Ve všem „zdobit“ učení Boha
„Boží království neznamená jedení a pití, ale znamená spravedlnost a pokoj a radost se svatým duchem.“ — Římanům 14:17.
1. Které činitele, které by mohly být pramenem těžkostí, jsou v každém křesťanském sboru?
KDE je více lidí pohromadě, je více názorů, rozdílů ve vkusu a nestejných pocitů. Je to tak i mezi upřímnými křesťany. Tyto rozdíly mohou porušit mír a jednotu ve sboru, jestliže jeho členové považují vlastní názor za směrodatný nebo za takový, podle něhož se všichni ostatní mají řídit.
2, 3. a) Jaké rozdíly existovaly ve sboru v Římě? b) Jaká byla hlavní myšlenka rady, kterou dal apoštol Pavel těm ve sboru, kteří měli v určitých věcech rozdílné názory?
2 Ve 14. kapitole dopisu Římanům apoštol Pavel pojednává o rozdílných názorech v křesťanském sboru v Římě. Šlo o věci svědomí, o rozdílné názory, které — jak někteří mysleli — musí být v zájmu pravého uctívání Boha jednou provždy vyřešeny. Nešlo však o základní nauky Bible, ale o otázky svědomí v nepodstatných každodenních záležitostech. Apoštol poukázal na to, že zralí křesťané mají v tom ohledu velkou svobodu. Ale zároveň je varoval, aby nevyužívali této svobody neomezeně nebo se nesnažili omezovat svobodu druhých.
3 Křesťan smí bez výčitek svědomí využívat určitá práva. Apoštol Pavel jej však vyzývá, aby mírnil své jednání, jestliže ví, že může poranit svědomí svého bratra. Naopak dává radu tomu, kdo má v určitém ohledu příliš citlivé svědomí, aby neodsuzoval svého bratra, jestliže dělá to, co Bible připouští, ale co on sám nemůže srovnat se svým svědomím.
MŮŽEME PŮSOBIT PROTI VLASTNÍM ZÁJMŮM
4. Jaké dobro se má křesťan snažit činit?
4 Apoštol pak říká: „Nepřipusťte proto, aby se o dobru, které činíte, mluvilo k vaší škodě.“ (Řím. 14:16) Křesťané se snaží dělat dobré, aby „ve všem zdobili učení našeho zachránce, Boha“, a sice před očima každého, aby všichni měli ke křesťanskému učení největší úctu. (Tit. 2:10) Chtějí, aby jejich život byl živým svědectvím toho, co oni i sbor učí. Apoštol Petr radí: „Zachovejte si dobré svědomí, aby právě v tom, v čem proti vám mluví, byli zahanbeni ti, kteří zlehčují vaše dobré chování ve spojitosti s Kristem.“ — 1. Petra 3:16.
5. Jak by se mohlo stát, že se o „dobrém“, které křesťan dělá, mluví k jeho škodě?
5 Jaká by byla škoda, kdyby člověk, který se snažil v každém ohledu vést křesťanský život, oslabil svůj dobrý vliv ve prospěch pravého uctívání jen proto, že by trval na tom, co samo o sobě je sice v pořádku nebo „dobré“, ale v očích přecitlivělého křesťanského bratra je nesprávné! Ten bratr by pak o tom mohl mluvit s druhými posměšně. Nebo křesťan by mohl něco udělat, co je v celém okolí špatně chápáno. Nemusí to být nic nesprávného. Ale protože to druzí odsuzují, mohli by pošpinit křesťanovu dobrou pověst. Také by to mohlo přivést potupu na „dobré poselství“, které je celým sborem s velkým úsilím oznamováno a učeno. Proto by bylo lepší, kdyby se křesťan vzdal určitých svobod — i když má na ně právo —, jestliže svědomí druhého křesťana je v tom ohledu slabé.
6. Jaká rada je dána křesťanovi, který má přecitlivělé svědomí?
6 Křesťan, který má příliš citlivé svědomí, by naopak neměl kritizovat druhého, který užívá svou svobodu, ale v zásadě nejedná nesprávně. Soudil by tím svého bratra. Místo toho by měl opravit svůj názor. (Srovnej 2. Kor. 13:11.) Jestliže to neučiní, bude vždy znovu rušit pokoj ve sboru. Kdo soudí svého bratra, je ve velké míře odpovědný za těžkosti, které působí svým kritickým postojem. Měl by se snažit dosáhnout plné zralosti, být pevný a v každém ohledu posilnit svou víru, aby nepůsobil klopýtání druhých nebo je neodsuzoval. Jestliže v tom ohledu nedělá pokroky, může dávat stále podnět k těžkostem a přinášet potupu „dobrému poselství“. — Žid. 5:12–14; Žalm 119:165.
BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ SE SKLÁDÁ Z DŮLEŽITĚJŠÍCH VĚCÍ
7, 8. Co znamenají slova apoštola Pavla: „Boží království neznamená jedení a pití“?
7 Apoštol přichází k jádru věci, když říká: „Vždyť Boží království neznamená jedení a pití, ale znamená spravedlnost a pokoj a radost se svatým duchem.“ (Řím. 14:17) Pravé uctívání a požadavky Božího království a jeho sboru se nezaměřují na hmotné věci. Jak řekl Ježíš: „Nic, co z vnějška vchází do člověka, jej nemůže poskvrnit; ale to, co vychází z člověka, to jej může poskvrnit.“ — Mar. 7:15.
8 To se dá říci o mnoha jiných věcech každodenního života. Oděv a účes, zábava, zaměstnání a jiné osobní záležitosti nejsou tím nejdůležitějším, co přispívá „k pokroku dobrého poselství“. (Fil. 1:12) Jestliže někdo nejedná vysloveně nebiblicky a je-li střídmý tím, že se varuje všech extrémů nebo nesprávného světského jednání, neměli by jej bratři pro věci denního života soudit nebo odsuzovat. — Srovnej Přísloví 11:2.
9. Proč je Boží království „spravedlnost a pokoj a radost se svatým duchem“?
9 Učení o Božím království způsobí, že ti, kteří je oznamují, i ti, kteří mu naslouchají, přinášejí daleko důležitější ovoce spravedlnosti. (Tit. 2:12; 1. Petra 2:11) Každý by měl být ochoten v zájmu pokoje sboru vzdát se prosazování vlastní vůle a přání i uspokojování osobních požitků. Nechá-li křesťan skutečně na sebe působit Božího ducha a dá se jím vést, má důvod k radosti, protože může být přesvědčen, že se líbí Bohu. Účelem Božího království je, aby podporovalo životně důležité věci ducha. — Řím. 8:6, 13.
10. V jakém ohledu je křesťan, který slouží Kristu jako otrok, přijatelný Bohu a schválený lidmi, pomyslíme-li, co je Boží království?
10 Zralý křesťan, který se snaží o tyto vznešené cíle, soustřeďuje se tedy na věci, které mají co dělat s rysy a zásadami Božího království: „Kdo totiž v tomto ohledu slouží jako otrok Kristu, je Bohu přijatelný a má schválení lidí.“ (Řím. 14:18) Jestliže slouží Kristu jako otrok a podporuje důležité věci, jistě se bude líbit Bohu a jiní křesťané jej budou milovat pro jeho rozumnost a zdravý úsudek. Jeho způsob života jej bude doporučovat lidem vně. I když snad někteří nepřijmou křesťanskou víru, jeho jednání bude působit na jejich svědomí. — 2. Kor. 4:2.
SNAŽIT SE O POKOJ VE SBORU
11. Na co mají členové sboru soustředit všechny své síly, místo aby se vzájemně kritizovali?
11 „Proto tedy,“ říká apoštol, „usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ (Řím. 14:19) Dává členům sboru radu, aby odstranili všechny příčiny ke sporům a žili spolu ve shodě. Vyzývá je, aby dělali to, co slouží k vzájemnému budování, místo aby pěstovali kritiku a houževnatě trvali na osobních právech — což všechno by sráželo ostatní. Pavel jim doporučuje, aby se snažili dospět „k jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k plně dospělému muži, k míře vzrůstu, který náleží ke Kristově plnosti“, a aby vyrůstali „láskou ve všech věcech v toho, který je hlavou, Krista“. Pak mohou sjednotit své síly, aby mohli lidstvu přinášet poselství záchrany. — Ef. 4:13, 15.
12. Jak se může křesťan vyvarovat, aby ‚nebořil Boží dílo‘?
12 Ti, kteří došli k poznání pravdy, jsou Božím dílem. Boží služebníci vynaložili mnoho času a úsilí, aby tyto lidi s velkou péčí a láskou poučovali a pomáhali jim. Jsou „Božím polem k obdělávání, Boží stavbou“. (1. Kor. 3:9) Mohl by křesťan být tak neuctivý, aby bořil toto dílo? Apoštol říká varovně: „Přestaň bořit Boží dílo jen pro pokrm. Vskutku, všechny věci jsou čisté [protože mojžíšovský Zákon o čistých a nečistých věcech byl Kristem zrušen], ale škodí to člověku, který jí s podnětem ke klopýtání. Je dobré nejíst maso nebo nepít víno nebo nečinit cokoli, pro co se tvůj bratr uráží.“ (Řím. 14:20, 21) Jestliže svým příkladem způsobíme, aby někdo jednal proti svému svědomí, nebo se snažíme mu vnucovat svou vůli, můžeme zbořit dobré dílo, které na něm vykonal Boží duch, i když si nejsme vědomi škody, kterou jsme učinili. — Srovnej 1. Kor. 3:17.
MÍSTO ABY SES LÍBIL SÁM SOBĚ, OSLAVUJ BOHA
13. Jak může mít člověk víru „v souladu sám se sebou, před Božím zrakem“?
13 Z toho můžeme učinit závěr: „Víru, kterou máš, měj v souladu sám se sebou, před Božím zrakem.“ (Řím. 14:22) Víra, o níž se zde mluví, souvisí s předmětem naší celé úvahy. Zřejmě neznamená víru v Boží království a s ním spojené důležité věci, protože tato víra musí být otevřeně oznamována. (Mat. 28:19, 20) Pavel zde mluví o křesťanově víře, že Kristova oběť nás osvobodila od dřívějších omezení, jako je zákaz jedení určitých pokrmů nebo uznávání určitých dnů, tedy věcí, které nemají nic společného s Božím královstvím, ale nyní jsou pouze záležitostí osobního vkusu nebo názoru. (Gal. 4:8–11) Rada tedy zní: ‚Nesnaž se vnucovat druhým své mínění.‘ Jestliže víš, že někdo pochybuje, že je něco správné, o čem ty víš, že to není špatné, nesmíš se snažit jej přemlouvat nebo ukazovat svou „svobodu“. Bůh ocení tvou ohleduplnost. Pozná, proč nevyužíváš svého křesťanského práva. Ale jestliže víš, že to, co děláš, nepůsobí druhým výčitky svědomí, můžeš to beze všeho dělat. Bůh uvidí, že máš dobře vycvičené svědomí a dobrou rozlišovací schopnost. V obou případech Bůh uvidí upřímnost tvé víry. Jeho posouzení je důležité. Vidí, že jednáš jak svědomitě, tak s láskou, když projevuješ svou víru.
14. Proč je šťastný ten, „kdo nesoudí sám sebe podle toho, co schvaluje“?
14 Tomu, kdo z důvodu svědomí váhá něco udělat, apoštol říká: „Šťastný je ten, kdo nesoudí sám sebe podle toho, co schvaluje.“ (Řím. 14:22) Křesťan, který nikdy nejedná proti svému svědomí, má pokoj mysli. Jestliže však má pochybnosti o správnosti určitého jednání, má je bez váhání odmítnout nebo se ho vzdát. Co člověk schvaluje, nemělo by nikdy zranit jeho svědomí, ať je to sebelákavější nebo ať jsou uváděny jakékoli důvody. Jestliže však na druhé straně shledává, že důvod je založen na Písmu, a dojde k pevnému přesvědčení, že je správný, může postoj svého svědomí podle toho změnit. — Řím. 14:5.
15. a) Proč je odsuzován ten, kdo něco dělá a má pochybnosti o správnosti? b) Jak může zlepšit jakost svého svědomí? (Ef. 3:14–19; 1. Tess. 5:11)
15 „Má-li však pochybnosti, již je odsouzen, jestliže jí, protože nejí z víry. Vskutku, všechno, co není z víry, je hřích.“ (Řím. 14:23) Apoštolova slova patří těm, kteří se nazývají křesťany, ne nevěřícím. Co člověk dělá, nemá nikdy zneklidňovat jeho svědomí. Jestliže jej trápí, je již sám sebou odsuzován. Měl by se snažit, aby získal jasný obraz křesťanské víry, aby jeho svědomí bylo vyváženější. I když všechno, co křesťan dělá, nemá spojitost s oznamováním „dobrého poselství“, přece dělá vše — i při odpočinku a uvolnění —, co buduje jeho a druhé.
16. Co si má křesťan rozmyslet, než něco udělá, aby ‚všechno činil k Boží slávě‘?
16 Souhrnně dává apoštol moudrou radu: „Všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31) Než něco uděláme, měli bychom se ptát: Podporuje to pokoj ve sboru, aby Boží duch mohl působit na všechny bez zábran? Nepůsobí můj skutek potupu jménu Boha a Krista? Je tím Boží dílo ve sboru budováno a není tím bořeno? Ano, šťastný je křesťan, kterému se daří uchovávat si před Bohem dobré, vyrovnané a čisté svědomí. Takový křesťan je požehnáním pro Boží sbor.