Zůstaňme pevní, jako bychom viděli toho, který je neviditelný
„Vírou opustil Egypt, ale nebál se králova hněvu, protože zůstal pevný, jako by viděl toho, který je neviditelný.“ — Židům 11:27.
1. a) Jaké máme důkazy, že Jehova žije? b) Proč v nás nebude jeho neviditelnost vzbuzovat pochybnosti o jeho existenci?
JEŠTĚ nikdy nežil člověk, který viděl Boha skutečnýma očima. Jehova je tak nádherný, že by slabý člověk nemohl snést pohled na něj. Jeho neviditelnost by však v nás neměla vzbudit pochybnost o jeho existenci. Také nám nic nebrání v tom, abychom jej „viděli“ jako bytost očima víry. Můžeme vnímat i jeho moc a jeho vlastnosti. A určité rysy jeho osobnosti mohou být poznány z jeho děl. Apoštol Pavel to potvrdil ve svém dopise Římanům: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství.“ (Řím. 1:20) Jeho neviditelnost v nás nebudí pochybnost o jeho bytí a nebrání nám v tom, abychom jej nerespektovali jako osobu nebo nepoznali jeho vlastnosti, cesty a způsob jednání s jeho tvory a především s jeho lidem. Dále zjišťujeme, že je neproměnný, pokud jde o jeho vlastnosti a měřítka. Sám to potvrzuje slovy: „Já jsem Jehova, nezměnil jsem se.“ (Mal. 3:6) Jehovova neviditelnost by neměla otřást naší důvěrou v jeho osobní vlastnosti, stejně jako ve způsob chování a jednání s těmi, kteří jej milují.
2, 3. Jaké změny způsobila víra v životě Jehovových služebníků?
2 Víra Jehovových služebníků v jejich Boha je tak silná, že ačkoli jej nevidí, způsobila, že zcela změnili svůj způsob života, aby konali jeho vůli. To je potvrzeno tím, že mnozí svědkové Jehovovi dříve vedli nemravný život, byli nepoctiví nebo násilničtí, milovali světské zábavy, toužili po hmotných výhodách nebo se snažili učinit si slavné jméno. — 1. Kor. 6:9–11.
3 Mnozí upřímní lidé tím, že „uviděli“ Jehovu, změnili svůj způsob života a jednání, tedy „obrátili se“, aby žili podle jeho měřítek, a proto jsou nyní poctiví, projevují ocenění pro duchovní věci a touží celým srdcem konat jeho vůli. — Sk. 3:19; 1. Petra 4:3, 4.
4. Co způsobilo, že Boží služebníci nastoupili cestu, která se Bohu líbí?
4 Proč se tak změnili? Protože uviděli očima porozumění, jaký je Jehova milující Bůh. Proto se dali na bohulibou cestu. Hluboká a pevná víra je také přiměla, aby rok za rokem kázali dobré poselství, i když někdy mohou ztratit odvahu, protože jsou pronásledováni a protože jim většina lidí nenaslouchá. Jelikož „viděli“ Boha, neomezeně mu důvěřují a jsou šťastni v jeho službě. — Ef. 1:18; Sk. 5:42; Mat. 5:8, 10–12.
ZŮSTÁVAJÍ VĚRNI VE SVÉ VÍŘE
5. Jak smýšlejí ti, kteří jsou již mnoho let v Jehovově službě?
5 Mnozí se v poslušnosti účastní Jehovova příkazu kázat dobré poselství po celém světě, a to již dvacet, třicet, čtyřicet let nebo ještě déle. Čím déle je někdo v této službě, tím více se prohlubuje jeho ocenění pro Jehovova nádherná díla. Získává jasný obraz o Jehovovi. Lidé, kteří jsou již dlouho v Jehovově službě, nemyslí na to, aby se této služby vzdali nebo nebrali již svůj úkol tak vážně. Jsou rozhodnuti zůstat činnými, až nakonec dostanou slíbenou odměnu. — Jak. 1:12.
6. Co vytrpěli Boží věrní služebníci a jak se dívali na tyto zkoušky?
6 Snad již byli těžce pronásledováni, ale zůstali pevní ve víře. Vytrvali a vytrvají dále. Jsou pevně rozhodnuti zachovat ryzost všemohoucímu Bohu. Jehovovi věrní služebníci byli již v mnoha zemích velmi pronásledováni, především v Německu pod ďábelským nacistickým režimem nebo v poslední době v Malawi, pod jeho ukrutným a bezcitným diktátorem. Křesťanští muži, ženy a děti zůstali za těžkých zkoušek věrni svému nebeskému Otci a činili to s radostí jako křesťané prvního století. Považovali za přednost, když mohli dokázat, že jsou věrně oddáni svrchovanému Pánu celého vesmíru. — 1. Petra 4:12, 13; Žalm 145:10.
7–9. a) Jak dokázali svou víru svědkové Jehovovi v Německu a v Malawi? b) Jak to vše mohli snést?
7 Pod Hitlerovou vládou ztratilo tisíce svědků Jehovových své postavení, obchody a domovy. Mnozí nesměli vykonávat své zaměstnání. Jejich pozemky byly zabavovány, důchodcům byla vzata podpora a mnozí další utrpěli jiné osobní ztráty. 860 dětí bylo vzato rodičům. Celkem 6 019 osob bylo zatčeno, někteří dva až třikrát nebo ještě častěji, takže dohromady bylo registrováno 8 917 zatčení. Byli dohromady odsouzeni k 13 924 rokům žaláře. Mnozí z těchto věrných mužů a žen byli posláni do koncentračního tábora, kde celkem strávili 8 078 roků a vytrpěli nejhorší zacházení. 635 zemřelo ve vězení, 253 bylo odsouzeno k smrti a 203 z nich byli skutečně popraveni.
8 V posledních letech následoval Hitlerovy šlépěje takzvaně křesťanský diktátor afrického státu Malawi, který rozpoutával v této zemi proti svědkům Jehovovým jednu vlnu pronásledování za druhou. V roce 1972 bylo nuceno více než třicet tisíc křesťanů a mnozí, kteří s nimi studovali Bibli, uprchnout do sousedního Mosambiku, aby si zachránili život. V srpnu a září 1975 vedlo však obživení nacionalismu v Mosambiku k jejich „repatriaci“ do Malawi. Tam byli opět nelidsky mučeni a krutě biti. Vzali jim peníze, šaty a jiné věci. Strhávali jim šaty s těla a znásilnili mnoho žen. V říjnu 1975 byli dospělí členové celých sborů sehnáni dohromady a odvezeni do táborů, které mohou být srovnány s Hitlerovými koncentračními tábory. Rodiče nesměli vzít s sebou do tábora své děti, ani kojence, nýbrž museli je nechat venku! Když se ptali policie, proč prezident Malawi vydal tento rozkaz, dostali odpověď: „Je to vaše vina, že vaše děti jsou špatně poučovány. Proto se Malawi nyní postará, aby se staly pořádnými občany země.“ Dovedeš si představit něco ďábelštějšího? Svědkové Jehovovi v Malawi tedy nejen nemají domovy, ale ještě jim byly vzaty i děti. Chce snad Malawi znovu psát sadistické dějiny nacismu tím, že pronásleduje lidi, jejichž jediný „zločin“ spočívá v tom, že poslouchají Boží slovo, Bibli, a proto zůstávají neutrální k „světu“ a jeho politice? — Jan 17:16.
9 Jaká je to hrůzná zpráva! Ale proč mohli tito křesťané snést takové ohavné zacházení? Protože znali Boží slovo, Bibli. Našli tam zprávy o příkladné věrnosti a vytrvalosti Mojžíše, Jozua, proroků a prvních křesťanů. Především ale měli stále před očima příklad Ježíše Krista, našeho Pána a zachránce. — Žid. 12:1–3.
„VIDĚT“ OČIMA VÍRY
10. a) Z jakých výhod se těšil Mojžíš ve svém mládí? b) Jak dokázal věrnost Jehovovi?
10 Ze světského stanoviska užíval Mojžíš mnoho hmotných výhod. Byl adoptivním synem faraonovy dcery, a proto měl nárok na nejvybranější jídla a nejlepší oděv, ano mohl vést rozmařilý život na královském dvoře. (2. Mojž. 2:1–10) Mohl být velmi vážen a ctěn a mohl nakonec získat velké dědictví. Měl nejlepší vzdělání, protože „byl vyučený vší moudrosti Egypťanů“, a byl „mocný ve svých slovech a skutcích“. Nebylo pochyb, že zaujímal v egyptském světě velmi výhodné postavení. (Sk. 7:20–22) Přesto mu záleželo více na jeho vztahu k Jehovovi. V tomto ohledu byl dobrým předobrazem pro křesťany, jak pro ty, kteří žili před 1 900 roky, tak i pro dnešní. Jeho věrná oddanost k Bohu a jeho lidu jej přiměla, že se zdráhal být „nazýván synem faraonovy dcery“. Jaký měl Mojžíš postoj a jak smýšlel, je jasně vidět z biblické zprávy, protože apoštol Pavel o něm napsal: „Vírou opustil Egypt, ale nebál se králova hněvu, protože zůstal pevný, jako by viděl toho, který je neviditelný. Vírou slavil pasach a pokropení krví, aby se ničitel nedotkl jejich prvorozených. Vírou prošli Rudým mořem jako po suché zemi, ale jakmile se toho odvážili Egypťané, byli pohlceni.“ — Žid. 11:23–29.
11. Jak byl Mojžíš připraven na svůj budoucí úkol?
11 Mojžíš měl jedno velké přání: aby byl použit Jehovou k osvobození jeho lidu. Čtyřicet let byl v Madiánsku, kde byl bohulibým způsobem školen. Musel pěstovat vlastnosti jako trpělivost, mírnost, pokoru, shovívavost, umírněnost, sebeovládání, a naučil se čekat na Jehovu. Jako pastýř v pustině byl připravován na to, aby přijal trpělivě zklamání a těžkosti, které jej čekaly. Dále se naučil, že je nutné, aby byl klidný a silný, protože tyto vlastnosti budou nutné pro jeho budoucí úkol — vyvést Jehovův lid z otroctví. — Sk. 7:29, 30.
12. a) Jak museli Mojžíš a Áron dokázat svou odvahou, že důvěřují v Jehovu? b) Jak přišel Jehova Izraelitům na pomoc?
12 Nevyžadovalo to odvahu a neohroženost, objevit se před velkým králem, jako byl farao, a ultimativně od něho žádat, aby nechal Boží lid odejít? Mojžíš a jeho tělesný bratr Áron to neučinili jen jednou, ale vícekrát. Nakonec farao nutil Izraelity, aby odešli. Ale krátce nato se rozmyslel a začal je pronásledovat. Naděje uniknout z faraonovy moci byla mizivá. Egyptská armáda obklíčila Izraelity zezadu a před nimi leželo Rudé moře. Avšak Jehova řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku nad moře.“ Pak způsobil, že celonočním silným východním větrem moře ustoupilo, takže velká část mořského dna se změnila v suchou zemi. Izraelité začali přecházet po suché půdě. Když dosáhli druhého břehu, začali je Egypťané pronásledovat. Jehova však řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, jejich válečné vozy a jejich jízdu.“ Tak Jehova zachránil Izrael z rukou Egypťanů! „Izrael též viděl, jak mocnou rukou Jehova jednal proti Egypťanům, a lid se začal bát Jehovy a věřit v Jehovu a v Mojžíše, jeho služebníka.“ — 2. Mojž. 14:15–31.
13. a) Za jakých příležitostí „viděli“ Jozue a Izraelité Jehovu? b) Kdo „viděl“ Jehovu uvnitř města Jericha a proč?
13 Jozue, pokračovatel Mojžíšův, projevoval také víru. I on „viděl“ Jehovu. Když kněží, kteří nesli truhlu smlouvy, vstoupili do řeky Jordánu, zázračně se zastavily tekoucí vody jako hráz. Zatímco kněží stáli na suché zemi uprostřed Jordánu, přešli Izraelité vyschlé říční koryto. Pro tyto Izraelity byl Jehova skutečně přítomen. A nyní vzhůru k Jerichu! Šest dní po sobě obcházeli okolo města a sedmého dne sedmkrát. Když kněží troubili na rohy a lid vzkřikl, zhroutily se zdánlivě nedobytné hradby Jericha. V tom všem mohli Izraelité „vidět“ Jehovu. (Jozue 3:15–17; 6:10–16) Ale i uvnitř města Jericha „viděl“ někdo Jehovu. Byla to Raab. Pro svou víru v Jehovovu všemohoucnost byla se svými rodinnými příslušníky zachráněna. Dokázala víru skutkem, když schovala Jozuovy posly. — Jozue 2:1–21; 6:25; Jak. 2:25; Žid. 11:30, 31.
14. Jak „viděla“ Jehovu vdova ze Sarepty?
14 Dalším příkladem je prorok Eliáš. Když jednou navštívil vdovu v Sareptě, rozstonal se syn této ženy a zemřel. Eliáš jí řekl: „ ‚Dej mi svého syna.‘ Pak ho vzal z jejího náručí a vynesl ho do podkrovní světnice, kde bydlel, a položil ho na své vlastní lůžko.“ „Potom se třikrát natáhl nad dítětem a zavolal k Jehovovi a řekl: ‚Jehovo, můj Bože, prosím, způsob, aby se duše tohoto dítěte do něho vrátila.‘. . . duše dítěte se do něho vrátila a ono ožilo.“ „Viděla“ ona vdova skutečně Jehovu? Ovšem, ne sice doslovnýma očima, ale očima víry, protože řekla Eliášovi: „Nyní vskutku vím, že jsi muž Boží a že Jehovovo slovo v tvých ústech je pravdivé.“ — 1. Král. 17:7–24; Žid. 11:35.
15. Čemu se můžeme naučit z příkladu „velkého oblaku svědků“?
15 Věrní mužové staré doby — Ábel, Noe, Abrahám a jiní před Mojžíšovými dny, všichni, o nichž mluví 11. kapitola Židům, a nesčetní jiní — jsou důkazem toho, že „viděli“ Boha. O nich je řečeno v Židům 12:1: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ Vírou, kterou projevili tito muži, vydali neklamné svědectví o Bohu a jeho nezměnitelném předsevzetí. „Viděli“ skutečně Boha, i když ne svýma očima, ale očima víry. Máš také tak silnou víru?
VÍRA POHÁNÍ K ČINU
16. Jak můžeme „vidět“ očima víry?
16 Když jsme něco neviděli doslovnýma očima, ale poznali to na základě zkušeností nebo výkonu druhých, projevujeme víru. Můžeme například říci, že poznáváme nebo „vidíme“, že nový pořádek je v bezprostřední blízkosti. Tím nemyslíme, že jsme o tom měli vidění — ačkoli nám duchovní ráj, v němž žijeme, dává o tom představu —, nýbrž myslíme tím, že jej vidíme očima víry. Slova apoštola Pavla v Římanům 1:19, 20 nám pomáhají porozumět této myšlence: „Bůh jim to ukázal. . . Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství, takže [nevěřící] jsou bez omluvy.“ Víra spočívá na konkrétních důkazech. Spolehlivost Božího slova a přesné splnění božských proroctví nám vlévají do srdce důvěru a víru.
17. Jak můžeme dokázat, že ‚jsme pevní, jako bychom viděli neviditelného‘?
17 Jehova chce, aby všichni „dospěli k pokání“. (2. Petra 3:9) Proto musíme vytrvale dále kázat. Snad máme pocit, že se ke kázání zcela nehodíme, ale to není důvod, abychom se neúčastnili tohoto díla, které podporuje víru. Jehova si přeje, aby všichni, kdo si berou „vodu života“, ji také dále předávali druhým. Proto chceme jako Mojžíš ‚zůstat pevní, jako bychom viděli neviditelného‘ a chceme jiným pomáhat, aby jej také „viděli“. Ve Zjevení 22:17 čteme: „A duch a nevěsta dále říkají: ‚Přijď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde, každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ Naše pevná víra by měla způsobit, abychom se nerozděleným srdcem účastnili tohoto pozvání.
18. Jak můžeme překonat svá omezení?
18 Mojžíš si myslel, že není schopný pro úkol, který mu byl svěřen. Omlouval sám sebe, když říkal, že není zběhlý řečník. (2. Mojž. 4:10) Avšak s Jehovovou podporou to dokázal. Můžeme být přesvědčeni, že Jehova dá i nám sílu ke splnění svěřeného úkolu, vzdor našim osobním omezením. Což už si něco podobného mnozí nemysleli, a to možná nejednou? Když jsi začínal navštěvovat shromáždění svědků Jehovových, neříkal sis: „Nikdy bych se nedovedl vyjádřit tak jako druzí“? Nemyslel sis také: „Nikdy bych nemohl mluvit před větším posluchačstvem“? A neděláš dnes vlastně všechno, co jsi dříve považoval za nemožné? Je ti to umožněno, protože jsi studoval Boží slovo, a nyní víš, že je s tebou Boží duch a že tě posiluje. — 2. Kor. 12:10.
19. a) Jakého díla se účastníme? b) Čím je to vhodně znázorněno?
19 Nesmíme zapomenout, že dílo, které Jehova svěřil svým služebníkům, není jejich dílem. Je to jeho dílo a on to je, kdo otvírá lidem srdce. To je dobře znázorněno zkušeností, kterou měl apoštol Pavel, když kázal ve Filippech: „A jistá žena jménem Lydia, prodavačka purpuru z města Tyatiry a ctitelka Boží, naslouchala a Jehova otevřel dokořán její srdce, aby dávala pozor na to, o čem mluvil Pavel.“ Ano, byl to Jehova, který otevřel srdce Lydie, a to vedlo k tomu, že „ona i její domácnost byly pokřtěny“. — Sk. 16:14, 15.
20, 21. a) Co nám pomáhá, abychom dále kázali tam, kde lidé ještě nechtějí přijímat poselství? b) Jak je s tím spojeno Jehovovo jméno?
20 Měli bychom své vlohy a schopnosti používat takovým způsobem, který by se líbil poctivě smýšlejícím lidem — lhostejno, z jaké společenské vrstvy. Koho máme považovat za svůj pramen síly? Jehovu, protože nás bude stejně posilovat, jako posiloval Mojžíše a Árona. Může nám propůjčit sílu, kterou potřebujeme, abychom v každé situaci nebo při každém setkání projevovali odvahu a nebojácnost. Když máme Jehovu stále „před očima“, budeme se dále snažit oznamovat dobré poselství, i když většina lidí o tom nebude chtít nic slyšet. (1. Tim. 4:10) Snad dnes mnozí ještě poselství nepřijímají, avšak nevíme, jak budou reagovat v budoucnosti. Mohou se změnit. Jehova je trpělivý a dává jim dostatek příležitosti, aby se změnili. (2. Petra 3:9) Když pomyslíme, že Mojžíš musel vždy znovu předstupovat před faraona, neměli bychom být také ochotni mluvit stále znovu s lidmi, kteří zatím poselství nepřijímají? Děláme to, máme-li stále Jehovu před očima a myslíme na to, že jde o jeho jméno. — Žalm 16:8.
21 Boží jméno je oznamováno, i když se lidé nechtějí změnit. Jsou dostatečně varováni, než bude proveden Boží rozsudek. Nejpozději tehdy všechny národy „budou muset poznat“, že Jehova je Bůh. — Ezech. 39:7.
22. Co se dnes děje v mnoha zemích a proč by nás to mělo povzbuzovat?
22 V mnohých zemích dnes lidé přijímají Boží slovo více než dříve. (Iz. 60:8, 22) Na některých místech přicházejí za svědky Jehovovými a prosí je, aby s nimi studovali Bibli. Kdyby se to stalo v tvém okolí, nezařídil bys to tak, abys mohl ještě více lidem pomáhat? Necítil by ses podnícen, abys věnoval ještě více času hovoru s lidmi a ještě intenzívněji jim pomáhal tím, že bys s nimi studoval Bibli? Tak můžeš rozšířit svou kazatelskou službu a činit ještě více učedníků. Dále by ses snad mohl stát dočasným nebo pravidelným průkopníkem (služebníkem plným časem), a tak pomoci ještě mnoha dalším lidem, aby „viděli“ Boha očima víry. Ještě nikdy nebylo zapotřebí tak mnoho horlivých pracovníků pro žňové dílo jako dnes! — Luk. 10:2, 3.
23, 24. a) Čeho se dosáhne vytrvalou prací v našem okolí? b) Jaký bychom tedy měli mít postoj?
23 Ať je situace v tvém okolí v současnosti jakákoli, čím častěji lidé slyší pravdu, tím dostávají více příležitostí přijmout poznání, které znamená věčný život. (Jan 17:3) Jistě bychom nechtěli, aby někdo pro naši lhostejnost nedostal příležitost studovat Bibli a lépe poznat velkého životodárce! — Ezech. 33:8, 9.
24 Poznali jsme vážnost postavení, v němž jsou lidé. Neměli bychom tedy s nimi mít soucit a slitování? (Mat. 9:35–38) Nemělo by to v nás vzbudit ochotu obětovat čas a sílu, abychom jim pomohli poznat pravdu o Jehovovi, i kdyby nám to přineslo určité nepříjemnosti? — Ef. 5:15–17.
PEVNI VZDOR ODPORU
25. a) Co již zažili mnozí křesťanští svědkové Jehovovi v různých zemích? b) Jak by se nás to mělo dotýkat?
25 V různých zemích svědkové Jehovovi prodělali těžké zkoušky. Mnozí při tom ztratili život. Jak již bylo řečeno, byli jen v Německu v posledních desetiletích mnozí svědkové zabiti, a nyní jsou krutě pronásledováni v Malawi a jiných afrických zemích, a také v některých komunistických zemích. Ten, kdo je v podobném postavení, může čerpat mnoho odvahy z příkladu těchto věrně oddaných. Jak neotřesitelně vystoupili pro pravdu a její spravedlivé zásady! Dostali důkaz, že Bůh je s nimi. — Jer. 1:19; 15:20, 21.
26, 27. a) Co zažili Jehovovi věrní služebníci v minulosti? b) Co smíme očekávat a jak bychom na to měli reagovat?
26 Mnozí věrní Jehovovi služebníci museli v minulosti snášet nespravedlivě výsměch. Pomysleme jen na to, jak se Jobovi vysmívali a jak byl zesměšňován, protože se pevně držel své ryzosti. (Job 12:4; 17:2) Také Davidovi se vysmívali a tropili si z něho posměch. — Žalm 22:7; 22:8, KB; 35:16.
27 Jeremiáš byl tupen a činěn terčem posměchu, takže dokonce prohlásil, že přestane o Jehovovi mluvit. (Jer. 20:8, 9) Ale neudělal to. Proč ne? Protože poznal Jehovovu velikost a dobrotu a věděl, že Jehova s ním vždy byl a dokonce jej vysvobodil z rukou těch, kteří usilovali o jeho život. Neměli bychom očekávat podobná požehnání, když zůstaneme tak pevní jako Jeremiáš? Nejsme jako Jehovovi novodobí svědkové právě tak nenáviděni světem, jako byl nenáviděn on? Můžeme se však utěšit myšlenkou, že jako lid jsme přežili pronásledování a tupení. Jsme si jisti, že Jehova nás jako svůj lid v těchto zkouškách posiloval. (Jer. 20:11, 13) Jak pošetilé a nevěrné by tedy od nás bylo, kdybychom jej nyní odmítli jako svrchovaného Pána nebo nepodporovali zájmy pravdy tak horlivě jako dříve!
28. a) Popiš zkoušku, kterou museli podstoupit tři věrní Hebrejci. b) Čemu se můžeme naučit z jejich zkušenosti a ze slov apoštola Pavla?
28 I ta nejtěžší zkouška, která by mohla přijít, není asi tak těžká jako ta, kterou prodělali Sidrach, Mizach a Abdenágo. I když jim bylo řečeno, že budou hozeni do hořící pece, prohlásili: „Má-li to tak být, náš Bůh, jemuž sloužíme, je schopen nás vyprostit. Z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi, nás vyprostí.“ (Dan. 3:17) A to není vše. K tomu ještě připojili: „A jestliže ne, ať ti je, králi, známo, že tví bohové nejsou ti, komu sloužíme, a zlatý obraz, který jsi postavil, uctívat nebudeme.“ (Dan. 3:18) Jistota, že Jehova napraví každou škodu, kterou nám může satan způsobit, je pro nás velkou útěchou. Co je přechodné utrpení ve srovnání s věčným životem za dokonalých poměrů? Slova apoštola Pavla Korintským jsou velmi útěšná a ukazují, jak se máme na věc dívat: „Neboť ačkoli soužení trvá okamžitě a je lehké, dobývá nám slávu, jež více a více převažuje a je věčná, zatímco upíráme oči ne na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné.“ — 2. Kor. 4:17, 18.
29, 30. a) Čí příklad pevnosti bychom měli napodobovat? b) Jaký příklad si můžeme vzít z Jobovy věrnosti?
29 Utlačování a pronásledování našich bratrů ve víře nás zarmucuje. I Mojžíš byl zarmoucen, když viděl, jak špatně zachází farao s Izraelity. (2. Mojž. 5:22, 23) Ačkoli soucítíme s utrpením svých bratrů, neměli bychom mít strach. (1. Kor. 12:26) I kdybychom museli prodělat podobná utrpení, budeme napodobovat jejich příklad pevnosti, v důvěře, že naše víra zvítězí. V 1. Petra 1:6, 7 čteme: „Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“
30 Je důležité mít na mysli, že svou pevností ve víře, je-li zkoušena, přispíváme k tomu, aby byl ďábel prohlášen za lháře. V tom ohledu si můžeme vzít příklad z Joba. Satan vyzývavě tvrdil, že může Joba přimět, aby ‚Bohu zlořečil v tvář‘. Job se však ve všech zkouškách pevně držel své ryzosti. Pokračoval dále v uctívání pravého Boha. — Job 2:4, 5, 9, 10; viz dále Přísl. 27:11.
31. Co můžeme ve víře očekávat?
31 Očima víry se můžeme dívat do budoucnosti plni očekávání. Vidíme v duchu, jak Jehova triumfuje nad svými nepřáteli a osvobozuje svůj lid ze soužení. Pavel napsal v dopise Tessalonicenským, co se stane s přestupníky a pronásledovateli: „Právě ti podstoupí soudní trest věčného zničení z místa před Pánem a od slávy jeho síly.“ — 2. Tess. 1:9.
32. Proč bychom se neměli dát zastrašit, ať už nepřítel proti nám ještě cokoli podnikne?
32 Příkladná víra mužů uvedených v Božím slově, Bibli, je pro nás pramenem útěchy. Bez ohledu na to, co nás ještě potká pro nenávist určitých lidí nebo vlád, můžeme se plně spolehnout, že nám Jehova může dát potřebnou sílu. To také zahrnuje, že nás chrání, pokud mu věrně sloužíme. Postupujme dále odhodlaně vpřed, ‚jako bychom viděli neviditelného Boha‘, který nám může poskytnout účast na požehnáních svého slavného vítězství.