Starší, usměrňujte druhé v duchu mírnosti

SRDCE pravého křesťana se dá přirovnat k duchovní zahradě, která přináší znamenité ovoce. Obvykle zde vzkvétá láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání. A proč by ne? Ano, je to ovoce svatého ducha, které Jehova Bůh dává svým oddaným služebníkům. (Galaťanům 5:22, 23) Každý křesťan, který si přeje udržet tuto zahradu svého srdce jako místo, které se líbí jeho nebeskému Otci, však musí vést tvrdou, stále pokračující bitvu proti pleveli zděděného hříchu. — Římanům 5:5, 12.

Občas začne v nedokonalém srdci zbožné osoby růst něco nežádoucího. Její dosavadní duchovní činnost může být vynikající, ale pak se objeví problém, jehož kořeny jsou třeba v nezdravém společenství nebo nemoudrém rozhodnutí. Jak mohou starší takové osobě duchovně pomoci?

Rada apoštola

Když starší pomáhají křesťanovi, který chybil, je nutné, aby se řídili radou apoštola Pavla: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1) Když spoluvěřící „udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí“, starší mají odpovědnost nabídnout co nejrychleji pomoc.

Pavel odkazuje na ‚člověka‘, jenž udělá chybný krok. Řecké slovo (anthrópos), které zde použil, poukazuje jak na muže, tak na ženu. A co znamená člověka „usměrnit“? Řecký výraz (katartizó) znamená „správně nastavit“. Toto slovo se používá i v souvislosti se spravováním sítí. (Matouš 4:21) Také se vztahuje ke srovnání zlomené končetiny. Lékař to dělá opatrně, aby pacientovi nezpůsobil zbytečnou bolest. Podobně pomoc bratrovi nebo sestře, aby získali správné duchovní nastavení, vyžaduje péči, ohled a soucit.

Starší dokazují své duchovní smýšlení tím, že projevují ducha mírnosti, když se snaží někoho usměrnit. Ježíš, který měl mírnou povahu, by v takové záležitosti jistě jednal s mírností. (Matouš 11:29) Starší by měli projevovat tuto vlastnost vzhledem k Jehovovu služebníkovi, který udělal chybný krok, protože také je může přemoci hřích, i když se v srdci rozhodli jinak. Pokud k tomu již nedošlo v minulosti, může se to stát v budoucnu.

Tito duchovně způsobilí muži by měli láskyplně ‚nosit břemena‘ svých spoluctitelů. Starší mají skutečně v srdci touhu pomoci bratrovi nebo sestře v boji proti Satanovi, pokušením, slabostem těla a hříšným sklonům. To je jistě jeden ze způsobů, jak křesťanští dozorci ‚plní Kristův zákon‘. (Galaťanům 6:2)

Muži, kteří jsou opravdu duchovně způsobilí, jsou pokorní a uvědomují si toto: „Jestliže si totiž někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3) Bez ohledu na to, jak tvrdě se starší namáhají dělat to, co je správné a co pomáhá, stále nejsou takoví jako dokonalý a láskyplně soucitný Boží Syn, Ježíš Kristus. To ovšem není důvod, aby se nesnažili dělat to nejlepší, co mohou.

Starší vědí, že by bylo nesprávné povýšeně odsoudit svého spoluvěřícího a dělat, že jsou svatější než on. Ježíš by tak jistě nejednal. Vždyť položil svůj život nejen za své přátele, ale dokonce i za své nepřátele! Starší usilují, aby projevili stejnou lásku, když se snaží pomoci bratrům nebo sestrám z těžkostí a přivést je blíže k jejich nebeskému Otci a jeho spravedlivým měřítkům. Které kroky například pomohou starším usměrnit spoluctitele?

Některé pomocné kroky

S modlitbou se spoléhej na Jehovu, a přitom mluv a jednej s mírností. Ježíš byl mírné povahy, soustředěně se modlil ke svému nebeskému Otci o vedení a vždy dělal to, co se Otci líbí. (Matouš 21:5; Jan 8:29) Starší by měli dělat totéž, když se snaží usměrnit někoho, kdo udělal chybný krok. Jako nižší pastýř s mírnou povahou bude starší svou řečí povzbuzovat a budovat, a ne zastrašovat. Během rozhovoru se bude snažit vytvořit takové ovzduší, aby se křesťan, který potřebuje pomoc, cítil co nejlépe, aby vyjádřil své myšlenky. Velice pomůže vroucí úvodní modlitba. Ten, kdo dostává radu s mírností, jí mnohem ochotněji otevře srdce, jestliže ví, že rádce chce podobně jako Ježíš dělat věci, jež se líbí Bohu. Závěrečná modlitba pravděpodobně osobu ovlivní, aby uplatnila radu, kterou dostala tak milujícím, mírným způsobem.

Po modlitbě upřímně pochval. Pochvala se může týkat pěkných vlastností té osoby, jako je laskavost, spolehlivost nebo píle. Můžeš se zmínit o jeho nebo její věrné službě Jehovovi, která možná trvá mnoho let. Tak dáváme najevo svou péči a zájem o takového člověka, stejně jako Kristus. Ježíš začal své poselství sboru v Thyatiře pochvalou: „Znám tvé skutky a tvou lásku a víru a službu a vytrvalost, a že tvých posledních skutků je víc než těch dřívějších.“ (Zjevení 2:19) Tato slova ujistila členy sboru, že Ježíš ví o znamenité práci, kterou konají. I když sbor měl své nedostatky — trpěl se vliv „Jezábel“ —, v jiných ohledech si počínal dobře, a Ježíš chtěl, aby tito bratři a sestry věděli, že nepřehlédl jejich horlivou činnost. (Zjevení 2:20) Starší by měli podobně chválit tam, kde je to vhodné.

Neřeš chybný krok závažnějším způsobem, než to okolnosti vyžadují. Starší musí chránit Boží stádo a udržovat Boží organizaci čistou. Ale některé duchovní přestupky, které vyžadují důraznou radu, může uvážlivě projednat jeden nebo dva starší, a nemusí dojít k právnímu jednání. V mnoha případech leží za chybným krokem křesťana lidská slabost, a ne úmyslná ničemnost. Starší by měli zacházet se stádem něžně a pamatovat na toto: „Kdo totiž nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13; Skutky 20:28–30) Starší by neměli záležitost zveličovat, ale měli by jednat s kajícným spoluvěřícím mírným způsobem jako náš soucitný a milosrdný Bůh, Jehova. — Efezanům 4:32.

Dej najevo, že rozumíš činitelům, které mohly vést k chybnému kroku. Starší by měli pozorně naslouchat, když si jejich spoluvěřící vylévá srdce. ‚Bůh nepohrdá srdcem zlomeným a zdrceným‘, a tak by jím neměli pohrdat ani oni. (Žalm 51:17) Kořenem problému je snad nedostatek citové podpory ze strany manželského druha. Hluboká a dlouho trvající duševní deprese může narušit jindy nezlomnou citovou sílu nebo mimořádně omezit schopnost takové osoby moudře se rozhodovat. Milující starší vezmou takové činitele v úvahu, protože apoštol Pavel sice vybízel „napomínejte nepořádné“, ale také naléhal: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ (1. Tesaloničanům 5:14) I když by starší neměli oslabovat sílu Božích spravedlivých měřítek, měli by brát v úvahu polehčující okolnosti, jako to dělá Bůh. — Žalm 103:10–14; 130:3.

Nepodkopávej sebeúctu svého spolukřesťana. Nikdy bychom nechtěli žádného bratra nebo sestru okrást o důstojnost nebo v nich vyvolat dojem bezcennosti. Dotyčného povzbudí k nápravě chyby spíše ujištění, že jsme přesvědčeni o jeho křesťanských vlastnostech a lásce k Bohu. Korinťané byli podobným způsobem povzbuzeni ke štědrosti, když jim Pavel řekl, že se jiným chlubil ‚jejich pohotovostí mysli‘ a ‚horlivostí‘ v tomto ohledu. — 2. Korinťanům 9:1–3.

Ukaž, že problém je možné překonat důvěrou v Jehovu. Vážně se snaž takové osobě pomoci pochopit, že k potřebné nápravě napomůže to, že bude důvěřovat v Boha a uplatňovat rady z jeho Slova. Proto musí být naše výroky založeny na Písmu a biblických publikacích. Naším cílem jsou dvě věci: 1. pomoci tomu, kdo potřebuje podepřít, aby viděl a chápal Jehovovo hledisko a 2. ukázat mu, do jaké míry tato božská vodítka přehlédl nebo je neuplatnil.

Spojuj radu z Písma s laskavými, i když cílenými otázkami. Tím je možné velmi účinně dosáhnout srdce. Prostřednictvím proroka Malachiáše Jehova použil otázku, aby jeho lid porozuměl, jak dalece sešli z cesty. „Okrade pozemský člověk Boha?“ zeptal se a dodal: „Ale vy mě okrádáte.“ (Malachiáš 3:8) Izrael nepřispíval desátým dílem své úrody, jak to vyžadoval mojžíšský Zákon, a to bylo totéž, jako by okrádali Jehovu. K nápravě této situace bylo třeba, aby Izraelité plnili své závazky k čistému uctívání s vírou, že jim Bůh hojně požehná. Dnes mohou starší pomocí ohleduplných otázek, jež podněcují k zamyšlení, také zdůraznit, že správné jednání vyžaduje, abychom důvěřovali našemu nebeskému Otci a poslouchali ho. (Malachiáš 3:10) Pokud tato myšlenka zasáhne srdce, může velmi přispět k tomu, aby náš bratr ‚napřímil stezky svým nohám‘. — Hebrejcům 12:13.

Zdůrazni prospěch z přijetí rady. Účinná rada zahrnuje jak upozornění na důsledky pokračujícího nesprávného jednání, tak připomínky, jaký užitek vyplývá z nápravy. Po aktuálním varování Ježíš ujistil členy duchovně otupělého sboru v Laodiceji, že budou-li činit pokání ze svého dřívějšího jednání a stanou-li se horlivými učedníky, budou se těšit z vynikajících předností, včetně vyhlídky, že s ním budou vládnout v nebesích. — Zjevení 3:14–21.

Projev zájem, zda se na radu dbá. Jako dobrý lékař čas od času kontroluje, zda kost, kterou napravoval, je stále ve správné poloze, tak by se měli starší snažit rozeznat, zda je rada z Písma uplatňována. Mohou si položit otázku: Je potřebná další pomoc? Měla by se rada zopakovat, možná jiným způsobem? Ježíš musel znovu a znovu radit svým učedníkům, že potřebují pokoru. Během doby se trpělivě snažil usměrnit jejich smýšlení radou, podobenstvími a názornými příklady. (Matouš 20:20–28; Marek 9:33–37; Lukáš 22:24–27; Jan 13:5–17) Podobně mohou starší pomoci bratrovi nebo sestře k úplnému usměrnění. Připraví pro ně další biblické rozhovory cílené tak, aby podporovaly jejich pokrok k úplnému duchovnímu zdraví.

Pochval každé zlepšení. Jestliže se ten, kdo udělal chybný krok, upřímně snaží uplatňovat biblickou radu, vřele jej pochval. Tím vyzdvihneš původní radu a pravděpodobně povzbudíš k dalšímu zlepšení. Pavel ve svém prvním dopise Korinťanům považoval za důležité udělit důrazné rady v několika záležitostech. Brzy potom, co Titus seznámil tohoto apoštola s vynikající reakcí na jeho dopis, Pavel Korinťanům napsal, aby je pochválil. „Nyní se raduji,“ řekl, „ne proto, že jste pouze zesmutněli, ale protože jste zesmutněli k pokání; vždyť jste byli bohabojně zesmutnělí.“ — 2. Korinťanům 7:9.

Důvod k radosti

Ano, Pavel se radoval, když slyšel, že jeho rada Korinťanům pomohla. Dnešní starší mají také velkou radost, když se spoluctitel zotaví po chybném kroku, protože příznivě reagoval na jejich láskyplnou pomoc. Mohou mít skutečně radost, když pomáhají kajícnému křesťanovi vykořenit ze srdce trnitý plevel hříchu, takže zde může hojně vzkvétat zbožné ovoce.

Když se starším podaří usměrnit toho, kdo udělal nějaký chybný krok, může se takový člověk odvrátit od směru, který by vedl k úplné duchovní zkáze. (Srovnej Jakuba 5:19, 20.) Ten, kdo obdržel takovou pomoc, by za ni měl vyjádřit vděčnost Jehovovi Bohu. Bylo by také vhodné, aby slovy upřímně ocenil láskyplnou péči, soucit a porozumění starších. A když je duchovní zotavení úplné, všichni, kteří se na něm podíleli, se mohou radovat, že toto usměrnění proběhlo v duchu mírnosti.