Mladí lidé se ptají . . .

Pomůže mi při dospívání mimoškolní zaměstnání?

DVA ze tří dospívajících dnes ve Spojených státech pracují. A odpracují šestnáct až dvacet hodin týdně!a

Proč si mládež v rekordním počtu shání zaměstnání? Šestnáctiletý Brian vysvětluje: „Já pracovat musím. Rodiče jsou rozvedení a musím pomáhat mámě, jak se dá.“ Mnoho rodin podobně potřebuje finanční pomoc. A i když mladistvý přímo nepřispívá na výdaje domácnosti, jestliže si prostě platí vlastní oblečení nebo jiné osobní věci, účinně to rodičům ulevuje od části ekonomického tlaku.

Pravda, mnoho mladistvých pracuje, aby si mohli dopřát drahé oblečení, boty nebo lahůdky. Pro některé mladistvé však zaměstnání znamená především velký krok k dospělosti. Devatenáctiletá Suzanne napsala časopisu Seventeen: „Pracuji, protože se mi líbí být soběstačná. Nemusím se spoléhat na rodiče, že mě budou živit. . . Rodiče mohou dávat dětem peníze, ale nemohou jim dát pocit uspokojení, který vyplývá z toho, že si něco vydělají.“ Možná, že si myslíš totéž — že by zaměstnání byla dobrá zkušenost, že by ti pomohlo rychleji dospět. Ale je to tak doopravdy?

V čem je práce prospěšná

Bible odsuzuje lenost. „Lenoch dává najevo, že je žádostivý, jeho duše však nemá nic,“ říká Přísloví 13:4. „Ale duše pilných, ta ztuční.“ Jestliže tedy skutečně potřebuješ něco, co stojí víc, než jsou rodiče ochotní nebo schopní zaplatit, myšlenka, že budeš pilně pracovat, aby sis to mohl koupit, může být záslužná.

Mnozí dále argumentují, že práce může poučit mladistvého o životě ve skutečném světě. Ellen Greenbergerová a Laurence Steinberg provedli rozsáhlý a veřejností sledovaný průzkum na námět pracující mládeže. Zjistili, že se takoví mladiství ‚učí o obchodních transakcích, hospodaření s penězi a spotřebitelské aritmetice‘. Zaměstnání může mladistvého vystavit nejen zkušenosti v práci po boku dospělých, ale také tlakům a odpovědnostem, jež patří k dospělosti. Snad se musí naučit pracovat pod vedoucím, kterému „je těžké se líbit“ nebo který je mrzutý, nebo laskavě jednat s popudlivými zákazníky — a kolegy. (1. Petra 2:18) „Byl jsem v práci nejmladší,“ vzpomíná Anthony, „a každý mi to dával znát. Ale naučil jsem se jednat s lidmi.“

Práce může také mladistvého naučit dovednostem a pracovním návykům, jako je dochvilnost, a ty se mohou v pozdějším životě prokázat jako užitečné. (Srovnej Přísloví 22:29.) „Naučil jsem se odpovědnosti,“ říká mladý muž jménem Eric. „Práce u strýce mě naučila pracovat kvalitně,“ dodává Duane. „Kladl důraz na čistou práci, a když všechno nevyšlo dokonale, dělali jsme to znova.“ Olga, která při škole pracovala jako sekretářka, dodává: „Získala jsem dobrou pracovní zkušenost. A protože jsem musela hodně telefonovat, naučilo mě to dobře mluvit.“

Práce tě může naučit i hrdosti na vykonané dílo. Moudrý král Šalomoun řekl: „Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci. Viděl jsem, ano já, že také to je z ruky pravého Boha.“ — Kazatel 2:24.

Kolik se člověk skutečně naučí?

Mnozí přesto věří, že dnešní zaměstnání mladým v dospívání příliš nepomohou. V minulosti se pracující mládež naučila řemeslu nebo aspoň nějakým užitečným dovednostem. Dnes však mnoho mladistvých (zejména ve Spojených státech) pracuje v restauracích s rychlým občerstvením nebo v jiných službách, kde se práce skládá z takových úkolů jako balení karbanátků do krabic nebo markování prodávaného zboží. Mnozí pochybují o dlouhodobé hodnotě takové práce. Greenbergerová a Steinberg si stěžují: „Průměrný mladistvý stráví ani ne deset procent svého času v zaměstnání — jen asi pět minut v hodině — činností jako čtení, psaní a počítání. . . Většina prací se vyznačuje malou rozmanitostí úkolů, vysoce rutinní činností a ustavičným opakováním dost nezáživných úkolů.“

Článek v The Wall Street Journal uvádí: ‚Mnoho dnes pracujících mladistvých se neučí nic užitečnějšího než docházku. Technika je takřka proměnila v automaty. Přístroje kontrolující markování a vyspělé pokladny za ně sčítají účty a vypočítávají, kolik mají vracet. V rychlých občerstveních automatické nastavení doby vaření odstraňuje poslední možnost, aby dospívající pochytil špetku kuchařského umění.‘ Taková zaměstnání nesporně poskytují potřebné a cenné služby. Nemusí však mladistvého nijak vybavit pro trh práce dospělých.

A co zkušenosti z práce s dospělými? Greenbergerová a Steinberg říkají: „Pracoviště, kde jsou zaměstnaní mladí lidé, se stále více dělí podle věku. Místo aby pracovali po boku dospělých. . . dnešní mladí lidé budou pravděpodobně pracovat spíš po boku jiných dospívajících.“ The Wall Street Journal říká takovým pracovištím „gheta dospívajících“.

„Předčasný blahobyt“

Mnoho mladistvých ve Spojených státech vydělává měsíčně ve svém zaměstnání přes 200 dolarů. Nebylo by to cennou zkušeností, nakládat s tolika penězi? Zamysli se nad průzkumem zaměstnaných středoškoláků z více než tisíce různých škol. Zjistilo se, že tři čtvrtiny z nich vůbec nepřispívají do rodinné pokladny! Téměř šedesát procent nic neukládá! Nezatíženi břemenem placení nájemného, pojištění a stravování využívali své výdělky většinou jako kapesné, aby je utratili podle libosti.

Jerald G. Bachman z Institutu pro sociální výzkum říká, že když „dospívající mají k dispozici mnoho peněz“, je to „předčasný blahobyt“ neboli bohatství. Proč? Bachman vysvětluje: „Mnoho středoškoláků má na přepychové zboží, které si možná nebudou moci dovolit o pět let později, až budou muset jejich výdělky pokrýt takové nepřepychové věci jako jídlo a nájemné.“ Ano, místo aby se mladistvý naučil finanční odpovědnosti, příliš mnoho peněz jej může naučit pravý opak. Může vzbudit nerealistickou zálibu v přepychu a ještě drtivěji ztížit přechod do reálného světa dospělosti.

Bible dále ukazuje, že lopotit se pro bohatství je marné usilování. Říká: „Nelopoť se, abys získal bohatství. . . Způsobil jsi, aby tvé oči na ně pohlédly, když není ničím? Vždyť si zcela jistě dělá křídla jakoby orlí a ulétá k nebesům.“ — Přísloví 23:4, 5.

Zda se zaměstnání prokáže jako cenná, poučná zkušenost, bude záležet na typu práce, druhu lidí, s nimiž nebo pro něž pracuješ, a jak se práci věnuješ. Také pohnutka, pro kterou pracuješ, a to, jak zacházíš s vydělanými penězi, do velké míry rozhodne o tom, zda ti práce prospěje nebo ublíží.

Pokud ti však skutečně jde o dospělost, všimni si, k jakému závěru došli Greenbergerová a Steinberg: ‚Existují činnosti, které mohou být prospěšnější než práce. Patří k nim mimoškolní četba a studium a přijímání odpovědností neplacené dobrovolné práce nebo služby společnosti.‘ Například Nina koná po škole nanejvýš hodnotnou službu společnosti jako služebnice plným časem svědků Jehovových. Říká: „Se svým školním poradcem jsem si vypracovala krátký školní den, abych se dostala ze školy kolem poledne. Od pondělka do středy chodím do veřejné kazatelské služby. Dělám to ráda. Moc ráda!“ Umožnil by to rozvrh a osobní poměry i tobě? Takové rozvíjení „zbožné oddanosti“ by bylo nepochybně daleko prospěšnější než mít nějaké zaměstnání. — 1. Timoteovi 4:8.

Někteří mladiství však možná chtějí nebo potřebují pracovat z finančních důvodů. Budoucí články zváží klady a zápory.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Zaměstnání může naučit mladistvého jednat zrale se zaměstnavateli a kolegy