Světová rada církví — Spolupráce, nebo zmatek?

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

SHROMÁŽDĚNÍ bylo zahájeno 7. února 1991 v malebném areálu australské národní univerzity v Canbeře, hlavním městě Austrálie. Zúčastnilo se jej odhadem na 4 000 laiků a 316 církevních činitelů z více než sta zemí. První shromáždění SRC (Světové rady církví) se konalo v roce 1948 v Amsterdamu v Nizozemí. V předcházejících pětatřiceti letech se v různých zemích konalo již šest takových shromáždění.

Co je SRC? Není to žádná „nadcírkev“. Je to společenství církví, fórum pro výměnu názorů. Oficiální uvítací projev přednesl u příležitosti tohoto sedmého shromáždění SRC australský předseda vlády Robert J. Hawke — ačkoli sám se označuje za agnostika. Námět pro toto dvoutýdenní shromáždění byl zvolen ve formě modlitby: „Přijď, Duchu svatý, a obnov celé stvoření!“

Nečekaný zvrat událostí na světové scéně ovšem pozměnil rozpoložení delegátů a odklonil jejich očekávání od obnovy prostřednictvím svatého ducha směrem k politice a k morálnímu pozadí války v Perském zálivu. Takovéto rychlé odchýlení od duchovní diskuse ohromilo anglikánského arcibiskupa, bývalého novozélandského generálního guvernéra, sira Paula Reevese: „Na shromážděních tohoto druhu máme sklon vést spory o moci a to má s Duchem svatým pramálo společného.“ Canberrský arcibiskup se pokusil o racionální zhodnocení, proč se tak názory liší: „Jednota je darem Ducha svatého. Zdravá různorodost názorů je darem téhož Ducha svatého.“

David Gill, generální tajemník Australské rady církví, vyjádřil obavy o samotnou celistvost SRC, která je podle jeho názoru ohrožena. Poznamenal, že tato organizace začíná stále více přisluhovat určitým skupinám, které sledují vlastní cíle a které hledají nějakou tribunu, z níž by mohly proklamovat své zájmy.

Ordinace žen — více nejednoty

Na pořadu jednání byla také úloha žen v současné církvi. Ženy byly nicméně nespokojené. Většina je totiž toho názoru, že dominantní roli v současné církvi hrají muži. Lois Wilsonová z Kanady celou věc podrážděně shrnula: „Politika SRC páchne až do nebe, a myslím si, že takhle si to Ježíš nepředstavoval.“ Co vyvolalo tolik nespokojenosti? List Canberra Times se k tomu vyjádřil následovně: „Na dámských toaletách bylo slyšet mnoho pláče, neboť ženy byly zastrašovány, aby nepřijímaly své zvolení do ústředního výboru SRC. Ve snaze odradit jednu ženu, aby nepřijala takové zvolení, jí bylo sděleno, že bude exkomunikována z církve.“

Co se stalo s duchovním námětem?

Někteří lidé byli znepokojeni tím, že toto shromáždění nezdůraznilo v dostatečné míře biblickou a teologickou stránku své práce. To nepřekvapuje. Většina podstatných bodů pořadu jednání byla totiž politického rázu. V tištěné zprávě o průběhu tohoto shromáždění nalezl čtenář jen jediný stručný odkaz na Bibli.

Náboženský časopis National Outlook napsal, že David Gill „vyjádřil myšlenky ostatních účastníků nedávno pořádaných setkání SRC, kteří přicházeli s velikými nadějemi a odcházeli s pocitem prázdnoty a vyprahlosti“.

Je to přímý protiklad toho, když přicházeli duchovně hladoví a žízniví lidé k Ježíšovi. Neodcházeli s pocitem „prázdnoty a vyprahlosti“. Odcházeli občerstveni: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ — Matouš 11:28–30.