Jeden den v životě motýla

POKUD se vám zdá, že je váš den plný stresů a těžkostí, pomyslete na to, jak těžkou práci má motýl. Zpočátku si snad řeknete, že jeho pracovní rozvrh připomíná ideální dovolenou. Motýl přelétá z květiny na květinu, tu a tam si dá doušek nektaru, po libosti se vyhřívá na sluníčku — vypadá to, jako by byl samotným ztělesněním bezstarostného stylu života.

Ale ve světě hmyzu není všechno tak, jak to vypadá. Motýli jsou pilní tvorové, kteří vykonávají velmi důležitou službu, zatímco neustále závodí s časem. Pojďme strávit s motýlem jeden jeho typický pracovní den.

Sluneční snídaně

Také jste po probuzení jako mátoha? Pro motýly je ranní skleslost příznačná. Někdy se ráno doslova nemohou ani hnout. Jejich problémem je tělesná teplota, která se mění podle okolí. Po chladné noci strávené na listě mají tak studenou krev, že se mohou sotva pohnout, natož letět. Musí tedy počkat na sluníčko.

Když vychází slunce, motýl rozevře křídla a nastaví je jeho teplým paprskům. Roztažená křídla slouží jako miniaturní sluneční baterie. Brzy nashromáždí nezbytné teplo, a motýl se může vydat na cestu. Ale co když je nebe zamračené? V oblastech, kde jsou nízké teploty, musí motýli, neschopni pohybu, zůstat na příhodné větvičce nebo květině, dokud nevysvitne slunce. To není lenost. Je to čirá nutnost.

Pokud není hodně teplý den, motýl si čas od času udělá přestávku na další sluneční terapii. Musí se nabít sluneční energií, tak jako auto doplňuje pohonné látky u benzínového čerpadla. V tropech se motýl možná potřebuje slunit jen jednou časně ráno nebo po vydatném dešti. Obecně se dá říci, že čím je počasí chladnější, tím víc času motýl stráví sluněním. Jakmile je jeho energie obnovena, pokračuje v práci.

‚Láska na první čichnutí‘

Nejnaléhavějším úkolem je najít si družku. Motýl zřídka žije déle než několik týdnů, a tak nemá času nazbyt. A najít družku není v motýlím světě nic snadného — vyžaduje to ohromnou trpělivost a vytrvalost.

„Láska na první pohled“ je u motýlů neznámý pojem. Je o nich všeobecně známo, že jsou krátkozrací, a velmi často si spletou jedince jiného druhu s příslušníkem svého vlastního druhu. To často vede k neplodnému pronásledování, které skončí, až když si motýlí nápadník konečně uvědomí, že ho jeho oči podvedly.

Jako by neměl život už tak dost těžký, samičky bývají nepřístupné. Vášnivý sameček samičku vytrvale obletuje v jakémsi rychlém vzdušném valčíku a doufá, že ji nakonec obměkčí. Tento pozoruhodný motýlí balet však obvykle náhle skončí, když samička odletí a nechá nešťastného samečka, aby ve svém hledání pokračoval.

Je dost překvapivé, že samičkám nijak neimponuje skvělé vybarvení jejich samčích protějšků. Darwin sice lehkovážně předpokládal, že zářivé barvy motýlů skýtaly nějakou ‚evoluční výhodu‘, nenašel se však o tom žádný doklad. Při jednom pokusu se samičky severoamerického druhu Anartia amathea docela spokojeně pářily se samečky, jejichž křídla karmínové a černé barvy byla celá zabarvena černou barvou. Zdá se, že nejvíc záleží na způsobu, jak sameček létá, na jeho vytrvalosti, a především na jeho jedinečném „prášku lásky“.

Tento prášek obsahuje feromon, a to je samečkův trumf. Je to omamná vůně, přímo určená k tomu, aby zapůsobila na samičky jeho druhu. Během námluv se sameček pokouší poprášit samičku touto „supervůní“. Tento pudr sice není zárukou úspěchu, ale když se konečně najde přístupná samička, dělá divy.

Chuť nektaru

Všechna ta energie vynaložená na hledání družky se musí doplnit. Odtud tedy ta chuť motýlů na nektar. Tuto potravu bohatou na energii nabízejí květiny pomocí atraktivních tvarů a barev. Jakmile motýl usedne na květinu, hbitě nasaje nektar dlouhým trubkovitým sosákem, který vnoří do květu.

Zatímco se motýl sytí nektarem, ulpívá na jeho chlupatém těle pyl. Ten vezme s sebou na další květinu, kterou navštíví. V jednom typickém pracovním dni opylí stovky květin. Tropické pralesy však květinami neoplývají. Co tedy obvykle pijí tropičtí motýli?

Nejvíc si pochutnávají na shnilém ovoci. Přezrálý plod, který spadne na zem, jim skýtá hojnost cukerné energie.

Motýli také mají rádi sůl. Je možné je vidět, jak nasávají slanou vláhu z kousku vlhké půdy nebo příležitostně pot z ruky lidského obdivovatele. Neohrožený motýl druhu Dryas iulia byl dokonce spatřen, jak sušil slzy kajmana.

Náš okřídlený přítel pilně hledá družku, opyluje květiny a dobře se sytí, a přitom musí také dávat pozor na nepřátele. Motýl možná vypadá bezbranně, ale má několik taktik, jak se vyhnout polapení.

Jak se chránit před nebezpečím

Dalo by se předpokládat, že křiklavě barevný motýl třepotající se na louce je lákavým pamlskem pro každého hmyzožravého ptáka. Ale nevypočitatelný, trhavý let motýlů činí z jejich chytání velmi nesnadný úkol. Většina ptáků to po několika pokusech vzdává. Dokonce i v případě, že pták motýla přece chytí, může motýl úspěšně uprchnout, a to tak, že nechá v ptačím zobáku kus svého křídla.

Další ochranou je zrak. I když jsou motýli krátkozrací, jejich složené oči velmi účinně zaznamenávají pohyb, takže motýl při jakémkoli náznaku nebezpečí rychle odletí. To velmi dobře ví každý, kdo se někdy pokoušel motýla fotografovat.

Někteří motýli, kteří létají pomalu, mají jiné bezpečnostní zařízení — svoji odpornou chuť. Ta je způsobena tím, že se v době, kdy byli housenkami, živili jedovatými rostlinami. Jakmile pták jednou takového motýla ochutnal, při druhém setkání se mu obvykle vyhne. Tito motýli, kteří nejsou žádnou pochoutkou — jako třeba monarcha stěhovavý — mají často zářivé zbarvení. To je viditelné varování, jež ptáky zjevně upozorňuje, aby se nepřibližovali.

Konec cesty

The World Book Encyclopedia uvádí, že většina motýlů nežije déle než několik týdnů, avšak některé druhy mohou žít až 18 měsíců. Některé druhy tráví chladné zimní měsíce zimním spánkem, a v tropech přečkávají v podobném stavu dlouhá období sucha.

Ale přestože motýli žijí tak krátce, mohou dosáhnout obdivuhodných výkonů. V minulém století motýl monarcha stěhovavý přeletěl Atlantik, a to v takovém počtu, že mohl zdomácnět na Kanárských ostrovech nedaleko pobřeží Afriky. Jiným velkým cestovatelem je babočka bodláková, která v létě pravidelně cestuje ze severní Afriky do severní Evropy.

Za svého krátkého života dělají neúnavní motýli životně důležitou práci — opylují květiny, keře a ovocné stromy. A více než to, jejich přítomnost je pro krajinu dotekem krásy a radosti. Bez nich by léto nebylo létem.

[Obrázek na straně 16]

Časné ranní slunění

[Obrázek na straně 17]

Sání nektaru z květu

[Obrázek na straně 18]

Vysávání vlhkosti z půdy

[Podpisek]

Se svolením Buckfast Butterfly Farm