Mladí lidé se ptají . . .

Měl bych pracovat, když chodím do školy?

PRO většinu mladých lidí jsou školní léta velmi rušná. Převážnou část každého dne jim zabírá vyučování ve třídě. Večery patří domácím úkolům a studiu. A mezi tím je řada domácích povinností, které vyžadují pozornost.a

V západních zemích se obvykle většina mládeže ve školním věku těší na víkend jako na dobu pro zábavu a odpočinek. V mnoha částech světa však víkendy zdaleka neslouží k odpočinku. Například na africkém venkově tráví mladí lidé často své víkendy tím, že pomáhají svým rodičům v hospodářství. Nahrazují tak něco z té doby, o niž přišli, když v týdnu chodili do školy. A mladí svědkové Jehovovi mají ještě další povinnost účastnit se kazatelské práce dveře ode dveří a chodit na křesťanská shromáždění. — Hebrejcům 10:23–25.

Proto se může zdát nepravděpodobné, že by si mladí Afričané chtěli přibírat ještě další břemeno světského zaměstnání. Mnozí mladí lidé však pracují a to rozmanitým způsobem: obdělávají své vlastní pozemky a prodávají výnos z nich, tkají látky na ručním stavu nebo vyrábějí košíky a prodávají je na trhu. A opět jiní rybaří, prodávají noviny a sbírají či prodávají ovoce.

Proč ale tito mladí lidé přijímají světskou práci? Znamená to, že bys to nezbytně měl dělat také?

Proč pracují

Některé mladé lidi vlastně k práci donutily okolnosti, na které neměli vliv, například smrt jednoho z rodičů. (Některý mladý člověk tak třeba nemá nikoho, kdo by mu platil školní vzdělání.) Někteří mladí lidé naopak přijímají zaměstnání proto, aby si vytvořili určitou nezávislost na svých rodičích.

Podívejme se na Kofiho, mladého muže z Ghany. Chodil do odborné školy a přitom po vyučování pracoval každý den dvě hodiny jako zemědělský dělník.b Kofi vysvětluje: „Rodiče mi po celou dobu základní školy dávali, co jsem potřeboval. Nechtěl jsem ale s každou svou potřebou být dále závislý na nich. Tak jsem se pustil do světské práce. Cítil jsem se mnohem šťastnější, když jsem si sám mohl nakupovat v papírnictví a zaplatit si dopravu do školy.“

Kofiho bratr Mojžíš měl také zaměstnání. Když chodil do střední školy, soukromě doučoval malé školní děti. Zatímco však Kofiho příjem šel výhradně na úhradu jeho vlastních potřeb, některé Mojžíšovy peníze šly na rodinné výdaje. Proč? Pocházel z rodiny s osmi dětmi, proto uvažoval: „Svou prací na částečný úvazek do určité míry ulehčím svým rodičům ve starostech o ostatní mé bratry a sestry.“ Také přiznává, že má pocit uspokojení, když si může koupit něco pro sebe.

Když někdo finančně pomáhá svým rodičům, je-li to skutečně potřeba, může jim tak prokazovat čest. (Efezanům 6:1, 2) Stejně ovšem nemusí být nic nesprávného na tom, když někdo pracuje proto, aby měl nějaké peníze na útratu pro sebe.

Některému mladému člověku může zaměstnání také více vštípit pocit odpovědnosti. Může mu také pomoci, aby se naučil odborné práce, které může později využít při péči o rodinu. I sám Ježíš Kristus se například vyučil tesařskému řemeslu, když ve svém mládí pracoval se svým adoptivním otcem. (Matouš 13:55; Marek 6:3) Ovšem pro tento svět „je čas zkrácen“ a moudrý mladý člověk se ujistí zda využívá svůj čas užitečně. (1. Korinťanům 7:29; Efezanům 5:16) Než tedy přijmeš nějaké zaměstnání, měl bys zvážit všechny s tím spojené činitele, včetně svých pohnutek.

Spočítat náklady

Mohl bys uvažovat třeba o otázkách: Skutečně moji rodiče potřebují nebo dokonce chtějí můj finanční příspěvek? Nebo se ochotně uskrovní, abych se mohl věnovat svým školním povinnostem a duchovnímu rozvoji? Skutečně potřebuji peníze navíc nebo tak reaguji na „žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“? — 1. Jana 2:16.

Moudrý král Šalomoun poznamenal: „Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. . . Lepší na dlaň odpočinku než hrstě plné pachtění a honby za větrem.“ — Kazatel 4:4–6, EP.

Další činitel, o němž bys měl uvažovat, je to, jak práce ovlivní tvé výsledky ve škole. Kofi, o němž jsme se dříve zmínili, vzpomíná: „V prvním roce na odborné škole, když jsem nedělal světskou práci, byla má výkonnost ve škole výborná. Pak přišel druhý rok, kdy jsem začal se světskou prací, a mé známky šly dolů. Ještě jsem dokázal být nad průměrem, ale všechno to bylo tak únavné.“ Při jednom průzkumu, který se konal ve Spojených státech, dospěli k zajímavému zjištění, že „práce vede ke snížení výkonnosti ve škole a zapojení dospívajícího do školní činnosti slábne“.

Vzpomínáš si na Kofiho bratra Mojžíše, který doučoval? Přiznává: „Pokud člověk není hodně pozorný, může si začít přibírat více žáků, než je schopen ve svém omezeném čase vyučovat.“ Jiný Afričan, Mawuli, pracoval na částečný úvazek jako rybář. Říká: „Bylo to velké pokušení, když se u břehu hodně lovilo. Hnalo mě to nechat knihy knihami a jít si vydělat víc peněz. Hodně chlapců ve vesnici to udělalo a odešli ze školy.“

Škola plus zaměstnání mohou také podkopat síly mladého člověka do té míry, že to nepříznivě zapůsobí na jeho duchovní smýšlení. Je mu možná zatěžko navštěvovat shromáždění nebo se při nich soustředit. Snad odsune stranou i studium Bible a publikací založených na Bibli.

Zachovávej si rovnováhu

Po zvážení všech činitelů se však ty a tvoji rodiče přece jen rozhodnete, že by bylo výhodné, kdybys vykonával nějaké zaměstnání. Jak můžeš využít tuto situaci?

Velice důležité je sebeovládání. Apoštol Pavel mluví o svém vlastním úsilí, když říká: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka.“ (1. Korinťanům 9:27) Bude od tebe vyžadovat sebeovládání, aby sis ušetřil peníze, které si vyděláš, a nerozházel je. Sebeovládání bude od tebe vyžadovat i to, abys vhodně využil čas, který ti zbude. Uvolnění a vhodný odpočinek mají samozřejmě své místo a mohou zvýšit hodnotu plodné práce. Buď však opatrný, aby koníčky a zábava nevytlačily domácí úkoly a dokonce duchovní záležitosti.

Proto si budeš muset reálně naplánovat dobu ke studiu a dodržovat ji. Například bude možná nejlepší, abys začal dělat domácí úkoly, jakmile se vrátíš domů z práce, a nečekal s nimi až po večeři, kdy bys mohl být příliš ospalý. Jiní ovšem raději chodí dřív spát a dělají své studijní práce ráno jako první věc. V každém případě ať máš dobu ke studiu co nejproduktivnější. Nepouštěj si hudbu ani se nenech jinak rozptylovat. Možná ti půjdou domácí úkoly také snadněji, jestliže budeš věnovat pozornost tomu, jak nasloucháš při vyučování, a budeš si zaznamenávat hlavní myšlenky a opěrné body. — Srovnej Lukáše 8:18.

Nejdůležitější ze všeho však jsou tvé duchovní potřeby. (Matouš 5:3) Máš-li je naplnit, musíš si také vyhradit čas na osobní biblické studium, na křesťanská shromáždění i na to, aby ses podílel na veřejné službě. Chodit do školy a pracovat je opravdu náročné. Jestliže však musíš dělat obojí, dávej přednost duchovním věcem. Neustále se modli k Jehovovi Bohu, aby ti pomáhal udržet si duchovní vyrovnanost. Jestliže jste se rozhodli, že budeš kromě školy chodit do zaměstnání, Jehova tě může posilovat, abys obstál pod tlakem této situace. — Izajáš 40:29–31.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Někteří mladí Afričané chodí po vyučování do zaměstnání. Jaké to však má výhody a nevýhody?