Očima dítěte

VĚTŠINA rodičů se shodne přinejmenším v tom, že úspěšně vychovat dítě je jeden z největších úkolů, které kdy museli plnit. Již bylo mnoho napsáno o výchově i o tom, jak v ní dosáhnout úspěchu. Existuje však jedna metoda, která je dostupná všem dospělým, ať jsou to rodiče, prarodiče, tety, strýcové nebo jen přátelé. Když chceš rozumět dítěti a vychovávat ho, snažíš se dívat jeho očima? Co asi probíhá jeho dětskou myslí?

Nezapomeň, že děti jsou malé. Když si to uvědomujeme, pomůže nám to porozumět, jak na nás pohlížejí. Narodí se maličcí do světa lidí, kteří se jim jeví větší co do velikosti, autority a moci. Dospělí mohou pro batole představovat buď ochranu, útěchu a pomoc, nebo jim také mohou nahánět hrůzu.

Nejsou to malí dospělí

Chceme-li dětem opravdu rozumět, musíme si dát pozor, abychom neudělali chybu a nezacházeli s nimi jako s malými dospělými. Dětství by mělo být jedním z nejšťastnějších období života. Není potřeba jim ho krátit nebo je o ně připravit. Děti by se z něho měly těšit. Jako rodič můžeš využít příležitosti, abys jim vštěpoval mravní zásady, které jim pomohou, aby z nich časem vyrostli vyrovnaní dospělí lidé.

Také při výchově nemluvňat se vyplatí dívat se na věci jejich očima. Jejich křik by například neměl nikdy vyprovokovat zklamané rodiče k výprasku. Pláč nebo fňukání je pro novorozeně přirozený způsob, jímž vyjadřuje své potřeby. Poté, co dítě opustí ochranné matčino lůno, je schopné zřetelně vyjádřit svůj názor pouze hlasitým křikem.

Povzbuzovat a usměrňovat děti je lepší než něco vyžadovat

Je dobré podpořit v dětech snahu, aby se samy vyjadřovaly. Z toho, co řeknou, můžeme odhalit jejich problémy a ty můžeme snadněji řešit, pokud je jasně pochopíme. Reagovat na to, co dítě říká, je stejně důležité jako nechat je plně vyjádřit. Wendy Schumanová, spoluvydavatelka časopisu Parents, radí, jak bychom se měli snažit hovořit s dětmi: „Schopnost vžít se do slov. . . je hlavní myšlenkou mnoha nedávných poznatků týkajících se výměny myšlenek mezi rodiči a dětmi. Schopnost vcítit se však sama o sobě nestačí, pokud není vyjádřena slovy, z nichž je toto pochopení patrné. A slova pochopení nenapadají většinu rodičů sama od sebe.“

Jinými slovy, jestliže je dítě neuctivé nebo udělalo něco pohoršujícího, co vyžaduje trest, měli bychom se velmi snažit, aby náš postoj a tón hlasu neprozrazoval naši zlobu nebo zklamání. Samozřejmě, že mnohem lépe se to říká, než dělá. Pamatuj však, že hrubé a pohrdavé odpovědi, jako například „Ty hlupáku!“ nebo „Copak nemůžeš udělat něco pořádně?“, nikdy nezlepší již beztak obtížnou situaci.

Mnoho rodičů shledalo, že mohou dosáhnout pozitivních výsledků, když dítě pochválí, zejména předtím, než udělí radu, a tak se lépe vžijí do jejich situace. Zde se naskýtá další příležitost dívat se na věci očima dítěte. Většina dětí si velice dobře uvědomuje, zda je taková pochvala dávána s nějakou vedlejší pohnutkou, tedy ne ze srdce. Proto když děti chválíme, měli bychom být přesvědčeni, že pochvala je upřímná a zasloužená.

Známý dětský psycholog Dr. Haim G. Ginott ve své knize Between Parent and Child zdůrazňuje, že rodiče by měli chválit úsilí a úspěchy dítěte, ne jeho osobnost. Například když ti syn hrdě přijde ukázat, jakou vyrobil poličku na knihy, posílíš jeho sebedůvěru slovy: ‚Je nejen pěkná, ale i praktická.‘ Proč? Protože chválíš jeho výsledky, a tak je tvoje pochvala pro dítě realistická. Je však méně vhodné říci: ‚Jsi dobrý tesař,‘ protože tím se zaměřuješ na jeho osobnost.

Dr. Ginott poznamenává: „Většina lidí se domnívá, že chvála posiluje v dětech sebedůvěru a dává jim pocit jistoty. Ve skutečnosti chvála může mít za následek napětí a špatné chování. . . Když rodiče řeknou svému dítěti: ‚Ty jsi takový dobrý chlapec,‘ možná že to nebude moci přijmout, protože on sám má o sobě zcela jiné mínění. Chvála by neměla mít nic společného s charakterovými vlastnostmi dítěte, ale s jeho úsilím a úspěchy. . . Pochvala má dvě části: naše slova a úsudek dítěte. Slovy bychom měli jasně vyjádřit, že oceňujeme úsilí dítěte, jeho práci, výsledky, pomoc a ohleduplnost.“

Tento rozumný návrh ohledně pochvaly je v souladu s inspirovanou radou, jak projevovat štědrost, zaznamenanou v Přísloví 3:27: „Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat.“ — Ekumenický překlad.

Bez ohledu na to, jak dobrá nebo moudrá rada to je, nelze ve skutečnosti nijak zkrátit to, co někteří lidé nazývají dvacetiletým výchovným programem. Vyžaduje to trpělivost, lásku, porozumění a ohled. Velkou pomocí k úspěchu je naučit se pohlížet na chování dítěte jeho očima a tak mu porozumět.

„Moudrý syn je ten, který rozradostňuje svého otce,“ napsal král Šalomoun. (Přísloví 10:1) Když lépe porozumíš způsobu myšlení a stanovisku dítěte, pomůže ti to, abys zažil také takovou radostnou zkušenost.