Existuje vědecký podklad pro proutkařství?
ZDÁ se, že neexistuje žádný vědecký základ pro některé reakce, s nimiž se setkávají proutkaři. V některých případech sebou prut ve tvaru vidlice divoce škube, v jiných případech je trhnutí tak silné, že se prut zlomí. Jiní proutkaři tvrdí, že mohou zjistit polohu vody pouze s pomocí mapy příslušné oblasti. Takové zprávy vzbuzují podezření, že zde spolupůsobí démonické síly. Časopis „Strážná věž“ 12, 1963, přinesl zajímavý článek o námětu zlých duchů a jejich činnosti. Zaujal stanovisko, že při těchto zážitcích mohly spolupůsobit démonické síly.
V článku však také bylo uvedeno: „I když mnoho vědců dnes popírá, že hledání vody pomocí rozdvojené větve se zakládá na přírodních zákonech, není řečeno, že mají úplně pravdu. Může být, že při tom spolupůsobí určité základní přírodní zákony.“
V tomto duchu se objevil o 16 let později zajímavý článek v uznávaném časopisu „New Scientist“ (8. února 1979). Podtitulek k námětu „Dowsing Achieves New Credence“ (Proutkařství dosahuje nové důvěry) uvádí: „Zprávy ze Sovětského svazu o úspěšných experimentech ve starodávném umění hledat vodu a nerosty proutkem si vynutily nový pohled na možnou praktickou aplikaci této techniky.“ Zainteresovaní sovětští geologové „zdůraznili přednosti jedné zvláštní metody nedávno vyvinuté v SSSR a známé jako ‚BFM‘“. Článek v časopisu „New Scientist“ dodává: „Jak se ukazuje, BFM (biofyzikální metody) je jednoduše nové úctyhodné pojmenování pro hledání vody a nerostů proutkem, neboli proutkařství.“
Napadáno církví
„První ověřený doklad o proutkařství“, podle „Americké encyklopedie“, „pochází ze středověkého Německa: V roce 1556 uvedl Georgius Agricola ve své knize ‚De re metallica‘ popis proutkaření, jímž germánští horníci zjišťovali naleziště nerostů a rud. Martin Luther a jiní duchovní považovali za možné, že proutkařství má co dělat se satanem. Přes církevní zákazy se proutkařství rozšířilo z Německa do jiných evropských zemí.“ „Americká encyklopedie“ pak tuto metodu popisuje:
„Tradičním zařízením a stále ještě nejpopulárnějším nástrojem je vidlicový prut ve tvaru Y. V každé ruce se drží jeden konec vidlice tohoto prutu. Dlaně jsou obráceny směrem vzhůru. Konec prutu směřuje dopředu a udržuje se ve vodorovné nebo lehce zdvižené poloze. Když se konec prutu ohne dolů, indikuje se přítomnost požadovaného objektu. V minulosti se dávala přednost prutům z lískového dřeva, nyní se používají různá dřeva, a pruty se vyrábějí také z kostice, nylonu a kovu.“
Po konstatování, že proutkařství bylo „sporné od začátku a často bylo napadáno církví jako satanovo dílo“, pochyboval „New Scientist“ o tvrzení, že pouze určité osoby mají tuto moc. Na základě studie u obyčejných lidí „se zdá, že schopnost získat takové reakce je daleko rozšířenější, než se dříve myslelo . . . Při použití těchto nástrojů, jako tradičního lískového prutu, které působí jako výkonné mechanické zesilovače nepatrných pohybů rukou, zjistily stovky lidí, že mohou sami poznat reakce při proutkaření.“ A tak to není prut, který je přitahován k vodě nebo rudě. Ten pouze zesiluje a činí viditelnými malé nepatrné pohyby rukou. To potvrzuje i „Americana“: „Někteří proutkaři tvrdí, že jsou schopni zjišťovat objekty pouze rukama.“
Článek v „New Scientist“ podal zprávu o studii prováděné dvěma původně skeptickými vědci z laboratoře pro výzkum vody na státní univerzitě v Utahu. Nepoužívali zjednané proutkaře, ale „zkoušeli schopnosti 150 proutkařů-nováčků, kteří byli většinou profesory nebo studenty na státní univerzitě v Utahu . . . Badatelé z Utahu vystoupili s důležitým zjištěním, že u více než 99 procent lidí, které zkoušeli, převládaly proutkařské reakce.“
Naznačený vědecký základ
Některé biologické systémy mají podle vědců na univerzitě v Illinois a na státní univerzitě v Moskvě „pozoruhodnou citlivost na velmi malé změny okolních magnetických a elektromagnetických polí“. Zkušenosti ukázaly, že poštovní holubi cítí zemské magnetické pole a používají je jako řídící systém. Včely je rovněž cítí a nedávné experimenty se zdají naznačovat, že jsou na ně citliví dokonce i někteří hlemýždi. Může lidská ruka reagovat na změny magnetického pole? Je-li to tak, jak by se to týkalo přítomnosti vody? Článek v „New Scientist“ vysvětluje:
„Jak by mohla taková teorie vysvětlovat jev hledání vody a nerostů proutkem neboli BFM, jak je uváděna sovětskými geology? Minerální žíly a podzemní tekoucí voda jsou doprovázeny geologickými nespojitostmi, jako například poruchami, pásmy zlomů a přesmyků, vystupujícími dělícími rovinami, starými řečišti, dutinami ve vápenci vzniklými rozpouštěcí činností podzemních vod, sopečnými tunely ve vulkanických horninách apod. Tyto nespojitosti způsobují malé geofyzikální poruchy, například v intenzitě magnetického pole, které by mohly být odpovědné za proutkařské reakce. To je názor sovětských geologů, kteří používají BFM déle než deset roků a jejichž práce zasluhuje, aby byla na západě lépe známa.“
Podle této teorie se tedy myslí, že právě změny v intenzitě magnetického pole způsobené jednotlivými geologickými formacemi, vyvolávají proutkařské reakce, a nikoli přítomnost nebo nepřítomnost vody či kovů. Tyto formace však podporují ukládání kovových žil nebo hromadění vody. Bylo uvedeno mnoho příkladů úspěšné aplikace proutkaření v Sovětském svazu pro zjišťování polohy rudných těles i tekoucí vody.
Při výše zmíněných pokusech na státní univerzitě v Utahu bylo každému ze 150 proutkařů-nováčků dáno 30 dřevěných kostek a potom prošli předepsanými zkušebními drahami. Měli upustit kostku, kdykoli pocítili pohyby proutku. Každý prošel drahami sám, a dříve než nastoupil další, byly kostky odstraněny, když byla jejich poloha zaznamenána. Ve značném počtu případů byly kostky upuštěny na stejných místech. Po této zprávě článek v „New Scientist“ pokračuje:
„Tyto výsledky naznačily, že by bylo cenné vyšetřit, zda proutkařské reakce jsou ve vztahu k malým změnám magnetického pole podél zkušebních drah, jež by byly měřeny magnetometry s césiovými parami. Určitý vzájemný vztah byl opravdu zjištěn: Proutkaři pociťovali častější reakce podél úseků drah, v nichž nastaly větší změny gradientu magnetického pole. Chadwick a Jensen učinili závěr, že možný článek mezi proutkařskými reakcemi a změnami magnetického pole, které jsou ve vztahu k tekoucí podzemní vodě, by mohl tvořit základ pro budoucí výzkum.“
Závěr
„New Scientist“ uzavírá: „Jestliže proutkařská reakce je tak všeobecná jako v tomto případě a jestliže sovětská tvrzení týkající se účinnosti BFM jako průzkumové techniky se mají brát za bernou minci, zdálo by se, že jsou zde všechny důvody pro to, aby se učinilo hledání vody a nerostů předmětem příslušného výzkumného úsilí . . . Kdyby se ukázalo, že řešení starověké záhady, často spojované s jasnovidectvím a okultismem, je po tom všem otázkou pouhé důkladné analýzy, bylo by to aktuální demonstrací hodnoty vědecké metody.“
I když se prokáže, že existují odezvy na změny elektromagnetického pole, které někteří připisují přítomnosti vody, stále to ovšem nevysvětluje extrémní reakce některých lidí, kteří tvrdí, že hůl nebo prut sebou divoce škube a někdy se prudkostí reakce dokonce zlomí. Neexistuje žádné vysvětlení pro tvrzení, že určití lidé mohou pouze přejet proutkem přes mapu nějaké oblasti a tak zjistit polohu vody. V takových případech mohou stále pracovat démonské síly. Zlí duchové se někdy zmocňují normálních reakcí a nepřiměřeně je překrucují, nebo pravdu tak extrémně zdeformují, že se stane hrubým podvodem.