‚Znovu se narodit‘ — Podíl člověka a podíl Boží

„Každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší stále, protože v něm zůstává jeho plodné semeno, a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ — 1. Jana 3:9.

1, 2. Co jsme se dověděli a) o účincích, které čekají zachráněné? b) o tom, proč Jehova chce, aby se někteří ‚narodili znovu‘?

V PŘEDCHÁZEJÍCÍM článku jsme si povšimli, že mnoho miliónů lidí, kteří o sobě říkají, že jsou křesťané, tvrdí, že se ‚znovu narodili‘. Také jsme z biblických textů poznali, že je sice jen jedna záchrana — založená na víře v Kristovu výkupní oběť — ale že má dva různé účinky, z nichž se budou těšit tyto zachráněné skupiny: účinek v nebesích a účinek na zemi.

² Viděli jsme také, že Ježíš Kristus se znovu narodil po svém křtu v Jordánu. Tehdy Jehova Bůh způsobil, že na Ježíše sestoupil svatý duch v podobě holubice, a v téže době Bůh uznal Ježíše jako svého duchem zplozeného Syna. Viděli jsme také, co Jehova sledoval tím, že se Ježíš znovu narodil. Měl se totiž po své smrti a vzkříšení stát slavným a mocným králem Božího království. Poznali jsme také, že je Jehovova vůle, aby s Ježíšem Kristem vládli jeho společníci a že se také oni musí „znovu narodit“. — Matouš 3:13–17; Jan 1:12; 3:3; Židům 10:5–10; Zjevení 20:6.

3. V čem se Ježíšovi společníci v království od něj liší, pokud jde o to, že se ‚znovu narodili‘?

³ Co lze říci o těchto pomazaných následovnících šlépějí Ježíše Krista? Kdy se ‚znovu narodí‘? Jaké kroky musí podniknout, než Jehova něco vykoná v jejich prospěch a zplodí je jako duchovní syny? Ježíš se narodil jako dokonalý člověk, protože jeho Otec byl Bůh. O třicet let později jej jeho Otec zplodil jako duchovního Syna a způsobil, že se ‚znovu narodil‘. Ale všichni Adamovi potomci se rodí jako hříšníci, ‚odcizení a skutečně nepřátelé Boží, protože jejich mysl je zaměřena na skutky, jež jsou zlé‘. Jsou v takovém stavu, že Jehova s nimi nemůže jednat a nemůže je zplodit jako duchovní syny. — Žalm 51:5; 51:7, „KB“; Kolossenským 1:21.

PODÍL ČLOVĚKA: ŠEST ZÁKLADNÍCH KROKŮ

4, 5. a) Než Bůh vezme nadcházející učedníky v úvahu pro duchovní synovství, kolik kroků musejí podniknout? Kdo jiný musí také podniknout tyto kroky? b) Co je první krok?

⁴ Jaké kroky jsou požadovány ze strany budoucích učedníků před tím, než je Jehova bude považovat za duchovní syny? Je šest zvláštních kroků, které musí podniknout. Musíme však zdůraznit, že Bůh vyžaduje totéž ode všech, kteří se stanou pravými křesťany a získají záchranu, bez ohledu na to, zda jejich konečná odměna bude nebeská nebo pozemská.

⁵ Nejprve musí takové osoby přijímat přesné poznání o Jehovovi Bohu, svém stvořiteli a životodárci, a o jeho Synu, Ježíši Kristu, svém zachránci a vykupiteli. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“; 100:3; Matouš 20:28; Římanům 10:13–15) Důležitost tohoto kroku zdůraznil Ježíš ve své modlitbě k Bohu, kterou pronesl poslední noc, kdy byl na zemi jako člověk. Řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

6. Co je druhý krok, který musejí podniknout?

⁶ Poznání samo o sobě však nestačí. Člověk musí projevovat víru. Čteme o tom: „Bůh. . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ Ano, apoštol Pavel zcela jasně ukazuje, že „bez víry je. . . nemožné líbit se [Bohu].“ S takovou vírou považujeme Boží sliby za skutečnost, tedy jako by již byly splněné. Je to víc než pouhý názor, protože učedník Jakub nám připomíná, že i démoni věří, ale třesou se, a dále, že „víra bez skutků je mrtvá“. — Jan 3:16; Židům 11:1, 6; Jakub 2:19, 26.

7. Který je první skutek vyžadovaný jako důkaz, že člověk má víru?

⁷ První skutek, který je považován za důkaz víry člověka, je skutek pokání. Ano, člověk musí činit pokání za to, co dělal nesprávně, a musí přestat svévolně hřešit. Když Ježíš začal kázat, řekl: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) Jestliže někdo činí pokání za svůj nesprávný způsob jednání, musí s ním také přestat. Musí cítit hlubokou lítost, zármutek, výčitky svědomí za takové jednání. Ve skutečnosti je nezbytně nutné, aby to činili i všichni ti, kteří získají život na rajské zemi, protože „[Bůh] všechny zlé zničí“. — Žalm 145:20.

8. Který krok musí následovat po tom, když člověk činí pokání ze svých hříchů?

⁸ Nestačí však jenom přestat dělat to, co je hříšné. Člověk musí učinit krok obrácení. To znamená, že se musí jakoby otočit a činit pokroky v opačném směru. Musí se řídit radou, kterou dal Petr Židům ve své době: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ Ano, ‚konej skutky, které odpovídají pokání‘. (Skutky 3:19; 26:20) Že tento krok je vyžadován i od všech, kteří doufají, ze se budou těšit z věčného života na zemi, je patrné ze slov, jež čteme v Přísloví 2:20, 21.

9. a) Které další dva kroky jsou od nich vyžadovány, a jsou ve skutečnosti vyžadovány od všech, kteří chtějí být následovníky Ježíše Krista? b) Symbolem čeho byl křest Ježíšův?

⁹ Ježíš se u Jordánu dal k dispozici, aby činil vůli svého Otce. Stejně je ode všech, kteří bez ohledu na svou naději touží stát se následovníky Ježíše Krista, vyžadováno jako další krok, aby se dali k dispozici Bohu. Dnes k tomu patří to, že se oddávají Jehovovi Bohu, a potom musí jít ve šlépějích jeho Syna, Ježíše.a (Lukáš 9:23) Dále jako šestý krok musí symbolizovat tuto oddanost a veřejně ji vyznat tím, ze podstoupí stejně jako Ježíš křest. — Matouš 28:19; srovnej Skutky 2:41.

VRCHOLNĚ DŮLEŽITÝ PODÍL JEHOVY BOHA

10. Ze kterého znázornění poznáváme, že k tomu, aby se někdo ‚znovu narodil‘, je třeba více než jen účast ze strany člověka?

¹⁰ Jestliže člověk získá poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, projevuje víru, činí pokání, obrátí se, oddá se Bohu a dá se pokřtít, vedou tyto kroky automaticky k tomu, že se ‚znovu narodí‘? Rozhodně ne! Nemůžeš se duchovně ‚narodit znovu‘ díky svému vlastnímu úsilí, stejně jako ses nemohl narodit v první řadě díky svému vlastnímu úsilí. Tělesné zrození vyžaduje aktivní podíl ze strany lidských rodičů, a stejně je tomu i s duchovním zrozením. Má-li se někdo „znovu narodit“, je k tomu třeba aktivní účast ze strany božského rodiče, Jehovy Boha, a jeho nebeské organizace neboli „ženy“. (Izaiáš 54:1, 5) Ten, kdo podniká výše uvedené kroky, může učinit jedině to, že bude jednat tak, aby se mohl „znovu narodit“, jestliže to je Boží vůle.

11. Pokud je to jeho vůle, co Bůh činí vzhledem k těm, kteří ze své strany vykonali potřebné kroky?

¹¹ Lidstvo dědí nedokonalost, a proto nyní jedná Bůh sám ve prospěch jednotlivců, které si přeje povolat k nebeskému království. Proto čteme: „Nyní. . . jsme byli prohlášeni za spravedlivé následkem víry.“ Víry v co? Je to víra v Kristovu oběť, neboť je řečeno: ‚Byli jsme nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví.‘ (Římanům 5:1, 9) Povšimni si, že to je Bůh, který oficiálně prohlašuje někoho za spravedlivého, není to tato osoba samotná. To poskytuje takové osobě postavení odlišné od postavení „tvorstva“, lidstva všeobecně, jež musí očekávat „zjevení Božích [duchovních] synů“, než může být „osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích [pozemských] dětí“. (Římanům 8:19–22) Ti, které Bůh prohlašuje za spravedlivé, dostávají tak právo na dokonalý lidský život. Proto může na ně Jehova Bůh nyní přímo působit svým duchem. — Římanům 8:33.

12. Jakými jevy bylo doprovázeno ‚narození znovu‘ v případě Ježíše a učedníků v rané době? Proč tyto jevy přestaly?

¹² Ty, které Bůh prohlašuje za spravedlivé, zplozuje nyní jako své duchovní děti. Jak? Pomocí svého svatého ducha neboli činné síly. To začíná na jeho podnět působit v jejich prospěch, což vede k tomu, že se „narodí znovu“. V případě Ježíšově i v případě jeho učedníků, kteří byli shromážděni v den letnic, ukázal Bůh nadpřirozeným jevem, že je zplozuje jako duchovní syny. Když však byly položeny pevné základy pro víru pravého křesťanství, nebylo již třeba takových projevů, a ty byly ‚odstraněny‘. — Matouš 3:16; Skutky 2:3; 10:44–48; 1. Korintským 13:8–10.

13. Na co se vztahují výrazy „voda“ a „duch“? (Jan 3:5)

¹³ Právě o postupu duchovního znovuzrození mluvil Ježíš, když řekl židovskému předákovi Nikodémovi: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:1, 5–7) Je zde zmínka o vodě, což se nepochybně vztahuje na doslovnou vodu křtu. A co znamená duch? Je to Jehovův svatý duch, který působí na jednotlivce.

14. Z čeho se skládá ‚povolání‘ a ‚vyvolení‘? K čemu jsou tito křesťané pomazáni a pověřeni?

¹⁴ O těch, kteří se „znovu narodí“, říká Písmo, že byli nejdříve „povoláni“. Toto jejich povolání znamená, že je Bůh sám zve, aby byli společníky Ježíše Krista. Ti, kteří přijímají toto pozvání, jsou „vyvolení“. (Zjevení 17:14) Stávají se částí „vyvoleného“ sboru, jehož posláním je ‚široko daleko oznamovat znamenitosti‘ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) Tito křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, jsou stejně jako Ježíš pomazáni Božím svatým duchem, aby kázali. Proto čteme: „Kdo však zaručuje, že vy a my patříme Kristu, a kdo nás pomazal, je Bůh.“ — Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; 2. Korintským 1:21.

15. Jak vydává duch svědectví o tom, že se někdo ‚znovu narodil‘? Čím je toto přesvědčení posíleno?

¹⁵ O těchto „vyvolených“ dosvědčil apoštol Pavel: „Ten duch sám svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8:16) Jak to Boží svatý duch dělá? Tím, že těmto křesťanům dává nebeskou naději. „Podle [Božího] velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4) Tyto osoby zůstávají v dobrém vztahu ke svému nebeskému Otci, a proto je on projevy své prozřetelnosti posiluje v přesvědčení, že jsou skutečně křesťany, kteří se ‚znovu narodili‘.

JAK SI NĚKDO MŮŽE BÝT JISTÝ?

16. Odkdy zdůrazňuje „věrný a rozvážný otrok“ pozemskou naději a k jakému závěru to vede?

¹⁶ Ti, kteří se v dnešní době podílejí na kázání tohoto dobrého poselství o království, jsou pevně přesvědčeni o tom, že Jehova Bůh vede své oddané služebníky prostřednictvím své viditelné duchem zplozené organizace, „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Pod tímto vedením byla asi do roku 1935 vyzdvihována, objasňována a zdůrazňována nebeská naděje. Když potom ‚zazářilo světlo‘ a jasně ukázalo, kdo je „velký zástup“ ze Zjevení 7:9, začala být zdůrazňována pozemská naděje. (Žalm 97:11) Z toho tedy vyplývá logický závěr, že v té době musel být již celkový počet 144 000 téměř úplný. Ovšem jednotlivci, kteří by se prokázali jako nevěrní, musí být nahraženi. Je však pochopitelné, že takových by bylo poměrně málo. A kým by byli nahraženi? Zdá se také logický závěr, že velmi pravděpodobně by byla tato nebeská naděje poskytnuta ještě některým osobám, které vytrvaly ve věrnosti a léta se držely své oddanosti Bohu. Sotva by byla nabídnuta nevyzkoušeným osobám, jež se právě oddaly Bohu. (Srovnej Lukáše 22:28–30.) Ze zpráv, které jsou k dispozici, však vyplývá, že někteří křesťané, kteří se právě oddali Bohu, se domnívají, že se „znovu narodili“.

17. Jaké pocity vedou některé k nesprávnému závěru, že jim Bůh vštípil nebeskou naději?

¹⁷ Všichni, kteří se teprve poměrně v nedávné době oddali Bohu a dali se pokřtít a kteří se domnívají, že se ‚narodili znovu‘, učiní dobře, budou-li vážně uvažovat o těchto otázkách: Co v tobě vyvolává pocit, že ti Jehova Bůh vštípil tuto naději? Mohlo by se stát, že tvé citové rozpoložení je pozůstatkem nesprávného názoru, který jsi měl dříve ještě ve Velikém Babylónu, že totiž pro všechny dobré lidi je určeno nebe? Nebo snad máš tento pocit proto, že jsi předtím prožil velký vnitřní neklid, nejprve jsi proti této myšlence bojoval, ale ona potom postupně zvítězila? Nezvítězila však proto, že sis to ty přál, snad dokonce nevědomky? Takové zápasy samy o sobě nedokazují, že ses ‚narodil znovu‘.

18. Proč ocenění pro hluboké duchovní věci samo o sobě nedokazuje, že se někdo ‚znovu narodil‘?

¹⁸ Nebo máš pocit, že tě Bůh vybral mezi 144 000 pomazaných proto, že máš upřímné ocenění pro duchovní věci, protože se ti líbí hluboké duchovní pravdy? Pak si uvědom, že velmi mnoho osob, jež netvrdí, že se ‚znovu narodili‘, jsou ‚duchovní lidé‘ v nejplnějším smyslu toho slova. (1. Korintským 2:14, 15) A nelze vůbec pochybovat o duchovní síle mužů a žen, kteří se projevovali vírou a o nichž se mluví v 11. kapitole Židům. Nikdo z nich se ‚nenarodil znovu‘. Všichni vzhlíželi k ‚lepšímu vzkříšení [k životu pod Božím královstvím]‘ zde na této zemi. — Židům 11:35.

19. a) Proč velké nadšení nutně nedokazuje, že Bůh tomuto člověku poskytl nebeskou naději? b) Co zřejmě naznačuje, že někteří možná z nedostatku skromnosti tvrdí, že mají nebeskou naději?

¹⁹ Nebo snad tak cítíš proto, že projevuješ více nadšení než někteří tvoji spolukřesťané? Ale to samo o sobě by nemohlo být rozhodující, protože apoštol Pavel čas od času považoval za nezbytné radit pomazaným křesťanům, aby brali své duchovní povinnosti vážně. (1. Korintským 11:20–22; Galatským 4:9–11) Nebo snad je to nedostatek skromnosti, který tě vede k tvrzení, že patříš k pomazaným? Zcela nedávno se vyskytli někteří lidé, kteří tvrdili, že patří k pomazaným, ale místo aby utvrzovali jednotu sboru, měli pocit, že musí mít svou vlastní biblickou studijní skupinu. Zralí křesťané, kteří se ‚znovu narodili‘, zůstávají naopak těsně spojeni s místním sborem, i když se tento sbor většinou skládá z „jiných ovcí“. (Jan 10:16) Ale to, že se někdo ‚znovu narodil‘, je osobní věc mezi Bohem a každým jednotlivým křesťanem. Nikdo nemůže v této otázce posuzovat druhého. — Římanům 14:10.

20. Vzhledem k tomu, co zde bylo uvedeno, k jakým závěrům docházíme ohledně námětu ‚narodit se znovu‘?

²⁰ K jakému závěru docházíme na základě všeho, co zde bylo řečeno? Že Jehova Bůh jedná podle práva, je spravedlivý, moudrý a milující. Má právo určit svým inteligentním tvorům jednotlivě jejich úlohy — někteří mají sloužit jeho záměru v nebesích, jiní zde na zemi. Nebeská cena není něčím, čeho je možno dosáhnout na základě osobní volby a úsilí, ani po čem by bylo možno sobecky dychtit. Je to něco tak jedinečného, že si žádný lidský tvor na to nesmí činit svévolně nárok. Je to skutečně nádherná nezasloužená laskavost, kterou Jehova Bůh uděluje malému počtu svých tvorů, v zájmu svých moudrých, spravedlivých a laskavých předsevzetí, ale ne na základě nějaké zvláštní zásluhy z jejich strany. Pouze na tyto osoby se vztahují slova ‚narodit se znovu‘. (Římanům 3:23, 24; 11:33–36) Také věčný život na rajské zemi je nevýslovnou výsadou a cílem, o který mají usilovat lidé se sklonem ke spravedlnosti. (Zjevení 21:1, 3, 4) Všechno je nezasloužená laskavost. Nikdo by neměl být tak troufalý, že by říkal Jehovovi: „Co děláš?“ — Daniel 4:35; 4:32, „KB“.

[Poznámka pod čarou]