Vzpomínáš si?
Objevil jsi v nedávných vydáních Strážné věže informace, které byly pro tebe praktické? Vyzkoušej si tedy paměť následujícími otázkami:
▫ Proč svědkové Jehovovi opakovaně navštěvují lidi ve svém sousedství?
Svědkové si přejí mít Boží požehnání, které přijde se zaslíbeným Královstvím, a protože milují své bližní, přejí totéž požehnání také jim. Řídí se tedy Ježíšovým příkladem a z nesobecké lásky přicházejí k lidem ve svém sousedství. (Matouš 6:9, 10; 22:37–39) — 8/15, strany 8, 9.
▫ Proč je přijímání evoluční teorie otázkou víry?
Vědci nikdy nepozorovali takové mutace — ani užitečné —, díky nimž by se objevila nová forma života, a přesto tvrdí, že právě takovým způsobem vznikaly nové druhy. Nebyli svědky samozplození života, a přesto trvají na tom, že právě tak život vznikl. — 9/1, strana 5.
▫ Jak nejlépe můžeme překonat sklíčenost, která vyplývá z našich životních omezení?
Ať jsme v jakékoli situaci, pokud se soustředíme na to, co dělat můžeme, a netrápíme se tím, co dělat nemůžeme, náš život bude uspokojující a my se budeme radovat ze služby Bohu. (Žalm 126:5, 6) — 9/1, strana 28.
▫ Proč je dobré odpouštět?
Odpouštění přispívá k dobrým vztahům (Efezanům 4:32); odpouštění působí pokoj — a to jak pokoj mezi lidmi, tak i vnitřní pokoj (Římanům 14:19; Kolosanům 3:13–15); jestliže druhým lidem odpouštíme, otevíráme tak cestu k tomu, aby mohly být odpuštěny hříchy také nám (Matouš 6:14); když odpouštíme, pomáhá nám to mít stále na paměti, že i my potřebujeme, aby nám bylo odpuštěno. (Římanům 3:23) — 9/15, strana 7.
▫ Jak nám v naší kazatelské službě pomáhá příklad proroka Amose?
My, podobně jako Amos, neměníme ani neředíme Boží poselství. Naopak, poslušně je oznamujeme, ať na to naši posluchači reagují jakkoli. — 9/15, strana 17.
▫ Jaké typické rysy Boží osobnosti bychom měli napodobovat?
Dva z významných rysů Jehovovy osobnosti jsou schopnost organizovat a být šťastný. (1. Korinťanům 14:33; 1. Timoteovi 1:11) Tyto rysy Boží osobnosti jsou ve vzájemném souladu, jeden nepřevažuje nad druhým. — 10/1, strana 10.
▫ Co mohou rodiče udělat pro to, aby jejich děti sloužily Jehovovi?
Klíčem k tomu je začít brzy. Dojmy a poučení, které člověk získá, dokud je jeho srdce ještě mladé a citlivé, mu zůstanou po celý život. (Přísloví 22:6) Je důležité, abyste děti naučili poslušnosti a úctě k Jehovovi a k tomu, jak je na všech shromážděních uctíván. Úspěšní rodiče se učí rozeznávat u svých dětí špatné sklony a snaží se je u dětí potlačit. (Přísloví 22:15) Je také důležité, aby rodiče svým dětem brzy stanovili nějaké rozumně dosažitelné teokratické cíle. — 10/1, strany 27–28.
▫ Jaký charakteristický rys Jehovovy ochoty odpouštět bychom se měli snažit osvojit?
Jehova hříchy nejen odpouští, ale také na ně zapomíná. (Jeremjáš 31:34) To lidé dělají s obtížemi. Ježíš však slovy zaznamenanými u Matouše 6:14, 15 zdůraznil, že to je důležité. — 10/15, strany 25–26.
▫ Jaké tři překážky nám brání v projevování soucitu?
Máme vrozenou hříšnost, a v našem srdci proto může snadno zapustit kořeny závist. Jak bychom mohli někomu projevovat něžný soucit, když mu závidíme? Další překážkou v projevování soucitu by nám mohlo být, kdybychom zbytečně sledovali násilí. Sledování násilí vede člověka k tomu, že nedokáže soucítit s trpícími. A člověk, který se zaměřuje jenom sám na sebe, pravděpodobně také nebude příliš soucitný. (1. Jana 3:17) — 11/1, strany 19, 20.
▫ Jaké poučení nám poskytuje biblická zpráva o Jobovi?
Biblická zpráva o Jobovi nás upozorňuje na Satanovo úkladné jednání a s její pomocí můžeme vidět, jak Jehovova univerzální svrchovanost souvisí s ryzostí člověka. Každý člověk, který miluje Boha, bude vyzkoušen podobně jako Job. Job vytrval a my můžeme vytrvat také; můžeme dokázat, že Satan je lhář, a těšit se z požehnání, které přinese Boží Království. — 11/15, strana 20.
▫ Jak může předsedající rady starších projevit patřičné uznání každému ze starších?
Kdykoli je to možné, měl by program schůzky připravit dostatečně včas, aby všichni měli možnost o jednotlivých bodech důkladně a s modlitbou uvažovat. Během schůzky by se neměl snažit zformovat názory starších, spíše by měl starší povzbudit, aby o všem mluvili s ‚volností řeči‘. (1. Timoteovi 3:13) — 12/1, strana 30.