží synové svobody“ a ráno po kongresu se mi narodilo třetí děcko. V tom služebním roce jsem mohla podat zprávu o 1 294 hodinách. Místo aby mi děcko zabralo všechnu pozornost, zařídila jsem si život s děckem ve vhodném tempu a mohla jsem zůstat v průkopnické službě. Také ti, s nimiž jsem studovala, zařídili si po křtu svůj život tak, že mohli nejprve vstoupit do průkopnické služby na kratší čas a potom se ujali pravidelné průkopnické služby. Poznali stejně jako já, že nikdy nesmíme zanedbávat každodenní čtení Bible, studium a modlitbu, a tak se vždy obnovuje jejich radost a síla, jež převyšuje to, co je obvyklé. Ve všech situacích je nám Jehova, náš velký pastýř, velmi blízko. — Iz. 40:11, 31.
17. Jak mohou starší pomáhat průkopníkům a jiným, aby byli pilní ve službě Bohu?
17 Starší ve sboru mají velkou přednost, že mohou povzbuzovat k průkopnické službě. Často mohou dát praktické podněty a poskytnout pomoc, takže průkopníci mohou zůstat ve službě. Mohou také nadšeně doporučovat průkopnickou službu jiným. — Srovnej Židům 6:11, 12.
MŮŽEŠ SE ÚČASTNIT PRŮKOPNICKÉ SLUŽBY?
18, 19. a) Které otázky jsou nyní vhodné? b) Máme být sklíčení, nemůžeme-li být průkopníky?
18 Na tuto otázku můžeš odpovědět pouze ty. Jak ses až dosud díval na průkopnickou službu? Jako na něco, co je jen pro jiné? Zdráhal ses, protože je ti tvé zaměstnání milejší než každodenní kázání dobrého poselství? Nebo vyžadují tvé poměry skutečně to, co nyní konáš? Spokojoval ses se „zdánlivou“ službou? K čemu tě nyní podněcuje tvé srdce? Když uvážíš všechny okolnosti, můžeš na otázku: Je průkopnická služba pro tebe? odpovědět slovem ANO? Jestliže ano, dostaneš jistě bohaté požehnání. — Mal. 3:10.
19 Co však mají dělat ti mnozí naši čtenáři, kteří nemohou vstoupit do pravidelné průkopnické služby? Měli by být sklíčeni, jestliže vidí, jak se jiní ujímají této služby? Rozhodne ne. Každý Jehovův služebník může, a má sloužit Jehovovi celou duší. Někteří si mohou zařídit své záležitosti tak, že mohou dva týdny nebo měsíc nebo několik měsíců dočasně vykonávat průkopnickou službu, a také to přinese velmi požehnané výsledky. Jiní se mohou celou duší věnovat dílu kázání a učení jako zvěstovatelé ve sborech.
20. a) Jakou jistotu můžeme stále mít, i když naše příležitosti ke službě jsou omezené? b) Znázorni, jak Jehova žehná úsilí, jež je vynakládáno celou duší.
20 „Jehova zná ty, kteří mu patří,“ a všem jim žehná, bez ohledu na to, kolik kazatelské služby mohou vykonat. (2. Tim. 2:19; Přísl. 10:22) Může požehnat také těm, kteří se pro nemoc, stáří, pronásledování nebo z jiných důvodů nemohou účastnit organizované kazatelské služby spolu s ostatními zvěstovateli. Jehova zná jejich srdce. — Srovnej 1. Samuelovu 16:7.
Jedna žákyně vyšší školy poznala pravdu a začala se účastnit kazatelské služby dům od domu. Její otec jí však velmi odporoval a zakazoval jí účast na jakékoli činnosti svědků Jehovových. Co mohla dělat? Dávala svědectví svým spolužákům a zavedla několik biblických studií ve své vlastní třídě i v jiných třídách. A k čemu to vedlo? Tři z těch, s nimiž dříve studovala, jsou nyní velmi horliví v pravdě — jedna sestra jako zvláštní průkopnice, jeden bratr jako pravidelný průkopník a služební pomocník a jiný bratr jako pravidelný průkopník a dozorce. Nyní, po mnoha letech, mohla se tato věrná sestra oprostit od odporu a sama se účastní dočasné průkopnické služby.
Jehova žehná všem, kteří mu slouží celou duší.
21, 22. a) Do jaké míry se liší služba jednotlivců, kteří slouží „celou duší“? b) Proč bychom se měli modlit: „Dej nám více víry“?
21 Když Pavel povzbuzoval spoluvěřící slovy: ‚Jako otroci Kristovi čiňte vůli Boží celou duší‘, nevyžadoval od nich nic nemožného. Tvá duše, to jsi TY. Podle toho, co jsi, a podle svých schopností a příležitostí můžeš se oddat Bohu, abys činil jeho vůli. Každý člověk je jiný, a to je patrné i z některých Ježíšových podobenství, jež ukazují, že některým bylo svěřeno více než jiným a že někteří, ačkoli mají Boží schválení, přinášejí méně ovoce než jiní. — Efez. 6:6; Mat. 13:23; 25:19–23; Luk. 19:15–19.
22 Jednej tak, jak ti to umožňují tvé příležitosti a tvá víra. Jdeš-li nyní celou duší po cestě, která vede k věčnému životu, máš uspokojení a radost, že se můžeš plně podílet na tomto díle, které se nebude nikdy opakovat — a že to můžeš činit k Jehovově slávě. Až budeš uvažovat, jak to můžeš konat co nejlépe, kéž máš stejný postoj na modlitbách, jaký měli apoštolové našeho Pána, kteří řekli: „Dej nám více víry.“ — Luk. 17:5, 6.