Na „lovu“ motýlů

ZKUSILI jste si již někdy vyjít na „lov“ motýlů s fotoaparátem? Takový zážitek může být zkouškou nervů i trpělivosti. Motýli při svém nekonečném hledání potravy a vody bez ustání třepetají křídly a jen zřídkakdy člověku poskytnou příležitost udělat pěkný snímek. Konečně si jeden z nich sedne, rozprostře křídla a vám se již téměř podaří zaostřit zblízka. Vtom krasavec opět křídla zavře nebo odletí!

Představte si tedy, jak jsem reagoval, když mi jeden přítel v Sydney (Austrálie) řekl: „Pojď, zajdeme si do Motýlího pavilónu v Mittagongu.“ Naskýtala se mi tak příležitost vidět motýly zblízka a díky ideálním podmínkám snad i udělat pár dobrých snímků.

Když jsme vstoupili do vyhrazeného prostoru, v němž mohou motýli volně létat, ihned jsme si povšimli, že je tu udržována tropická atmosféra, izolovaná od teplotních změn venku. Je to nezbytné opatření, mají-li motýli přežít. Všude kolem přeletovala z květu na květ křehká stvoření. Při vstupu do pavilónu jsme spatřili nádhernou oranžově zbarvenou samičku monarchy stěhovavého, která na citroníku právě kladla vajíčka. V Austrálii se monarchovi říká tulák. Dostal se na tento ostrovní světadíl v roce 1870 ze Severní Ameriky. Usadil se jednak na východě a na jihu Austrálie, jednak na západě, v okolí Perthu.

Naše průvodkyně Kerry nám vysvětlila, jakým způsobem se tito motýli páří — sameček se spojí se samičkou konečkem těla. Ovšem podivuhodné je, že když se sameček náhle vyleká, tak odletí a nese samičku s sebou! Jen si zkuste představit, že byste museli v letu nést někoho stejně těžkého! A tu jsme to k našemu úžasu sami uviděli — sameček se vznášel nad keři a pod ním nečinně visela samička.

Monarcha stěhovavý je samozřejmě světoznámý svými cestovatelskými výkony. V knize Jak vznikl život? Evolucí, nebo stvořením?a je uvedeno: „Motýl monarcha stěhovavý opouští na podzim Kanadu a přezimuje převážně v Kalifornii nebo v Mexiku. Někdy letí přes 3 000 kilometrů daleko. Jeden takový motýl uletěl za den 130 kilometrů.“ Ovšem uveďme si jednu pozoruhodnou skutečnost: „Motýli, kteří na podzim letí na jih, jsou mladí a nikdy dříve tato zimoviště neviděli. Díky čemu je nalézají — to je jednou z nepostižitelných záhad Přírody.“ — The Story of Pollination (Příběh o opylování).

Ptáte se, zda se nám podařilo některé z těchto nepolapitelných tvorů „ulovit“? Ano! Zdálo se, jako by byli zvyklí na to, že se zde v jejich parném světě pohybují lidé. Nevzrušeně posedávali na rostlinách, a dokonce i na hlavách návštěvníků! Fotografové měli velký den, zvláště nadšenci s videokamerami. Je to jistě požitek, může-li člověk po čase sledovat na videu materiál, který nafilmoval.

Z jiných australských motýlů jsme viděli běžnou černokřídlou babočku s nachově obroubenými bílými tečkami na křídlech. Další krasavicí byla babočka s modře pruhovanými křídly, jejichž volánkovité okraje byly posety jemnými bílými tečkami. Její příbuzní žijí na Nové Guineji, Molukách a na Šalomounových ostrovech.

Motýli mě vždy velmi zajímali. Housenku (larvu motýla), která se zakuklí neboli vstoupí do stádia klidu, než se nakonec přemění v létající zázrak, nepovažuji za svědectví o působení slepých sil přírody a evoluce, ale za svědectví o důmyslném Stvořiteli, který vše stvořil v podivuhodné rozmanitosti. — Zasláno.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 16 a 17]

Strana 16: monarcha stěhovavý; 1. Yoma sabina; 2. kukla; 3. Papilio ulysses; 4. Ornithoptera priamus; 5. Ornithopterové při páření; 6. Cethosia penthosilea

[Podpisek]

Všichni motýli: Motýlí dům, Mittagong, Austrálie