„Vy všichni jste bratři“
„Protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři.“ — Matouš 23:8.
1. Co zahrnuje láska a čeho může být láskou dosaženo?
LÁSKA je vlastnost, kterou se vyznačuje nejen organizace jako celek, ale která také u každého jednotlivce z nás podporuje a působí ducha bratrství, takže nic nebereme jako samozřejmé. Je to vlastnost, která — když ji projevujeme — nás přibližuje našim bratrům ve víře. Tuto zásadám věrnou lásku agapé máme jako bratři pěstovat „skutkem a pravdou“. — 1. Jana 3:18; Jan 21:15–17.
2, 3. a) Jak obsažný je výraz „bratři“? b) Jaký vztah má panovat mezi bratry?
2 U prvních křesťanů byl výraz „bratři“ používán nejen k oslovení mužů, ale i smíšených skupin. (Sk. 1:14–16; Řím. 1:13) Ve všech inspirovaných křesťanských dopisech, kromě čtyř — Titovi, Filemonovi, 2. Jana a Juda — je tento výraz používán na všechny křesťany. Apoštol Pavel napsal: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Předcházejte se navzájem v projevování úcty.“ (Řím. 12:10) Také z 1. Korintským 15:6, kde Pavel mluví o Ježíšově vzkříšení, je patrné, že výraz „bratři“ zahrnuje všechny: „Pak se zjevil více než pěti stům bratrům najednou.“ Když Petr napomínal křesťany, aby vzdorovali odpůrci, připojil ještě: „Víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9) To zřejmě zahrnuje křesťanské muže i ženy.
3 Měli bychom se se svými křesťanskými bratry cítit opravdu úzce spojeni. Současně se však musíme také cítit závislí na Ježíši Kristu a oceňovat svůj vztah k němu. — Jan 15:5.
4. Čemu se učíme z Ježíšových slov, která jsou zaznamenána u Matouše 23:5–12?
4 Ježíš vyzdvihoval jako základ bratrství své postavení, které zaujímá jako mesiášská hlava pod svým Otcem. Když například jednou mluvil k zástupu a k učedníkům, obrátil jejich pozornost na pokrytectví zákoníků a farizeů a řekl: „Všechny skutky, které činí, činí proto, aby je lidé viděli. . . Mají rádi nejvýznamnější místa na večeřích a přední sedadla v synagogách a pozdravování na tržištích a aby je lidé nazývali Rabbi.“ Chtěli být ctěni a slaveni. Ježíš však dalšími slovy ukázal, že takový stav mezi křesťanskými bratry není možný. Řekl: „Ale vy se nenechte nazývat Rabbi, protože jeden je váš učitel, zatímco vy všichni jste bratři. Kromě toho nenazývejte nikoho na zemi svým otcem, protože jeden je váš Otec, nebeský. Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože jeden je váš vůdce, Kristus.“ Dále radil: „Největší mezi vámi ať je vaším služebníkem. Kdokoli se vyvyšuje, bude ponížen, a kdokoli se ponižuje, bude povýšen.“ — Mat. 23:5–12.
5. Před čím se mají křesťané chránit?
5 Pak Ježíš označil farizey za „pokrytce“. Ukázal, že jejich sobecký a domýšlivý postoj je v Božích očích ohavností, něco, co by se nemělo trpět mezi křesťanskými bratry a sestrami. Jestliže členové sboru nemají v sobě lásku, pak vniknou do sboru špatné názory. Kromě toho, když křesťanští bratři plně uznávají Jehovovo postavení, nesmějí podceňovat roli, kterou má dnes ve sboru Kristus.
UZNÁVAT KRISTA JAKO HLAVU SBORU
6. a) Jak můžeme dokázat, že uznáváme Krista jako hlavu? b) Kterými slovy nás Pavel napomíná k naší ochraně?
6 Uznávat Krista jako hlavu znamená napodobovat jej, mít pro všechny něžnost a soucit a zvláště projevovat důvěrný a vřelý cit ke všem ve sboru. (Fil. 2:1, 2) Abychom vyrostli do plné velikosti Krista, musíme pěstovat tuto vřelou náklonnost, protože ta je ochranou. Apoštol Pavel ukazuje, že to musíme dělat, „abychom již nebyli děcky, která jsou zmítána jako na vlnách a unášena sem a tam každým větrem učení z lidské úskočnosti, z prohnanosti ve vymýšlení omylů“. Dále popisuje opak: „Ale tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista. Z něho celé tělo tím, že je spolu harmonicky spojeno a že je utvořeno, aby spolupracovalo prostřednictvím každého kloubu, který dává, co je potřeba, podle působení každého jednotlivého údu v patřičné míře, působí k růstu těla pro jeho budování v lásce.“ — Ef. 4:11–16.
7. Co musíme uznávat, pokud jde o Krista?
7 Musíme tedy uznat, že Ježíš Kristus řídí a stará se o svůj sbor ve 20. století stejně jako na začátku. Všichni musí uznat, že Ježíš Kristus je vykupitel a prostředník, stejně jako i budoucí král tisíciletého panství. — Žid. 2:10; Zjev. 20:6.
8. Jak mají všichni dokazovat poddanost?
8 Kdo se pevně drží Krista, hlavy, uchrání se toho, že by měl o sobě nebo o svém křesťanském druhovi špatné nebo příliš vysoké mínění. To potvrzují slova apoštola Pavla: „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem.“ Pak Pavel popisuje pořádek, který Bůh určil pro křesťanské rodiny a pro sbor: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, neboť manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, on, který je zachráncem tohoto těla.“ Jak v rodině, tak ve sboru mají převládat láska a jednota, jak naznačuje Pavel: „Manželé, milujte stále své manželky, stejně jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. . . tak mají manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla.“ (Ef. 5:21–28) Podle toho zaujímají jak bratři, tak sestry ve sboru přikázané postavení pod Kristem, hlavou. Starší sboru i služební pomocníci by neměli být domýšliví, nýbrž mají členům sboru pokorně sloužit jako majetku, který jim byl Kristem svěřen. To přispívá k budování sboru v lásce. — Řím. 14:19; 15:1, 2.
9. a) Jak mají všichni křesťané o sobě smýšlet? b) Jak mohou povzbuzovat druhé ti, kteří jsou již dlouho v pravdě?
9 Ježíšovi byla dána všechna moc v nebi i na zemi. Proto nikdo z nás si nemůže dělat nárok na základě svých osobních schopností na přednost nebo zvláštní úctu. Křesťané uznávají pouze Ježíše za svého učitele. Proto cokoli se můžeme naučit jako dobré poselství, je od Krista prostřednictvím „věrného a rozumného otroka“, a ne ze schopnosti nebo originality nějakého člověka. (Mat. 24:45–47) To dále ukazuje, že ‚je jeden vůdce‘ a že organizace a její řízení nejsou odvislé od člověka, ať by byl sebeschopnější. Velmi záleží na tom, jak křesťané smýšlejí sami o sobě. Myslí si snad, že jejich hlas nebo slovo jsou směrodatné, protože jsou již mnoho let v pravdě, protože dříve hráli nějakou důležitou úlohu nebo teď zaujímají zvláštní postavení? Anebo se upřímně radují, když vidí, jak druzí vysvětlují nebo uplatňují biblické texty a jak projevují iniciativu, když se má něco plánovat nebo provádět? Povzbuzují je v tom? To je pravdivé měřítko, zda mají lásku k bratrům a uznávají Krista jako autoritu, vysoko dosazenou Jehovou Bohem. — Mat. 28:18.
10. a) Jak může někdo dokázat, že je pokorný? b) Jak je možno se vyvarovat příčin nesouladu ve sboru?
10 Křesťan musí být pokorný. Pokora jej chrání, aby neměl pocit, že je víc než jeho bratři. Pavel napsal Filippanům: „Že nečiníte nic ze svárlivosti nebo ze sobectví, ale s pokornou myslí považujete ostatní za vyšší, než jste sami, a že hledíte v osobním zájmu nejen na své vlastní věci, ale v osobním zájmu i na věci druhých.“ Současně máme dělat „všechno bez reptání a odmlouvání“. (Fil. 2:3, 4, 14) Tato slova opět ukazují, jak je důležité projevovat pokornou lásku k bratrům. Jestliže posloucháme tuto radu, nemáme sklon dělat z něčeho spornou otázku jen proto, že tomu my dáváme přednost. Také starší, kteří jsou pokorní, mohou spolupracovat a scházet se, aniž vzniknou spory nebo prudká výměna slov.
11. Jak mají všichni členové sboru o sobě navzájem smýšlet?
11 Jak by měli křesťané projevovat pokoru a ochotu sloužit druhým? Nedokazují to tím, že se starají o všechny, i o jednoduché lidi, a o všechny mají stejný zájem? Nedokazují to také tím, že si všech náležitě váží a cení? Pavel odpovídá: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Předcházejte se navzájem v projevování úcty. Radujte se s těmi, kteří se radují, plačte s plačícími. Smýšlejte o druhých stejně jako o sobě, nemyslete na povýšené věci, ale přidržujte se skromných. Nestaňte se rozumnými ve svých vlastních očích.“ (Řím. 12:10, 15, 16) Z toho vidíme, že máme být ochotni a svolni udělat něco pro své křesťanské bratry a spolupracovat s nimi. Je dobré projevovat tento zájem dříve, než jsme požádáni. — 1. Kor. 10:24, 33; 13:4, 5.
12. Jaké povzbuzení mohou najít sestry ve zprávě o Tabitě?
12 Také sestry mohou být dobrým vzorem pro druhé. Tabita (neboli Dorkas), která žila v Joppen krátce po založení křesťanského sboru, byla zářným příkladem. „Oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství, které poskytovala. Ale stalo se v těch dnech, že onemocněla a zemřela.“ Když učedníci slyšeli, že Petr je v blízké Lyddě, poslali někoho k němu s prosbou, aby přišel do Joppen. Co se stalo, když tam přišel? „Petr poslal všechny pryč, poklekl a modlil se, a obrátil se k tělu a řekl: ‚Tabito, vstaň!‘ Otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. Podal jí ruku, pozvedl ji a zavolal svaté a vdovy, a představil ji živou.“ (Sk. 9:36–41) Tabita byla pro své dobré skutky nádherně odměněna! Jaké je to povzbuzení pro sestry, aby i dnes napodobovaly její způsob života! Kromě toho je to první zaznamenané vzkříšení provedené apoštolem.
PŘEVZÍT ODPOVĚDNOST
13. Jaký postoj mají dát najevo bratři k přejímání odpovědnosti?
13 Hlavně bratři ve sboru by měli být ochotni převzít odpovědnost. Měli by se dobrovolně nabídnout a s upřímným přáním poskytnout své užitečné služby sboru, k němuž jsou přiděleni. Vždyť je tolik příležitostí, kterých se můžeme účastnit! Při každém zkoumání sebe sama bychom měli být poctiví a myslet na to, že chceme pěstovat vřelý vztah ke svým křesťanským druhům a každým možným způsobem jim pomáhat. Pro bratry je znamenité, když usilují o splnění požadavků pro starší nebo služební pomocníky. — 1. Tim. 3:1.
14. Jak mohou tito bratři pomoci ostatním členům sboru?
14 Kdo touží po tomto postavení, neměl by to dělat s úmyslem, aby získal titul nebo úřad. Měl by mít vroucí přání pomáhat druhým, měl by se snažit působit v zájmu členů sboru a dále přinášet ovoce ducha. Mělo by být tedy naším upřímným přáním pomáhat druhým ve sboru. Zvláště byste se měli starat o nové nebo slabší, ať již tím, že jim pomáháte při skupinovém studiu Bible nebo při kazatelské službě dům od domu, což je velmi důležité. Může být pro ně povzbuzením, když jim pomáháte s úkoly pro teokratickou školu. Váš zájem o ně je posiluje a je také důkazem vaší lásky ke křesťanským bratrům. — 1. Tess. 2:7, 8; 1. Kor. 12:12, 25.
PODPOROVAT DUCHA BRATRSTVÍ
15. a) Jak se můžeme sami poctivě zkoumat? b) Proč bychom se neměli sobecky srovnávat s jinými?
15 Měli bychom se všichni poctivě zkoumat, a to s úmyslem pěstovat vřelejší vztah ke druhým ve sboru. To v první řadě předpokládá, že zkoušíme sami sebe, místo abychom posuzovali jiné a srovnávali se s nimi. Jestliže se nevhodně srovnáváme se svými bratry, vzbuzujeme ducha soupeření, který může vést k „nepřátelství“. (Gal. 5:20) Vidíme tedy, jak je důležité nebýt povýšený, ale projevovat pokoru — podivuhodnou vlastnost, kterou je podporován duch bratrství. (1. Petra 5:5, 6) Musíme zjistit poctivým sebezkoumáním, v jakém ohledu můžeme pěstovat ještě vřelejší city náklonnosti ke svým křesťanským bratrům. — 2. Kor. 13:5.
16. a) Proč bychom měli podporovat ducha bratrství ve sboru? b) K čemu to povede, budeme-li jednat podle slov apoštola Pavla v Kolossenským 3:15–17?
16 Jistě bychom všichni měli mít přání podporovat ducha bratrství. To nás nejen činí šťastnými, ale působí také, že naši bratři ve víře nás milují, a to je velmi blahodárné. (Ef. 6:23) Jestliže máme správného ducha, poznáme, jak můžeme přispět k duchu bratrství ve sboru. (Luk. 22:26) Všichni bychom měli usilovně pracovat na tom, abychom se všem ve sboru přiblížili, účastnili se s nimi kazatelské služby a tím posilovali pouto lásky a ducha pravého bratrství. (Sk. 20:18–21) Apoštol Pavel to vyjádřil v Kolossenským 3:15–17: „Také ať Kristův pokoj vládne ve vašich srdcích, neboť jste vlastně byli k tomu povoláni v jednom těle. A ukažte, že jste vděčni. . . Nadále se vzájemně poučujte a napomínejte žalmy, chvalořečeními Bohu, půvabnými duchovními písněmi a zpívejte Jehovovi ve svých srdcích. A cokoli činíte v slovu nebo skutku, čiňte všechno ve jménu Pána Ježíše a děkujte skrze něj Bohu, Otci.“ Kéž ve svém srdci vypěstujeme dokonalé pouto vřelé lásky k našim bratrům natolik, že všechno, co říkáme a konáme, bude ukazovat druhým, že jsme praví křesťanští bratři. — Jan 13:35; Kol. 3:14.