Nejednotná církev — Může přežít?

„K VIDITELNÉ církvi patří každý, kdo se hlásí ke Kristově spásné pravdě. Nejednota v křesťanstvu — nejednota mezi východem a západem, Římem a církvemi reformačními — je nejednotou uvnitř jediné církve.“ — Christians in Communion (Křesťané ve společenství). Tak vidí křesťanství jeden autor — považuje ho za roztroušenou rodinu různých náboženství, z nichž každé tak či onak vyznává víru v Ježíše Krista.

Je to však rozdělená rodina, jejíž členové zastávají vzájemně si odporující názory a mají různá měřítka jednání. „Požadavky kladené na členy církve jsou v současném křesťanství . . . nižší než požadavky kladené na cestující v autobuse,“ říká jeden pozorovatel. Jak bychom tedy mohli popsat duchovní stav křesťanstva? Katolický biskup Basil Butler vyvozuje závěr: „Křesťanství, které je rozdělené, je vskutku velmi nemocné.“ — The Church and Unity (Církev a jednota). Jak tato nemoc vznikla? Jaká je naděje na uzdravení?

„Člověk bezzákonnosti“

Apoštol Pavel varoval, že dojde k rozdělení. Křesťanům v Tesalonice, kteří se domnívali, že Kristova přítomnost nastane každou chvíli, napsal: „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože [Jehovův den] nepřijde, pokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti, syn zničení.“ — 2. Tesaloničanům 2:3.

Tento „člověk bezzákonnosti“ zavlekl do křesťanského sboru odpadlictví a vzpouru. Kdo je to? Není to žádný jednotlivec, ale třída duchovenstva křesťanstva. Poměrně brzy po smrti Ježíšových apoštolů se tato třída sama nadřadila nad odpadlický sbor a nakonec začala vyučovat pohanskou filozofii, například nauku o Trojici a o nesmrtelnosti lidské duše. (Skutky 20:29, 30; 2. Petra 2:1–3) Nakazila „křesťanský“ sbor smrtonosným virem, myšlenkami, které byly inspirovány démony a které musely nevyhnutelně přivodit rozpad jednoty tohoto sboru. — Galaťanům 5:7–10.

Tato nákaza začala působit již za dnů apoštola Pavla. Pavel psal: „Záhada této bezzákonnosti je sice již v činnosti, ale jen dokud nebude odklizen ten, kdo právě teď působí jako zábrana.“ (2. Tesaloničanům 2:7) Zábranou proti odpadlickému jedu byli apoštolové. Když jejich jednotící vliv pominul, začalo se odpadlictví volně šířit jako sněť. — 1. Timoteovi 4:1–3; 2. Timoteovi 2:16–18.

Tento „člověk bezzákonnosti“ působí nezmenšenou měrou i dnes. V jedné nedávné zprávě o „církvi, která se nalézá ve víru sporů v sexuálních a teologických otázkách“, byla citována stížnost jistého arcijáhna anglikánské církve: „Ozývá se volání po tom, aby se duchovenstvo nepodílelo na mimomanželských sexuálních vztazích, ale toto volání není vyslyšeno. Mezi ordinovaným kněžstvem jsou i aktivní homosexuálové. Dobré učinili zlým a zlé dobrým.“ — The Sunday Times Magazine, Londýn, 22. listopadu 1992.

Pšenice a plevel

Sám Ježíš Kristus učil, že pravé křesťanství na čas přestane být vidět. Založení křesťanského sboru přirovnal k muži, který na svém poli rozsel dobré semeno. Ale „přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel“. Když se mužovi otroci ptali, zda se mají pokusit plevel vytrhat, muž jim odpověděl: „Ne; abyste náhodou při vybírání plevele nevykořenili s ním pšenici.“ Jak dlouho měla pšenice růst spolu s plevelem? Majitel pole řekl: „Ať obojí roste spolu až do žně.“ — Matouš 13:25, 29, 30.

Nepraví křesťané ‚rostli‘ vedle pravých křesťanů až do „žně“ neboli do doby dělení, které nastalo v posledních dnech tohoto „systému věcí“. (Matouš 28:20) Satan Ďábel použil odpadlíky k tomu, aby založil zkaženou, rozpolcenou napodobeninu křesťanského sboru. (Matouš 13:36–39) Tito odpadlíci vytvořili ostudný padělek pravého křesťanství. (2. Korinťanům 11:3, 13–15; Kolosanům 2:8) Jak se církev po staletí drobila, bylo stále obtížnější rozpoznat pravé křesťany.

Nové podoby nejednoty

Kniha The Testing of the Churches—1932–1982 (Zkouška církví — 1932–1982) uvádí, že v nedávné minulosti „se objevily nové podoby nejednoty, z nichž nejvýznamnější je charismatické hnutí, které zdůrazňuje osobní víru a osobní prožitky“. Je zajímavé, že někteří lidé nepovažují tato znovuzrozenecká charismatická hnutí za novou podobu nejednoty, ale za příznak duchovní obrody. Obrodou tohoto druhu prošlo v padesátých letech devatenáctého století například Severní Irsko. Lidé žili v očekávání čehosi významného. V jedné zprávě se psalo o „bratrské jednotě . . . duchovenstva presbyteriánského, wesleyovského a nezávislého“ a o tom, že tehdy „den co den přicházely zvěsti o případech transu, spánku, o viděních, snech a zázracích“. — Religious Revivals (Náboženské obrody).

Mnoho lidí se domnívalo, že tento bouřlivý vývoj událostí je svědectvím o působení Božího ducha, že Bůh svým duchem probouzí církev. Jeden pozorovatel řekl: „Církev Boží ve své nejvyšší podobě je v těchto krajích probuzena.“ Tato obroda byla prohlašována za „slavnou, nebývalou epochu náboženských dějin Ulsteru“, avšak ani tato, ani kterákoli jiná obroda nevedla k náboženské jednotě lidí, kteří tvrdí, že jsou znovuzrozeni.

Tito lidé se budou hájit, že v základních otázkách jsou jednotní. Ovšem naprosto stejný argument používá i zbylá část křesťanstva, která tvrdí, že „to, v čem jsou křesťané jednotní, je již samo o sobě daleko důležitější než to, v čem jednotní nejsou“. (The Church and Unity) Křesťanstvo tvrdí: „Základní jednota, kterou máme mezi sebou a která nás sjednocuje s našimi spolukřesťany, tkví v tom, že jsme pokřtěni v Kristu.“ (Christians in Communion) Jestliže říkáme, že to, co nás rozděluje, není podstatné a že podstatná je jenom naše společná víra v Ježíše, je to, jako bychom říkali, že rakovina není nic vážného, pokud má člověk zdravé srdce.

Taková novodobá náboženská hnutí ve skutečnosti jen přispěla k již panujícímu zmatku, vedla k duchovní anarchii a umožnila vemlouvavým učitelům, aby získávali následovníky. Nedávnými příklady takových duchovních vůdců, kteří svedli tisíce lidí na scestí, byli Jim Jones a David Koresh. (Matouš 15:14) Jistý baptistický duchovní je předním členem Ku-klux-klanu. Svou kampaň za nadřazené postavení bělochů spojuje s náboženskou obrodou a říká, že lidé, kteří se na této kampani podílejí, „dostanou sílu shůry a odvahu Toho, jenž zemřel na Kalvárii [Ježíše Krista] “.

Ve jménu Ježíše se však údajně dějí zázraky, mocné skutky a znamení — co si o tom máme myslet? Vzpomeňme si na Ježíšovo důrazné varování, že jeho schválení nezískají ti, kdo pouze říkají „Pane, Pane“, ale ti, ‚kdo činí vůli jeho Otce‘. Dnes mnozí lidé ani nevědí, že Ježíšův Otec se jmenuje Jehova. Ježíš křesťany varoval před těmi lidmi, kteří sice ‚v jeho jménu budou vyhánět démony a provádět mnoho mocných skutků‘, ale přesto ‚budou činit bezzákonnost‘. — Matouš 7:21–23.

„Vyjděte z něho, můj lide“

Jaké jsou vyhlídky nemocného křesťanstva? Velmi zlé. Měli bychom tedy přijmout radu katolického biskupa Butlera, který tvrdí, že by člověk měl „bez dlouhého rozmýšlení vstoupit [do církve] a přispět k tomu, aby byla neustále zevnitř ‚očišťována‘ “? Ne! Nejednotné křesťanstvo, které působí mezi lidmi rozdělení, nepřežije. (Marek 3:24, 25) Je součástí světové říše falešného náboženství, která se nazývá Velký Babylón. (Zjevení 18:2, 3) Velmi brzy bude tento náboženský systém, jenž nese vinu krve, zničen Boží vlastní rukou.

Bible nijak nenaznačuje, že by praví křesťané měli v tom zkaženém náboženském systému zůstat a zevnitř se snažit o jeho reformu. Naopak křesťany vybízí: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete obdržet část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví.“ — Zjevení 18:4, 5.

Kam však půjdeme, když z něho máme ‚vyjít‘? Připomeňme si Ježíšův slib, že v době žně budou praví křesťané opět shromážděni a budou po celém světě jednotní. Takové opětovné shromažďování předpověděl i prorok Micheáš: „Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě.“ (Micheáš 2:12) Stalo se něco takového?

Ano! Praví křesťané jsou dnes po celém světě shromažďováni do sjednoceného společenství bratrů. Co je tímto společenstvím? Je jím křesťanský sbor svědků Jehovových, kteří ve 231 zemích jednotně oznamují dobrou zprávu o Božím Království. Odmítli nauky, kterými křesťanstvo působí nejednotu, a usilují o to, aby Boha uctívali na základě pravdy obsažené v jeho Slově. — Jan 8:31, 32; 17:17.

Vřele vás zveme, abyste si se svědky Jehovovými promluvili. Jestliže byste se o svědcích Jehovových rádi dozvěděli více, spojte se s nimi v místě svého bydliště nebo napište na vhodnou adresu z těch, které jsou uvedeny na straně 2 tohoto časopisu.

[Obrázek na straně 7]

„Bůh si připomněl jeho skutky bezpráví“