Je možná křesťanská jednota?

KŘESŤANSTVO je rozděleným domem. Jeho členstvo, odhadem přes 1,5 miliardy lidí, je rozštěpeno na církev římskokatolickou, východní pravoslavnou, protestantskou a na jiné církve a sekty, které tvrdí, že jsou křesťanské. Mnoho upřímných lidí si klade otázku, zda vůbec kdy bude dosaženo křesťanské jednoty.

Dokument Druhého vatikánského koncilu naříká nad náboženskou nejednotou a říká: „Všichni se prohlašují za učedníky Pána, ale jejich přesvědčení si navzájem odporují a jejich cesty se rozcházejí, jako by byl sám Kristus rozdělen. (Srovnej 1. Korinťanům 1:13.) Tento nesoulad bezpochyby otevřeně odporuje Kristově vůli, světu je kamenem klopýtání a poškozuje nejsvětější věc kázat dobré poselství každému tvoru.“

Jednota katolické církve

Katolická církev, která se pyšní asi polovinou celkového počtu členů křesťanstva, chápe křesťanskou jednotu svým vlastním způsobem. Na přelomu století se tvořila různá „modlitební sdružení“. Mezi nimi bylo Bratrstvo Panny Marie Milosrdné za navrácení Anglie ke katolické víře, Zbožné sdružení modliteb k Panně Marii Milosrdné za obrácení bludařů a Bratrstvo modliteb a dobrých skutků za znovuspojení východních schizmatiků s církví.

V roce 1908 začal být z iniciativy anglikánského kněze obráceného ke katolictví organizován každoroční katolický týden modliteb (18. až 25. ledna) „za obrácení a návrat oddělených bratří“. Později se stal každoročním Týdnem modliteb za křesťanskou jednotu, k němuž se od začátku padesátých let přidala Světová rada církví.

Katolická kniha The Documents of Vatican II uvádí: „Každý rok v lednu, po mnoho desetiletí, vznášeli osm dní římskokatoličtí věřící modlitby za křesťanskou jednotu. Do roku 1959 byla obecnou ideou těchto dnů modliteb, 18. až 25. ledna, naděje, že se protestanté ‚vrátí‘ k jediné pravé církvi a že skončí odštěpení ortodoxních církví.“

Změnil Druhý vatikánský koncil zásadně pohled katolické církve na křesťanskou jednotu? Nástupce papeže Jana, Pavel VI., vyhlásil Dogmatickou konstituci v církvi vydanou Druhým vatikánským koncilem, která říká: „Toto je jediná Církev Kristova, o níž v Krédu vyznáváme, že je jedna, svatá, katolická a apoštolská. . . Tato Církev, založená a organizovaná jako společnost v přítomném světě, trvá v katolické církvi, jež je spravována nástupcem Petra a biskupy ve spojení s ním.“

Pohled katolické církve na křesťanskou jednotu se tedy v zásadě nezměnil. Názor vyjádřený na Druhém vatikánském koncilu je v podstatě takový, že jakékoli dobré věci existující mimo katolickou církev ve skutečnosti patří jí a jsou tedy, jak říká Dogmatická konstituce o církvi, „silami působícími ke katolické jednotě“.

Způsobilá podporovat jednotu?

Co lze říci o často opakovaném vyznání katolické církve, že je „jedna, svatá, katolická a apoštolská“? Za prvé, nedávné odštěpení tradicionalistických katolíků pod vedením arcibiskupa Lefebvra, vynecháme-li otevřenou revoltu stovek katolických teologů, usvědčuje ze lži tvrzení církve, že je „jedna“.a

Za druhé, minulost katolické církve s jejím antisemitismem, mučením „kacířů“, s její podporou „svatých válek“ a angažovaností v politice a ve špinavých finančních aférách odhaluje, že má daleko do toho, aby byla svatá.

Za třetí, církev Říma může sotva ospravedlnit své prohlášení, že je „katolická“, neboli „všeobecná“, neboť je tvořena pouze asi polovinou všech, kteří tvrdí, že jsou křesťané, tedy asi patnácti procenty celosvětové populace.

Za čtvrté, historická fakta, kronika papežství, bohatství, nemorálnost a politická angažovanost mnoha katolických prelátů nemohou opravňovat církev k tvrzení, že je „apoštolská“. Je zřejmé, že katolická církev si nemůže dělat nároky na to, že je ústředním bodem křesťanské jednoty.

Světová rada církví a jednota

Světová rada církví shromažďuje více než třista protestantských a východních ortodoxních církví, které mají více než 400 miliónů členů ve více než stu zemích. Cílem rady je „prohlašovat základní jednotu církve Kristovy a stavět před církve závazek dávat najevo tuto jednotu a její naléhavou potřebu pro evangelizační dílo“. Nabízí však Světová rada církví větší naději na pravou křesťanskou jednotu, než jakou nabízí římskokatolická církev?

Na jakém základě chce Světová rada církví sjednotit křesťany? Jedna encyklopedie uvádí: „Světová rada církví. . . Členové všeobecně souhlasí s tím, že rozdělení křesťanů je v rozporu s Boží vůlí a je vážnou překážkou přijímání křesťanství nekřesťany. . . Vzniklo přesvědčení, že jednota musí být založena na pravdě.“ Co je tedy považováno více než třemi sty členy Světové rady církví za základní pravdu?

V roce 1948 považovali někteří členové původní základ pro členství ve Světové radě církví za nedostatečně trinitářský, a tak byl v roce 1961 pozměněn takto: „Světová rada církví je společenství církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem, a proto se snaží společně plnit své společné povolání ke slávě jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého.“ — kurzíva od nás.

Už samotný základ pro členství ve Světové radě církví sám sebe popírá. Proč? Protože víra v „jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého“ není „podle Písem“. Encyclopedia of Religion (Encyklopedie náboženství) říká: „Dnes teologové souhlasí s tím, že hebrejská Bible neobsahuje nauku o Trojici.“ Dále The New International Dictionary of New Testament Theology (Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie) vysvětluje: „Původní křesťanství nemělo jasně formulovanou nauku o Trojici.“ A The New Encyclopædia Britannica prohlašuje: „Ani slovo Trojice, ani jasně formulovaná nauka o ní se v Novém Zákoně neobjevuje; Ježíš ani jeho následovníci neměli v úmyslu protiřečit šémě Starého Zákona: ‚Slyš, ó Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Bůh‘ (5. Mojžíšova 6:4).“

Navíc se Světová rada církví hluboce zapletla do politických bojů. Poskytla například fondy pro ozbrojená osvobozenecká hnutí. The New Encyclopædia Britannica odhaluje: „Účast skupin Světové rady církví na různých revolučních hnutích byla příčinou kritiky některých zakládajících členských církví.“ Nekřesťanské zaplétání do politiky nemůže přivodit pravou křesťanskou jednotu o nic víc než nebiblický naukový základ.

Pravá jednota je možná

Je zajímavé, že francouzská Encyclopædia Universalis (1989) říká, že záměr ekumenismu je „vrátit rozdělené rodině křesťanů hlubokou a viditelnou jednotu v souladu s Ježíšovým učením. . . Tím, že si nekřesťané všimnou, jak se křesťané navzájem milují, by měli získat víru a připojit se k církvi, jež je předobrazem nového světa, v němž služba, spravedlnost a pokoj budou řídícími principy, jak předpověděl a předvedl Ježíš. . . Je pozoruhodné, že. . . Epištola k Hebrejcům (II, 5) mluví o tom, že přijde ‚oikumené [obydlená země]‘, čímž zdůrazňuje, že křesťanská naděje není nehmotný duchovní svět, ale tento obydlený svět [země], smířený se svým stvořitelem.“

Stále více členů církví křesťanstva si uvědomuje, že učení jejich církví není v souladu s učením Ježíšovým. S hanbou si všímají, že členové jejich náboženství nemilují jeden druhého. Mnozí z nich však našli rodinu křesťanů, kteří jsou hluboce jednotní, a pozorují, jak se skutečně navzájem milují. Ano, našli pravou křesťanskou jednotu a naději v celosvětové rodině svědků Jehovových.

Výsledkem je, že milióny bývalých členů církví křesťanstva získalo naději v Boží sjednocený svět, v němž budou služba, spravedlnost a pokoj řídícími principy.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 11]

Mnozí lidé našli celosvětovou rodinu křesťanů, kteří již jsou sjednoceni

[Obrázek na straně 10]

Tento monument u sídla Světové rady církví v Ženevě ve Švýcarsku představuje jejich dosud nevyslyšené modlitby za církevní jednotu