Ztráta zaměstnání — Děsivá představa

„Zasáhlo mě to jako blesk. Byla jsem tím otřesena.“ — Vedoucí oddělení spojovací techniky, 44 let.

„Otřese to vaším sebevědomím. Cítíte se, jako byste již nestáli za nic.“ — Vedoucí finančního oddělení, 38 let.

„Co jsme vytvořili za ekonomiku, když obětuje lidi v nejlepších letech?“ — Vedoucí pracovník v oděvnictví, 47 let.

JAKOU stejnou zkušeností prošli tito tři lidé? Každý z nich zažil šokující překvapení, když byl propuštěn z práce.

Podívejme se znovu na věk těch pracovníků. Nebyli to žádní nováčci, a tak vzhledem ke své práci pravděpodobně pociťovali určitou míru jistoty. Navíc byli podle názoru mnoha lidí v nejlepších letech, co se týká výše výdělku. Ale pak rychle a neočekávaně přišli o zaměstnání. „Řekli mi, abych vyklidila svůj pracovní stůl a sbalila si věci,“ řekla již uvedená pracovnice. „Odešla jsem prostě jen tak. To mi ještě scházelo.“

Co se stalo?

Hospodářská nejistota není nic nového. V mnoha zemích byla vždy období relativní prosperity střídána obdobími poklesu a hospodářské krize. A nedávné poklesy na poli ekonomiky, které probíhaly na celé zemi ještě před válkou v Perském zálivu, ukázaly, jak může být hospodářství různých zemí křehké i po letech relativní prosperity. Mnozí lidé si uvědomili, a někteří poprvé v životě, že svá zaměstnání a příjmy nemohou brát jako samozřejmost.

Hospodářský pokles měl zdrcující vliv na pracující. Výrobní společnosti byly donuceny zkrátit výdaje na minimum, a to často vedlo k rozsáhlému propouštění pracovníků. Dokonce i v bohatších a průmyslově rozvinutějších státech začleněných do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj bylo v určité době bez práce celkem 25 miliónů lidí.

„Téměř denně mi telefonují přátelé, kteří pracovali ve velkých podnicích a byli propuštěni,“ říká jedna návrhářka bytových interiérů. „Mnohé z podniků, s nimiž spolupracuji, mají jen polovinu zakázek oproti minulému roku.“

Propouštění z práce bylo vždy součástí dělnického života. Při nedávném hospodářském poklesu však ztratilo práci také zvyšující se množství administrativních pracovníků a lidí, kteří pracují duševně. „To jsou dobře placená místa,“ řekl Dan Lacey, redaktor informačního bulletinu Workplace Trends, „místa, díky nimž si lze koupit domek v pěkném prostředí a mít dvě auta.“

Během několika posledních let byli mnozí z těchto míst propuštěni. Časopis Newsweek uvedl, že tito propuštění pracovníci se ocitli ve stavu, kdy jsou „zavaleni problémy s půjčkami, velkými dluhy, problémy mladých rodin a stále nejistější budoucností“.

Jaké jsou následky?

Dopad toho všeho je dvojí: Propuštění pracovníci jsou postiženi finančně, ale má to vliv i na duševní stránku. Finanční tlak je zřejmý. Příjem je menší a je třeba mu přizpůsobit i životní úroveň. Nezaměstnanost však způsobuje také duševní stres.

Například vyhlídky mladých lidí na to, že budou mít zajištěnou práci, se mění. To, že má někdo zaměstnání jen občas, se stává normálním, běžným způsobem života. Časopis The Wall Street Journal poznamenal, že kvůli takovému občasnému zaměstnání mnoho mladých lidí v Británii „nikdy nedospěje“.

Ještě hlubší dopad na duševní stránku se projevuje u těch, kteří přišli o práci po letech trvalého zaměstnání. „Když vás propustí z práce,“ říká psycholog Neil P. Lewis, „neznamená to pouze ztrátu příjmu, ale také ztrátu obrazu, který jste si o sobě vytvořili.“

Psychologové si povšimli, že vnitřní otřes vyvolaný propuštěním ze zaměstnání je podobný otřesu, který nastane po smrti někoho milovaného nebo po rozvodu. Počáteční otřes vyvolá nejdříve hněv, ten se změní na smutek a pak na tichou rezignaci. „Někteří lidé tím vším projdou za dva dny,“ říká Lewis. „Jiným to trvá týdny a měsíce.“

Že si city vybírají svou daň je vidět také z toho, že lidé propuštění z práce snadněji propadají alkoholu a drogám. Zoufalství může vést i k násilnostem v rodině nebo k jejímu rozpadu. „Tyto pocity se musí někde projevit,“ uvedl Stephen Pilster- Pearson, poradce pro pomoc zaměstnancům na Univerzitě ve Wisconsinu v USA, „a jedním takovým místem je samozřejmě domov.“

Mnohem tragičtěji na to reagoval jeden absolvent vysoké školy v Hongkongu. Po pěti letech, kdy byl bez práce, se rozhodl vzít si život. Skočil pod jedoucí vlak.

Když tedy někdo přijde o práci, nepocítí to pouze na své peněžence. Proto je nutné vidět dále, za finanční stránku tohoto problému. Jsou s tím spojené velmi silné emoce, proto se rodina musí semknout a na řešení pracovat společně.

[Rámeček na straně 5]

Konec hospodářského rozmachu?

Minulý rok byl na celém světě poznamenán strachem z rozbouřených vod v moři finančnictví. Uvažujme o několika příkladech:

Francie: „Svět je na konci nejdelšího období hospodářského rozmachu, který kdy zažil. . . A i když evropské země nemusí mít v blízké době přílišné obavy díky povzbuzení, kterého se jim dostalo po sjednocení Německa, přesto nemohou očekávat, že uniknou úplně. . . Na trzích je již toto nebezpečí vidět.“ — List Le Monde, Paříž.

Brazílie: Hospodářský pokles ve Spojených státech by „nevyhnutelně nakazil a citelně zasáhl další průmyslově vyspělé země a ve svém důsledku by vytvořil další omezení růstu exportu z méně rozvinutých zemí“. — List Fôlha de S. Paulo, São Paulo.

Británie: „Britská ekonomika se svou hluboce zakořeněnou inflací, vysokými úrokovými sazbami a pomalým hospodářským vzestupem také nevypadá nijak lákavě.“ — List Financial Times, Londýn.

Kanada: „Stále méně zaměstnavatelů hledá stále méně pracovníků.“ — List The Toronto Star.

Německo: „Obdoba nečekaného vzestupu cen ropy z roku 1973 je již patrná. . . a je signálem hospodářského úpadku.“ — List Neues Deutschland, Berlín.

Japonsko: „Ceny pozemků jsou nyní jako bomba s citlivým mechanismem, která spočívá v samém jádru světové ekonomiky. Dopustíme-li, aby tato bomba vybuchla a ceny pozemků se snížily, japonské banky se zhroutí, neboť půjčky vázané na japonské pozemky se stanou téměř bezcennými. To by dále uvedlo do pohybu celosvětový hospodářský pokles.“ — List Australian Financial Review, Sydney.

Avšak ukončení války v Perském zálivu na počátku roku 1991 přineslo obnovené naděje na zlepšení ekonomické situace na celém světě. Přesto je zřejmé, že ekonomika jednotlivých států je opravdu křehká věc, zejména když uvážíme obrovské břemeno zadluženosti, které svazuje mnoho zemí.