Otázky čtenářů
◼ Říká se, že křesťanský způsob života přináší odměnu již dnes; proč tedy Pavel napsal: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování“?
Pravé křesťanství je jistě dobrým a uspokojujícím způsobem života. Ale komentář apoštola Pavla v 1. Korinťanům 15:19 ukázal, že člověk, který snášel utrpení pro svou naději, si zasloužil politování, jestliže byla tato naděje neopodstatněná.
Je mnoho důvodů k závěru, že způsob života, jaký se utváří uplatňováním pravého křesťanství, je dobrý. Uvažuj o některých důkazech. Pravý křesťan patří ke sboru čistých, zdravě žijících a milujících lidí, kteří o něj mají zájem a jsou ochotni poskytnout mu duchovní i hmotnou pomoc. Křesťan se řídí Božími radami, a proto je chráněn před řadou tělesných nebezpečí i nemocí, například těch, jež jsou spojeny s nemravností, opilstvím, kouřením a zneužíváním drog. (Řím. 1:26, 27; 1. Kor. 6:18; 2. Kor. 7:1; Ef. 4:18, 19) Nepohybuje se bez cíle, bez jistoty o smyslu života nebo bez vedení; naopak, váží si vztahu ke svému stvořiteli a získává uspokojení z vykonávání Boží vůle. Řídí se zásadami, které jsou založeny na Bibli, což přispívá k větší bezpečnosti a k úspěchu jeho rodiny. Křesťan je poctivý, a proto je snad vyhledáván jako zaměstnanec a je menší pravděpodobnost, že by zůstal bez práce nebo že by byl propuštěn.
I tento zkrácený výčet ukazuje, že křesťanský způsob života je opravdu bohatý a přináší odměnu.
Někdy se ovšem křesťan setká s odporem, pronásledováním nebo dokonce s násilím. (2. Tim. 3:12) Ježíš předpověděl, že tomu tak bude. (Mat. 24:9, 10; Mar. 8:34; 10:30; Luk. 21:12; Jan 16:2) Křesťané ve starověkém Korintě to věděli. Věděli o tom, že Pavel, který kdysi „pronásledoval Boží sbor“, byl nyní terčem pronásledování. Napsal jim: „Když je nám spíláno, žehnáme; když jsme pronásledováni, odoláváme.“ (1. Kor. 15:9; 4:12; 2. Kor. 11:23–27) Uvažoval však: „Proč jsme také každou hodinu v nebezpečí? Denně čelím smrti. . . Jestliže jsem jako lidé bojoval s divokými zvířaty v Efezu, k čemu je mi to dobré? Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, ‚jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít‘.“ — 1. Kor. 15:30–32.
Pronásledování, kterému čelili křesťané, mělo tedy vztah k jejich naději. Kdyby byla jejich naděje pouhou iluzí, bylo by zbytečné, že podstupovali pronásledování. Proto mohl Pavel říci: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování.“ — 1. Kor. 15:19.
Věděl však, že Kristus byl rozhodně vzkříšen. Když byl Ježíš vzkříšen, objevil se stovkám svědků, včetně samotného Pavla. (1. Kor. 15:3–8) Proto nabádal Korinťany: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:58.
Pavel byl přesvědčen, že ani on ani ostatní křesťané, kteří trpěli kvůli Kristovi, nepotřebují být litováni. Žil plným, pamětihodným, dokonce záviděníhodným životem. Co platilo o něm, to může platit i o nás, že totiž „zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít.“ — 1. Tim. 4:8.
◼ Znamenají Ježíšova slova, že „ochladne láska mnohých“, že se to stane v dnešní době mezi pravými ctiteli?
Máme důvody k víře, že Ježíš nepředpovídal, že by mezi Jehovovým lidem došlo ve velkém měřítku ke ztrátě lásky.
Apoštolové předtím žádali ‚znamení Ježíšovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. Ježíš předpověděl války, zemětřesení, nedostatek potravin a pronásledování křesťanů. Dodal: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ — Mat. 24:3–12.
Mnohé z tohoto proroctví se do jisté míry splnilo v období mezi rokem 33 n. l. a velkým soužením, které způsobili Jeruzalému Římané v roce 70 n. l. (Srovnej Lukáše 19:41–44; 21:5–28.) Ochladla v tom období láska většiny pomazaných křesťanů? Ne. Ti, kteří v té generaci odpadli od křesťanství, byli zřejmě v menšině. Křesťané, kteří prožívali pronásledování od Židů, většinou dále „oznamovali dobré poselství slova“ a projevovali lásku k Bohu, k nevěřícím i ke spolukřesťanům. (Sk. 8:1–25; 9:36–42) Ale láska opravdu ochladla mezi Židy, kteří tvrdili, že jsou pravými ctiteli. Větší počet z nich nedbal na Ježíšovu výstrahu, bouřili se proti Římu a uchýlili se k násilné obraně svého národa.
Ježíšovo proroctví sahá dále než do prvního století a má své větší splnění dnes. (Zjev. 6:2–8) Stejně jako kdysi Židé, mají lidé stále méně účinné lásky. Milióny lidí se staly ateisty. Dokonce i v křesťanstvu mají lidé sklon projevovat stále méně lásky k bližnímu a všeobecně klesá návštěva kostelů a poznání Bible. Mnozí, kteří vypadají nábožně, se snaží napravit lidské problémy politickou cestou. Láska tedy zřejmě chladne mezi takovými lidmi, kteří tvrdí, že uctívají Boha.
Praví křesťané se však nesmějí stát samolibými. Někteří křesťané v prvním století ztratili svou první lásku a dali se od ní odvést problémy, a proto bychom i my mohli zjistit, že naše láska chladne. (2. Tim. 2:16–19; Zjev. 2:4) Kdyby se to stalo, byli bychom výjimkou ve srovnání s většinou Jehovova lidu, ale to, že by se nám to jako jednotlivcům mohlo stát, jen zdůrazňuje, že je nutné ‚vytrvat až do konce‘, abychom byli zachráněni. — Mat. 24:13.