„Kdo je jako Jehova, náš Bůh?“
„Kdo je jako Jehova, náš Bůh, ten, který si dělá obydlí ve výši?“ — ŽALM 113:5.
1, 2. a) Jak svědkové Jehovovi pohlížejí na Boha a na Bibli? b) Jaké otázky stojí za úvahu?
TI, KTEŘÍ chválí Jehovu, jsou skutečně požehnaní. Je opravdovou předností být v tomto šťastném zástupu! Jako jeho svědkové přijímáme rady, zákony, učení, sliby a proroctví Božího slova, Bible. Těší nás, že se učíme z Písem a že jsme „vyučováni Jehovou“. — Jan 6:45.
2 Svědkové Jehovovi chovají k Bohu tu nejhlubší úctu, a mohou se tedy ptát: „Kdo je jako Jehova, náš Bůh?“ (Žalm 113:5) Tato žalmistova slova jsou projevem víry. Ale proč mají svědkové takovou víru v Boha? A jaké mají důvody, aby Jehovu chválili?
Víra a chvála jsou vhodné
3. Co jsou Žalmy Hallel a proč se tak nazývají?
3 Víra v Jehovu je oprávněná, neboť on je jedinečný Bůh. Zdůrazňují to Žalmy 113, 114 a 115, které patří mezi šest žalmů Hallel. Podle Hillelovy rabínské školy se Žalmy 113 a 114 zpívaly během židovského jídla pasach poté, co se nalil druhý pohár vína a co byl vysvětlen význam této slavnosti. Žalmy 115 až 118 se zpívaly po čtvrtém poháru vína. (Srovnej Matouše 26:30.) Označují se jako „Žalmy Hallel“, protože opakovaně používají výraz Hallelujah! — „Chvalte Jah!“
4. Co znamená výraz „Hallelujah“ a jak často se vyskytuje v Bibli?
4 „Hallelujah!“ je transliterace jednoho hebrejského výrazu, který se v žalmech vyskytuje 24krát. Na jiném místě Bible se čtyřikrát vyskytuje jeho řecká podoba, a to v souvislosti s radostí prožívanou nad zničením Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, a v souvislosti s radováním spojeným s tím, že Jehova Bůh začíná panovat jako Král. (Zjevení 19:1–6) Nyní budeme zkoumat tři z těchto žalmů Hallel a mohli bychom si přitom živě představovat sami sebe, jak zpíváme tyto písně k Jehovově chvále.
Chvalte Jah
5. Na jakou otázku odpovídá Žalm 113 a především na koho se vztahuje příkaz v Žalmu 113:1, 2?
5 Žalm 113 odpovídá na otázku: Proč máme chválit Jehovu? Začíná příkazem: „Chvalte Jah! Předkládejte chválu, Jehovovi sluhové, chvalte Jehovovo jméno. Kéž se Jehovovo jméno stane požehnaným od nynějška a na neurčitý čas.“ (Žalm 113:1, 2) „Hallelujah!“ Ano, „chvalte Jah!“ Tento příkaz se vztahuje především na Boží lid v tomto „času konce“. (Daniel 12:4) Od nynějška až navždy má být Jehovovo jméno vyvyšováno po celé zemi. Jeho svědkové nyní veřejně oznamují, že Jehova je Bůh, že Kristus je Král a že v nebesích bylo zřízeno Království. Satan Ďábel a jeho organizace nemohou tomuto chválení Jehovy zabránit.
6. Jak je Jehova chválen „od východu slunce až po jeho západ“?
6 Píseň chvály se bude šířit, dokud Jehova nezpůsobí, aby naplnila zemi. „Od východu slunce až po jeho západ má být Jehovovo jméno chváleno.“ (Žalm 113:3) Znamená to více než každodenní uctívání ze strany některých pozemských tvorů. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, jeho světlo tedy pokrývá celou zemi. Všude, kde svítí slunce, budou Jehovovo jméno brzy chválit všichni lidé, lidé osvobození z područí falešného náboženství a Satanovy organizace. Ano, tuto píseň, která nikdy nepomine, nyní zpívají pomazaní svědkové Jehovy a ti, kteří budou pozemskými dětmi jeho Krále, Ježíše Krista. Mají opravdu velkou přednost, že zpívají chvály Jehovovi!
Jehova je nesrovnatelný
7. Jakých dvou hledisek Jehovovy svrchovanosti si všímá Žalm 113:4?
7 Žalmista dodává: „Jehova je vysoko nad všemi národy; jeho sláva je nad nebesy.“ (Žalm 113:4) To obrací pozornost na dvě hlediska Boží svrchovanosti. 1. Před Jehovou, Nejvýše postaveným, který je „vysoko nad všemi národy“, jsou tyto národy jako krůpěj z vědra a jako pouhý prach na miskách vah (Izajáš 40:15; Daniel 7:18); 2. jeho sláva je mnohem větší než sláva hmotných nebes, neboť andělé vykonávají jeho svrchovanou vůli. — Žalm 19:1, 2; 103:20, 21.
8. Proč a jak se Jehova snižuje, aby věnoval pozornost záležitostem v nebi a na zemi?
8 V pohnutí nad Boží vznešeností žalmista řekl: „Kdo je jako Jehova, náš Bůh, ten, který si dělá obydlí ve výši? Snižuje se, aby shlédl na nebe a zemi.“ (Žalm 113:5, 6) Bůh je tak vyvýšený, že se musí snížit, aby věnoval pozornost záležitostem v nebi a na zemi. Jehova není v nižším postavení vůči nikomu, ani se jiným nepodřizuje, a přesto dává najevo pokoru, když poníženým hříšníkům projevuje milosrdenství a soucit. Výrazem Jehovovy pokory je skutečnost, že za pomazané křesťany a za svět lidstva poskytl jako ‚usmiřující oběť ‘ svého Syna, Ježíše Krista. — 1. Jana 2:1, 2.
Jehova je soucitný
9, 10. Jak Bůh ‚vyvyšuje chudého, aby ho posadil s urozenými‘?
9 Žalmista zdůrazňuje Boží soucit a dodává, že Jehova „pozvedá poníženého až z prachu; vyvyšuje chudého z jámy s popelem, aby ho posadil s urozenými, s urozenými jeho lidu. Působí, že neplodná žena bydlí v domě jako radostná matka synů. Chvalte Jah!“ (Žalm 113:7–9) Jehovův lid má víru, že Bůh může osvobodit přímé, kteří jsou v nouzi, může změnit jejich stav a uspokojit jejich správné potřeby a touhy. ‚Vysoký a Povýšený oživuje ducha ponížených a srdce zdrcených.‘ — Izajáš 57:15.
10 Jak Jehova ‚vyvyšuje chudého, aby ho posadil s urozenými‘? Je-li to Boží vůlí, umísťuje Bůh své služebníky do slavného postavení, jež lze srovnat s postavením urozených lidí. Udělal to v případě Josefa, který se stal správcem potravin v Egyptě. (1. Mojžíšova 41:37–49) Sedat s urozenými muži neboli s muži, kteří měli mezi Jehovovým lidem autoritu, bylo v Izraeli váženou předností. Takoví muži měli Boží pomoc a požehnání, podobně jako dnes křesťanští starší.
11. Proč je možné říci, že Žalm 113:7–9 se vztahuje především na Jehovův novodobý lid?
11 Jak se z ‚neplodné ženy stane radostná matka‘? Bůh dal neplodné Haně syna — Samuela, a ona ho oddala službě Bohu. (1. Samuelova 1:20–28) Ještě význačnější je, že počínajíc Ježíšem a vylitím svatého ducha na jeho učedníky o letnicích v roce 33 n. l. začala Boží symbolická žena, nebeský Sión, plodit duchovní děti. (Izajáš 54:1–10, 13; Skutky 2:1–4) Bůh navrátil Židy po vyhnanství v Babylóně do jejich domoviny a stejným způsobem Bůh v roce 1919 osvobodil pomazaný ostatek „Božího Izraele“ ze zajetí Babylóna a duchovně mu natolik požehnal, že se na něj vztahují slova Žalmu 113:7–9. (Galaťanům 6:16) Ostatek duchovního Izraele a jeho společníci s pozemskou nadějí jsou věrně oddanými svědky Jehovovými a jako takoví srdečně reagují na závěrečná slova 113. žalmu: „Chvalte Jah!“
Důkaz Jehovovy jedinečnosti
12. Jak Žalm 114 ukazuje Jehovovu jedinečnost?
12 Žalm 114 ukazuje Jehovovu jedinečnost, když uvádí jedinečné události, které se staly Izraelitům. Žalmista zpíval: „Když Izrael vytáhl z Egypta, Jákobův dům z lidu mluvícího nesrozumitelně, Juda se stal jeho svatým místem, Izrael jeho velkolepým panstvím.“ (Žalm 114:1, 2) Bůh osvobodil Izraelity z otroctví Egypťanů, jejichž jazyk byl izraelským uším cizí. Vysvobození Jehovova lidu, v poetickém paralelismu nazývaného Juda a Izrael, ukazuje, že Bůh dnes může vysvobodit všechny své služebníky.
13. Jak Žalm 114:3–6 ukazuje Jehovovu svrchovanost a jak se vztahuje na to, co zažil starověký Izrael?
13 Jehovova svrchovanost nade vším stvořením je zjevná z těchto slov: „Moře vidělo a dalo se na útěk; a Jordán se začal obracet zpět. Hory poskakovaly jako berani, pahorky jako jehňata. Co to s tebou bylo, moře, že ses dalo na útěk, Jordáne, že ses začal obracet zpět? Hory, že jste pak poskakovaly jako berani, pahorky jako jehňata?“ (Žalm 114:3–6) Bůh otevřel v Rudém moři cestu pro svůj lid a tehdy se ‚dalo na útěk‘. Izrael pak viděl v činnosti Jehovovu mocnou ruku, když zasáhla proti Egypťanům, a ti zahynuli ve vracejících se vodách. (2. Mojžíšova 14:21–31) V podobném projevu božské moci se řeka Jordán ‚začala obracet zpět‘, což Izraelitům umožnilo přejít do Kanaánu. (Jozue 3:14–16) „Hory poskakovaly jako berani“, když se z hory Sinaje kouřilo a chvěla se, zatímco byla ustavována smlouva Zákona. (2. Mojžíšova 19:7–18) S blížícím se vyvrcholením písně uvedl žalmista myšlenky formou otázek a snad jimi chtěl naznačit, že neživé moře, řeku, hory a pahorky při těchto projevech Jehovovy moci jala posvátná bázeň.
14. Co vykonala Jehovova moc v Meribě a Kadeši a jak by to mělo ovlivnit jeho novodobé služebníky?
14 Žalmista ještě dále nepřímo poukazoval na Jehovovu moc a zpíval: „Buď v krutých bolestech kvůli Pánu, země, kvůli Jákobovu Bohu, který proměňuje skálu v rákosnatou vodní tůň, křemennou skálu ve vodní zřídlo.“ (Žalm 114:7, 8) Žalmista tak obrazným způsobem ukazuje, že lidstvo by mělo stát v bázni před Jehovou, Pánem a Svrchovaným vládcem celé země. Ten byl ‚Bohem Jákoba‘ neboli Izraele, a je rovněž i Bohem duchovních Izraelitů a jejich pozemských druhů. V pustině, v Meribě a Kadeši, Jehova ukázal svou moc tím, že Izraeli zázračně obstaral vodu, když proměnil „skálu v rákosnatou vodní tůň, křemennou skálu ve vodní zřídlo“. (2. Mojžíšova 17:1–7; 4. Mojžíšova 20:1–11) Takové připomínky Jehovovy bázeň vzbuzující moci a něžné péče dávají jeho svědkům opodstatněné důvody, aby v něj bezvýhradně věřili.
Nepodobá se zbožněným modlám
15. Jakým způsobem se asi zpíval Žalm 115?
15 Žalm 115 nás vybízí, abychom Jehovu chválili a důvěřovali mu. Připisuje mu požehnání a pomoc a dokazuje, že modly jsou neužitečné. Tento žalm se zřejmě zpíval antifonálně. To znamená, že jeden hlas mohl zpívat: „Vy, kteří se Jehovy bojíte, důvěřujte v Jehovu.“ A sbor snad odpovídal: „Je jejich pomocí a jejich štítem.“ — Žalm 115:11.
16. Jaký rozdíl je mezi Jehovou a modlami národů?
16 Sláva by se neměla vzdávat nám, ale jménu Jehovy, Boha milující laskavosti, neboli věrně oddané lásky, a opravdovosti. (Žalm 115:1) Nepřátelé se snad posměšně zeptají: „Kdepak je jejich Bůh?“ Ale Jehovův lid může odpovědět: ‚Náš Bůh je v nebesích a činí vše, co ho těší činit.‘ (Verše 2, 3) Modly národů však nemohou dělat nic, protože to jsou sochy ze stříbra a ze zlata, které vyrobili lidé. Mají sice ústa, oči a uši, ale jsou němé, slepé a hluché. Mají nos, ale nemohou čichat, mají nohy, ale nejsou schopné chodit, mají hrdlo, ale nevydají žádný zvuk. Ti, kteří dělají nemohoucí modly, a stejně i ti, kteří v ně důvěřují, se stanou neživými právě jako ony. — Verše 4–8.
17. Co bychom měli dělat a s jakou vyhlídkou, když mrtví nemohou Jehovu chválit?
17 Následuje vybídnutí, že je třeba důvěřovat v Jehovu jako v Pomocníka a ochranný Štít pro Izrael, pro Áronův kněžský dům a pro všechny, kteří se bojí Boha. (Žalm 115:9–11) Jako lidé, kteří se bojí Jehovy, chováme k Bohu tu nejhlubší úctu a máme zdravý strach, abychom se mu neznelíbili. Také máme víru, že „Původce nebe a země“ žehná svým věrně oddaným ctitelům. (Verše 12–15) Nebesa jsou místem jeho trůnu, ale zemi Bůh vytvořil jako věčný domov pro věrně oddané a poslušné lidstvo. Mrtví nemluví, nic si neuvědomují, a nemohou tedy Jehovu chválit; proto bychom to my, žijící, měli činit v úplné oddanosti a věrnosti. (Kazatel 9:5) Jenom ti, kteří Jehovu chválí, se budou těšit z věčného života a budou moci „žehnat Jah“ navždy a mluvit o něm dobře „na neurčitý čas“. Stůjme tedy ve věrné oddanosti s těmi, kteří dbají na toto vybídnutí: „Chvalte Jah!“ — Žalm 115:16–18.
Jehovovy podivuhodné vlastnosti
18, 19. V jakých ohledech se Jehova svými vlastnostmi odlišuje od falešných bohů?
18 Na rozdíl od neživých model je Jehova živý Bůh, projevující se podivuhodnými vlastnostmi. Je zosobněním lásky a je „milosrdý a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti“. (2. Mojžíšova 34:6; 1. Jana 4:8) Naprosto se odlišuje od krutého kanaánského boha Molecha, jemuž se obětovaly děti! Tvrdí se, že socha tohoto boha měla tělo muže a hlavu býka. Modla byla údajně rozpálena do ruda a do jejích natažených rukou byly vrhány děti, které padaly dolů do planoucí výhně. Ale Jehova je tak láskyplný a milosrdný, že myšlenka na takové lidské oběti nikdy ani „nevyvstala v [jeho] srdci“. — Jeremjáš 7:31.
19 Mezi Jehovovy hlavní vlastnosti také patří dokonalé právo, nekonečná moudrost a absolutní moc. (5. Mojžíšova 32:4; Job 12:13; Izajáš 40:26) A co mytická božstva? Babylónští bohové a bohyně neuplatňovali právo, ale byli pomstychtiví. Egyptská božstva nebyla vzorem moudrosti, ale podle líčení se vyznačovala lidskými slabostmi. Nepřekvapuje to, protože falešní bohové a bohyně byli výplodem ‚tupých‘ lidí, kteří se považovali za moudré. (Římanům 1:21–23) Řecká božstva prý proti sobě navzájem osnovala spiknutí. Mýty například vyprávějí o tom, jak Zeus zneužil svou moc a svrhl z trůnu svého otce Krona, který předtím sesadil svého vlastního otce Urana. Je tedy požehnáním sloužit Jehovovi a chválit je, živého a pravého Boha, který projevuje dokonalou lásku, právo, moudrost a moc!
Jehova je hoden věčné chvály
20. Jaké důvody ke chválení Jehovova jména předložil David?
20 Jak Žalmy Hallel ukazují, Jehovovi patří věčná chvála. Podobně řekl David před sborem, když společně s Izraelity přispěl na stavbu chrámu: „Kéž jsi požehnaný, ó Jehovo, Bože Izraele, náš otče, od neurčitého času až na neurčitý čas. Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; všechno v nebesích a na zemi je totiž tvoje. Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším. Bohatství a sláva jsou kvůli tobě, a ty nade vším panuješ; a ve tvé ruce jsou síla a moc a ve tvé ruce je schopnost činit velkým a všem dávat sílu. A nyní, náš Bože, ti děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ — 1. Paralipomenon 29:10–13.
21. Jaké doklady uvádí Zjevení 19:1–6 o tom, že Jehovu chválí nebeské zástupy?
21 Jehovovi budou věčně žehnat a chválit jej také v nebesích. Apoštol Jan slyšel „hlas velkého zástupu v nebi“, jak říká: „Chvalte Jah! Záchrana a sláva a moc patří našemu Bohu, protože jeho soudy jsou pravé a spravedlivé. Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou [Velkým Babylónem], která zkazila zemi svým smilstvem, a pomstil krev svých otroků na její ruce.“ A opět řekli: „Chvalte Jah!“ Stejně učinilo „čtyřiadvacet starších a čtyři živí tvorové“. Hlas od trůnu řekl: „Chvalte našeho Boha, všichni jeho otroci, kteří se ho bojíte, malí i velcí.“ Jan pak dodal: „Slyšel jsem něco, co bylo jako hlas velkého zástupu a jako zvuk mnoha vod a jako zvuk silných hromů. Řekli: ‚Chvalte Jah, protože Jehova, náš Bůh, Všemohoucí, začal kralovat.‘ “ — Zjevení 19:1–6.
22. Jak bude Jehova chválen ve svém slíbeném novém světě?
22 Je nanejvýš vhodné, že nebeské zástupy chválí Jehovu. V jeho novém světě, který je nyní již blízko, se vzkříšení věrně oddaní lidé připojí ve chvále Jah k těm, kteří přežijí konec tohoto systému věcí. Tyčící se hory pozvednou své hlavy v písních chvály Bohu. Jeho chvály budou zpívat zelenající se pahorky a úrodné stromy. Ano, každý tvor, který žije a dýchá, bude Jehovovo jméno chválit ve velkém chóru pějícím Hallelujah! (Žalm 148) Bude v tomto radostném zástupu slyšet i tvůj hlas? Jistě ano, jestliže sloužíš Jah věrně a oddaně společně s jeho lidem. Mělo by to být smyslem tvého života, neboť kdo je jako Jehova, náš Bůh?
Jak bys odpověděl?
◻ Proč máme Jehovu Boha chválit?
◻ V jakých ohledech je Jehova nesrovnatelný?
◻ Co dosvědčuje, že Jehova je soucitný?
◻ Jak se Jehova odlišuje od neživých model a falešných božstev?
◻ Proč můžeme říci, že v nebesích i na zemi bude věčně zaznívat chvála Jehovovi?
[Obrázek na straně 9]
Žalmy Hallel se zpívaly během jídla pasach