Barevné sklo — od středověkého k modernímu

PAPRSKY ranního slunce začaly zaplavovat obzor a muže, jenž se právě probouzel, přivítaly barvy, podobné třpytu drahokamu, které se vlévaly oknem z barevného skla. Tato hřejivá záře vytvářela klidnou náladu, podněcující k přemýšlení a rozjímání.

Přišel se snad tento muž modlit do kostela a potom usnul? Ne. Byl v soukromí své ložnice a patřil k rostoucímu počtu majitelů domovů, kteří zdobí svá obydlí okny z barevného skla, jež si majitel možná vyrobil sám.

„Bible chudých“

I když se zprávy o vitrážích zhotovených z barevného skla objevují již v devátém století, bylo to teprve ve století dvanáctém, kdy s nástupem gotických katedrál, tento umělecký směr dosáhl vrcholu. Tyto mohutné kamenné stavby jsou mezi největšími samostatnými budovami, které byly postaveny od dob pyramid a byly navrhovány tak, aby dokázaly najednou pojmout pohodlně obyvatelstvo celého města, některé dokonce i deset tisíc věřících.

Gotická architektura byla charakteristická skeletovou konstrukcí a mimořádnou výškou, kde vnitřní prostory dosahovaly výšek v rozmezí od dvaceti sedmi metrů do čtyřiceti šesti metrů. Tyto rozlehlé stavby, podobné jeskyním, byly prosvětlovány masívními tabulemi skla, které připomínalo drahokam. Světlo ale nebylo příliš jasné, tak vznikala mystická atmosféra, vzbuzující úctu věřících.

Je zajímavé, že okna sloužila jinému účelu. Většina prostého lidu neuměla číst, vitráž byla proto prostředkem k seznámení lidí s biblickými postavami a ději a také naukami církve. Těmto oknům se začalo říkat Biblia pauperum, neboli „Bible chudých“.

Sedmdesát kilometrů jihozápadně od Paříže stojí ve městě Chartres katedrála a v ní se nachází největší sbírka původních oken, které pocházejí asi z let 1150 až 1240. Více než sto sedmdesát z nich je dosud neporušených. Jedním z nejvýznamnějších je „Strom Jišajův“, na kterém jsou vyobrazeni Ježíšovi předci, počínaje Davidovým otcem Jišajem. Také výjevy z Ježíšovy služby a z podobenství o milosrdném Samaritánovi, o boháči a Lazarovi a o marnotratném synu jsou vyobrazeny na skle. Jiná zobrazení vyprávějí příběh zpracovaný na sérii menších oken, kterým se říká medailóny. Římskokatolická církev uctívá Marii, proto bývá námětem mnoha oken a je často představována pojmem, který je vypůjčený od dávných pohanů: „Královna nebes“.a

Umění upadá

Původně se v tomto řemesle používal hnědý email, zvaný grisaille, k doplnění detailů, například rysů obličeje, prstů a záhybů na oděvu. Postupně se toho začalo domalovávat více, nejen potřebné detaily, a s vývojem barevných emailů se bezbarvé sklo stalo plátnem pro sklomalíře. Malbám na skle, které tak vznikaly, ovšem chyběl třpyt a krása mistrovských děl středověku.

Ve čtrnáctém století řádila morová epidemie, zvaná Černá smrt a vybírala daň na všech uměních. Vytratilo se mnoho řemeslných znalostí o výrobě barevného skla. Strozí cisterciáčtí mniši tato působivá obrazová okna zakázali a tak přispěli k úpadku tohoto umění. Tyto okolnosti způsobily, že ke konci sedmnáctého století byla práce s barevným sklem dávno zapomenutým uměním.

S renovací gotických katedrál v devatenáctém století vznikl obnovený zájem o barevné sklo. Objevil se tak směr, kterému se říká novogotika, a v tomto slohu se stavěly náboženské i světské domy. V projektech se často pamatovalo na okna z barevného skla.

Porovnání řemeslných technik

Abychom mohli ocenit, co je v tomto tisíciletém umění zahrnuto, srovnejme techniku raných a současných řemeslníků.

V podstatě stejný zůstal základní postup, který spočívá v řezání skla, obalování styčných hran olovem a v jejich spájení dohromady. Nejdříve se nakreslil vzor, neboli předloha. Přitom se brala v úvahu omezení vyplývající z řezání skla na požadovaný tvar a z umístění linie pro spoj olovem. Spoje se rozmísťovaly tak, aby po dokončení okna neodváděly pozornost od celkového dojmu, ale aby okno zkrášlovaly.

Secesnímu umělci, který pracoval s barevným sklem, Louis C. Tiffanymu (USA, 1848–1933), je přisuzována zásluha za zavedení měděné fólie k obalování destiček skla, což vedlo k tenčím spojům při pájení, než při použití olova a k pevnějšímu konečnému výrobku. Fólie je ohebnější a obecně se používala při výrobě původních stínítek ve stylu Tiffany.

Ve starých dobách byly k dispozici jen velmi malé tabulky skla a práce nabývaly kaleidoskopického vzhledu. Později se s použitím větších desek tento jedinečný dojem ztratil. Při vlastním řezání skla vyznačil sklenář na sklo tvar tenkým proužkem tekutiny. Potom po proužku přejel horkým železem a doufal, že sklo praskne podle plánu. Okraje se oštipovaly, dokud díl správně nezapadal do vzoru. Uvážíme-li toto primitivní nářadí, musíme se podivovat nad tím, jakým výkonem byla výroba takového okna, jako „Strom Jišajův“, o němž již byla zmínka, které měří 7,6x2,7 metrů. Dnes dovolují řezné kotouče a elektrické brusky vyřezávat velmi složité tvary.

Ve dvanáctém století obsahovalo sklo nečistoty, jako například kousky kovu, a mělo nerovnoměrnou tloušťku a povrch. V součinnosti s vlivem času a počasí působí efekt lomu světla, které prochází těmito kazy, tak, že okna, pocházející z tohoto období nemají, pokud jde o jas, obdoby.

Dnes je výběr barev a struktury skla mnohem větší, než u středověkých umělců, kteří pracovali převážně s různými odstíny červené a modré. Chce-li současný řemeslník docílit realistického dojmu, může si pro studánku vybrat sklo připomínající zvlněnou vodu, sklo s modrobílými nepravidelnými pruhy na oblohu a zrnité hnědé sklo na kmen stromu.

Už nejen v kostelech

Barevné sklo prodělalo v nedávných letech svou renesanci a neomezuje se už pouze na náboženské náměty v oknech kostelů. Architekti zabudovávají běžná a střešní okna z barevného skla do nových staveb. V sjezdovém sále svědků Jehovových v New Jersey je také dílo z barevného skla, které vyrobili svědkové. Restaurace často používají tento druh umění jako nedílnou součást své výzdoby, což při stolování vytváří příjemnou atmosféru. K dostání je mnoho vzorů zobrazujících krajinu, ptáky, květiny a jiné nenáboženské náměty.

V mnoha velkých i malých městech vznikají studia, ve kterých se vyrábějí okna, dělící stěny, lampy, zrcadla, šperkovnice a mnoho jiných dekorativních, a zárověň funkčních předmětů. Již po několika lekcích, které se v podobných studiích často pořádají, nebo dokonce po přečtení příručky pro kutily, se člověk může z tohoto tvořivého řemesla těšit doma.

Až se budete tedy příště obdivovat oknu nebo předmětu z barevného skla, můžete si vzpomenout, že je to umění, které prodělalo dlouhý historický vývoj a je dnes populárnější, než kdy dříve, a můžete si ho proto vážit. — Zasláno.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

„Strom Jišajův“, katedrála v Chatres ve Francii

[Podpisek]

Notre-Dame de Chartres, Chartres, Francie

[Obrázky na straně 24]

Detail z podzimní krajiny od Tiffanyho; (nahoře) okna z barevného skla, sjezdový sál svědků Jehovových v Jersey City, stát New Jersy, USA (vlevo)

[Podpisek]

The Metropolitan Museum of Art, Gift of Robert W. de Forest, 1925. (25.173)