Jak přesný je židovský kalendář?

ČTVRTEK 16. září 1993 byl podle židovského kalendáře svátečním dnem Roš ha–šana. Podle tradice se v ten den troubilo na šofar neboli beraní roh, a tímto způsobem se ohlašoval nastávající nový rok. Je to (podle židovského kalendáře) rok 5754 a trvá od 16. září 1993 do 5. září 1994.

Okamžitě si povšimneme, že mezi židovským počítáním času a západním neboli gregoriánským kalendářem, který se nyní běžně používá, je rozdíl 3760 let. Jak vznikl tento rozdíl? A jak přesný je židovský kalendář?

Stanovení výchozího data

Každý systém počítání času musí mít určité počáteční neboli výchozí datum. Například křesťanstvo počítá čas od roku, kdy se údajně narodil Ježíš Kristus. Data následující se zařazují do takzvané křesťanské éry. Často jsou označována poznámkou L. P., nebo A. D. z latinského anno Domini, což znamená „léta Páně“. Data předcházející bývají označována zkratkou př. Kr., jež znamená „před Kristem“.a Podobně Číňané počítají na základě tradice čas od roku 2698 př. n. l., od začátku vlády legendárního Chuang-ti, Žlutého císaře. A tak dne 10. února 1994 začal čínský lunární rok 4692. Čím však začíná židovský kalendář?

Dílo The Jewish Encyclopedia uvádí: „Obvyklou metodou, jak Židé datují události, je, že určí počet let, která uplynula od stvoření světa.“ Tento systém, známý mezi Židy jako „éra od stvoření“, se začal běžně užívat asi v devátém století n. l. Před daty v židovském kalendáři je tedy obvykle uvedeno označení A. M. Zastupuje slova anno mundi, zkrácenou podobu označení ab creatione mundi, jež znamená „od stvoření světa“. Letošní rok se označuje A. M. 5754, takže podle tohoto systému počítání času se předpokládá, že ke „stvoření světa“ došlo před 5753 lety. Podívejme se, podle čeho je tato doba určena.

„Éra od stvoření“

Dílo Encyclopaedia Judaica (1971) podává toto vysvětlení: „Podle různých rabínských výpočtů ‚éra od stvoření‘ začala na podzim jednoho z roků mezi rokem 3762 a 3758 př. n. l. Od 12. století n. l. se však začalo uznávat, že ‚éra od stvoření‘ začala v roce 3761 př. n. l. (přesně 7. října onoho roku). Tento výpočet je založen na synchronii chronologických údajů uvedených v Bibli a výpočtů uvedených v rané pobiblické židovské literatuře.“

Systém datování „od stvoření světa“ je v podstatě založen na rabínských výkladech biblické zprávy. Rabínští učenci, a také učenci v křesťanstvu, věří, že svět a všechno, co je v něm, byl stvořen během šesti doslovných dnů o dvaceti čtyřech hodinách, a proto předpokládají, že první člověk Adam byl stvořen téhož roku jako svět. Tento předpoklad však rozhodně není přesný.

První kapitola 1. Mojžíšovy začíná výrokem: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ Dále popisuje, co Bůh dělal během šesti následujících „dnů“, aby zemi přeměnil ze stavu, kdy byla „beztvará a pustá“, do takového stavu, v němž bude vhodným domovem pro lidi. (1. Mojžíšova 1:1, 2) Mezi těmito dvěma etapami mohly uplynout milióny let. A stvořitelské dny — to nebyla období o 24 hodinách, jako by Stvořitelova činnost byla omezena takovou lhůtou. „Den“ v tomto kontextu může být delší než 24 hodin, jak to naznačuje 1. Mojžíšova 2:4, kde se o všech stvořitelských obdobích mluví jako o jednom „dnu“. Mezi prvním stvořitelským dnem a šestým dnem, kdy byl stvořen Adam, uplynulo mnoho tisíc let. Datovat stvoření Adama do téže doby jako stvoření hmotných nebes a země není ani biblické, ani vědecké. Ale jak bylo určeno, že „éra od stvoření“ začala v roce 3761 př. n. l.?

Základ pro chronologii

Škoda, že většina židovské literatury, na níž byly uvedené výpočty založeny, již neexistuje. Zachovalo se pouze dílo o chronologii původně nazvané Seder ʽOlam (Uspořádání světa). Předpokládá se, že jeho autorem je znalec Talmudu Josej ben Chalafta. Toto dílo (později nazvané Seder ʽOlam Rabbá na rozdíl od středověké kroniky nazvané Seder ʽOlam Zuṭa) uvádí chronologické dějiny od Adama až do 2. století n. l., do židovské vzpoury proti Římu, k níž došlo pod vedením nepravého mesiáše Bar Kochby. Jak uvedený spisovatel získal tyto informace?

Josej ben Chalafta se snažil sledovat biblický záznam, ale doplňoval vlastní výklady tam, kde text — pokud jde o data — nebyl jednoznačný. „V mnoha případech . . . data uvedl podle tradice a kromě toho připojil i výroky a halachot [tradice] dřívějších rabínů i svých současníků,“ říká dílo The Jewish Encyclopedia. Jiní znalci vyjadřují méně příznivé hodnocení. Dílo The Book of Jewish Knowledge (Kniha o židovském vědění) tvrdí: „Počítal podle éry od stvoření, a různým událostem, o nichž se předpokládá, že nastaly v dějinách Židů od prvního člověka Adama až do doby Alexandra Velikého, tudíž přisuzoval nepodložená data.“ Do jaké míry však byla takovými výklady a vsuvkami ovlivněna přesnost a hodnověrnost židovské chronologie? To uvidíme dále.

Tradice a výklady

V souladu s rabínskou tradicí Josej ben Chalafta vypočítal, že druhý chrám v Jeruzalémě existoval celkem 420 let. Tento výpočet byl založen na rabínském výkladu Danielova proroctví o „sedmdesáti týdnech“ neboli 490 letech. (Daniel 9:24) Tvrdilo se, že to je mezidobí mezi zničením prvního chrámu a zpustošením chrámu druhého. Josej ben Chalafta počítal s tím, že vyhnanství v Babylóně trvalo 70 let, a došel tak k závěru, že druhý chrám existoval 420 let.

Tento výklad je však velice problematický. Jak rok, kdy padl Babylón (539 př. n. l.), tak i rok, kdy byl zničen druhý chrám (70 n. l.), jsou známá historická data. Období existence druhého chrámu by tedy muselo trvat 606 let, a ne 420 let. Židovská chronologie uvádí, že toto období trvalo jen 420 let, a chybí v ní tedy 186 let.

Danielovo proroctví nepojednává o tom, jak dlouho měl existovat jeruzalémský chrám. Přesně vzato, předpovědělo dobu, kdy se objeví Mesiáš. Toto proroctví jasně ukazuje, že „od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny“. (Daniel 9:25, 26) Základ pro chrám byl položen ve druhém roce po návratu Židů z vyhnanství (roku 536 př. n. l.), ale „slovo“, že má být znovu vystaveno město Jeruzalém, vyšlo teprve „ve dvacátém roce krále Artaxerxa“. (Nehemjáš 2:1–8) Přesné světské dějiny určují, že tímto rokem byl rok 455 př. n. l. Počítáme-li od toho roku dále 69 „týdnů“ neboli 483 let, dostáváme se k roku 29 n. l. To byla doba, kdy se objevil Mesiáš — což se stalo při Ježíšově křtu.b

Další případ rabínského výkladu, který vedl k závažnému rozporu v židovské chronologii, se týká doby, kdy se narodil Abraham. Rabíni sečetli léta po sobě jdoucích generací uvedených v 1. Mojžíšově 11:10–26 a určili, že období od potopy do narození Abrahama (Abrama) trvalo 292 let. Problematický však je rabínský výklad verše 26, který říká: „Terach žil dál sedmdesát let, po nichž se stal otcem Abrama, Nachora a Harana.“ Židovská tradice podle toho předpokládá, že Terachovi bylo 70 let, když se narodil Abram. Tento verš však výslovně neříká, že se Terach stal Abrahamovým otcem ve svých 70 letech. Pouze říká, že po sedmdesátém roce svého věku se stal otcem tří synů.

Abychom zjistili, kolik vlastně bylo Terachovi let, když se narodil Abraham, stačí, abychom četli biblický příběh dále. Z 1. Mojžíšovy 11:32–12:4 se dozvídáme, že když Terach ve věku 205 let zemřel, Abraham se svou rodinou opustil na Jehovův pokyn Haran. Tehdy bylo Abrahamovi 75 let. Abraham se tedy musel narodit, když bylo Terachovi 130 let, a ne 70 let. Od potopy do narození Abrahama tudíž uplynulo 352 let, a ne 292 let. Židovská chronologie se v tomto případě mýlí o 60 let.

Náboženský přežitek

Takové chyby a rozpory v Seder ‘Olam Rabbá a v jiných talmudistických dílech zabývajících se chronologií vyvolaly mezi židovskými učenci velké rozpaky a rozsáhlé diskuse. Bylo sice učiněno mnoho pokusů, aby byla tato chronologie uvedena do souladu se známými historickými skutečnostmi, ale tyto pokusy nebyly zcela úspěšné. Proč ne? „Jejich zájem byl spíše náboženský než vědecký,“ podotýká Encyclopaedia Judaica. „Tradici bylo nutno podpořit za každou cenu, zejména tváří v tvář nesouhlasícím sektářům.“ Někteří židovští učenci, místo aby odstranili nejasnosti způsobené tradicemi, snažili se znevažovat biblické zprávy. Jiní se pokoušeli najít podporu v legendách a tradicích babylónských, egyptských a hinduistických.

Historikové tedy již nepovažují „éru od stvoření“ za chronologicky spolehlivou. Obhajovalo by ji jen málo židovských učenců, a dokonce i uznávaná díla jako The Jewish Encyclopedia a Encyclopaedia Judaica k ní zaujímají v podstatě negativní postoj. Z hlediska biblické chronologie, která odhaluje prorocký časový plán Jehovy Boha, tedy tradiční židovský způsob počítání času od stvoření světa nemůže být považován za přesný.

[Poznámky pod čarou]