Jaký záměr sleduje Bůh tím, aby se někteří ‚znovu narodili‘
„Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit.“ — Jan 3:5, 7.
1, 2. a) Čemu musíme rozumět a co musíme pochopit, než může být uspokojivě vysvětlen Boží záměr, aby se někteří ‚znovu narodili‘? b) Jak Boží slovo svědčí o Božím smyslu pro právo? Jaké jednání však od Boha jeho smysl pro právo nevyžaduje?
NEŽ si budeme moci uspokojivě vysvětlit, proč je Božím záměrem, aby se někteří ‚znovu narodili‘, musíme pochopit a ocenit něco, co souvisí se základními vlastnostmi Jehovy Boha a s jeho předsevzetími ohledně Země a člověka.
2 Svědectví Božího slova jednoznačně ukazuje, že jednou z Božích vynikajících vlastností je smysl pro právo. Také spravedlnost je přímo základem jeho trůnu. (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 89:14; 89:15, „KB“, „EP“) Je spravedlivý a jedná podle práva, ale to jej nezavazuje k tomu, aby všem svým inteligentním tvorům udílel stejné projevy přízně. Některé bytosti například vytvořil jako duchovní tvory, anděly, kteří mají daleko vyšší postavení než lidé. Ani všechny své věrné pozemské tvory neodměňuje stejným způsobem. Ježíš například řekl o Janu Křtiteli, že „i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on“. (Matouš 11:11, „EP“) Na tyto myšlenky musíme pamatovat, když budeme uvažovat o námětu ‚znovu se narodit‘.
BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ SE ZEMÍ A S ČLOVĚKEM
3. Jakou nádhernou vyhlídku měli Adam a Eva, když byli stvořeni?
3 Abychom pochopili, proč je Božím záměrem, aby se někteří lidé ‚znovu narodili‘, nutně musíme porozumět okolnostem, jež k tomu vedly. Jdeme-li zpět až ke svým původním prarodičům, shledáváme, že Bůh jim dal příkaz: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti. . . každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28) Adam s Evou byli ve své dokonalosti Božími dětmi. Bůh je umístil v rozkošné zahradě naplněné nejrůznějšími krásnými zvířaty a rostlinami a chutnými plody, takže měli být opravdu šťastní. Postupně, jak by si podmaňovali zemi a naplňovali ji svým vlastním druhem, celá země by se stávala rájem, v němž by bydleli stejně dokonalí lidé, jako byl dokonalý Adam s Evou. Jakou měli nádhernou vyhlídku!
4, 5. a) Proč naši první rodiče nesplnili předsevzetí, s nímž je Bůh stvořil? b) Kdo tedy měl podle Jehovova opatření splnit jeho předsevzetí se Zemí a s člověkem?
4 Naši prarodiče si však nevážili všech opatření, která pro ně Bůh učinil, a přestoupili jeho zákon. Bůh je proto vyloučil ze své rodiny synů a odsoudil je k smrti. Proto se všichni jejich potomci narodili jako hříšníci podléhající smrti. (1. Mojžíšova 3:19; Římanům 5:12) Naši první prarodiče ani nikdo z jejich potomků nemohli vyplnit původní příkaz, který Bůh dal lidské rodině. Znamená to, že Boží předsevzetí se zemí a s člověkem nebudou nikdy uskutečněna? To se rozhodně nestane, protože Boží slovo nás ujišťuje, že jeho předsevzetí nikdy nezůstanou nesplněná. — Izaiáš 46:10, 11; 55:10, 11.
5 Jak tedy bude splněno Boží původní předsevzetí se zemí a s člověkem? Pomocí Semene, jak to předpověděl Bůh v zahradě Eden a jak to také slíbil Abrahámovi. Apoštol Pavel ukazuje, že tímto Semenem je v první řadě Ježíš Kristus. — 1. Mojžíšova 3:15; 22:17, 18; Galatským 3:16, 29.
JAK BUDE USKUTEČNĚNO BOŽÍ PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ
6. Jakým způsobem otevřel Bůh cestu pro Adamovy potomky, aby mohli být opět uvedeni do Boží rodiny?
6 Jak mohl Ježíš Kristus způsobit, aby se uskutečnilo Boží původní předsevzetí? Především tím, že odstranil odsouzení, jež spočívalo na lidské rodině následkem Adamovy vzpoury. Ježíš to byl schopen učinit, protože se narodil jako dokonalý člověk. Jeho Otcem byl Jehova Bůh — nikoli Mariin manžel Josef. Ježíš opravdu odstranil tento rozsudek tím, že zemřel na popravčím kůle jako oběť. Ve skutečnosti jedním z hlavních důvodů jeho příchodu na zem bylo, aby dal svůj život jako výkupné. Tím otevřel Adamovým potomkům cestu k tomu, aby mohli opět patřit k Jehovově schválené rodině. — Matouš 28:20.
7. Na jakém základě byl Ježíš vzkříšen z mrtvých jako duchovní bytost?
7 Mrtvý vykupitel by však nemohl lidskému rodu pomoci. Jehova Bůh proto třetího dne Ježíše Krista vzkřísil a ‚oživil jej v duchu‘. (1. Petra 3:18) Jehova to učinil na základě toho, co se stalo u Jordánu, když byl Ježíš pokřtěn. Tam Bůh pomocí svého svatého ducha způsobil, že se Ježíš stal jeho duchem zplozeným Synem. Jan Křtitel nejen viděl Božího ducha sestupovat na Ježíše v podobě holubice, ale také slyšel Boží hlas: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ — Matouš 3:16, 17; Židům 10:5–10.
8. K čemu jinému byl Ježíš u Jordánu ještě pomazán a ordinován, kromě toho, že se ‚znovu narodil‘?
8 Tak se stal Ježíš nejen Božím duchovním Synem, ale také Mesiášem, Kristem neboli tím, kdo byl pomazán jako král Božího království. Současně byl také uveden do úřadu jako velekněz ve prospěch umírajícího lidstva, aby odstranil slabost hříchu. (Židům 7:26) Nyní se také na něj vztahovala slova u Izaiáše 61:1, 2: „Duch svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mne pomazal, abych oznámil dobré poselství mírným. Poslal mne, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, abych provolal svobodu těm, kteří jsou v zajetí a široce otevřel oči i vězňům.“ Ježíš byl zplozen duchem, ‚narodil se znovu‘. Jako Boží Syn pomazaný duchem pokračoval Ježíš věrně až do smrti navzdory všemu, co se mu satan ďábel snažil způsobit, aby zlomil jeho ryzost. Proto jej Bůh vzkřísil z mrtvých.
9. Protože byl Ježíš věrný až do smrti, jak a k čemu jej Bůh plně vybavil?
9 Potom ho „Bůh povýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem“. (Filipenským 2:9–11) Skutečnost, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, dosvědčily stovky svědků. Krátce předtím, než se vrátil ke svému Otci v nebesích, řekl svým učedníkům: „Byla mi dána veškerá moc v nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18) Nyní měl plné právo na základě své obětní smrti uvést lidstvo do původního stavu a měl také moc to učinit na základě toho, že byl vzkříšen a vystoupil do nebe na místo po Boží pravici. (Lukáš 22:69) Ježíš Kristus je tedy nyní schopen způsobit, aby se uskutečnilo Boží původní předsevzetí se Zemí a s člověkem. Na něho se tedy vztahují všechna mesiášská proroctví. — Viz Žalm 72; Izaiáš 9:6, 7; 11:1–10.
PROČ SE MAJÍ JINÍ „ZNOVU NARODIT“
10, 11. a) Které biblické svědectví ukazuje, že Ježíš bude mít ve svém království společníky? b) Kolik osob se bude podílet na této výsadě a jak víme, že tento počet máme chápat doslovně?
10 Vykoná Ježíš Kristus všechny tyto věci zcela sám? Ne. Budou spolu s ním v jeho vládě vládnout andělé? Ne. Na splnění těchto mesiášských proroctví se s ním budou podílet některé osoby, jež byly kdysi stejně jako on lidmi na zemi. Ale než se budou moci účastnit vlády v Kristově království, musí se stejně jako on nejdříve „znovu narodit“, dokud jsou na zemi. Jehovův duch, který na ně působí, je zplozuje jako duchovní syny s vyhlídkou na věčný život v nebesích. Jako takoví mají zvláštní důvěrný vztah k Bohu, „ducha přijetí za syny, a tímto duchem [volají]: ‚Abba, Otče!‘ “ (Římanům 8:15) Ježíš opětovně zdůrazňoval tuto naději svým apoštolům. (Lukáš 22:28–30; Jan 14:2, 3) Podobně i apoštolové se zmiňovali o této naději. — Římanům 8:17; 1. Korintským 15:52, 53; 1. Jana 3:2.
11 Jak velký počet získá toto nebeské postavení? Podle všech biblických textů souvisejících s tímto námětem bude těchto osob, jež se ‚znovu narodily‘, poměrně málo. To bychom měli očekávat, protože je to velmi zvláštní cena, nejvýsadnější úřední postavení. Ježíš o nich řekl: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“ (Lukáš 12:32) Kolik bude těchto osob? Apoštol Jan říká, že viděl 144 000 duchovních izraelitů zapečetěných na čelech, a také 144 000 stojících na hoře Siónu s Beránkem Ježíšem Kristem. Že tento počet máme chápat doslovně, to vyplývá z okolních textů, které také mluví o ‚velkém zástupu, který žádný člověk nemohl sečíst‘. — Zjevení 7:3, 4, 9; 14:1, 3; 20:4, 6.
LID PRO JEHO JMÉNO
12, 13. Jaké je Jehovovo nynější předsevzetí s těmito budoucími společníky v království?
12 Jehova Bůh však měl v úmyslu dát těmto budoucím králům a knížatům práci, ještě dokud jsou v těle jako lidé. A jaká je to práce? Stejně jako Ježíš byl pomazán, aby „oznámil dobré poselství mírným“, byly i tyto osoby pomazány, aby kázaly dobré poselství o Božím království. (Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; Skutky 8:4, 12) Proto dal na rozloučenou Ježíš svým prvním učedníkům napomenutí, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a křtili je‘. (Matouš 28:19, 20) A těsné před tím, než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým jedenácti věrným apoštolům, že mu mají být „svědky. . . až do nejvzdálenější části země“. — Skutky 1:8.
13 Jedním z hlavních důvodů, proč Bůh chce, aby bylo „dobré poselství“ kázáno ve všech národech, je, aby „z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) Boží jméno je Jehova, a proto je tento lid známý jako svědkové pro Jehovu. (Izaiáš 43:10–12) Tito pomazaní následovníci Ježíše Krista nejsou jediní, kteří vyprávějí „dobré poselství“ mírným a kteří činí učedníky a svědky pro Jehovu Boha. Stejně jako ve starověkém Izraeli platily Jehovovy zákony i pro cizí usedlíky v jejich středu, tak i přikázání, jež byla dána duchovním izraelitům, platí pro jejich druhy, „velký zástup“ „jiných ovcí“. — Jan 10:16; Zjevení 7:9.
14. Jaká jiná povinnost je vložena na tyto pomazané následovníky šlépějí Ježíše Krista?
14 Jiná povinnost, kterou mají pomazaní následovníci šlépějí Ježíše Krista, je, že mají přinášet ovoce Božího ducha, totiž ‚lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání‘. (Galatským 5:22, 23) Jehova řekl, že jeho praví následovníci se poznají podle toho, že si navzájem projevují lásku. (Jan 13:34, 35) Proto jim apoštol Pavel radí: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých klamných žádostí; [máte však] být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ Další apoštolova slova ukazují, jak je pro křesťany tato povinnost důležitá: „Buším do svého těla a vedu je jako otroka, abych po tom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (Efezským 4:22–24; 1. Korintským 9:27) Jenom tehdy, zůstanou-li pomazaní věrní až do smrti, mohou doufat, že dostanou „korunu života“. — Zjevení 2:10.
BOŽÍ PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ SE NEZMĚNILO
15. a) Jaké chyby vzhledem k Božímu předsevzetí se dopustili mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané? b) Které naději je totiž v Křesťanských řeckých písmech poskytnuto význačné postavení?
15 Mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, se dopouštějí chyby v tom, že přehlížejí Jehovovo původní předsevzetí se Zemí a s člověkem. Jeho Slovo jasně ukazuje, jaké to bylo a je předsevzetí, a on nás ujišťuje, že se nemění. (1. Mojžíšova 1:28; Izaiáš 45:18; Malachiáš 3:6) Křesťanská řecká písma však dávají vyniknout dalšímu Jehovovu předsevzetí, jež bylo oznámeno po tom, co lidstvo upadlo do hříchu. Je to předsevzetí vybrat na základě Ježíšovy oběti omezený počet lidí, kteří se mají stát s jeho Synem spoluvládci v nebeském království. (1. Mojžíšova 3:15; 2. Timoteovi 4:7, 8, 18) Ti všichni se budou muset opravdu nejprve „znovu narodit“ stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 3:3) Ale Boží opatření k záchraně na základě Kristovy oběti není omezeno jen na ty, jejichž naděje je nebeská. To jasné vyplývá i z Křesťanských řeckých písem.
JEDNA ZÁCHRANA — DVĚ NADĚJE
16, 17. Které biblické texty ukazují, že dobrodiní z Kristovy oběti není omezeno jen na ty, kteří mají nebeskou naději?
16 Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Má-li se dít Boží vůle na zemi stejně jako v nebi, znamená to, že musí na zemi žít spravedlivé osoby, o nichž je předpověděno: „Bůh sám bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ To se nemůže vztahovat na nebe, protože tam nikdy nebyl křik, zármutek, bolest ani smrt. — Zjevení 21:3, 4.
17 Slova apoštola Pavla v Římanům 8:19–21 ukazují, že existují dvě skupiny lidí, které budou mít užitek z Božího milostivého opatření: „Tvorstvo [jedna skupina] totiž vyhlíží s dychtivým očekáváním zjevení Božích synů [druhé skupiny]. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno marnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, který je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ Všichni, kteří budou mít užitek na základě své víry v Kristovu oběť, se tedy budou nakonec těšit ze života jako Boží synové — 144 000 těch, kteří byli „koupeni ze země“, aby byli v nebi, a mnoho miliard těch, kteří se budou těšit z věčného života v pozemském ráji. — Zjevení 7:4, 9; 14:3; Matouš 25:31–34.
18, 19. a) Co ukazuje, že se velmi brzy splní Boží předsevzetí se Zemí a s člověkem? b) Ze kterých jednotlivců se skládá Boží království a ‚semeno Abrahámovo‘? c) O kterých otázkách je ještě nutno uvažovat?
18 Z předcházejícího je jasné, že Boží původní předsevzetí se Zemí a s lidstvem ještě nebylo uskutečněno. A splňování biblických proroctví, jež nacházíme například u Matouše v kapitole 24, u Marka v kapitole 13, u Lukáše v kapitole 21, ve 2. Timoteovi 3:1–5 a ve Zjevení 6:1–8, ukazují, že čas pro to je blízko! Protože se satan dopustil vzpoury a Adam s Evou projevili neposlušnost, opatřil Jehova nebeskou odměnu pro privilegovanou skupinu, které použije k uskutečnění svých původních předsevzetí. Pouze ti se ‚znovu narodili‘. Spolu se svým Pánem a Mistrem, Ježíšem Kristem, tvoří království, o něž se měli Ježíšovi následovníci podle jeho poučení modlit. Tvoří ‚semeno Abrahámovo‘ k požehnání ‚všem národům země‘. — 1. Mojžíšova 22:18; Galatským 3:29.
19 Uvažovali jsme o tom, proč Boží Syn a jeho druhové v království se měli „znovu narodit“, a o tom, kolik jich je a jaké jsou jejich dnešní povinnosti. Zůstávají však otázky: Jaká je při ‚znovuzrození‘ Boží úloha a jaká je úloha člověka? Jak může někdo říci, že jej Jehova Bůh vybral, aby se ‚znovu narodil‘?