Zvěstování pádu Babylóna v Japonsku
„PADL! Velký Babylón padl, ten, který přinutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva!“ Toto vzrušující andělské oznámení slyšel ponejprv apoštol Jan v prvním století našeho letopočtu. Ale v naší době, v „Pánově dnu“, je opakují křesťanští svědkové Jehovovi do uší celému lidstvu. — Zjevení 1:10; 14:8.
Velký Babylón je světaširý systém falešného náboženství, kde křesťanstvo tvoří nejvíc odsouzeníhodnou část. Svědkové Jehovovi během „času konce“ po celém světě směle ohlašují Jehovovy soudy nad ním. (Daniel 12:4) Například loňská dubnová a květnová vydání Strážné věže obsahovala mocné články odhalující vinu falešného náboženství a jeho nadcházející zničení. Po světě bylo rozšířeno přes 50 miliónů výtisků těchto vydání — mohutné ohlášení soudu nad Velkým Babylónem!
Japonsko se dává do práce
Příkladné nadšení svědků Jehovových pro tato zvláštní vydání bylo vidět v Japonsku, baště šintoisticko–buddhistického sektoru Velkého Babylóna. V Japonsku upozornilo prosincové vydání Naší služby království z roku 1988 sbory na zvláštní kazatelskou kampaň plánovanou na měsíc duben a květen 1989. Výzvy k podpoře této kampaně vycházely v následujících vydáních Naší služby království i v dopisech sborům a radám starších.
Reakce byla vynikající. S Jehovovou pomocí obdrželo Japonsko během těch dvou měsíců loňského roku svědectví jako nikdy předtím.
Pomocná průkopnická služba
Oznámení z prosince 1988 obsahovalo tato slova: „Povzbuzujeme vás, abyste si dali cíl těšit se v dubnu a v květnu z pomocné průkopnické služby, zejména však v dubnu.“ Tato myšlenka se opakovala v únorovém vydání Naší služby království 1989, kde byli bratři nabádáni, aby si ‚přizpůsobili denní časový plán tak, aby se co nejvíce oddaných služebníků v dubnu přihlásilo do pomocné průkopnické služby‘.
Svědkové si ty připomínky vzali k srdci. K čemu to vedlo? K dosavadnímu vrcholu počtu pomocných průkopníků. V březnu 1989 již dosáhl počet pomocných průkopníků nového vrcholu 24 115. Ale v dubnu se tento počet téměř zdvojnásobil na 41 055. Opravdu pozoruhodné úsilí!
V mnoha sborech se během dvou měsíců zvláštní činnosti podíleli na nějaké formě služby plným časem všichni zvěstovatelé nebo většina. Často bylo třeba hodně organizovat. Jedna žena v domácnosti pochybovala, zda se na takové službě bude moci podílet, protože bydlí skoro 900 metrů vysoko v horách, kde doprava je značně omezena. Přesto chtěla sloužit jako pomocná průkopnice. Proto jí starší opatřili dopravu a ona se spolu se všemi ostatními zvěstovateli ve sboru těšila z měsíce průkopnické služby.
Příkladem znamenitého vedení starších se stal v ósacké prefektuře, městě Takatsuki, otsucký sbor 77 zvěstovatelů, kde byli všichni starší a služební pomocníci mezi sedmdesáti třemi, kteří se v nějaké formě účastnili průkopnické služby. Mezi průkopníky patřili také všichni mladí pokřtění zvěstovatelé, kteří ještě chodí do školy. Průkopnický duch, který projevovali tito mladí svědkové, byl typický pro mnoho sborů. Například z 23 pokřtěných dospívajících v heiwadaiském sboru v tokijské prefektuře je jedenáct pravidelných průkopníků a jedenáct bylo v dubnu v pomocné průkopnické službě. V tom sboru v onom měsíci sloužili celkem 93 zvěstovatelé jako průkopníci.
Zvláštní den činnosti
Březnové číslo japonského vydání Naší služby království povzbudilo bratry těmito slovy: „Práce s časopisy byla podporována nejen druhou a čtvrtou sobotu, ale každou sobotu v měsíci. Horlivost, kterou projevují bratři, je chvályhodná. V dubnu je také plánována práce s časopisy na každou sobotu, ale prosíme, vynasnažte se, abyste si na časopisy vyhradili zejména 8. duben, aby se toho dne mohl každý podílet na práci s časopisy. Je třeba rozsáhle šířit tato naléhavá čísla, abychom varovali všechny, kdo chtějí naslouchat.“ — Izajáš 61:2; Zjevení 18:4, 5.
V únoru japonské vydání Naší služby království zdůraznilo toto životně důležité dílo. Říkalo se tam: „Ať se každý svědek Jehovův v Japonsku — nyní již přes 130 000 — na druhou sobotu, 8. dubna, podílí na práci s časopisy.“ Starší byli povzbuzeni, aby naplánovali různé druhy práce s časopisy na celý den, aby se mohlo zúčastnit co nejvíc lidí. Dík pozitivní reakci starších a upřímné podpoře ostatních zvěstovatelů se ten den skvěle vydařil. Můžeme říci, že toho dne znělo v Japonsku ohlašování Jehovových soudů nad Velkým Babylónem opravdu mohutně.
Například v ušodském sboru v Jokohamě naplánovali starší službu na třináct hodin, od 7,00 do 20,00. Zahrnovala dva časové úseky svědecké služby na ulici a také čas k navštěvování lidí, kteří předtím nebyli doma, a k pravidelné svědecké službě dům od domu. Většina zvěstovatelů se mohla podílet aspoň na jedné z těchto forem služby a řada se účastnila téměř každé plánované činnosti.
Nepřetržitá služba byla naplánována v jonanském sboru ve městě Fukuoka. Tam byla učiněna opatření pro dobu od 8,00 do 21,00, jen s krátkou polední přestávkou. Zahrnovala svědeckou službu dům od domu, návštěvu podnikových oblastí a obchodních středisek a návštěvy tam, kde při minulých návštěvách nebyl nikdo zastižen. Někteří svědkové v tom sboru hlásili za den až osm hodin kazatelské služby!
Celým srdcem zareagovali bratři ve wakayamské prefektuře, kde se na zvláštním dni činnosti podílelo všech 55 zvěstovatelů kainanského sboru. Jedna sestra, pravidelná průkopnice, 7. dubna rodila. Zabránilo jí to 8. dubna svědčit? Ne. Nabízela časopisy přímo v nemocnici. Podobného ducha projevil bratr z ósacké prefektury, který 8. dubna musel vyřizovat záležitosti na svém světském pracovišti. Jak se mohl podílet na zvláštní činnosti? Učinil si obvod ze svého pracoviště a získal pět předplatných.
Sestra v saitamské prefektuře toužila mít účast na zvláštní činnosti toho dne, ale musela se svým nevěřícím manželem cestovat téměř 1 400 kilometrů do města Asahikawa. Ale nevzdala se. V Asahikawě šla se svými dvěma malými dětmi na nádraží a před ním našla, jak doufala, zástup zvěstovatelů z místního sboru zaměstnaný kazatelskou službou. Mohla se toho dne podílet na činnosti s nimi.
Svědecká služba na ulici
Japonská Naše služba království zejména povzbuzovala starší, aby organizovali na 8. dubna svědeckou službu na ulici, a to se stalo předním rysem toho zvláštního dne. V celé zemi zrovna silně pršelo, ale nadšení bratrů to nezchladilo. Většina projevila stejného ducha jako tři tělesně postižené sestry z minamatského sboru v kumamotské prefektuře. Navzdory svému věku — 65, 80 a 85 — čelily špatnému počasí a byly znamenitým povzbuzením pro ostatní členy sboru; upoutaly také pozornost mnoha kolemjdoucích.
Jedna sestra se ve svědecké službě na ulici ve sboru Kašiwa–západ zeptala jednoho muže: „Slyšel jste někdy o Velkém Babylóně?“ Když mu nabídla dubnová čísla časopisu, řekl: „Nemám zájem“, a odešel. Ale když přišel k železničnímu přechodu a zůstal stát, bručel si: „Co to je ten Velký Babylón?“ Bratr, který sloužil na ulici opodál, jej zaslechl, šel s ním a vysvětlil mu, co je Velký Babylón. Muž časopisy přijal.
Některé sbory nikdy předtím nesloužily na ulici. Ale od 8. dubna to je pravidelnou složkou jejich činnosti. A není divu. Svědecká služba na ulici je velmi úspěšný způsob nalézání lidí, kteří jinak nejsou k zastižení. Jedna sestra ve městě Naha v Okinawě sloužila na ulici před úřední budovou, kam svědkové nesmějí vstoupit a vydávat svědectví. Za hodinu rozšířila dvanáct časopisů, když přistupovala k těm, kteří do budovy vcházeli nebo vycházeli.
Sestra ve městě Muroran na Hokkaidu sloužila na ulici před obchodními domy ve středu města. Muži, který přijal časopisy, řekla: „Kdybyste se chtěl dozvědět víc, můžeme vás navštívit doma.“ Dal jí svou adresu, telefonní číslo, nakreslil jí, jak se k jeho domu dostane, a napsal, kdy bude doma. Příští týden jej s jedním bratrem navštívila a zjistila, že bydlí v bytě, který byl uzavřen pravidelným návštěvám svědků Jehovových. Mladý muž se již vlastním čtením Bible přesvědčil, že křesťanstvo nemá Boží přízeň. Hledal pravé křesťanství a byl šťasten, že může zahájit pravidelné biblické studium.
Zvěstovatelka ve městě Kawasaki sloužila 8. dubna odpoledne na ulici. Na konci času, který si vyhradila, oslovila ještě jednu osobu, mladou ženu, která jí řekla, že již studovala Bibli se svědky Jehovovými. Střetla se však s odporem rodičů, pak vstoupila na univerzitu a přestěhovala se na kolej. Přestala tedy studovat. Dík svědecké službě na ulici však ráda obnovila své biblické studium a již chodí na shromáždění.
Rozšiřování časopisů
Díky tomu, že tolik osob podpořilo zvláštní činnost, se rozšířilo obrovské množství časopisů — zejména těch se soudním poselstvím proti Velkému Babylónu. Jeden sborový zvěstovatel v ósacké prefektuře rozšířil během dubna 205 časopisů. Ve sboru Kagošima–východ rozšířilo 14 zvěstovatelů každý přes sto časopisů, kdežto izolovaná skupina dvanácti zvěstovatelů ve městě Ogawa, ibaracká prefektura, rozšířila během dubna celkem 1 388 časopisů.
V celém Japonsku bylo za loňský duben rozšířeno celkem 3 293 266 časopisů — o 92 procent více než v dubnu 1988! Jak mocně zaznělo Jehovovo soudní poselství proti Velkému Babylónu!
Moc nad to, co je normální
Svědkové Jehovovi v Japonsku jistě byli na jaře 1989 pozitivní a horliví jako všude jinde na světě. Jejich zkušenosti jasně dosvědčily, že Jehova jejich horlivosti žehnal a podpořil jejich úsilí zvěstovat jeho soudy nad falešným náboženstvím. Pro některé nebylo snadné se zúčastnit; byli však odhodlaní a Jehova jejich horlivosti požehnal. Mnozí žijí na území, které se často propracovává, ale projevili stejného ducha naléhavosti a nadšení jako jejich bratři v jiných oblastech. Ve všech případech se prokázala pravdivost Izajášových slov: „Unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické síly rozhojňuje plnou sílu.“ — Izajáš 40:29.
Jejich zkušenosti jim jistě připomněly slova apoštola Pavla: „Máme. . . tento poklad v hliněných nádobách, aby moc, která je nad to, co je normální, byla Boží, a ne z nás.“ (2. Korinťanům 4:7) Ano, když dá člověk křesťanskou službu, „tento poklad“, na první místo v životě, pozná Boží „moc, která je nad to, co je normální“. Kéž Jehova dál používá své služebníky v Japonsku a ve všech ostatních zemích k vydání důkladného svědectví, než přijde konec. — Matouš 24:14.
Tento rok vyjde ve Strážné věži č. 7–10 (angl.) seriál „Kdo dovede lidstvo k míru?“, „Světový mír — co bude skutečně znamenat?“, „Milióny nyní mrtvých budou opět žít“ a „Armageddon — kdy?“. Proč by sis nenaplánoval, že se o tyto myšlenky podělíš se svými sousedy? Dbej, aby se jich co nejvíce dozvědělo o podivuhodném dobrém poselství, které Bůh uchoval v Bibli pro naše dny.