Nejednotná církev — Jak vážná je situace?

„PODOBAJÍ se velké, zděšené rodině, v jejímž starém, zchátralém domě se náhle zřítila čelní stěna. Zdá se, že ve všech místnostech panuje rozruch — Děti Ježíšovy chřestí tamburínami a křičí na anglikánskokatolické homosexuály, kteří jsou elegantně ustrojeni do černého hedvábí.“ — The Sunday Times, Londýn, 11. dubna 1993.

Zmíněnou rodinou je anglikánská církev a rozruch se týká sporu, zda mohou být ženy přijímány do kněžského stavu. Tento výstižný popis dalekosáhlé nejednoty je možné vhodně uplatnit na celé křesťanstvo. Papež i pravoslavní patriarchové odsuzují rozhodnutí o přijímání žen do kněžského stavu. V důsledku toho se zdá, jak uvádí jedna zpráva, že „sen o znovusjednocení křesťanstva má dnes tak daleko ke svému uskutečnění jako dosud nikdy“.

Jak hluboko sahá nejednota v církvi?

V Matoušovi 7:21 můžeme číst Ježíšova slova, jak mnozí lidé budou o sobě tvrdit, že věří v Ježíše jako ve svého Pána, ale nebudou ‚činit vůli jeho Otce‘. Časopis Maclean’s uvádí: „Čtenářům Matouše, kteří usilují o svou spásu, by mohlo být prominuto, jestliže jsou zmateni a nevědí, jaká je vlastně Boží vůle, jelikož křesťané i jejich církve se v této otázce naprosto rozcházejí.“ Zmíněný časopis se zaměřil na jistý průzkum veřejného mínění, který proběhl mezi Kanaďany, a vyvodil z něho závěr: „V názorech a praktikách kanadských křesťanů je obrovský nesoulad — větší než v kterékoli jiné denominaci, a dokonce větší než mezi denominacemi samotnými.“

Z tohoto průzkumu vyplynulo, že 91 procent katolíků souhlasí s používáním umělé antikoncepce, přestože ji jejich církev odsuzuje; 78 procent se domnívá, že by ženám mělo být povoleno zastávat kněžský úřad; 41 procent je toho názoru, že „za určitých okolností“ žena může podstoupit potrat. Časopis Maclean’s uvádí, že názorová nejednota, která v různých denominacích panuje „v souvislosti s mnoha teologickými otázkami, upozorňuje na rozpory, které rozleptávají soudržnost tradičních církví“.

Dvojí měřítka

V případě morálky existují dvojí měřítka, která jsou někdy dokonce ve vzájemném rozporu. Někteří lidé o sobě říkají, že zachovávají biblické zásady, jiní však těmito zásadami opovrhují. Bylo snad v souladu s Boží vůlí, že se v Torontu, v Metropolitním kostele, konal „svatební obřad“ pro dvě lesbické ženy? Účastnice si očividně myslely, že ano. „Chceme, aby naše láska byla požehnána před lidmi i před Bohem,“ řekly.

Jeden novinář se ptá, jak je možné, že „katolický arcibiskup, který dostával řadu stížností na pedofilní kněze, udělal jen to, že tyto kněze přeložil jinam, kde mohli mít jiné malé ministranty“. Kněz Andrew Greeley odhaduje, že pohlavního zneužití nezletilých se dopustilo 2000 až 4000 kněží a že obětí je možná 100 000, přičemž se prakticky nic s touto situací nedělá.

Nejednota v církvi vede k nejednotě mezi lidmi. Na Balkáně se srbští i chorvatští „křesťané“ domnívají, že v jejich „spravedlivé“ válce se Kristus postavil na jejich stranu. Mnozí z nich nosí do bitvy křížky, a jistý voják si údajně „v těch nejostřejších bitvách dokonce vkládal křížek do úst“.

‚Mezi vámi by nemělo být rozdělení‘

Jistě, některé věci ponechává Bible na člověku, aby je posoudil svým svědomím. Tím však Bible nedává volný prostor k tomu, aby docházelo k takovému rozkolu. Apoštol Pavel jasně říká: ‚Měli byste všichni mluvit [a jednat] souhlasně a nemělo by mezi vámi být rozdělení.‘ — 1. Korinťanům 1:10; Efezanům 4:15, 16.

Jestliže se člověk poctivě podívá, jak vypadá „křesťanství“ dnes, dva tisíce let poté, co apoštol Pavel napsal tato slova, napadnou ho velmi závažné otázky. Proč jsou „křesťané“ tak nejednotní? Může se tak nejednotná církev udržet při životě? Bude někdy v křesťanstvu jednota? O tom pojedná následující článek.

[Obrázek na straně 3]

Kněží demonstrují proti potratům

[Podpisek]

Obálka a nahoře: Eleftherios/Sipa Press