Významná data ekumenického hnutí

1844: Začátek mezicírkevního hnutí, které později vytvořilo Křesťanské sdružení mladých mužů (YMCA) a Křesťanské sdružení mladých žen (YWCA).

1846: První mezinárodní konference mezicírkevní Evangelické aliance, která se konala v Londýně.

1908: Byla založena Federální rada církví Kristových v Americe. V roce 1950 se stala Národní radou církví Kristových ve Spojených státech amerických.

1910: V Edinburghu ve Skotsku se konala první Světová misionářská konference, „kde moderní ekumenické hnutí skutečně začalo“. — Encyclopædia Britannica.

1919: Papež Benedikt XV. odmítl za katolickou církev pozvání účastnit se spolu s protestantskou episkopální církví setkání s rozhovory o víře a řádu (o rozdílech mezi církvemi v nauce a ve službě).

1921: Byla založena Mezinárodní misionářská rada.

1925: Ve Stockholmu se konala první mezinárodní konference Světové křesťanské rady o životě a práci (za účelem studia společného postupu církve v oblastech ekonomiky, politiky a sociálních věcí).

1927: V Lausanne ve Švýcarsku se konala první světová konference mezicírkevního hnutí „Víra a řád“.

1928: Papež Pius XI. vydal encykliku Mortalium animos, v níž zakazoval katolíkům jakkoli podporovat ekumenické hnutí.

1937: Konference „Život a práce“, která se konala v Oxfordu v Anglii, a konference „Víra a řád“ pořádaná v Edinburghu ve Skotsku se usnesly na vytvoření provizorního výboru pro založení světové rady církví. Tento projekt byl odložen kvůli vypuknutí druhé světové války.

1948: Ustavujícím shromážděním v Amsterdamu byla založena Světová rada církví. Jejími členy bylo téměř sto padesát protestantských a některé východní ortodoxní církve. Světová rada církví od té doby pravidelně pořádá valná shromáždění. (1954: Evanston, Illinois, USA; 1961: New Delhi, Indie; 1968: Uppsala, Švédsko; 1975: Nairobi, Keňa; 1983: Vancouver, Kanada).

1960: Papež Jan XXIII. založil při Vatikánu Sekretariát pro podporu křesťanské jednoty. To byl „první oficiální projev toho, že římskokatolická církev uznala existenci ekumenického hnutí.“ — Encyclopædia Britannica.

1961: Mezinárodní misionářská rada se spojila se Světovou radou církví. Vatikán začal vysílat na valná shromáždění Světové rady církví oficiální katolické pozorovatele.

1964: Papež Pavel VI. zveřejnil „Edikt o ekumenismu“ Druhého vatikánského koncilu, který určoval meze účasti katolické církve v ekumenickém hnutí.

1965: Papež a patriarcha ortodoxní církve vzájemně anulovali exkomunikace, které jejich předchůdci proti sobě navzájem vyhlásili v roce 1054.

1968: Vatikán a Světová rada církví založili SODEPAX (Spojený výbor o společnosti, rozvoji a míru).

1969: Papež Pavel VI. navštívil světové ústředí Světové rady církví v Ženevě ve Švýcarsku. Zdůraznil však, že je nástupcem apoštola Petra a že jakýkoli rozhovor o připojení katolické církve ke Světové radě církví je předčasný.

1980: SODEPAX byl rozpuštěn.

1986: Papež Jan Pavel II. zorganizoval ekumenický „Celosvětový Den modliteb za mír“ v Assisi v Itálii, kde se duchovní vůdci reprezentující hlavní světová náboženství shromáždili, aby se modlili za mír, každý svým vlastním způsobem.