„Chovejte se jako muži“!
1 Když mluvíme s lidmi, často muži prohlašují, že o náboženské zájmy rodiny pečují jejich manželky. Zcela zřejmě se zdá, že větší procento návštěvníků kostelů dnes tvoří ženy než muži. Mezi svědky Jehovovými však hraje muž rozhodující úlohu v náboženských věcech, protože podle Bible nese odpovědnost za duchovní zájmy své rodiny i sboru. — 1. Kor. 16:13.
2 Jiní lidé si toho všimnou, když se muž zajímá o duchovní prospěch své rodiny a v tomto ohledu přejímá vedení. Máme radost, když muži začínají studovat Bibli, navštěvovat shromáždění, když se dávají pokřtít a potom dále postupují ke zralosti. Je to radost, že jsou mezi námi, a těšíme se také na jejich další pokroky, aby se mohli starat o duchovní prospěch lidí ve sboru, kteří jsou podobní ovcím.
3 Starší ve sboru mají těžkou odpovědnost. Nepečují pouze o sebe a o své rodiny, ale zajímají se také o duchovní potřeby druhých ve sboru. Často se dlouho do noci věnují řešení problémů druhých a udělují jim biblické rady. Starší musí vědět, jaké biblické texty jsou v takových situacích vhodné a jak projednat problémy láskyplným způsobem. Všichni ve sboru si těchto bratrů hluboce váží.
4 Bratři mají také velké a důležité pověření ve svých vlastních rodinách. Mnohokrát se zdá, že toto pověření je poněkud nevděčné, zvláště když se děti a mladiství záporně staví ke své odpovědnosti navštěvovat shromáždění a rozvíjet dobré křesťanské svědomí. Jeden otec poskytl svým dětem po určitou dobu téměř neomezenou svobodu a nevyžadoval od nich nic, pokud jde o jejich duchovní rozvoj. Jednoho dne zjistil, že musí nezbytně něco podniknout. Jak prohlásily obě dospívající děti, „pronesl rozhodné slovo“ a trval na tom, aby vážně studovaly Bibli. Z počátku to jistě nebylo snadné, ale později dospívající děti poznamenaly: „Z jeho pevného, ale láskyplného tónu jsme mohli poznat, že to s biblickým poznáním myslí vážně.“ Obě dospívající děti dělaly pokroky v poznání a řekly: „Oddali jsme se Jehovovi, byli jsme pokřtěni a ujali jsme se průkopnické služby. Od té doby uplynulo již devět let a nikdy jsme nelitovali, že náš tatínek ‚pronesl rozhodné slovo‘.“ Jistě si všichni umíme představit, jak je dnes tento otec vděčný, když vidí, jak se mu vyplatilo, že uplatňoval biblické zásady a tím vzbudil ocenění ve svých dětech.
5 Je podivuhodné pozorovat, jak mnoho mladých bratrů dělá pokroky v duchovním ohledu. Mnoha starším a druhým ve sboru se podařilo pomoci „chlapcům bez otce“. Matky těchto mladých si toho velice váží a my povzbuzujeme všechny ve sboru, aby pokračovali ve svém láskyplném úsilí. Starší budou zkoumat, koho z mladých mohou získat pro úkoly ve sboru, a budou ho povzbuzovat, aby v tomto ohledu dělal pokroky. Později budou tito mladí jistě jmenováni jako starší.
6 Naši bratři nejsou podobni mnoha mužům dneška, kteří přenechávají náboženské záležitosti svým manželkám. Jsou velkou pomocí pro „věrného a rozvážného otroka“, který pečuje o Pánovy zájmy. Kéž Jehova dále žehná těmto mužům a kéž v době, která zbývá, ještě rozmnoží jejich řady, abychom všichni mohli mít užitek z jejich láskyplné služby!